ECLI:CZ:NS:2019:7.TD.82.2019.1
sp. zn. 7 Td 82/2019-4309
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 29. 10. 2019 v neveřejném zasedání, v trestní věci obviněného T. R. , nar. XY, trvale bytem XY, vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 14 T 7/2014, o návrhu obviněného na odnětí a přikázání věci v řízení o povolení obnovy trestního řízení takto:
Podle §25 tr. ř. se věc Okresnímu soudu Praha-západ neodnímá .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu Praha-západ ze dne 14. 2. 2018, sp. zn. 14 T 7/2014 (č. l. 3516 tr. spisu), byl obviněný T. R. uznán vinným zločinem týrání osoby žijící ve společném obydlí podle §199 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku (bod 1) a přečinem ohrožování výchovy dítěte podle §201 odst. 1 písm. d), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku (bod 2). Za tyto trestné činy a za sbíhající se přečin zanedbání povinné výživy podle §196 odst. 1 tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 2 T 14/2013, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 17. 10. 2013, sp. zn. 5 To 277/2013, přečin výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 18. 2. 2014, sp. zn. 1 T 14/2014, a přečin zanedbání povinné výživy podle §196 odst. 1 tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 21. 1. 2015, sp. zn. 3 T 67/2014, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 5. 5. 2015, sp. zn. 61 To 93/2015, mu byl uložen souhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání třiceti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Současně byly podle §43 odst. 2 tr. zákoníku zrušeny výroky o trestech z výše uvedených rozhodnutí. Dalším výrokem pak byla poškozená s nárokem na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
2. Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 30. 4. 2018, sp. zn. 13 To 112/2018 (č. l. 3586 tr. spisu), byl k odvolání obviněného (podaného do výroku o vině a o trestu) výše uvedený rozsudek Okresního soudu Praha-západ zrušen ve výroku o trestu a nově mu byl uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání třiceti měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti let za současného vyslovení dohledu. Souhrnný trest byl uložen za shodnou trestnou činnost jako trest uložený soudem prvního stupně, s výjimkou přečinu zanedbání povinné výživy z trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 2 T 14/2013, neboť toto odsouzení bylo zahlazeno.
3. Proti posledně uvedenému rozsudku krajského soudu podal obviněný dovolání, které Nejvyšší soud usnesením ze dne 20. 2. 2019, sp. zn. 7 Tdo 90/2019 , podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítl (č. l. 3897 tr. spisu).
4. Dne 13. 9. 2018 (č. l. 3816 tr. spisu) bylo Okresnímu soudu Praha-západ doručeno podání obviněného nazvané jako „Žaloba na obnovu řízení proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 30. 4. 2018, č. j. 13 To 112/2018-3586 a rozsudku Okresního soudu Praha-západ ze dne 14. 2. 2018, č. j. 14 T 7/2014-3516.“
5. Dne 29. 4. 2019 (č. l. 3914 a násl. tr. spisu) bylo Okresnímu soudu Praha-západ doručeno podání obviněného nazvané jako „Návrh na určení lhůty Okresnímu soudu Praha-západ k předložení spisu k rozhodnutí Nejvyššímu soudu s návrhem na odnětí a přikázání věci z důvodu nutnosti i z důvodu vhodnosti, delegace nutná, delegace vhodná ze dne 29. 4. 2019“ . Součástí tohoto podání obviněný učinil mimo jiné návrh na odnětí věci Okresnímu soudu Praha-západ vedené pod sp. zn. 14 T 7/2014 a její přikázání Okresnímu soudu v Jihlavě.
6. Nejvyšší soud usnesením ze dne 30. 7. 2019, sp. zn. 7 Td 49/2019 , rozhodl podle §25 tr. ř. o návrhu obviněného na delegaci v řízení o povolení obnovy řízení tak, že se věc Okresnímu soudu Praha-západ neodnímá (č. l. 4205 tr. spisu).
