ECLI:CZ:NS:2019:7.TDO.466.2019.1
sp. zn. 7 Tdo 466/2019-4056
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 6. 5. 2019 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného K. Š. , nar. XY v XY, bytem XY, okres Mladá Boleslav, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 9. 2018, sp. zn. 3 To 50/2018, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 5 T 18/2013, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného K. Š. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 6. 11. 2017, č. j. 5 T 18/2013-3905, byl obviněný uznán vinným zločinem podvodu podle §209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku a odsouzen podle §209 odst. 5, §58 odst. 1 tr. zákoníku k testu odnětí svobody na čtyři roky, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §73 odst. 1 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního zástupce občanských sdružení a zástupce občanských sdružení na základě zmocnění na osm let.
Podle skutkových závěrů soudu prvního stupně se obviněný uvedeného zločinu dopustil v podstatě tím, že v době od 26. 3. 2009 do 16. 6. 2010 společně s dalšími přesně neztotožněnými osobami jako zástupce občanského sdružení Brána – Kapura, o. s., IČ 26567245, jako disponent bankovního účtu tohoto občanského sdružení č. XY vedeného u UniCredit Bank, a. s., a jako jediný disponent k internetovému bankovnictví uvedeného bankovního účtu s úmyslem vylákat pod falešnou záminkou použití k veřejně prospěšným účelům finanční částky stanovené loterijním společnostem jako odvod z části výtěžku určený na veřejně prospěšné účely podle §2 písm. e), §4 odst. 2 zákona č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách:
1. ačkoliv od počátku věděl, že smluvní podmínky nedodrží, uzavřel dne 26. 3. 2009 smlouvu podle §51 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, a podle §4 odst. 2 zákona č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, s obchodní společností Forbes Game, a. s., na jejímž základě od této společnosti vylákal ve dvou platbách provedených dne 27. 4. 2009 a 11. 5. 2009 celkovou částku 7 000 000 Kč jako odvod na veřejně prospěšné účely, kterým mělo být provozování poradny pro migranty a azylanty žijící v ČR, pořádání pro ně vzdělávacích a integračních kurzů, rekvalifikačních kurzů a kurzů českého jazyka, pronájem a vybavení školících středisek, vybudování multikulturního centra a pořízení vlastního školícího střediska, přičemž předstíral odpovědným zástupcům uvedené společnosti uskutečňování těchto veřejně prospěšných účelů, a dne 20. 1. 2010 je doložil vyúčtováním odvodu na veřejně prospěšné účely, fiktivní souhrnnou zprávou a daňovými doklady. Finanční prostředky pro účely uvedené v daňových dokladech nepoužil a vylákané finanční prostředky byly odeslány bankovními příkazy v různých částkách z účtu občanského sdružení Brána – Kapura, o. s., na bankovní účty společností Bexley, s. r. o., Business Lights Trading, s. r. o., WEDOWEE Trading, s. r. o., a ORIENTATION, s. r. o., odkud byly obratem vybírány v hotovosti a použity na dosud nezjištěné účely,
2. ačkoliv od počátku věděl, že smluvní podmínky nedodrží, uzavřel dne 22. 4. 2009 smlouvu podle §51 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, a podle §4 odst. 2 zákona č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, s obchodní společností Forbes Game, a. s., na jejímž základě od této společnosti vylákal v jedné platbě provedené dne 31. 3. 2010 celkovou částku 6 000 000 Kč jako odvod na veřejně prospěšné účely, kterým mělo být provozování poradny pro migranty a azylanty žijící v ČR, pořádání pro ně vzdělávacích a integračních kurzů, rekvalifikačních kurzů a kurzů českého jazyka, pronájem a vybavení školících středisek, vybudování multikulturního centra a pořízení vlastního školícího střediska, přičemž předstíral odpovědným zástupcům společnosti uskutečňování těchto veřejně prospěšných účelů, které dne 20. 5. 2010 doložil vyúčtováním odvodu na veřejně prospěšné účely fiktivní souhrnnou zprávou a daňovými doklady. Tyto finanční prostředky pro účely uvedené v daňových dokladech nepoužil, ale byly odeslány bankovními příkazy v různých částkách z účtu občanského sdružení Brána – Kapura, o. s., na bankovní účty společností WEDOWEE Trading, s. r. o., Safelight, s. r. o., North Screen Production, s. r. o., odkud byly obratem vybírány v hotovosti a použity na dosud nezjištěné účely,
