ECLI:CZ:NS:2019:7.TDO.235.2019.1
sp. zn. 7 Tdo 235/2019-114
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 6. 3. 2019 v neveřejném zasedání o dovolání obviněné J. V., nar. XY v XY, bytem XY , proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. 9. 2018, sp. zn. 5 To 241/2018, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 9 T 44/2018, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné J. V. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 17. 5. 2018, č. j. 9 T 44/2018-51, byla obviněná J. V. uznána vinnou přečinem křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle §346 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, za což byla podle §346 odst. 2 tr. zákoníku odsouzena k trestu odnětí svobody na osm měsíců, jehož výkon jí byl podle §81 odst. 1, §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu osmnácti měsíců.
Podle skutkových závěrů soudu prvního stupně se obviněná dopustila uvedeného přečinu v podstatě tím, že dne 30. 8. 2017 v XY při veřejném zasedání odvolacího řízení Krajského soudu v Brně v trestní věci obviněného J. V. vedeného pod sp. zn. 5 To 273/2017 pro přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku, při výpovědi a po řádném poučení v postavení svědka, uvedla nepravdivé skutečnosti ohledně projednávané věci, kdy mimo jiné uvedla, že řídila motorové vozidlo, což bylo prokazatelně vyvráceno.
Rozsudek soudu prvního stupně napadla obviněná odvoláním, které Krajský soud v Brně usnesením ze dne 20. 9. 2018, č. j. 5 To 241/2018-89, podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti usnesení soudu druhého stupně podala obviněná prostřednictvím obhájce dovolání, které opřela o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. d), g) tr. ř. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. namítla, že těžiště dokazování, z něhož soudy vycházely, proběhlo v rámci hlavního líčení v jiné trestní věci. Byla shledána vinnou na základě důkazů provedených v řízení, které bylo vedeno proti jejímu manželovi jako obviněnému, čemuž nebyla přítomna a nemohla realizovat svá procesní práva. Tímto postupem tak bylo porušeno její právo na obhajobu, právo na spravedlivý proces a právo na presumpci nevinny a zásady přímosti a ústnosti hlavního líčení. V této souvislosti odkázala na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2005, sp. zn. 7 Tdo 1103/2005, ze kterého mimo jiné vyplývá, že soud musí posoudit, zda svědek nevypovídal pravdu na základě vlastních zjištění a nemůže tuto otázku vyřešit pouhým odkazem na to, jak byla svědecká výpověď hodnocena v jiném trestním řízení. Kromě toho soudy ani nezjistily, jestli byla před svým výslechem v procesním postavení svědkyně řádně poučena. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. odkázala již na výše uvedené a doplnila, že pokud soudy nezjistily řádně skutkový stav, nemohly jej ani správně kvalifikovat. Skutkové závěry soudů jsou pouze na úrovni hypotéz převzatých z jiného řízení a jsou tak v extrémním rozporu vůči obhajobou navrhovaným důkazům, jejichž provedení soudy odmítly.
Závěrem obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a přikázal soudu prvního stupně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání obviněné vyjádřil a uvedl, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. , který slouží k ochraně práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 38 Listiny základních práv a svobod, nelze interpretovat nad rámec trestního řízení, které mělo být takovým zásahem aktuálně poznamenáno a rozšiřovat jeho výklad na řízení související, ve kterém v postavení obviněné nevystupovala. K námitkám uplatněným pod dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uvedl, že obviněná svou argumentací měla pravděpodobně na mysli problematiku tzv. opomenutých důkazů, když namítla, že soudy vyšly z pravomocného rozhodnutí jiného soudu a proto odmítly provést obhajobou navrhované důkazy. O opomenuté důkazy se jedná tehdy, pokud se soudy nižších stupňů vůbec nezabývaly navrhovanými důkazy, v tomto případě však byly všechny důkazní návrhy zamítnuty a nelze tak dojít k závěru, že by se jimi soudy nezabývaly. Důkazní návrhy se vztahovaly k jinému skutku, než který je předmětem obžaloby v této věci. O skutku manžela obviněné bylo v trestním řízení vedeném proti němu pravomocně rozhodnuto, a tudíž by jakýkoliv způsob zpochybnění skutkového podkladu výroku o jeho vině (aktuálně pak cestou uplatněných důkazních návrhů v související trestní věci) zcela zákonitě musel být konfrontován s nastalou překážkou rei iudicatae. Kromě toho soudy dostály požadavku judikátu, na který obviněná poukazovala, a to usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2005, sp. zn. 7 Tdo 1103/2005.
