ECLI:CZ:NS:2019:7.TD.49.2019.1
sp. zn. 7 Td 49/2019
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 30. 7. 2019 v neveřejném zasedání, v trestní věci obviněného T. R. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 14 T 7/2014, o návrhu obviněného na odnětí a přikázání věci v řízení o povolení obnovy trestního řízení takto:
Podle §25 tr. ř. se věc Okresnímu soudu Praha-západ neodnímá .
Odůvodnění:
1. Státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství Praha-západ podala dne 23. 1. 2014 u Okresního soudu Praha-západ obžalobu na obviněného T. R. pro zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí podle §199 odst. 1, 2 písm. d) tr. zákoníku a přečin ohrožování výchovy dítěte podle §201 odst. 1 písm. d), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku.
2. Rozsudkem Okresního soudu Praha-západ ze dne 14. 10. 2015, sp. zn. 14 T 7/2014 (č. l. 1975 tr. spisu), byl obviněný uznán vinným ad 1) zločinem týrání osoby žijící ve společném obydlí podle §199 odst. 1, 2 písm. d) tr. zákoníku a ad 2) přečinem ohrožování výchovy dítěte podle §201 odst. 1 písm. d), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku a bylo rozhodnuto o jeho trestu.
3. Dne 17. 9. 2015 podal obviněný z důvodu porušení práva na zákonného soudce návrh na odnětí věci Okresnímu soudu Praha-západ její přikázání Okresnímu soudu v Berouně, Okresnímu soudu v Mladé Boleslavi či Obvodnímu soudu pro Prahu 2. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 12. 1. 2016, sp. zn. 1 Ntd 1/2016, rozhodl, že se podle §25 tr. ř. věc Okresnímu soudu Praha-západ neodnímá.
4. Krajský soud v Praze usnesením ze dne 8. 3. 2016, sp. zn. 13 To 33/2016, k odvolání obviněného napadený rozsudek Okresního soudu Praha-západ ze dne 14. 10. 2015, sp. zn. 14 T 7/2014, podle §258 odst. 1 písm. b), c) tr. ř. zrušil v celém rozsahu a podle §259 odst. 1 tr. ř. věc vrátil soudu prvního stupně.
5. Dne 1. 3. 2016 podal obviněný k Nejvyššímu soudu další návrh na odnětí věci Okresnímu soudu Praha-západ s tím, že tentokrát navrhl její přikázání Okresnímu soudu v Jihlavě. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2016, sp. zn. 7 Td 7/2016, bylo rozhodnuto, že se věc Okresnímu soudu Praha-západ neodnímá.
6. Dne 11. 7. 2016 podal obviněný prostřednictvím obhájce Mgr. Ing. D. Rakouše k Nejvyššímu soudu opět návrh na odnětí věci Okresnímu soudu Praha-západ a její přikázání Okresnímu soudu v Jihlavě. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 20. 7. 2016, sp. zn. 7 Td 36/2016, bylo rozhodnuto, že se věc Okresnímu soudu Praha-západ neodnímá.
7. Dne 1. 9. 2016 podal obviněný opět návrh na odnětí věci vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 14 T 7/2014 tomuto soudu a její přikázání Okresnímu soudu v Jihlavě. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2016, sp. zn. 7 Td 53/2016, bylo rozhodnuto, že se věc Okresnímu soudu Praha-západ neodnímá.
8. Dne 29. 11. 2017 podal obviněný opět (celkem ve věci v pořadí již pátý) návrh na odnětí jeho trestní věci vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 14 T 7/2014 tomuto soudu a její přikázání Okresnímu soudu v Jihlavě. Jeho značně rozsáhlé podání, ve kterém vyjádřil své přetrvávající přesvědčení, že jeho věc nebyla přidělena zákonnému soudci, obsahovalo rovněž řadu dalších návrhů a podání souvisejících také s jinými věcmi obviněného vedenými u jiných soudů České republiky. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 1. 3. 2018, sp. zn. 7 Td 7/2018, bylo rozhodnuto, že se věc Okresnímu soudu Praha-západ neodnímá.