7. Nejvyššímu soudu byl dne 15. 10. 2019 Okresním soudem Praha-západ předložen trestní spis 14 T 7/2014 k rozhodnutí o dalším návrhu obviněného na delegaci s tím, že s ohledem na podaný návrh na povolení obnovy řízení, je třeba podle předsedkyně senátu najisto postavit, zda je o tomto návrhu příslušný rozhodovat Okresní soud Praha-západ.
8. Obviněný v podání ze dne 1. 10. 2019 (č. l. 4254 tr. spisu) nazvaném jako „Vyjádření k řízení v rámci obnovy řízení“ učinil v závěru podání mimo jiné opakovaný návrh na odnětí věci vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 14 T 7/2014 tomuto soudu a její přikázání Okresnímu soudu v Jihlavě. V úvodu konstatoval, že neodstranitelná vada řízení, nesprávně obsazeného senátu, trvá. Zopakoval, že jeho věc napadla na soud dne 23. 1. 2014 a přidělena senátu 14 T byla až dne 24. 1. 2014, tedy o jeden den později a tedy v rozporu s rozvrhem práce. Rovněž přidělení přísedících považuje obviněný za zpětně nepřezkoumatelné. K tomu citoval z judikatury Nejvyššího soudu a bez dalšího poukázal na rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Chmelíř vs. Česká republika (pozn. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 7. 6. 2005 č. st. 64935/01). Domnívá se, že jsou tato rozhodnutí přiléhavá na jeho případ. Opětovně vyjádřil nedůvěru ve spravedlivé nestranné a objektivní rozhodování Okresního soudu Praha-západ. Má za to, že soud zamítnutím provedení důkazních prostředků znaleckými posudky a výslechem nezletilých dětí, porušil zásadu přímosti a kontradiktornosti jednání a právo na rovnost účastníků řízení. Dále uvedl, že senát 14 T nepředložil jeho stížnost ze dne 7. 6. 2019 proti difamujícím tvrzením soudkyně J. Drábkové krajskému soudu, přičemž jako přiléhavé označil rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 11 Td 48/2009, potažmo poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 7 Td 49/2019, který se v bodě 31. tímto rozhodnutím zabýval. Nepředložení jeho stížnosti považuje obviněný za odmítnutí přístupu ke Krajskému soudu v Praze a je podle něj důležitým důvodem pro odnětí a přikázání věci. Obviněný dále poukázal na podle něj neodůvodněné průtahy v řízení, které způsobil senát 14 T, a to konkrétně ve věci kdy jeho stížnost ze dne 1. 2. 2019 předložil Krajskému soudu v Praze ke dni 13. 5. 2019. Podle obviněného jde o svévolnou činnost soudkyně i přísedících a důvod k provedení objektivního testu nestrannosti. Obviněný přitom stále trvá na tom, že i tak jde o nesprávně obsazený senát. Upozornil, že z těchto důvodů také podal žalobu na ochranu osobnosti. Vyjádřil se také k usnesení Okresního soudu Praha-západ ze dne 31. 5. 2019, sp. zn. 14 T 7/2014, konkrétně k odstavci 3., který považuje za lživý a dehonestující a opět podle něj svědčí o neschopnosti soudkyně a přísedících v jeho věci nestranně a spravedlivě rozhodnout. Navrhl proto odnětí věci Okresnímu soudu Praha-západ a její přikázání Okresnímu soudu v Jihlavě.
9. Nejvyšší soud projednal předložený návrh a dospěl k následujícímu závěru.
10. Podle §25 tr. ř. může být věc z důležitých důvodů odňata příslušnému soudu a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně. Pojem „důležité důvody“ sice není v zákoně blíže definován, ale je nepochybné, že se musí jednat o skutečnosti, jež budou svou povahou výjimečné, neboť ustanovení §25 tr. ř., dle něhož lze v určitých případech věc delegovat k jinému soudu, je zákonným průlomem do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly vybočení z výše citovaného ústavního principu.