3. ačkoliv od počátku věděl, že smluvní podmínky nedodrží, uzavřel dne 7. 5. 2009 dohodu o odvodech na veřejně prospěšnou činnost podle zákona č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, s obchodní společností Apex Play, a. s., na jejímž základě od této společnosti vylákal v jedné platbě provedené dne 15. 5. 2009 částku 350 000 Kč jako odvod na veřejně prospěšné účely, kterým mělo být provozování poradny pro migranty a azylanty žijící v ČR, pořádání pro ně vzdělávacích a integračních kurzů, rekvalifikačních kurzů a kurzů českého jazyka, pronájem a vybavení školících středisek, vybudování multikulturního centra, přičemž předstíral odpovědným zástupcům společnosti uskutečňování těchto veřejně prospěšných účelů, které dne 18. 8. 2009 doložil vyúčtováním odvodu na veřejně prospěšné účely fiktivní souhrnnou zprávou a daňovými doklady. Vylákané finanční prostředky pro deklarované účely nepoužil, ale byly odeslány bankovním příkazem na bankovní účet společnosti Business Lights Trading, s. r. o., odkud byly obratem vybrány v hotovosti a použity na dosud nezjištěné účely,
4. ačkoliv od počátku věděl, že smluvní podmínky nedodrží, uzavřel dne 1. 9. 2009 dohodu o odvodech na veřejně prospěšnou činnost podle zákona č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, s obchodní společností Apex Play, a. s., na jejímž základě od této společnosti vylákal v jedné platbě provedené dne 4. 9. 2009 částku 1 000 000 Kč jako odvod na veřejně prospěšné účely, kterým měla být ve smlouvě blíže nespecifikovaná veřejně prospěšná činnost a rozvoj a podpora občanského sdružení, přičemž předstíral odpovědným zástupcům společnosti uskutečňování těchto veřejně prospěšných účelů, kdy dne 30. 12. 2009 doložil nepravdivé potvrzení o užití uvedené částky bez doložení daňových dokladů, v potvrzení uvedl, že celá částka 1 000 000 Kč byla použita na výuku cizích jazyků imigrantů, pronájem sálů k výuce a jiným aktivitám (školení, výroba propagačních plakátů), což se nikdy nestalo, ale tyto finanční prostředky byly odeslány dvěma bankovními příkazy v různých částkách na bankovní účty společností TERACORP INVEST, s. r. o., kde byl navíc obviněný K. Š. jednatelem i jediným společníkem, a WEDOWEE Trading, s. r. o., odkud byly obratem vybrány v hotovosti a použity na dosud nezjištěné účely,
5. ačkoliv od počátku věděl, že smluvní podmínky nedodrží, uzavřel dne 7. 10. 2009 smlouvu podle §51 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, a podle §4 odst. 2 zákona č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, s obchodní společností HELVET Group, a. s., na jejímž základě od této společnosti vylákal v celkem třiceti platbách provedených v období od 26. 1. 2010 do 30. 3. 2010 celkovou částku 30 000 000 Kč jako odvod na veřejně prospěšné účely, kterým mělo být provozování poradny pro migranty a azylanty žijící v ČR, pořádání pro ně vzdělávacích a integračních kurzů, rekvalifikačních kurzů a kurzů českého jazyka, pronájem a vybavení školících středisek, vybudování multikulturního centra, přičemž předstíral odpovědným zástupcům společnosti uskutečňování těchto veřejně prospěšných účelů, kdy dne 7. 6. 2010 doložil vyúčtování odvodu na veřejně prospěšné účely fiktivní souhrnnou zprávou a daňovými doklady. Tyto finanční prostředky nepoužil pro účely uvedené v daňových dokladech, ale byly odeslány bankovními příkazy v různých částkách z účtu občanského sdružení Brána – Kapura, o. s., na bankovní účty společností Business Lights Trading, s. r. o., WEDOWEE Trading, s. r. o., Safelight, s. r. o., North Screen Production, s. r. o., odkud byly obratem vybírány v hotovosti a použity na dosud nezjištěné účely,
