ECLI:CZ:NS:2019:6.TDO.1597.2018.1
sp. zn. 6 Tdo 1597/2018-24
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 8. 1. 2019 o dovolání, které podal obviněný V. P. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, XY, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 28. 8. 2018, č. j. 13 To 217/2018-518, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. 1 T 10/2018, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Rakovníku ze dne 13. 7. 2018, č. j. 1 T 10/2018-500 , byl obviněný V. P. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným přečinem zpronevěry podle §206 odst. 1, 3 tr. zákoníku, jehož se dopustil tím, že
jako osoba samostatně výdělečně činná, podnikající v režimu živnostenského zákona pod obchodní firmou V. P., IČO XY, se sídlem XY, XY, poté, co převzal v přesně nezjištěného dne v druhé polovině měsíce června 2015 v XY, soudní okres XY, na podkladě smlouvy o zprostředkování nákupu nemovitosti ze dne 16. 6. 2015 od manželů J., nar. XY a V., nar. XY Ž. do úschovy finanční prostředky v částce 50.000 Kč, které měly sloužit na podkladě ústních dohod mezi manžely Ž. a manžely P. a obžalovaným jako záloha kupní ceny na nákup domu čp. XY v XY se souvisejícími nemovitostmi, kdy na podkladě následných smluv o zprostředkování nákupu nemovitostí uzavřených mezi manžely P., obžalovaným a M. S. ze dne 25. 6. 2015 a 26. 8. 2015 byla doba obstarání nákupu těchto nemovitostí stanovena do 30. 11. 2015, přičemž v této době měla být uzavřena samotná kupní smlouva, kterou také s ohledem na náhlou nekontaktnost obžalovaného po vzájemné dohodě smluvní strany uzavřely vlastními silami dne 21. 10. 2015, přičemž na základě následného splnění podmínek uvedených ve smlouvách o zprostředkování nákupu nemovitosti měly být takto u obžalovaného toliko deponované finanční prostředky v souladu s jasně deklarovanou shodnou vůlí smluvních stran předány prodávající M. S., nar. XY, jako součást sjednané kupní ceny, avšak obžalovaný tyto i přes opakované výzvy jak manželů P., tak i M. S. a přes vypršení doby, na kterou byly zprostředkovatelské smlouvy uzavřeny, interním dokladem přeúčtoval z úschovy do svých běžných prostředků a použil je nezjištěným způsobem, čímž tak M. S. způsobil škodu ve výši 50.000 Kč.
2. Za toto jednání byl obviněný odsouzen podle §206 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou roků. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl současně uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu samostatné výdělečné činnosti v oboru realitní činnost a zprostředkování koupě a prodeje nemovitostí v trvání dvou roků.
3. O odvolání obviněného proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Praze usnesením ze dne 28. 8. 2018, č. j. 13 To 217/2018-518 , jímž je podle §256 tr. ř. zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Praze podal obviněný prostřednictvím obhájkyně Mgr. Petry Hrubé dovolání, jež opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. d) a g) tr. ř.
5. Důvodnost prvního z uplatněných dovolacích důvodů [podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř.] obviněný spatřuje v tom, že se konalo veřejné zasedání o odvolání, aniž by pro to byly splněny zákonné podmínky. K veřejnému zasedání byl předvolán, nemohl se však na něho dostavit pro náhlou zdravotní indispozici a včas požádat o odročení veřejného zasedání na jiný termín. Lékařskou zprávu, jež pravdivost jeho tvrzení podporuje, doručil soudu den následující po konání veřejného zasedání. V usnesení odvolacího soudu, jenž se vypořádal s argumentací obviněného, chybí informace o tom, zda byla či nebyla nutná jeho přítomnost při veřejném zasedání. Pouhé konstatování o konání veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného, nemůže naplnit podmínky spravedlivého procesu. Dovolatel byl tedy zkrácen v právu, aby věc byla projednána v jeho přítomnosti.