9. Rozsudkem Okresního soudu Praha-západ ze dne 14. 2. 2018, sp. zn. 14 T 7/2014 (č. l. 3516 tr. spisu), byl obviněný T. R. uznán vinným zločinem týrání osoby žijící ve společném obydlí podle §199 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku (bod 1) a přečinem ohrožování výchovy dítěte podle §201 odst. 1 písm. d), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku (bod 2). Za tyto trestné činy a za sbíhající se přečin zanedbání povinné výživy podle §196 odst. 1 tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 2 T 14/2013, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 17. 10. 2013, sp. zn. 5 To 277/2013, přečin výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 18. 2. 2014, sp. zn. 1 T 14/2014, a přečin zanedbání povinné výživy podle §196 odst. 1 tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 21. 1. 2015, sp. zn. 3 T 67/2014, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 5. 5. 2015, sp. zn. 61 To 93/2015, mu byl uložen souhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání třiceti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Současně byly podle §43 odst. 2 tr. zákoníku zrušeny výroky o trestech z výše uvedených rozhodnutí. Dalším výrokem pak byla poškozená J. R. s nárokem na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
10. Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 30. 4. 2018, sp. zn. 13 To 112/2018 (č. l. 3586 tr. spisu), byl k odvolání obviněného (podaného do výroku o vině a o trestu) výše uvedený rozsudek Okresního soudu Praha-západ zrušen ve výroku o trestu a nově mu byl uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání třiceti měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti let za současného vyslovení dohledu. Souhrnný trest byl uložen za shodnou trestnou činnost jako trest uložený soudem prvního stupně, s výjimkou přečinu zanedbání povinné výživy z trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 2 T 14/2013, neboť toto odsouzení bylo zahlazeno.
11. Proti posledně uvedenému rozsudku krajského soudu podal obviněný dovolání, které Nejvyšší soud usnesením ze dne 20. 2. 2019, sp. zn. 7 Tdo 90/2019, podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítl (č. l. 3897 tr. spisu). I v dovolání přitom obviněný namítal nesprávné obsazení soudu prvního stupně s poukazem na nedostatek transparentnosti pravidel pro přidělování věcí v rozvrhu práce a jejich možnou zneužitelnost.
12. Dne 13. 9. 2018 (č. l. 3816 tr. spisu) bylo Okresnímu soudu Praha-západ doručeno podání obviněného nazvané jako „Žaloba na obnovu řízení proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 30. 4. 2018, č. j. 13 To 112/2018-3586 a rozsudku Okresního soudu Praha-západ ze dne 14. 2. 2018, č. j. 14 T 7/2014-3516.“
13. Dne 29. 4. 2019 (č. l. 3914 a násl. tr. spisu) bylo Okresnímu soudu Praha-západ doručeno podání obviněného nazvané jako „Návrh na určení lhůty Okresnímu soudu Praha-západ k předložení spisu k rozhodnutí Nejvyššímu soudu s návrhem na odnětí a přikázání věci z důvodu nutnosti i z důvodu vhodnosti, delegace nutná, delegace vhodná ze dne 29. 4. 2019“ (podání shodného obsahu se pak v trestním spise objevuje ještě několikrát). Součástí tohoto podání obviněný učinil mimo jiné návrh na odnětí věci Okresnímu soudu Praha-západ vedené pod sp. zn. 14 T 7/2014 a její přikázání Okresnímu soudu v Jihlavě. Pokud jde o návrh na delegaci obviněný uvedl, že důležité důvody pro delegaci jeho věci jinému soudu spatřuje v odůvodnění rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2009, sp. zn. 11 Td 48/2009, a to zejména v tom, že soudy podle něj v jeho věci dlouhodobě a opakovaně ignorují, že věc projednává a rozhoduje vyloučený soudce ze zákona za situace, kdy při namítaném porušení základního ústavního práva na zákonného soudce, je důkazní břemeno na obecných soudech, které ho však podle obviněného neunáší. Dalším důvodem pro delegaci je podle obviněného skutečnost, že soudy zcela ignorují návrh na odnětí a přikázání věci a předložení věci k rozhodnutí Nejvyššímu soudu. Obviněný tak navrhuje odnětí jeho věci sp. zn. 14 T 7/2014 Okresnímu soudu Praha-západ a její přikázání Okresnímu soudu v Jihlavě z důvodu nutnosti a vhodnosti. Tento postup považuje za odůvodněný tvrzením, že důkazní břemeno ve věci porušení práva na zákonného soudce je na straně obecných soudů, které ho podle obviněného neunáší, že ve věci rozhoduje vyloučený soudce, soudy obou stupňů rozhodly v jeho neprospěch a dopustily se tím spáchání trestného činu a účastníci řízení byli u soudů obou stupňů odňati svému zákonnému soudci.
