ECLI:CZ:NS:2019:7.TDO.1012.2019.1
sp. zn. 7 Tdo 1012/2019-1081
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 3. 9. 2019 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného O. O. , nar. XY v XY, bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 27. 3. 2019, sp. zn. 50 To 76/2019, v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 8 T 118/2018, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného O. O. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 6. 2. 2019, č. j. 8 T 118/2018-835, byl obviněný uznán vinným pokusem přečinu znásilnění podle §21 odst. 1, §185 odst. 1 tr. zákoníku a pokusem přečinu krádeže podle §21 odst. 1, §205 odst. 2 tr. zákoníku, za což byl odsouzen podle §185 odst. 1, §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody na čtyři roky, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
Podle skutkových závěrů soudu prvního stupně se obviněný pokusů uvedených přečinů dopustil v podstatě tím, že dne 26. 8. 2018 v době od 5:20 hod. do 5:25 hod. v areálu Fakultní nemocnice XY, prošel na oddělení rehabilitace-lůžkovou část, kde v úmyslu něco odcizit vešel do neuzamčeného pokoje č. 5-nadstandard, který za sebou zamkl zevnitř klíčem v zámku, přistoupil k posteli, kde spala pacientka, poškozená H. V., kdy nejdříve prohledal její noční stolek, následně na poškozenou nalehl a začal ji osahávat na těle přes noční košili, poškozená se probudila a začala křičet a aktivně se bránit, proto jí střídavě zacpával dlaní ústa se slovy: "Nekřič!", držel ji druhou rukou za krk a škrtil ji, přičemž ji nadále osahával po těle, poškozená dál křičela o pomoc, až se jí podařilo zmáčknout tlačítko interkomu do sesterny, když obžalovaný uslyšel zdravotní sestry, které se snažily dostat do pokoje, svého jednání zanechal, nejméně v době po tomto fyzickém útoku se poškozené zeptal, kde má peníze, na což mu odpověděla, že nic nemá, poté pokoj odemkl a odešel, aniž by se zmocnil věcí poškozené. Uvedeným jednáním způsobil poškozené zranění, které si vyžádalo prodloužení její hospitalizace o jeden týden a léčbu dechovou rehabilitací a klidovým režimem v celkové délce do šesti týdnů,
a tohoto jednání se dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 22. 8. 2016, sp. zn. 4 T 17/2016, který nabyl právní moci dne 4. 1. 2017, odsouzen mj. za pokračující přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku zčásti dokonaným, zčásti ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody na 34 měsíců, za současného zrušení výroku o trestu z rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 11. 5. 2016 sp. zn. 3 To 268/2016, přičemž trest vykonal dne 17. 7. 2018.
Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný odvoláním, které Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 27. 3. 2019, č. j. 50 To 76/2019-958, podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti usnesení soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. c), g), h), l) tr. ř. V rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. namítl, že v řízení došlo k porušení práva na spravedlivý proces a k odepření práv uvedených v §33 odst. 1, §36 odst. 3 tr. ř. Dne 29. 8. 2018 byt vyslechnut jako osoba podezřelá podle §76 odst. 3 tr. ř. a již tomuto úkonu měl být přítomen obhájce, avšak tomu tak nebylo i přesto, že o jeho přítomnost žádal. Uvedl, že byl podezřelý ze spáchání trestného činu loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákonku. V takovém případě musí mít obviněný obhájce již v přípravném řízení a jeho práva podle §33 odst. 1 tr. ř. musí být zachována i tehdy, jestliže je zadržená osoba vyslýchána v době, kdy proti ní není ještě zahájeno trestní stíhání podle §160 tr. ř. Zdůraznil, že od samého počátku požadoval přítomnost obhájce, jeho právu na obhajobu se však dostalo až dne 18. 1. 2019, kdy mu byl přiznán nárok na bezplatnou obhajobu. Podotkl, že zároveň si obhájce zvolil a žádal o odročení hlavního líčení, které bylo nařízeno na 25. 1. 2019, aby se obhájce mohl náležitě připravit na obhajobu, avšak tomu soud nevyhověl. S odkazem na judikaturu uzavřel, že obhajobě nebyl dán dostatečný prostor k přípravě řádné obhajoby a z toho důvodu nemohla plnit své zákonné povinnosti a oprávnění. V souvislosti s tím shledal rovněž naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., kdy v řízení předcházejícím rozhodnutí o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku byl dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. namítl, že trvá na tom, že jeho jednání nesměřovalo k uspokojení pohlavního pudu, nebylo nijak sexuálně motivováno ale jednalo se o pád v důsledku ztráty rovnováhy. Výrok o vině založil soud především na výpovědi poškozené, ale ta přitom výpověď měnila a ohýbala k sexuálně motivovanému jednání, což si mohla vsugerovat. S odkazem na nesrovnalosti ve výpovědi poškozené nebyl dostatečně prokázán úmysl spáchat sexuálně motivovaný čin. Jednání mělo být posouzeno spíše jako trestný čin ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 tr. zákoníku, když připustil, že na poškozenou v důsledku ztráty rovnováhy upadl. V důsledku vadné právní kvalifikace byl naplněn i dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., protože mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou za trestný čin, který připouští, že spáchal.
Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a přikázal soudu prvního stupně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání obviněného vyjádřil a k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. s odkazem na judikaturu uvedl, že nepřichází v úvahu nutná obhajoba u osoby podezřelé, ale váže se na obviněného až po zahájení trestního stíhání. Postup orgánů činných v trestním řízení byl správný, jestliže obviněný v době svého výslechu v postavení podezřelého obhájce neměl. Dovolání v této části je zjevně neopodstatněné. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uvedl, že námitka obviněného, že úmysl spáchat sexuálně motivovaný čin „nebyl dostatečně prokázán“ obsahově odpovídá námitce, že soudy nepostupovaly podle zásady in dubio pro reo, která je však zásadou procesní a ani podle judikatury nepřipouští Nejvyšší soud, aby bylo dodržení této zásady zkoumáno v dovolacím řízení. V této části tedy dovolání neodpovídá uplatněnému ani jinému dovolacímu důvodu. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. uvedl, že při posouzení tohoto dovolacího důvodu je třeba vycházet z trestní sazby trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným a nikoliv z trestní sazby trestného činu, kterého se obviněný domáhá. Uložený trest nevybočil z mezí trestní sazby podle §185 odst. 1 tr. zákoníku, za užití §43 odst. 1 tr. zákoníku. Dovolání v této části neodpovídá uplatněnému dovolacímu důvodu, neboť vychází z právního posouzení skutku, které soud neučinil. Z důvodů výše uvedených, tak nemohl být naplněn ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Závěrem státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud dále shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné.
Podle §265b odst. l písm. c) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl. Obviněný k tomuto dovolacímu důvodu namítl, že byl dne 29. 8. 2018 vyslechnut jako osoba podezřelá podle §76 odst. 3 tr. ř. a již tomuto úkonu měl být přítomen obhájce podle §36 odst. 3 tr. ř., avšak i přes jeho žádost tomu tak nebylo. Odkázal rovněž na §33 odst. 1 tr. ř. kdy musí být jeho práva zachována i tehdy, jestliže je osoba zadržená i tehdy, kdy proti ní ještě nebylo zahájeno trestní stíhání. Právo na obhajobu se mu dostalo až 18. 1. 2019, kdy mu byl přiznán nárok na bezplatnou obhajobu, současně si obhájce zvolil a žádal o odročení hlavního líčení nařízeného na 25. 1. 2019, aby se obhájce mohl náležitě připravit na obhajobu, avšak jeho žádosti nebylo vyhověno. Námitky obviněného lze pod uplatněný dovolací důvod podřadit, nelze jim však přisvědčit. Nejprve je nutno podotknout, že obviněný byl vyslechnut jako osoba podezřelá podle §76 odst. 3 tr. ř. Podle §76 odst. 6 má zadržená osoba právo zvolit si obhájce, hovořit s ním bez přítomnosti třetí osoby a radit se s ním již v průběhu zadržení; má též právo požadovat, aby obhájce byl přítomen při jejím výslechu podle odstavce 3, ledaže je obhájce ve lhůtě uvedené v odstavci 4 nedosažitelný. O těchto právech je třeba podezřelého poučit a poskytnout mu plnou možnost jejich uplatnění. Obviněný byl jako osoba zadržená vyslechnut dne 29. 8. 