6. Druhý dovolací důvod [§265b odst. 1 písm. g) tr. ř.] zakládá dovolatel na tvrzeném nesprávném posouzení principu ultima ratio a zásady subsidiarity trestního práva. V návaznosti na předestřené pasáže rozhodnutí soudu prvního stupně a soudu odvolacího, v nichž se soudy s touto otázkou vypořádaly, soudu prvního stupně vytýká, že se nezabýval úvahou, zda v jeho případě nepostačuje postih podle předpisů práva občanského. Ochrana právních statků má být totiž uplatňována především prostředky práva občanského, obchodního a správního. Posuzovaná věc je klasickým případem soukromoprávního vztahu, v němž vystupují prodávající a kupující a rovněž dovolatel v pozici zprostředkovatele. Pakliže byl vyzván k vrácení složené zálohy na kupní cenu, ponechal si ji z titulu započtení své pohledávky vůči kupujícím, vůči nimž mu vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty ve stejné výši. Posouzení toho, zda došlo k platnému nebo neplatnému započtení, mělo být řešeno v občanskoprávním řízení, což se následně stalo, když rozsudkem Okresního soudu v Rakovníku ze dne 12. 9. 2016, sp. zn. 4 C 99/2016 mu byla uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 49.000 Kč a náklady řízení. S odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu (sp. zn. 7 Tdo 486/2010) a Ústavního soudu (sp. zn. I. ÚS 4/2004, II. ÚS 3080/16) má za to, že nápravu narušených poměrů lze účinně a dostatečně zajistit s použitím jiných institutů ostatních právních odvětví.
7. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Praze a jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Rakovníku a aby podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal věc posledně jmenovanému soudu k novému projednání a rozhodnutí.
8. Nejvyšší státní zástupce se k podanému dovolání, jehož opis mu byl doručen dne 5. 12. 2018, ke dni rozhodování Nejvyššího soudu nevyjádřil. Tato skutečnost však dovolacímu soudu nebránila v tom, aby podané dovolání projednal a rozhodl.
III.
Přípustnost dovolání
9. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
IV.
Důvodnost dovolání
a) obecná východiska
10. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněné dovolací důvody.
11. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. je dán tehdy, pokud byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. Tento dovolací důvod tedy předpokládá, že se v rozporu se zákonem konalo hlavní líčení nebo veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného, ač měla být jeho přítomnost umožněna nebo zajištěna, čímž byl obviněný zkrácen na svém právu, aby jeho věc byla projednána v jeho přítomnosti, a aby se tak mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Účelem práva obviněného na projednání trestní věci v jeho přítomnosti je pak zejména zajištění reálné možnosti vyjádřit se před soudem k tomu, co je mu v obžalobě kladeno za vinu, a k důkazům, na nichž je obžaloba založena. Odlišně jsou poté trestním řádem kladeny požadavky na přítomnost obviněného u hlavního líčení (§196 a násl. tr. ř.), které je těžištěm a vyvrcholením procesu dokazování a požadavky, za kterých lze takto jednat ve veřejném zasedání (§232 a násl. tr. ř.).
12. Daný dovolací důvod je naplněním ústavního práva obviněného vyjádřit se ke všem prováděným důkazům. Podle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod má každý v rámci práva na soudní a jinou právní ochranu i ústavně zaručené právo na projednání věci v jeho přítomnosti. Podle §12 odst. 6 tr. ř. je obviněný stranou trestního řízení a je jednou z nejdůležitějších osob, které mají postavení strany. Účelem práva obviněného na projednání trestní věci v jeho přítomnosti je zejména zajistit mu reálnou možnost vyjádřit se před soudem k tomu, co je mu v obžalobě kladeno za vinu, a k důkazům, na nichž je obžaloba založena.
13. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
14. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k této Úmluvě.
15. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
16. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
17. Na podkladě těchto východisek přistoupil Nejvyšší soud k posouzení dovolání obviněného.
b) vlastní posouzení dovolání
ab) k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř.
18. Obviněný uplatnil důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř., jenž předpokládá, že byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. Dovolatel jeho naplnění spatřuje v tom, že byl předvolán k veřejnému zasedání, jeho účast při něm však byla znemožněna náhlou zdravotní indispozicí, kterou nemohl předpokládat a včas požádat o jeho odročení na jiný termín.