11. Podle §281 odst. 2 tr. ř. o návrhu na povolení obnovy řízení, které skončilo m. j. pravomocným rozsudkem, rozhoduje soud, který ve věci rozhodl v prvním stupni. Tímto soudem je v této trestní věci Okresní soud Praha-západ. V tomto stadiu řízení (obviněný podal dne 13. 9. 2018 u Okresního soudu Praha-západ návrh na povolení obnovy řízení; č. l. 3816 tr. spisu) jde již o druhý návrh obviněného na delegaci předložený Nejvyššímu soudu, jako soudu příslušnému k rozhodnutí (o prvním návrhu na delegaci rozhodoval Nejvyšší soud usnesením za dne 30. 7. 2019, sp. zn. 7 Td 49/2019).
12. Nejvyšší soud považuje za nutné konstatovat, že z trestního spisu sp. zn. 14 T 7/2014, vyplývá, že podávání námitek podjatosti a návrhů na delegaci patří k běžnému procesnímu postupu obviněného v tomto i v řadě jiných (civilních i trestních) soudních řízení, které se ohledně něj vedly nebo vedou. Nejvyšší soud naposledy v usnesení ze dne 30. 7. 2019, sp. zn. 7 Td 49/2019, provedl souhrn řady dosavadních návrhů obviněného na odnětí trestní věci vedené pod sp. zn. 14 T 7/2014 Okresnímu soudu Praha-západ a její přikázání Okresnímu soudu v Jihlavě (tzv. delegace).
13. Pokud jde o nyní předložený návrh obviněného na delegaci ze dne 1. 10. 2019 (č. l. 4254 tr. spisu), obviněný v něm opětovně (stejně jako ve všech předchozích návrzích na delegaci předložených Nejvyššímu soudu) vyjádřil svou nedůvěru ve spravedlivé, nestranné a objektivní rozhodování celého Okresního soudu Praha-západ v jeho věci a zejména procesní postupy předsedkyně senátu a přísedících senátu 14 T považuje za svévolné.
14. Hlavním argumentem také tohoto dalšího návrhu na delegaci, v němž obviněný setrvale spatřuje důležitý důvod ve smyslu §25 tr. ř. pro odnětí věci příslušnému soudu, je jeho přesvědčení o tom, že v jeho věci rozhoduje nesprávně obsazený senát. Nejvyšší soud na tomto místě konstatuje, že námitky obviněného v tomto směru nejsou ničím jiným, než opakováním jeho tvrzení o porušení jeho práva na zákonného soudce tím, že věc nebyla příslušnému senátu přidělena v souladu s rozvrhem práce Okresního soudu Praha-západ, o čemž je obviněný i nadále subjektivně přesvědčen. Nejvyšší soud nebude znovu opakovat stejnou již uvedenou argumentaci a považuje za zcela postačující odkázat na předchozí rozhodnutí Nejvyššího soudu (usnesení Nejvyššího soudu pod sp. zn. 7 Td 7/2016, sp. zn. 7 Td 36/2016, sp. zn. 7 Td 53/2016, sp. zn. 7 Td 7/2018, 7 Td 49/2019) ke stejným námitkám obviněného, jakož i odkázat na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 1. 2016, sp. zn. 1 Ntd 1/2016, jímž poprvé nebylo vyhověno návrhu obviněného T. R. ze dne 17. 9. 2015 na odnětí stejné věci vedené pod sp. zn. 14 T 7/2014 Okresnímu soudu Praha-západ. V odůvodnění usnesení Vrchní soud v Praze mimo jiné již tehdy konstatoval, k námitce obviněného o porušení jeho práva na zákonného soudce, že trestní věc byla senátu 14 T přidělena v souladu s rozvrhem práce daného soudu a ve správném pořadí, tedy byla přidělena zákonnému soudci, přičemž se stejným závěrem skončilo také šetření provedené Okresním soudem Praha-západ i Krajským soudem v Praze (viz obsah trestního spisu, zejména č. l. 1788 a násl. tr. spisu).