2018 v 8:37, přičemž z protokolu o výslechu osoby zadržené, č. j. KRPB-126367-55/TČ-2018-030571 (č. l. 48 a násl.) vyplývá, že obviněný byl podle §76b tr. ř. poučen o právu zvolit si obhájce, avšak výslovně uvedl, že si obhájce nevolí a vypovídat chce a bude (č. l. 49). Právo zvolit si obhájce podle §33 odst. 1 tr. ř. mu tím upřeno nebylo. Pokud se obviněný domnívá, že se již v tomto stadiu jedná o důvod k nutné obhajobě, tedy že tomuto úkonu měl být obhájce přítomen a odkazuje přitom na §36 odst. 3 tr. ř., který stanovuje, že koná-li se řízení o trestném činu, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice převyšuje pět let, musí mít obviněný obhájce už v přípravném řízení, Nejvyšší soud podotýká, že toto ustanovení se vztahuje na obviněného, nikoliv na osobu podezřelou, resp. zadrženou. Obviněným je osoba od okamžiku, kdy jí bylo doručeno usnesení o zahájení trestního stíhání. Toto usnesení bylo v projednávané věci vydáno dne 29. 8. 2018, přičemž obviněný si jej osobně převzal téhož dne v 17:18 hod. a jeho obhájce rovněž téhož dne v 17:07 hod. (č. l. 6). Je tedy zřejmé, že již v okamžiku zahájení trestního stíhání měl obviněný obhájce. Jen pro úplnost je třeba doplnit, že obhájkyně Mgr. Patricie Cabalková byla obviněnému ustanovena opatřením ze dne 29. 8. 2018, sp. zn. 5 Nt 6147/2018 (č. l. 18). Nelze tedy přisvědčit námitce obviněného, že práva na obhajobu se mu dostalo až 18. 1. 2019, neboť obhájce měl od samého počátku přípravného řízení.
Opatřením ze dne 8. 11. 2018, sp. zn. 5 Nt 39/2018, byla obhájkyně Mgr. Patricie Cabalková zproštěna povinnosti obhajovat obviněného a byl mu ustanoven obhájce Mgr. Pavel Krpejš (č. l. 445), který substituční plnou mocí (č. l. 454) zmocnil obhájce Mgr. Marka Hudlického, aby za něj prováděl jednotlivé právní úkony. Obhájce Mgr. Pavel Krpejš byl přitom o konání hlavního líčení nařízeného na 11. 12. 2018 a 25. 1. 2019 vyrozuměn již dne 28. 11. 2018 (č. l. 464). Hlavního líčení ve dnech 11. 12. 2018 i 25. 1. 2019 se účastnil v substituci obhájce Mgr. Marek Hudlický (č. l. 511 a 782). Nad rámec námitky obviněného pak lze doplnit, že dne 22. 1. 2019 bylo obhájci Mgr. Pavlu Krpejšovi doručeno vyrozumění o konání hlavního líčení nařízeného na den 29. 1. 2019, kterého se účastnil opět obhájce Mgr. Marek Hudlický (č. l. 795) a stejně tak byl přítomen u hlavního líčení dne 6. 2. 2019 (č. l. 817). Ze spisu přitom není patrno, že by si obviněný v mezidobí zvolil obhájce jiného, jak uvádí v dovolání. Pouze ve svém přípisu s žádostí o odročení hlavního líčení konaného dne 25. 1. 2019 a 29. 1. 2019 deklaroval, že tak hodlá učinit (č. l. 765, 776, 778). Obviněný si pak zvolil obhájce na základě plné moci ze dne 6. 2. 2019 (č. l. 859). Je tedy patrné, že obviněný měl jednoho obhájce Mgr. Pavla Krpejše v období od 8. 11. 2018 do 6. 2. 2019. Tento obhájce byl s dostatečným předstihem (28. 11. 2018) vyrozuměn o konání hlavního líčení nařízeného na dny 11. 12. 2018 a 25. 1. 2019 a měl tak dostatek času se na obhajobu obviněného řádně připravit. Je nutno navíc zdůraznit, že dne 25. 1. 2019 pokračovalo hlavní líčení, které bylo zahájeno dne 11. 12. 2018, a po celou dobu byl přítomen obhájce Mgr. Marek Hudlický. Námitka obviněného, že se obhájce nemohl připravit na hlavní líčení konané dne 25. 1. 2019 je na základě výše uvedeného zcela nepřiléhavá. Nelze tedy uzavřít, že by právo obviněného na obhajobu bylo jakkoliv porušeno. Nejvyšší soud tak shledal tuto námitku zjevně neopodstatněnou. Nad rámec uvedeného Nejvyšší soud doplňuje, že se námitkami stran obhajoby zabýval již soud prvního stupně (odst. 26 rozsudku soudu prvního stupně) i soud druhého stupně (odst. 16 usnesení soudu druhého stupně).