14. Na č. l. 3889 p. v. tr. spisu se nachází pokyn předsedkyně senátu ze dne 3. 5. 2019, podle kterého byl návrh obviněného zaslán obhájci obviněného spolu s výzvou, aby návrh na delegaci odůvodnil ve lhůtě do 9. 5. 2019. Jak vyplývá z protokolu o veřejném zasedání na č. l. 3993 tr. spisu (pozn. nesprávně označeno jako č. l. 3893 tr. spisu), kterého byl obviněný T. R. i jeho obhájce JUDr. P. Berger přítomen, dne 9. 5. 2019 se u Okresního soudu Praha-západ konalo veřejné zasedání, jehož předmětem bylo rozhodnutí o návrhu obviněného na povolení obnovy řízení. Veřejné zasedání o povolení obnovy řízení bylo odročeno na neurčito za účelem provedení procesních úkonů (rozhodnutí o žádosti obviněného o bezplatnou obhajobu, předložení spisu Krajskému soudu v Praze k vyřízení stížností obviněného proti rozhodnutí o odměně advokáta a poté předložení spisu s návrhem obviněného na delegaci k rozhodnutí Nejvyššímu soudu).
15. Na č. l. 3919 tr. spisu se nachází doplnění návrhu obviněného na delegaci ze dne 17. 5. 2019, ve kterém obviněný heslovitě uvádí, že vznáší námitku nesprávného obsazení senátu v rozporu s rozvrhem práce a námitky nezákonného soudce, resp. že účastníci byli odňati svému zákonnému soudci, námitku vyloučeného soudce, který se svým negativním rozhodnutím v neprospěch „účastníka“ dopustil spáchání trestného činu, námitku podjatého soudce.
16. Podáním ze dne 19. 5. 2019 (č. l. 3920 tr. spisu) doplnil námitky ze dne 17. 5. 2019. Uvedl, že dne 9. 5. 2019 proběhlo veřejné zasedání o povolení obnovy řízení, při němž podle obviněného však opět rozhodoval nesprávně obsazený senát včetně přísedících. Podle obviněného je prokázáno, že obžaloba v jeho věci napadla již dne 23. 1. 2014, avšak uvedenému senátu 14 T byla prokazatelně přidělena až 24. 1. 2014, čímž podle obviněného došlo k porušení jeho práva na zákonného soudce již v prvním řízení a tento stav podle něj stále trvá i v řízení o povolení obnovy řízení. Tento stav byl podle obviněného prohlouben tím, že také v odvolacím řízení byla jeho věc přidělena senátu 13 To nesprávně, když věc podle obviněného napadla již dne 14. 5. 2019, avšak byla senátu 13 To přidělena až dne 15. 5. 2019. Nemohla tedy podle obviněného být přidělena zákonnému soudci. Obviněný poukázal na podle něj nepřátelský vztah, odsouzeníhodné nemorální jednání v rozporu s dobrými mravy jak senátu 14 T, tak senátu 13 To, které opakovaně rozhodují ve věci, ačkoli jsou si vědomi, že k tomu nejsou příslušní. Za tím účelem podal dne 14. 5. 2019 žádost o informace a přezkum ke Krajskému soudu v Praze k prověření příslušnosti senátu 13 To. Zásadní skutečností podle obviněného dále je, že soudkyně J. Drábková opakovaně lže v záznamu z veřejného zasedání ze dne 9. 5. 2019 a vznáší v této souvislosti námitku, že přepis protokolu o veřejném zasedání je v hrubém rozporu se zvukovým záznamem z jednání dne 9. 5. 2019. Tyto skutečnosti svědčí podle obviněného o nepřátelském vztahu soudkyně J. Drábkové včetně přísedících k jeho osobě, který je vylučuje z dalšího rozhodování v jeho věci – z rozhodování o jeho návrhu na povolení obnovy řízení. Podle obviněného soudkyně tím, že nepřipustila k provedení jím navrhované důkazy, nepřípustně porušila jeho právo na spravedlivý proces a zcela vyloučila jeho úspěch v rámci řízení o obnově řízení. Obviněný na závěr žádá, aby v jeho věci rozhodoval výhradně řádně obsazený senát.