15. Nejvyšší soud zdůrazňuje, že nelze přistoupit na obviněným zvolenou taktiku, kdy se snaží neustálým opakováním shodných námitek, s nimiž se již vypořádal nejen Vrchní soud v Praze, ale opakovaně i Nejvyšší soud, vynutit si vyhovění jeho návrhu na delegaci. Lze uzavřít, že otázka zákonného soudce tak byla k námitkám obviněného soudy řešena a pochybnosti byly odstraněny. Obviněným uváděná rozhodnutí Nejvyššího soudu, jakož i Evropského soudu pro lidská práva, jsou Nejvyššímu soudu známa. Tyto důvody delegace, které obviněný uvedl také ve svém nynějším návrhu, však v tomto konkrétním případě nelze považovat za důležité důvody k vyhovění návrhu na delegaci. Tento závěr ostatně potvrdil rovněž Ústavní soud v usnesení ze dne 24. 9. 2019, sp. zn. II. ÚS 2947/19, jímž byla odmítnuta ústavní stížnost T. R. proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 7. 2019, sp. zn. 7 Td 49/2019.
16. Namítá-li obviněný také v tomto návrhu na delegaci řízení o obnově (stejné námitky uplatnil již v návrhu na delegaci ze dne 29. 4. 2019; č. l. 3914 tr. spisu), že soud zamítl provedení jmenovaných důkazních prostředků, čímž měl podle obviněného porušit zásadu přímosti a kontradiktornosti jednání, Nejvyšší soud uvádí, že se obviněný obrací na Nejvyšší soud s procesními námitkami proti postupu okresního soudu v řízení o návrhu na povolení obnovy, i když je toto řízení na svém samotném počátku a o jeho návrhu ještě nebylo okresním soudem rozhodnuto. Proti rozhodnutí o tomto návrhu je přitom podle §286 odst. 3 tr. ř. přípustná stížnost s odkladným účinkem, kde může tyto své námitky nechat přezkoumat v řádném řízení o stížnosti. Tyto námitky nemohou být předmětem řízení o delegaci a nemohou tak být důležitým důvodem pro odnětí věci příslušnému soudu.
17. Obviněný dále ve svém návrhu na delegaci poukazuje na podle něj neodůvodněné průtahy v řízení, které podle názoru obviněného způsobil senát 14 T. Průtahy v řízení pak považuje za projev svévole předsedkyně senátu a přísedících a považuje je za důležitý důvod pro postup podle §25 tr. ř. Konkrétně obviněný poukázal na to, že jeho stížnost ze dne 1. 2. 2019 byla Krajskému soudu v Praze předložena k rozhodnutí až ke dni 13. 5. 2019, a dále na skutečnost, že jeho stížnost ze dne 7. 6. 2019 dosud nebyla stížnostnímu soudu předložena. Nejvyšší soud se těmito námitkami zabýval, avšak shledal, že tyto nemohou být důležitým důvodem ve smyslu §25 tr. ř. pro vyhovění návrhu obviněného na delegaci.