6. ačkoliv od počátku věděl, že smluvní podmínky nedodrží, uzavřel dne 8. 2. 2010 celkem pět smluv o poskytnutí části výtěžku z loterií nebo jiných podobných her podle §4 odst. 2 zákona č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, s obchodní společností CAMPA - NET, a. s., na jejichž základě od této společnosti vylákal v pěti platbách provedených v období od 10. 2. 2010 do 25. 2. 2010 celkovou částku 15 000 000 Kč (každá ze smluv na částku 3 000 000 Kč) jako odvod na veřejně prospěšné účely, kterým měla být pomoc při adaptaci migrantů a azylantů žijících na území ČR, přičemž předstíral odpovědným zástupcům této společnosti uskutečňování veřejně prospěšných účelů, kdy dne 29. 6. 2010 doložil vyúčtování odvodu na veřejně prospěšné účely fiktivní souhrnnou zprávou a daňovými doklady. Tyto finanční prostředky nepoužil pro účely uvedené v daňových dokladech, ale byly odeslány bankovními příkazy v různých částkách z účtu občanského sdružení Brána – Kapura, o. s., na bankovní účty společností Business Lights Trading, s. r. o., WEDOWEE Trading, s. r. o., odkud byly obratem vybírány v hotovosti a použity na dosud nezjištěné účely,
7. dne 31. 5. 2010 uzavřel darovací smlouvu podle §628 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, a ve smyslu zákona č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, s obchodní společností NET & GAMES, a. s., na jejímž základě od této společnosti vylákal v jedné platbě provedené dne 16. 6. 2010 částku 5 000 000 Kč jako odvod na veřejně prospěšné účely, kterým měla být pomoc při adaptaci migrantů a azylantů žijících na území ČR, přičemž předstíral odpovědným zástupcům této společnosti uskutečňování veřejně prospěšných účelů, kdy dne 10. 3. 2011 doložil vyúčtování odvodu na veřejně prospěšné účely fiktivní souhrnnou zprávou a daňovými doklady. Tyto finanční prostředky nepoužil pro účely uvedené v daňových dokladech, ale byly odeslány bankovními příkazy v různých částkách z účtu občanského sdružení Brána – Kapura, o. s., na bankovní účty společností WEDOWEE Trading, s. r. o., TERACORP INVEST, s. r. o., kde byl navíc obviněný K. Š. jednatelem i jediným společníkem, a odkud byly obratem vybrány v hotovosti a použity na dosud nezjištěné účely;
takto svým jednáním způsobil, že na veřejně prospěšné účely nebyla odvedena část výtěžku podle §4 odst. 2 zákona č. 202/1990 Sb., o loteriích i jiných podobných hrách, společnostmi Forbes Game, a. s., ve výši 13 000 000 Kč, Apex Play, a. s., resp. nástupnické společnosti SLOT Group, a. s., ve výši 1 350 000 Kč, HELVET GROUP, a. s., ve výši 30 000 000 Kč, CAMPA – NET, a. s., ve výši 15 000 000 Kč, NET & GAMES, a. s., ve výši 5 000 000 Kč, celkem tak v důsledku tohoto jednání obviněný vylákal uvedením v omyl odpovědných zástupců těchto společností finanční prostředky, které měly být použity jako odvod na veřejně prospěšné účely podle §4 odst. 2 zákona č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, ve výši 64 350 000 Kč.
Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný odvoláním, které Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 21. 9. 2018, č. j. 3 To 50/2018-3966, podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti usnesení soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že skutek, kladený mu za vinu, není trestným činem a už vůbec ne trestným činem podvodu. Poukázal na judikaturu, znaky skutkové podstaty trestného činu podvodu a na definici poškozeného podle §43 odst. 1 tr. zákoníku. Zdůraznil, že i kdyby uvedl loterijní společnosti v omyl, nezmenšil by se ani jejich majetek ani majetek státu. Pro existenci poškozeného je nutné, aby došlo jednáním pachatele k negativnímu dopadu do jeho majetkové sféry. Nebylo přitom prokázáno, kdo se údajným trestným činem obohatil, neexistuje žádný poškozený, je možné, že loterijní společnosti nebyly uváděny v omyl, ale naopak celé jednání samy iniciovaly. Jednal v omluvitelném právním omylu, že skutek je sice morálně odsouzeníhodný, ale není trestný.
Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudu druhého stupně a přikázal mu věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání obviněného vyjádřil a uvedl, že obecná námitka, podle které měl obviněný jednat v omluvitelném právním omylu, je námitkou primárně skutkovou a deklarovanému dovolacímu důvodu obsahově neodpovídá. V popisu skutku v rozsudku sice není výslovně uvedeno, kdo byl trestným činem poškozen, avšak neznamená to, že by poškozený subjekt neexistoval, neboť ačkoliv odvolací soud dospěl k závěru, že poškozeným je stát, de facto jsou poškozenými jednotlivé loterijní společnosti. Soud prvního stupně opakovaně uvedl, že obviněný vylákal finanční prostředky uvedením odpovědných zástupců těchto loterijních společností v omyl, když jim předstíral uskutečnění veřejně prospěšných účelů. Neobstojí ani tvrzení obviněného, že nedošlo ke zmenšení majetku těchto společností. Finanční prostředky před jejich odesláním na účet občanského sdružení Brána – Kapura, o. s., byly majetkem loterijních společností a jejich odesláním došlo ke zmenšení tohoto majetku. Jestliže jsou ve skutkové větě uvedeny takové okolnosti, ze kterých je patrno, komu vznikla škoda a v jaké výši, pak absence výslovného použití právních termínů „škoda“ a „poškozený“ nepředstavuje takový nesoulad popisu skutku se zákonnými znaky podvodu podle §209 tr. zákoníku, který by zakládal vadu rozhodnutí ve smyslu §265 odst. 1 písm. g) tr. ř. a odůvodňoval zrušení rozhodnutí. Za nedůvodnou lze považovat rovněž námitku týkající se absence obohacení sebe nebo jiného. Právní kvalifikaci podle §209 tr. zákoníku nebrání skutečnost, že se nepodařilo ustanovit všechny právnické, popř. fyzické osoby, které na výtěžku z trestné činnosti participovaly, když finanční prostředky byly užity na „dosud nezjištěné účely“.
Závěrem státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné.
K vyjádření státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání obviněného prostřednictvím svého obhájce podal obviněný repliku a uvedl, že označení výše škody a přesné označení subjektu, kterému pachatel škodu způsobil, musí být zcela bezvýhradně součástí výroku odsuzujícího rozsudku, neboť způsobení škody je znakem trestného činu podvodu. Jeho jednání je beztrestné, neboť se nejedná o úvěrový podvod, k jehož naplnění není třeba vzniku škody, na rozdíl od obecného podvodného jednání. Tím, že použil prostředky poskytnuté loterijními společnostmi na jiné účely, než byly stanovené smlouvou, neporušil žádný předpis, ale pouze soukromoprávní smlouvu. Porušením smluv nemohla loterijním společnostem vzniknout žádná škoda, protože se nezmenšil jejich majetek oproti situaci, kdy by je byl řádně dodržel, případně je neuzavřel vůbec, neboť v takovém případě by musely být uzavřeny s jiným subjektem. Závěr státního zástupce, že škoda byla způsobena loterijním společnostem, odporuje skutečnosti. Soudy si ve svých tvrzeních odporují, když na jedné straně uzavřely, že obviněný uváděl loterijní společnosti v omyl, avšak na druhé straně připouští možnost, že se vše dělo s jejich vědomím.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud dále shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze. Soudy zjištěný skutkový stav je pro dovolací soud východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy vychází ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn soudy prvního a druhého stupně.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Námitky obviněného, kterými směřuje do skutkových zjištění a hodnocení důkazů, jsou námitkami, které obsahově neodpovídají jím uplatněnému, ani jinému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. Na tomto místě Nejvyšší soud připomíná, že ve smyslu §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně může Nejvyšší soud zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces a zásah Nejvyššího soudu má podklad v čl. 4 a 90 Ústavy (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 7 Tdo 448/2010). O takovouto situaci se však v posuzované věci nejedná. Soudy obou stupňů si vytvořily dostatečný skutkový podklad pro svá rozhodnutí v souladu s §2 odst. 5 tr. ř. a nijak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. Následně soudy pečlivě hodnotily důkazy jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech, v souladu s pravidly formální logiky a zásadou volného hodnocení důkazů, čímž dospěly ke správným skutkovým závěrům odpovídajícím výsledkům dokazování. Úvahy, kterými se soudy řídily, přitom v odůvodnění svých rozhodnutí podrobně rozvedly. Soud prvního stupně spolehlivě zdůvodnil, jak dospěl k závěru o vině obviněného, vypořádal se rovněž s výpověďmi jednotlivých svědků a uvedl, v kterých částech výpovědím neuvěřil a považuje je za účelové. K námitce obviněného stran jednání v omluvitelném právním omylu je třeba uvést, že tuto námitku postavil na skutkovém základu, a je bezpředmětná i s ohledem na skutečnost, že námitka omylu o normách trestního práva je s ohledem na zásadu neznalost zákona neomlouvá . Nad rámec uvedeného je namístě poznamenat, že obviněný ve svém dovolání žádný extrémní rozpor či zásadní porušení práva na spravedlivý proces, což by jedině opodstatňovalo případný zásah Nejvyššího soudu do provedeného dokazování, nenamítl (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 5. 2006, sp. zn. 5 Tdo 534/2006, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2006, sp. zn. 8 Tdo 373/2006).
Pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze podřadit námitku obviněného, že nejsou naplněny některé znaky trestného činu podvodu a sice, že není známo, kdo se jednáním obviněného obohatil, neexistuje žádný poškozený a je možné, že loterijní společnosti nebyly uváděny v omyl. Této námitce však nelze přisvědčit. Trestného činu podvodu podle §209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku se dopustí ten, kdo sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí tak na cizím majetku škodu velkého rozsahu. Je třeba konstatovat, že by bylo možné si představit pregnantnější popis skutkového děje, ve kterém by byly jednoznačněji vyjádřeny všechny znaky trestného činu podvodu. Nicméně však i z popisu skutku, jak jej uzavřel soud prvního stupně, lze spolehlivě tyto znaky dovodit. V daném případě byl poškozen blíže neurčený okruh společností, které mohly od loterijních společností získat tyto finanční prostředky a skutečně je užít k veřejně prospěšným účelům. Tím, že obviněný uvedl zástupce loterijních společností v omyl (jak je uvedeno v popisu skutku) o účelu využití poskytovaných finančních prostředků, neboť v rozporu se skutečností tvrdil, že budou užity ve smyslu §4 odst. 2 zákona č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, ve znění účinném do 31. 12. 2011, na veřejně prospěšné účely, poškodil takové společnosti, které by tyto finanční prostředky skutečně k těmto účelům užily, jelikož je vyřadil z možnosti tyto finanční prostředky získat. Uvedení v omyl je jednání, kterým pachatel předstírá okolnosti, které nejsou v souladu se skutečným stavem věci. Může se tak stát lstí, ale může jít i jen o pouhou nepravdivou informaci, zvláště když v běžném životě není vždy zvykem si ověřovat pravdivost podávaných informací. V žádném případě se nevyžaduje nějaká zvláštní rafinovanost [viz Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. §140 až 421. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 2053]. Poskytnutím finančních prostředků ze strany loterijních společností občanskému sdružení Brána – Kapura, o. s., na veřejně prospěšné účely, které však z těchto prostředků realizovány nebyly, došlo k zákonem předvídanému zmenšení majetku těchto loterijních společností v souladu s §4 odst. 2 zák. č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, ve znění účinném do 31. 12. 2011, neboť tyto byly povinny použít příslušné procento výtěžku na veřejně prospěšné účely, a potažmo škoda těm společnostem, které by je na veřejně prospěšné účely skutečně použily, ale jednáním obviněného byly z této možnosti vyřazeny. Tato skutková okolnost vyplývá z výroku rozsudku soudu prvního stupně, kde je uvedeno, že „takto svým jednáním způsobil, že na veřejně prospěšné účely nebyla odvedena část výtěžku podle §4 odst. 2 zák. č. 202/1990 Sb.“ a dále „finanční prostředky, které měly být použity jako odvod na veřejně prospěšné účely podle §4 odst. 2 zák. č. 202/1990 Sb.“. Pokud odvolací soud rozvedl své úvahy ohledně škody, že de facto byl poškozeným subjektem stát, zjevně tento závěr byl myšlen poněkud v jiných souvislostech, a sice že stát vytvořením tehdy platné legislativy se vzdal nároku na zdanitelnou část zisku loterijních společností a tím mu vznikla škoda, že tato část zisku neputovala do státního rozpočtu, ale byla určena na veřejně prospěšné účely. Neobstojí ani námitka obviněného, že není známo, kdo se jednáním obviněného obohatil. Nejvyšší soud připomíná, že zákonný znak „obohacení jiného“ uvedený v §209 odst. 1 je naplněn i obohacením blíže neurčené osoby anebo skupiny osob, neboť pod pojmem jiného nutno rozumět jen osobu nebo osoby odlišné od pachatele [k tomu srov. Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. §140 až 421. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 2057]. Není nutné, aby byl obohacen pouze obviněný, může jít o obohacení osoby jiné, a to i když není tato osoba blíže zjištěna. Pokud obviněný poukazoval na judikaturu (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 3 Tdo 767/2012), je namístě uvést, že uvedené rozhodnutí na tuto věc nedopadá, neboť na rozdíl od nyní projednávané věci nebyla v připodobňovaném případě dostatečně objektivizována výše škody a objasněny některé důležité skutečnosti. Nejvyšší soud shledal tedy tuto námitku obviněného zjevně neopodstatněnou.
Protože napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
Obiter dictum je namístě poznamenat, že rozhodnutí soudu druhého stupně je ze dne 21. 9. 2018, avšak věc byla předložena Nejvyššímu soudu k projednání dovolání až dne 9. 4. 2019 a v dovolacím řízení tak nedošlo k žádným průtahům.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 6. 5. 2019
JUDr. Petr Angyalossy, Ph. D.
předseda senátu