17. Nejvyššímu soudu byl dne 14. 6. 2019 Okresním soudem Praha-západ předložen trestní spis 14 T 7/2014 k rozhodnutí o návrhu obviněného na delegaci s tím, že s ohledem na podaný návrh na povolení obnovy řízení, je třeba podle předsedkyně senátu najisto postavit, zda je o tomto návrhu příslušný rozhodovat Okresní soud Praha-západ.
18. Nejvyšší soud projednal předložený návrh a dospěl k následujícímu závěru.
19. Podle §25 tr. ř. může být věc z důležitých důvodů odňata příslušnému soudu a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně. Pojem „důležité důvody“ sice není v zákoně blíže definován, ale je nepochybné, že se musí jednat o skutečnosti, jež budou svou povahou výjimečné, neboť ustanovení §25 tr. ř., dle něhož lze v určitých případech věc delegovat k jinému soudu, je zákonným průlomem do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly vybočení z výše citovaného ústavního principu.
20. Podle §281 odst. 2 tr. ř. o návrhu na povolení obnovy řízení, které skončilo m. j. pravomocným rozsudkem, rozhoduje soud, který ve věci rozhodl v prvním stupni. Tímto soudem je v této trestní věci Okresní soud Praha-západ.
21. Nejvyšší soud naposledy v usnesení ze dne 1. 3. 2018, sp. zn. 7 Td 7/2018, provedl souhrn řady dosavadních návrhů obviněného na odnětí trestní věci vedené pod sp. zn. 14 T 7/2014 Okresnímu soudu Praha-západ a její přikázání Okresnímu soudu v Jihlavě (tzv. delegace).
22. Lze připomenout, že výše uvedené řadě usnesení Nejvyššího soudu, kterými nebylo vyhověno návrhům obviněného na delegaci, předcházelo usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 1. 2016, sp. zn. 1 Ntd 1/2016, jímž poprvé nebylo vyhověno návrhu obviněného T. R. ze dne 17. 9. 2015 na odnětí stejné věci vedené pod sp. zn. 14 T 7/2014 Okresnímu soudu Praha-západ a její přikázání, tenkrát ještě podle návrhu obviněného Obvodnímu soudu pro Prahu 2, nebo Okresnímu soudu v Mladé Boleslavi nebo v Berouně. Vrchní soud v Praze tedy rozhodl tak, že se podle §25 tr. ř. věc Okresnímu soudu Praha-západ neodnímá. V odůvodnění usnesení Vrchní soud v Praze mimo jiné již tehdy konstatoval, k námitce obviněného o porušení jeho práva na zákonného soudce, že trestní věc byla senátu 14 T přidělena v souladu s rozvrhem práce daného soudu a ve správném pořadí, tedy byla přidělena zákonnému soudci, přičemž se stejným závěrem skončilo také šetření provedené Okresním soudem Praha-západ i Krajským soudem v Praze.
23. Po tomto nevyhovění návrhu obviněného T. R. na delegaci dané věci Vrchním soudem v Praze, následovala řada jeho výše uvedených stejných návrhů podle §25 tr. ř., tentokrát s tím, aby věc byla přikázána Okresnímu soudu v Jihlavě, čímž byla vyloučena příslušnost Vrchního soudu v Praze z rozhodování o těchto dalších návrzích a byla založena příslušnost Nejvyššího soudu. Konkrétně se jedná o následující výše uvedené čtyři případy návrhů obviněného na odnětí věci Okresnímu soudu Praha-západ a její přikázání Okresnímu soudu v Jihlavě, a to ze dne 1. 3. 2016 (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2016, sp. zn. 7 Td 7/2016), ze dne 11. 7. 2016 (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 7. 2016, sp. zn. 7 Td 36/2016), ze dne 1. 9. 2016 (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2016, sp. zn. 7 Td 53/2016) a ze dne 29. 11. 2017 (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 3. 2018, sp. zn. 7 Td 7/2018).
24. Jak přitom vyplývá z podání samotného obviněného i z trestního spisu sp. zn. 14 T 7/2014, podávání námitek podjatosti a návrhů na delegaci patří k běžnému procesnímu postupu obviněného i v řadě jiných (civilních i trestních) soudních řízení, které se ohledně něj vedly nebo vedou (viz např. č. l. 3976 tr. spisu; řízení vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 19 C 94/2018).