18. Pokud jde o stížnost obviněného ze dne 1. 2. 2019 na č. l. 3910 tr. spisu proti usnesení Okresního soudu Praha-západ ze dne 8. 1. 2019, sp. zn. 14 T 7/2014, jímž soud přiznal odměnu advokátovi JUDr. P. Bergerovi (č. l. 3886 tr. spisu), byla Krajskému soudu v Praze předložena k rozhodnutí dne 14. 5. 2019 (č. l. 4011 tr. spisu) a Krajský soud v Praze rozhodl usnesením ze dne 23. 5. 2019, sp. zn. 13 To 121/2019, tak, že se stížnost podle §148 odst. 1 písm. b) tr. ř. zamítá (č. l. 4033 tr. spisu). Nejvyšší soud konstatuje, že po prostudování trestního spisu lze uzavřít, že se ve věci obviněného rozhodně nejedná o průtahy zapříčiněné svévolným procesním postupem uvedeného senátu 14 T Okresního soudu Praha-západ, který se naopak snaží ve věci obviněného postupovat plynule a bez průtahů, když je to právě obviněný, který svými mnohdy opakovanými návrhy a podáními, které jsou zcela v intencích právních předpisů postupovány k rozhodnutí různým soudům, způsobuje průtahy ve své věci. Pokud tedy jde o uvedenou stížnost obviněného ze dne 1. 2. 2019 je zřejmé, že v mezidobí od podání stížnosti dne 1. 2. 2019 do rozhodnutí Krajského soudu v Praze o této stížnosti dne 23. 5. 2019, okresní soud konal úkony týkající se dalších podání obviněného. Trestní spis se nacházel mimo jiné také u Nejvyššího soudu k rozhodnutí o dovolání obviněného (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 2. 2019, sp. zn. 7 Tdo 90/2019), přičemž byl okresnímu soudu vrácen dne 19. 3. 2019 (č. l. 3890 tr. spisu) k provedení dalších úkonů. Dále bylo u Okresního soudu Praha-západ rozhodováno o ustanovení obhájce obviněnému (usnesení ze dne 12. 4. 2019 na č. l. 3913 tr. spisu). Dne 29. 4. 2019 (č. l. 3916 tr. spisu) učinil obviněný návrh nazvaný „Návrh na určení lhůty Okresnímu soudu Praha – západ k předložení spisu k rozhodnutí Nejvyššímu soudu s návrhem na odnětí a přikázání věci z důvodu nutnosti i z důvodu vhodnosti, delegace nutná, delegace vhodná ze dne 29. 4. 2019“ , na který okresní soud reagoval přípisem ze dne 30. 4. 2019 (č. l. 3935 tr. spisu), v neposlední řadě bylo dne 9. 5. 2019 konáno veřejné zasedání o návrhu obviněného na povolení obnovy řízení. Rozhodně se tak nejedná o svévolné průtahy ze strany soudu ve věci obviněného. Podle obsahu trestního spisu je to naopak obviněný, kdo svými podáními, které jsou soudem postupně řešeny, prodlužuje trestní řízení. Obdobná situace pak podle obsahu trestního spisu nastala také u stížnosti obviněného ze dne 7. 6. 2019 , proti usnesení Okresního soudu Praha-západ ze dne 31. 5. 2019, sp. zn. 14 T 7/2014 (č. l. 4050 tr. spisu), jímž byl obviněnému přiznán nárok na bezplatnou obhajobu. Mimo jiné je zřejmé, že se trestní spis nacházel od 14. 6. 2019 u Nejvyššího soudu k rozhodnutí o návrhu T. R. na delegaci. Nejvyšší soud rozhodl usnesením ze dne 30. 7. 2019, sp. zn. 7 Td 49/2019, a trestní spis byl vypraven dne 20. 8. 2019. Dne 1. 10. 2019 (č. l. 4245 tr. spisu) bylo u Okresního soudu Praha-západ konáno neveřejné zasedání, jehož předmětem bylo rozhodnutí o námitce obviněného o podjatosti senátu. Okresní soud Praha-západ rozhodl usnesením dne 1. 10. 2019, sp. zn. 14 T 7/2014 (č. l. 4247 tr. spisu) tak, že předsedkyně senátu Mgr. J. Drábková a přísedící A. Křižková a J. Sušický nejsou vyloučeni z vykonávání úkonů trestního řízení. Nyní se trestní spis, sp. zn. 14 T 7/2014, nachází u Nejvyššího soudu, sp. zn. 7 Td 82/2019, k rozhodnutí o opětovném návrhu obviněného na delegaci. Lze tedy uzavřít, že ani v tomto namítaném případě rozhodně nejde o „ničím neodůvodněné průtahy v řízení způsobené postupem senátu 14 T“ a je to naopak mnohost podání ze strany obviněného (která jsou soudem postupně vyřizována), která prodlužuje délku trvání trestního řízení. Tyto námitky obviněného o neodůvodněných průtazích v řízení způsobených soudem, které navíc odporují obsahu spisového materiálu, nemohou být důležitým důvodem pro postup podle §25 tr. ř.
19. Na základě uvedených důvodů Nejvyšší soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. 10. 2019
JUDr. Michal Mikláš
předseda senátu