Závěrem státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněné podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněnou jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř. Dále Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněné bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. lze dovolání podat, byla-li porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. V souvislosti s tímto dovolacím důvodem je proto možné namítat, že hlavní líčení nebo veřejné zasedání bylo konáno bez přítomnosti obviněného v rozporu se zákonem, což vedlo k tomu, že tímto postupem bylo zkráceno jeho právo na spravedlivý proces, zakotvené v čl. 38 Listiny základních práv a svobod. Obviněná v souvislosti s tímto dovolacím důvodem namítla, že těžiště dokazování, z něhož oba soudy vycházely, proběhlo v rámci hlavního líčení v jiné trestní věci, kterému nebyla přítomna, neměla možnost na výslechy svědků nijak reagovat, klást jim dotazy a neměla možnost se k provedení důkazů vyjádřit. Takto koncipovaná námitka se však s uplatněným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. zcela míjí. Nelze připustit, aby uplatněný dovolací důvod byl rozšířen mimo předmětné trestní řízení, které mělo být takovým zásahem poznamenáno a rozšiřovat jeho výklad na řízení související, ve kterém obviněná v postavení obviněné vůbec nevystupovala. Pokud spatřuje porušení ustanovení o své přítomnosti při hlavním líčení vedeném proti ní jen z toho důvodu, že za její přítomnosti nebyli slyšeni svědci, neboť protokoly o jejich výpovědích byly přečteny jako listinné důkazy, pak taková argumentace zcela vybočuje z mezí uplatněného dovolacího důvodu a není s to naplnit ani žádný z jiných dovolacích důvodů. Nad rámec uvedeného je třeba zdůraznit, že obviněná byla přítomna dokazování v této trestní věci u hlavního líčení dne 17. 5. 2018 (č. l. 44) i u veřejného zasedání dne 20. 9. 2018 (č. l. 86), a v žádném směru nedošlo ke zkrácení jejích práv.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze. Soudy zjištěný skutkový stav je pro dovolací soud východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy vychází ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn soudy prvního a druhého stupně.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Dovolací námitky obviněné směřují výhradně proti skutkovým zjištěním, rozsahu dokazování a hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Svými námitkami se obviněná snaží dát provedeným důkazům jiný obsah, který by svědčil v její prospěch, potažmo ve prospěch jejího manžela v jiné trestní věci, nastínit vlastní verzi skutkového děje a zároveň zpochybnit skutková zjištění vyplývající z provedeného dokazování. Obviněná se svými námitkami snaží de facto zvrátit skutková zjištění, že se její manžel nedopustil skutku, pro který byl pravomocně odsouzen v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 19 T 274/2016, že vozidlo po požití alkoholu neřídil, neboť jej řídila ona a v tomto duchu i vypovídala jako svědkyně, a tudíž se nemohla dopustit přečinu křivé svědecké výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle §346 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Takto koncipované námitky jsou však námitkami skutkovými a jako takové se s obsahem uplatněného dovolacího důvodu zcela míjí a nelze je podřadit ani pod jiný dovolací důvod podle §265b odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud připomíná, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně může Nejvyšší soud zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními z nich učiněnými. V takovém případě je dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces a zásah Nejvyššího soudu má podklad v čl. 4 a 90 Ústavy (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 7 Tdo 448/2010). O takovouto situaci se však v posuzované věci nejedná. Soudy obou stupňů si vytvořily dostatečný skutkový podklad pro svá rozhodnutí v souladu s §2 odst. 5 tr. ř. a nijak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů v souladu s §2 odst. 6 tr. ř. Je nutno poznamenat, že soudy obou stupňů učinily na základě provedených důkazů samostatná skutková zjištění. Soud prvního stupně v rámci hlavního líčení vyslechl obviněnou a provedl listinné důkazy z připojeného spisu Okresního soudu v Hodoníně, sp. zn. 19 T 274/2016, jak je patrno z protokolu o hlavním líčení ze dne 17. 5. 2018 (č. l. 44 a násl.). K námitce obviněné, že soudy v řízení neprovedly jí navržené důkazy je namístě uvést, že v tomto případě se nejedná o tzv. opomenuté důkazy. Soud prvního stupně se s důkazními návrhy obviněné dostatečně vypořádal (odst. 39 rozsudku soudu prvního stupně) a odůvodnil, proč provedení tohoto důkazu považoval za nadbytečné. Pokud tedy soud zamítl důkazní návrh obviněné, pak tímto nedošlo ke zkrácení jejího práva na spravedlivý proces. V tomto směru lze s poukazem na ústavněprávní rovinu námitky (neboť tuto námitku nelze podřadit pod uplatněný dovolací důvod) poukázat na již delší dobu ustálenou judikaturu (např. nálezy ÚS ze dne 21. 5. 1996, sp. zn. I. ÚS 32/95 nebo ze dne 24. 3. 1998, sp. zn. II. ÚS 122/96, usnesení ze dne 25. 5. 2005, sp. zn. I. ÚS 152/05), ze které vyplývá, že soudy nejsou povinny vyhovět všem návrhům účastníků řízení a naopak sám soud musí rozhodnout o tom, jakými důkazními prostředky bude objasňovat okolnosti, které jsou důležité pro náležité zjištění skutečného stavu věci a pro správné posouzení viny či neviny obviněného. Pokud tedy soudy dospěly v projednávaném případě k závěru, že rozsah provedených důkazů je postačující pro spolehlivé rozhodnutí ve věci a s důkazy navrženými obviněnou se řádně vypořádaly, pak postupovaly v souladu s §2 odst. 5 tr. ř. Navíc důkazní návrhy obviněné směřovaly do provedení totožných důkazů jako již v pravomocně ukončeném řízení proti jejímu manželu, z nichž se však obviněná snaží dovodit jiný závěr, než jaký soud učinil v uvedeném řízení a snaží se tak zvrátit skutkový podklad výroku o vině jejího manžela. Důkazy byly u hlavního líčení provedeny v listinné formě, procesně přijatelným způsobem a soudy nijak nepochybily, pokud zamítly návrh na osobní výslechy těchto osob. Stejně tak důvodně byl zamítnut návrh obviněné na přehrání záznamu o průběhu veřejného zasedání, když i z jeho protokolu je patrno, že obviněná byla před svou výpovědí jako svědkyně řádně poučena. Nemůže obstát ani námitka s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2005, sp. zn. 7 Tdo 1103/2005, když z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně vyplývá, že soud vědom si zmiňovaného judikátu, vycházel z vlastních skutkových zjištění, které pak pečlivě hodnotil. Lze tedy konstatovat, že Nejvyšší soud ve věci neshledal extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudů a ani žádné porušení práva na spravedlivý proces, nebylo zde tedy důvodu k zásahu Nejvyššího soudu do skutkového stavu zjištěného soudy. Nad rámec uvedeného je pak namístě poznamenat, že obviněná obdobné námitky uplatnila již v rámci své obhajoby a v odvolání, přičemž s těmito se soudy spolehlivě vypořádaly.
Námitky obviněné, kterými brojí výhradně proti hodnocení důkazů, procesnímu postupu, a kterými se snaží vyvrátit zjištěný skutkový stav, nelze na základě výše uvedeného pokládat za námitky v souladu s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani s jinými dovolacími důvody podle §265b odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 6. 3. 2019
JUDr. Petr Angyalossy, Ph. D.
předseda senátu