25. Nyní byl Nejvyššímu soudu dne 14. 6. 2019 Okresním soudem Praha-západ předložen trestní spis 14 T 7/2014 k rozhodnutí o návrhu obviněného na delegaci v řízení o povolení obnovy, když trestní stíhání obviněného bylo v uvedené trestní věci pravomocně skončeno rozsudkem Okresního soudu Praha-západ ze dne 14. 2. 2018, sp. zn. 14 T 7/2014, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 30. 4. 2018, sp. zn. 13 To 112/2018.
26. Protože námitky obviněného nejsou ničím jiným, než opakováním jeho tvrzení o porušení jeho práva na zákonného soudce tím, že věc nebyla příslušnému senátu přidělena v souladu s rozvrhem práce Okresního soudu Praha-západ a obviněný je nadále přesvědčen, že jeho věc nebyla přidělena zákonnému soudci a u soudů obou stupňů rozhodují vyloučení soudci, Nejvyšší soud nebude znovu opakovat stejnou již uvedenou argumentaci a považuje za zcela postačující pro připomenutí obviněnému odcitovat část odůvodnění ke stejným námitkám obviněného z usnesení ze dne 1. 3. 2018, sp zn. 7 Td 7/2018, kde vzhledem k tehdejší procesní situaci pouze nad rámec uvedeného rozhodnutí uvedl, že důvody delegace, které obviněný uvedl ve svém dalším návrhu, nelze považovat za důležité důvody k vyhovění návrhu na delegaci a
„Nejvyšší soud se shodnými důvody podrobně zabýval ve stejné trestní věci obviněného (sp. zn. 14 T 7/2014) v usneseních sp. zn. 7 Td 7/2016, 7 Td 36/2016 a 7 Td 53/2016, když obviněný uvádí obdobné důvody, v nichž spatřuje důležité důvody k odnětí a přikázání jeho věci a Nejvyšší soud v nich neshledal důležité důvody pro postup podle §25 tr. ř. Ze stejných důvodů dokonce již Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 12. 1. 2016, sp. zn. 1 Ntd 1/2016, nevyhověl návrhu obviněného na delegaci v této trestní věci. Z obsahu opětovného návrhu obviněného na delegaci je zřejmé, že podstatnou námitkou a argumentem, který by měl podle názoru obviněného odůvodňovat odnětí věci příslušnému Okresnímu soudu Praha-západ, a její přikázání Okresnímu soudu v Jihlavě, je nadále jeho pochybnost, zda předmětná obžaloba v dané trestní věci obviněného byla přidělena zcela v souladu s rozvrhem práce a tedy, zda je jeho trestní věc souzena zákonným soudcem. Nejvyšší soud považuje za nutné zdůraznit, tak jako již v předchozích rozhodnutích o návrhu obviněného na delegaci v této trestní věci, že obviněný svůj opakovaný návrh na delegaci staví na své subjektivní pochybnosti o tom, zda byla jeho trestní věc přidělena zákonnému soudci (senátu 14 T Okresního soudu Praha-západ s předsedkyní senátu Mgr. J. Drábkovou). Z obsahu trestního spisu však vyplývá, že tyto námitky obviněného byly v průběhu dosavadního trestního řízení řešeny a pochybnosti obviněného byly odstraněny. Obviněnému byl opakovaně odůvodňován způsob přidělování věcí v souladu s rozvrhem práce na konkrétní rok (č. l. 1788 a násl. tr. spisu – sdělení předsedy Okresního soudu Praha-západ ze dne 5. 10. 2015, č. l. 2056 a násl. tr. spisu – usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 1. 2016, sp. zn. 1 Ntd 1/2016). Obviněný však argumenty soudů nadále považuje za nedostatečné, aniž by však sám uvedl konkrétní důvody jeho přetrvávajících pochybností, z kterých pramení jeho podezření, že věc byla přidělena v rozporu s rozvrhem práce soudu.