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze. Soudy zjištěný skutkový stav je pro dovolací soud východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy vychází ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn soudy prvního a druhého stupně.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Námitky obviněného, kterými brojí proti hodnocení důkazů a kterými se snaží dát provedeným důkazům jiný obsah, směřují výhradně do skutkových zjištění soudů a jako takové obsahově neodpovídají jím uplatněnému, ani jinému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. Ačkoli obviněný mj. namítl, že nebyl prokázán úmysl spáchat předmětný trestný čin, tuto námitku postavil výhradně na vlastní verzi skutkového děje, která je však diametrálně odlišná od skutkových závěrů učiněných soudy obou stupňů. Formálně by tedy tato námitka byla s to naplnit uplatněný dovolací důvod, avšak materiálně se s jeho obsahem zcela míjí, a proto ji pod tento dovolací důvod nelze podřadit. Stejně tak nelze pod uplatněný dovolací důvod podřadit ani námitku, že jeho jednání by bylo možno spíše kvalifikovat jako trestný čin ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 tr. zákoníku, neboť je rovněž postavena výhradně na verzi obviněného o průběhu skutkového děje.
Na tomto místě Nejvyšší soud připomíná, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně může Nejvyšší soud zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces a zásah Nejvyššího soudu má podklad v čl. 4 a 90 Ústavy (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 7 Tdo 448/2010). O takovouto situaci se však v posuzované věci nejedná. Soud prvního stupně si vytvořil dostatečný skutkový podklad pro své rozhodnutí v souladu s §2 odst. 5 tr. ř. a nijak nevybočil z mezí volného hodnocení důkazů v souladu s §2 odst. 6 tr. ř. Následně soud pečlivě hodnotil důkazy, jak jednotlivě, tak i v jejich vzájemných souvislostech, v souladu s pravidly formální logiky a zásadou volného hodnocení důkazů (odst. 16-24 rozsudku soudu prvního stupně), čímž dospěl ke správným skutkovým závěrům odpovídajícím výsledkům dokazování. Odvolací soud pak skutková zjištění soudu prvního stupně potvrdil a ztotožnil se s jeho závěry (odst. 18-22 usnesení odvolacího soudu). Nad rámec uvedeného je namístě poznamenat, že obviněný ve svém dovolání k tomuto dovolacímu důvodu žádný extrémní rozpor či zásadní porušení práva na spravedlivý proces, což by jedině opodstatňovalo případný zásah Nejvyššího soudu do provedeného dokazování, nenamítl (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 5. 2006, sp. zn. 5 Tdo 534/2006, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2006, sp. zn. 8 Tdo 373/2006).
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §39 až 42 tr. zákoníku, a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002). Obviněný naplnění tohoto dovolacího důvodu odvozuje od toho, že podle něj mělo být jednání kvalifikováno jako trestný čin ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 tr. zákoníku. Jeho závěry však vychází z jeho vlastní verze skutkového děje, který je diametrálně odlišný od skutkových závěrů učiněných soudy obou stupňů. Obviněný k tomuto namítl, že mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou za trestný čin ublížení na zdraví. Je třeba zdůraznit, že obviněný nebyl uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví, nýbrž pokusem přečinu znásilnění a pokusem přečinu krádeže. Trest odnětí svobody na čtyři roky mu byl uložen v rámci zákonné trestní sazby trestu odnětí svobody od šesti měsíců do pěti let, kterou stanovuje §185 odst. 1 tr. zákoníku. Vzhledem k tomu, že trest uložený obviněnému není trestem, který zákon nepřipouští, ani trestem uloženým ve výměře mimo trestní sazbu, Nejvyšší soud shledal, že námitka obviněného nenaplňuje dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Obviněný naplnění dovolacího důvodu odvozoval z toho, že v řízení předcházejícím rozhodnutí o zamítnutí řádného opravného prostředku měl být dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. Jelikož Nejvyšší soud shledal dovolání obviněného zjevně neopodstatněným z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř., pak je namístě jej shledat zjevně neopodstatněným i z hlediska uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Protože napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
Nad rámec uvedeného je namístě poznamenat, že rozhodnutí soudu druhého stupně je ze dne 27. 3. 2019, avšak věc byla předložena Nejvyššímu soudu k projednání dovolání až dne 8. 8. 2019 a v dovolacím řízení tak nedošlo k žádným průtahům.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 3. 9. 2019
JUDr. Petr Angyalossy, Ph. D.
předseda senátu