19. Obviněnému však nelze přisvědčit v jeho nazírání, tj. že by jím vznesené námitky byly způsobilé založit kasaci jím napadeného rozhodnutí odvolacího soudu. Předně je třeba konstatovat, že východiskem jeho úvah jsou tvrzení neodpovídající reálnému stavu. Obviněný nebyl, jak ve svém dovolání tvrdí, soudem druhého stupně v souvislosti s rozhodováním o podaném odvolání k nařízenému veřejnému zasedání předvoláván, nýbrž byl o jeho konání toliko vyrozuměn.
20. K veřejnému zasedání se obviněný předvolává zpravidla tehdy, jestliže je jeho osobní účast při tomto veřejném zasedání nutná, zejména v případech, když soud považuje za nezbytné vyslechnout obviněného, vyzvat ho k vyjádření k důkazu provedenému v tomto veřejném zasedání, či jej požádat o bližší vysvětlení jeho podání, které je předmětem veřejného zasedání, resp. o vyjádření k takovému podání jiné procesní strany. Tak tomu však v posuzované věci, v níž nevyvstal ani případ nutné obhajoby, zjevně není. Proto je i požadavek dovolatele, jenž vznesl vůči odůvodnění odvolacího soudu kritiku v tom směru, že z něho nemá plynout informace, zda byla přítomnost obviněného při veřejném zasedání nutná či nikoli, zcela nadbytečný, jelikož to plyne z povahy věci. Pokud osobní účast obviněného při veřejném zasedání soudu není nutná, tento se o jeho konání pouze vyrozumí, a to jako osoba, která dala svým návrhem podnět k veřejnému zasedání, resp. jako osoba, která může být přímo dotčena rozhodnutím učiněným v tomto veřejném zasedání.
21. Ani v obecné rovině však nejsou vývody dovolatele oprávněné. Vyrozumění o konání veřejného zasedání Krajský soud v Praze doručil obviněnému do datové schránky dne 11. 8. 2018 (doručenka na č. l. 515v.), a to s informací o nařízeném veřejném zasedání na den 28. 8. 2018. Obviněný, aniž by jakkoli informoval odvolací soud o tom, že mu významná překážka odpírá možnost, veřejného zasedání se zúčastnit, zaslal teprve den následující po jeho konání informaci o tom, že se jej nemohl zúčastnit „z důvodu náhlé zdravotní indispozice“ . Informaci o vzniku této překážky však odvolacímu soudu sdělil den následující po jejím tvrzeném vyvstání, tj. teprve dne 29. 8. 2018. Obviněný své tvrzení doložil lékařskou zprávou vystavenou L. A. (č. l. 523), z níž je zjevné, že obviněný praktického lékaře navštívil taktéž následující den po konání veřejného zasedání (tj. 29. 8. 2018).
22. Z uvedeného je zřejmé, že nemohlo dojít k zásahu do práva obviněného zakotveného v čl. 38 odst. 2 Listiny, jež každému zaručuje právo, aby věc byla projednána v jeho přítomnosti. Odvolací soud obviněného v dostatečném předstihu vyrozuměl o konání veřejného zasedání, čímž mu poskytl možnost k reálnému projednání věci v jeho přítomnosti. Pakliže obviněný této možnosti nevyužil – přičemž ani nepředložil důkazy nasvědčující tomu, že by překážka objektivního charakteru mu bránila v účasti na konání veřejného zasedání (obviněný navštívil praktického lékaře den po jeho konání a ve stejný den adresoval odvolacímu soudu omluvu za svoji nepřítomnost) a ani nevyjádřil přání, resp. požadavek své osobní účasti na tomto jednání – nelze odvolacímu soudu vytýkat, že přistoupil k veřejnému projednání řádného opravného prostředku obviněného v jeho nepřítomnosti, jelikož pro tento postup nastaly zákonné podmínky.