Pokud jde o námitky podjatosti soudců (jak konkrétních, tak podle obviněného jakési systémové podjatosti všech soudců a soudů působících pod Vrchním soudem v Praze), o které obviněný také opřel svůj návrh na delegaci, je zřejmé, že obviněný opakovaně ve své trestní věci vznášel námitku podjatosti senátu 14 T (předsedkyně senátu Mgr. J. Drábkové a přísedících A. Křižkové a J. Sušického) Okresního soudu Praha-západ, když o těchto námitkách bylo usneseními tohoto soudu, ve spojení s usneseními Krajského soudu v Praze, opakovaně rozhodnuto tak, že ve věci obviněného T. R. nejsou předsedkyně senátu Mgr. J. Drábková a přísedící A. Křižková a J. Sušický vyloučeni z vykonávání úkonů trestního řízení a námitky podjatosti tohoto senátu byly shledány nedůvodnými. Nejvyšší soud na tomto místě poukazuje na rozhodnutí Okresního soudu Praha-západ ze dne 22. 12. 2014, sp. zn. 14 T 7/2014, ve spojení s rozhodnutím Krajského soudu v Praze ze dne 13. 1. 2015, sp. zn. 13 To 23/2015 (č. l. 902 tr. spisu) a na rozhodnutí Okresního soudu Praha-západ ze dne 23. 2. 2015, sp. zn. 14 T 7/2014, ve spojení s rozhodnutím Krajského soudu v Praze ze dne 31. 3. 2015, sp. zn. 11 To 156/2015 (č. l. 1289 tr. spisu), na které Nejvyšší soud plně odkazuje.
Obviněný vznesl následně námitku podjatosti, která směřovala vůči všem členům senátu 11 To Krajského soudu v Praze. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 2. 4. 2015, sp. zn. 11 To 156/2015 (č. l. 1298 tr. spisu), ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 7. 2015, sp. zn. 1 To 68/2015, bylo rozhodnuto, že předseda senátu JUDr. L. Koudela Ph.D., a soudkyně Mgr. D. Dubná a JUDr. K. Hykešová, nejsou vyloučeni z vykonávání úkonů trestního řízení ve věci obviněného T. R.
Obviněný vznesl také námitku podjatosti směřující proti senátu 1 To Vrchního soudu v Praze a vůči všem soudcům Vrchního soudu v Praze, jakož i námitku zákonnosti soudce. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 26. 5. 2015, sp. zn. 1 To 68/2015, ve spojení s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2015, sp. zn. 11 Tvo 13/2015, obviněnému jednak ozřejmil způsob přidělování věcí senátům k projednání podle rozvrhu práce, přičemž neshledal námitky zákonnosti soudce a podjatosti soudců důvodnými a rozhodl tak, že senát Vrchního soudu v Praze složený z předsedkyně senátu JUDr. B. Kozelkové, a soudců JUDr. K. Šemíka a JUDr. V. Krále, není vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení ve věci obviněného T. R. Na výše uvedená rozhodnutí soudů Nejvyšší soud plně odkazuje.“
27. Namítá-li také obviněný v návrhu na delegaci řízení o obnově, že soudkyně J. Drábková opakovaně lže v záznamu z veřejného zasedání ze dne 9. 5. 2019 a vznáší v této souvislosti námitku, že přepis protokolu o veřejném zasedání je v hrubém rozporu se zvukovým záznamem z jednání dne 9. 5. 2019, což svědčí podle obviněného o nepřátelském vztahu soudkyně J. Drábkové včetně přísedících k jeho osobě, který je podle něj vylučuje z dalšího rozhodování v jeho věci – z rozhodování o jeho návrhu na povolení obnovy řízení, Nejvyšší soud k tomu uvádí následující. Obviněný se předně obrací na Nejvyšší soud s procesními námitkami proti postupu okresního soudu v řízení o návrhu na povolení obnovy, i když je toto řízení na svém samotném počátku a o jeho návrhu ještě nebylo okresním soudem rozhodnuto. Proti rozhodnutí o tomto návrhu je přitom podle §286 odst. 3 tr. ř. přípustná stížnost s odkladným účinkem, kde může všechny své námitky nechat přezkoumat v řádném řízení o stížnosti.
28. Pokud jde o písemný protokol o veřejném zasedání ze dne 9. 5. 2019, vůči kterému obviněný vznáší obecnou námitku, že je v hrubém rozporu se zvukovým záznamem, aniž by alespoň naznačil, v čem by měl tento hrubý rozpor spočívat, tak nutno připomenout, že podle §55 odst. 1 písm. d) tr. ř. protokol o úkonu musí m. j. obsahovat „stručné a výstižné vylíčení průběhu úkonu …podstatný obsah rozhodnutí při úkonu vyhlášených“ , tedy nikoliv doslovný přepis jeho průběhu, který je zaznamenán na zvukovém nosiči. Pouze „pokud se provádí doslovná protokolace výpovědi osoby, je třeba to v protokole označit tak, aby bylo možné bezpečně určit počátek a konec doslovné protokolace“ , což ale nebylo prováděno v tomto případě. Podle §55 odst. 1 písm. f) tr. ř. pak protokol musí obsahovat i „námitky stran nebo vyslýchaných osob proti průběhu úkonu nebo obsahu protokolu“ . Podle §57 odst. 1 tr. ř. o opravě a doplnění protokolu o hlavním líčení a o veřejném a neveřejném zasedání a rovněž o námitkách proti takovému protokolu rozhoduje soud, o jehož protokol jde. Proti tomuto rozhodnutí je přípustná stížnost. Z předmětného protokolu ani z obsahu trestního spisu ale nevyplývá, že by obviněný okresní soud žádal o opravu nebo doplnění protokolu o veřejném zasedání konaném dne 9. 5. 2019, nebo snad vznesl jakoukoliv námitku proti němu. Z porovnání obsahu písemného protokolu o daném veřejném zasedání, který byl také diktován předsedkyní senátu, a zvukového záznamu z něj, je přitom zřejmé, že písemný protokol odpovídá skutečnému průběhu veřejného zasedání. Obsahuje i podstatné části vyjádření obviněného, s výjimkou pro věc nepodstatných diskusí obviněného s předsedkyní senátu a jejich vysvětlení pro obviněného k tomu, co je podstatou daného veřejného zasedání, kam bude muset spis předložit k rozhodnutí vzhledem k podáním obviněného, nebo která rozhodnutí zaznamenána v rejstříku trestů obviněného byla nebo nebyla zrušena. V žádném případě proto nelze přisvědčit tvrzení obviněného, že předsedkyně senátu lže v písemném záznamu z veřejného zasedání ze dne 9. 5. 2019 nebo, že by přepis protokolu o veřejném zasedání byl v hrubém rozporu se zvukovým záznamem, tedy s jeho skutečným průběhem. Přitom obecně platí, že v případě pochybností je rozhodující zvukový záznam z jednání soudu a v daném veřejném zasedání navíc vůbec nebyla řešena meritorní otázka, tedy návrh obviněného na povolení obnovy trestního řízení, protože z důvodu nutnosti rozhodnout o jiných podání obviněného jinými soudy, bylo nutno veřejné zasedání odročit na neurčito.
29. Námitku podjatosti resp. vyloučení soudců, pak obviněný evidentně spojuje s jeho nesouhlasem s procesním postupem soudu, když namítá, že soudkyně nepřipustila k provedení jím navrhované důkazy, což považuje za porušení jeho práva na spravedlivý proces.
30. Pokud obviněný nyní v návrhu na delegaci opět žádá, aby v jeho věci (v řízení o návrhu na povolení obnovy trestního řízení) rozhodoval výhradně řádně obsazený senát, jsou jeho námitky zejména pouhým opakováním jeho předchozích námitek obsažených již v řadě jeho předchozích návrhů na odnětí jeho trestní věci Okresnímu soudu Praha-západ, s nimiž se již vypořádal nejen Vrchní soud v Praze, ale opakovaně i Nejvyšší soud. Vyplývá to ze skutečnosti, že své obecné opětovné tvrzení o nesprávném složení senátu okresního soudu obviněný opět zakládá také na námitkách uplatňovaných již v těchto předchozích jeho návrzích na delegaci, kterými se soustavně snažil, ještě před pravomocným skončením řízení ve věci Okresního soudu Praha – západ sp. zn. 14 T 7/2014, dosáhnou odnětí jeho trestní věci tomuto příslušnému soudu.
31. Poukázal-li obviněný v návrhu na delegaci také na důvody uvedené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2009, sp. zn. 11 Td 48/2009, tak tehdy důvod vyhovění návrhu na delegaci (v jiné trestní věci a jiného obviněného) spočíval v nezařazení podání spolku Šalamoun (které mělo vyznívat ve prospěch obviněného) do trestního spisu, a tedy mělo jít o nekompletnost spisu, který byl předkládán soudu příslušnému k projednání návrhu obviněného na delegaci, což tehdy podle Nejvyššího soudu, který znal konkrétní okolnosti daného případu, zpochybnilo zájem procesního soudu o objektivní a nestranné projednání věci a nestrannost daného předsedy senátu. Taková situace, ale nenastala ve věci obviněného T. R., proto ani v těchto argumentech neshledal Nejvyšší soud důležité důvody ve smyslu §25 tr. ř. pro vyhovění návrhu obviněného na delegaci.
32. Na základě uvedených důvodů Nejvyšší soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. 7. 2019
JUDr. Michal Mikláš
předseda senátu