23. Výše učiněná zjištění proto umožňují učinit závěr, že obviněný uplatnil jím deklarovaný dovolací důvod zjevně neopodstatněně.
bb) k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
24. Pokud jde o druhý z uplatněných důvodů dovolání, tj. důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v jeho rámci se obviněný domáhá vyslovení, že jeho jednání vykazuje znaky bagatelního deliktu, jelikož soud prvního stupně, potažmo soud odvolací, porušily princip ultima ratio trestního práva a zásadu subsidiarity trestní represe. Takto formulovaná výhrada je způsobilá naplnit obviněným zvolený důvod dovolání, nutno však konstatovat, že ji obviněný nevznesl opodstatněně.
25. Dovolatel míní, že „vztah řešený v tomto konkrétním případě, je klasický vztah soukromoprávní povahy“ , přičemž nutno konstatovat, že touto v dovolání nastolenou otázkou se zabývaly již soud prvního stupně (viz str. 12 rozsudku Okresního soudu v Rakovníku), tak soud odvolací (viz str. 4 usnesení Krajského soudu v Praze). Vzhledem k tomu, že se dovolací soud s jejich odůvodněními v této části v plném rozsahu ztotožnil, bezezbytku na ně odkazuje.
26. Pro úplnost a toliko nad rámec tam uvedených zjištění lze doplnit, že trestným činem je podle trestního zákoníku takový protiprávní čin, který trestní zákon označuje za trestný a který vykazuje znaky uvedené v tomto zákoně (§13 odst. 1 tr. zákoníku). Zásadně tedy platí, že každý protiprávní čin, který vykazuje všechny znaky uvedené v trestním zákoníku, je trestným činem a je třeba vyvodit trestní odpovědnost za jeho spáchání. Tento závěr je však v případě méně závažných trestných činů korigován použitím zásady subsidiarity trestní represe ve smyslu §12 odst. 2 tr. zákoníku, podle níž trestní odpovědnost pachatele a trestněprávní důsledky s ní spojené lze uplatňovat jen v případech společensky škodlivých, ve kterých nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu. Zvláštnost materiálního korektivu spočívajícího v použití subsidiarity trestní represe vyplývá z toho, že se jedná o zásadu, a nikoli o konkrétní normu, a proto je třeba ji aplikovat nikoli přímo, ale v zásadě jen prostřednictvím právních institutů a jednotlivých norem trestního práva. Úvaha o tom, zda jde o čin, který s ohledem na zásadu subsidiarity trestní represe není trestným činem z důvodu nedostatečné společenské škodlivosti případu, se uplatní za předpokladu, že posuzovaný skutek z hlediska spodní hranice trestnosti neodpovídá běžně se vyskytujícím trestným činům konkrétní skutkové podstaty (srov. rozh. č. 26/2013 Sb. rozh. tr.).
27. Nejvyšší soud poukazuje na to, že jednání obviněného v této trestní věci je zcela standardním případem zpronevěry. Soudy zjištění jednání obviněného naplnilo znaky jak základní, tak kvalifikované skutkové podstaty jimi označeného trestného činu (obviněný se dopustil přečinu zpronevěry podle §206 odst. 1, 3 tr. zákoníku). Nadto nelze shledat, že by v jeho případě byly dány jakékoli specifické okolnosti, jež by měly odůvodnit výjimečně nižší hranici trestnosti jeho činu. Obviněný se dopustil trestného činu zpronevěry tím, že (při vázanosti dovolacího soudu skutkovými zjištěními soudy učiněnými) „jako osoba samostatně výdělečně činná … poté, co převzal … na podkladě smlouvy o zprostředkování nákupu nemovitosti … od manželů J. … a V. … Ž. do úschovy finanční prostředky v částce 50.000 Kč, které měly sloužit … jako záloha kupní ceny na nákup domu … a které na základě následného splnění podmínek uvedených ve smlouvách o zprostředkování nákupu nemovitosti měly být takto u obžalovaného toliko deponované … a v souladu s jasně deklarovanou shodnou vůlí smluvních stran předány prodávající M. S. … obžalovaný tyto i přes opakované výzvy … a přes vypršení doby, na kterou byly zprostředkovatelské smlouvy uzavřeny, interním dokladem přeúčtoval z úschovy do svých běžných prostředků a použil je nezjištěným způsobem.“ Z popisu skutkových zjištění, k nimž dospěl soud prvního stupně a z nichž vyšel i odvolací soud, je zjevné, že jednání obviněného naplňuje všechny formální znaky trestného činu zpronevěry a nejsou zde žádné skutečnosti, jež by měly svědčit o potřebě výjimečného postupu podle §12 odst. 2 tr. zákoníku.
28. Pakliže obviněný namítá, že spornou částku oprávněně započetl jako smluvní pokutu, na jejíž zaplacení mu vzniklo právo, a proto jeho povinnost vydat předmětnou částku de iure ani neexistovala, tvrdí tím skutečnosti, jež mají význam pro posouzení otázky samotného pachatelství. Nadto je třeba konstatovat, že tvrzení dovolatele o oprávněnosti zápočtu se zakládá na zcela rozdílném skutkovém základu věci, než z jakého vyšly soudy obou stupňů (viz argumentace obsažená především v bodě 8 na str. 3 odvolacího rozhodnutí, v němž odvolací soud uvedl, že „bezdůvodné zadržování složené zálohy s účelovou argumentací o včasném nesplnění podmínek zprostředkovatelské smlouvy, zcela jednoznačně … svědčí o vědomé snaze obviněného hledat důvody, proč poškozené S. zadržovanou zálohu nevyplatit. Tomu nasvědčují i další kroky obžalovaného, spočívající v naprosto nedůvodném vyžadování daňového přiznání od druhého kupujícího, požadování znaleckých posudků, komunikace ohledně chybného zaplacení daně apod.“ ).
29. Nutno konstatovat, že tvrzení o vzniku práva obviněného na zaplacení smluvní pokuty bylo jednoznačně popřeno rovněž rozsudkem Okresního soudu v Rakovníku ze dne 12. 9. 2016, č. j. 4 C 99/2016-111, jenž konstatoval, že jednání poškozených nelze posoudit jako porušení povinnosti ze smlouvy. Je třeba proto konstatovat, že požadavky obviněného zjevně překročily rámec sjednaných práv a povinností ve zprostředkovatelské smlouvě a požadavky obviněného, na něž vázal splnění své povinnosti, je třeba vyhodnotit jako zjevně excesivní.
30. Nepřípadnou je v daném směru rovněž námitka dovolatele, podle níž byla věc již vyřešena v rámci civilního řízení a poškozená (resp. poškození) je oprávněna, domáhat se splnění svého nároku cestou nucené realizace práva. Připomíná se (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 10. 10. 2013, sp. zn. III. ÚS 2550/12), že princip subsidiarity trestní represe nelze chápat tak, že trestní odpovědnost je vyloučena vždy, pokud existuje paralelně nějaký jiný druh odpovědnosti za protiprávní jednání, např. odpovědnost obchodněprávní, občanskoprávní či pracovněprávní. Nejen Nejvyšší soud, nýbrž i Ústavní zastává názor, že není vyloučeno souběžné uplatnění trestní odpovědnosti spolu s jiným druhem odpovědnosti, resp. že trestní odpovědnost je vyloučena pouze v situacích, kdy uplatněním jiného druhu odpovědnosti lze dosáhnout splněním všech funkcí vyvození odpovědnosti, tj. splnění cíle reparačního a preventivního, a přitom funkce represivní není v daném případě nezbytná. Ani subsidiarita trestní represe nevylučuje proto spáchání trestného činu a uložení trestu v případě závažného porušení povinností se soukromoprávním základem, které lze sankcionovat i mimotrestními prostředky, neboť trestní právo chrání též soukromé zájmy fyzických a právnických osob (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 3. 2003, sp. zn. 5 Tdo 265/2003 nebo usnesení ze dne 21. 12. 2005, sp. zn. 5 Tdo 1535/2005).
31. Z výše uvedeného hodnocení dovolání obviněného je zřejmé, že ten [v části, v níž formálně právně relevantním způsobem namítl skutečnosti podřaditelné pod uplatněné důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. d) a g) tr. ř.], podal mimořádný opravný prostředek zjevně neopodstatněně. Vzhledem k tomu dovolací soud o celém dovolání obviněného rozhodl způsobem uvedeným v §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., podle něhož Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné.
32. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 8. 1. 2019
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu