ECLI:CZ:NS:2019:8.TDO.1116.2019.1
sp. zn. 8 Tdo 1116/2019-512
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. 9. 2019 o dovolání, které podal obviněný T. P. S. , občan Polské republiky, nar. XY v XY, Polská republika, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Stráž pod Ralskem, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 23. 5. 2019, sp. zn. 4 To 288/2019, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. 3 T 7/2019, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 1. 4. 2019, sp. zn. 3 T 7/2019, byl obviněný T. P. S. uznán vinným zločinem krádeže podle §205 odst. 1, odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, za což byl podle §205 odst. 4 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §80 odst. 1, 2 tr. zákoníku mu byl dále uložen trest vyhoštění z území České republiky na dobu čtyř let. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená S. s., XY, odkázána s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
2. Proti označenému rozsudku podali odvolání obviněný T. P. S. a státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Jindřichově Hradci. Obviněný napadl výrok o vině, státní zástupkyně brojila v neprospěch obviněného proti výroku o trestu. Z podnětu odvolání státní zástupkyně byl napadený rozsudek soudu prvního stupně podle §258 odst. 1 písm. d), e), odst. 2 tr. ř. částečně zrušen, a to ve výroku o trestu. Podle §259 odst. 3 tr. ř. bylo znovu rozhodnuto tak, že obviněný byl při nezměněném výroku o vině zločinem krádeže podle §205 odst. 1, odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, ohledně něhož zůstal napadený rozsudek nedotčen, odsouzen podle §205 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání tří let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §80 odst. 1, 2 tr. zákoníku mu byl uložen trest vyhoštění z území České republiky na dobu čtyř let. Podle §70 odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku mu byl uložen trest propadnutí věci, a to 1 ks mobilního telefonu zn. HUAWEI, model CUN-L21, bílé barvy, s prasklým displejem, výrobní číslo XY, IMEI1: XY, IMEI2: XY, číslo SIM karty: XY XY, s baterií a nezjištěným účastnickým číslem, s černým koženým pouzdrem. Podle §256 tr. ř. bylo odvolání obviněného T. P. S. jako nedůvodné zamítnuto. V ostatním (ve výroku o náhradě škody) zůstal napadený rozsudek nedotčen.
3. Podle skutkových zjištění nalézacího soudu se obviněný zločinu krádeže podle §205 odst. 1, odst. 4 písm. c) tr. zákoníku dopustil tím, že dne 16. listopadu 2018 v době od 20:34 hodin do 21:06 hodin s dalším dosud neztotožněným pachatelem na staveništi, a to na louce s parcelním číslem XY, v katastrálním území města XY, poté, co odstranili uzamčené přední dveře smykového nakladače značky BOBCAT S 650, registrační značky: XY, tento odcizili tak, že jej naložili na nákladní automobil Mercedes Benz, a tento smykový nakladač v hodnotě nejméně 605 000 Kč s nádrží motorové nafty o obsahu 50 l za 1 595 Kč a s vysílačem GPS se SIM kartou v hodnotě 1 900 Kč pak z místa odvezli a odjeli s ním přes XY, XY, směrem na XY až do katastrálního území obce XY, kde u benzínového čerpadla proti nim zasáhla policejní hlídka Obvodní oddělení XY, přičemž při zásahu byl zadržen právě obviněný T. P. S., a poškozené společnosti S. s. s., tak vznikla škoda ve výši 608 495 Kč.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 23. 5. 2019, sp. zn. 4 To 288/2019, podal obviněný T. P. S. prostřednictvím svého obhájce v zákonné lhůtě dovolání, v němž odkázal na dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
5. S odkazem na konstantní judikaturu Ústavního soudu vytkl porušení práva na spravedlivý proces a nerespektování principu presumpce neviny a uvedl, že pokud se v trestním řízení objeví dvě možné skutkové verze událostí, je nutné jednoznačně zjistit a prokázat, že skutek, který je předmětem obžaloby, se objektivně stal. Rozhodnutí soudů nižších stupňů jsou podle něj po formální i obsahové stránce vadná a nepřezkoumatelná, poněvadž soudy se nevypořádaly se všemi okolnostmi významnými pro jejich rozhodnutí. Hodnocení důkazů jimi provedené neodpovídá kritériím podle §2 odst. 6 tr. ř. Zásada volného hodnocení důkazů je sice vybudována na vnitřním přesvědčení orgánů činných v trestním řízení, nicméně toto vnitřní přesvědčení musí být také řádně odůvodněno, což se v daném případě nestalo.
6. Odmítl, že by se dopustil úmyslného trestného činu podle §205 odst. 1, odst. 4 písm. c) tr. zákoníku. Úmysl mu v řízení nebyl prokázán. Od počátku trestního řízení spáchání jakékoliv trestné činnosti popíral. Jak v přípravném řízení, tak v řízení před soudem využil svého práva a nevypovídal, toliko ve své závěrečné řeči krátce popravdě uvedl, že nevěděl, že nakladač Bobcat je kradený, a žádal, aby mu byl uložen podmíněný trest. Skutečnost, že v přípravném řízení neuvedl to, co následně sdělil soudu, nesmí jít k jeho tíži. Ve věci neexistuje jediný přímý důkaz. Z provedených důkazů jasně vyplynulo, že mobilní telefon a SIM karta, o nichž obžaloba tvrdí, že mu náleží, se pohybovaly v době, kdy došlo k odcizení nakladače Bobcat, v okolí místa činu. Na místě činu ani v odcizeném nakladači Bobcat přitom nebyla zajištěna žádná jeho biologická stopa. Zopakoval, že někdy v listopadu 2018 jej oslovil R. H., bytem XY, Polsko, tedy osoba, kterou znal z obce, v níž žije, s nabídkou práce, která měla spočívat v cestě do České republiky, případně Rakouska, a ve vyzvednutí zakoupených věcí a stavebního stroje a jejich dovozu do Polska, a to vozidlem Mercedes Benz, registrační značky XY, který měl mít pro tyto příležitosti zapůjčen. Obviněný nabídku přivýdělku jako závozník přijal a dne 16. 11. 2018 jel s R. H. vyzvednout stavební stroj, který byl naložen na korbu vozidla Mercedes Benz. Jelikož R. H. nemohl najít cestu směrem do Polska, obviněný jej za volantem vystřídal a cestu našel. Po nějakém čase bylo uvedené vozidlo zadrženo policejní hlídkou. Obviněný odvolacímu soudu navrhoval výslech R. H. Soud mu však nevyhověl, což považuje za porušení práva na spravedlivý proces.
7. Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 23. 5. 2019, sp. zn. 4 To 288/2019, zrušil a podle §265 l tr. ř. věc přikázal Okresnímu soudu v Jindřichově Hradci k novému projednání a rozhodnutí.
8. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství sdělila, že Nejvyšší státní zastupitelství nevyužívá svého oprávnění (§265h odst. 2 tr. ř.) a k podanému dovolání se nebude věcně vyjadřovat.
III. Přípustnost dovolání
9. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání obviněného je podle §265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
IV. Důvodnost dovolání
10. Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Výklad tohoto ustanovení v kontextu dalších důvodů dovolání obsažených v ustanovení §265b tr. ř. standardně vychází z úvahy, že dovolání je opravným prostředkem mimořádným a odpovídají tomu i zákonem stanovené podmínky rozhodování o něm. Dovolání je zákonem určeno k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., není (a ani nemůže být) další instancí přezkoumávající skutkový stav v celé šíři. Procesněprávní úprava řízení před soudem prvního stupně a posléze před soudem odvolacím poskytuje dostatečný prostor k tomu, aby se skutkovou stránkou věci nemusel (a vzhledem k právní úpravě rozhodování o dovolání ani neměl) zabývat Nejvyšší soud v řízení o dovolání.
11. V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotněprávních. Proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, eventuálně soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
12. Nejvyšší soud však připouští, že se zásada, s níž jako dovolací soud přistupuje k hodnocení skutkových námitek, nemusí uplatnit bezvýhradně, a to v případě zjištění, že nesprávná realizace důkazního řízení má za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení zásadních požadavků spravedlivého procesu. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu se rozhodování o mimořádném opravném prostředku nemůže ocitnout mimo rámec ochrany základních práv jednotlivce a tato ústavně garantovaná práva musí být respektována (a chráněna) též v řízení o všech opravných prostředcích (k tomu viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2004, sp. zn. I. ÚS 125/04, ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04, ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, stanovisko pléna ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14). Ústavní soud vymezil taktéž zobecňující podmínky, za jejichž splnění má nesprávná realizace důkazního řízení za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení postulátů spravedlivého procesu. Podle Ústavního soudu tak lze vyčlenit případy důkazů opomenutých, případy důkazů získaných, a tudíž posléze i použitých v rozporu s procesními předpisy a konečně případy svévolného hodnocení důkazů provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu (k tomu např. nálezy Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, aj.).
13. Pochybení podřaditelná pod výše uvedené vady dovolací soud v posuzované věci neshledal.
14. K případnému opomenutí důkazů je vhodné nejprve poznamenat, že ani podle judikatury Ústavního soudu (viz např. nález ze dne 20. 5. 1997, sp. zn. I. ÚS 362/96, usnesení ze dne 25. 5. 2005, sp. zn. I. ÚS 152/05) není soud v zásadě povinen vyhovět každému důkaznímu návrhu. Právu obviněného navrhnout důkazy, jejichž provedení v rámci své obhajoby považuje za potřebné, odpovídá povinnost soudu nejen o důkazních návrzích rozhodnout, ale také, pokud jim nevyhoví, vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl. Ústavní soud v řadě svých nálezů (např. ze dne 16. 2. 1995, sp. zn. III. ÚS 61/94, ze dne 12. 6. 1997, sp. zn. III. ÚS 95/97, ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01, ze dne 10. 10. 2002, sp. zn. III. ÚS 173/02 a další) podrobně vyložil pojem tzv. opomenutých důkazů ve vazbě na zásadu volného hodnocení důkazů a požadavky, jež zákon klade na odůvodnění soudních rozhodnutí. Neakceptování důkazního návrhu obviněného lze založit třemi důvody: Prvním je argument, podle něhož tvrzená skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je navrhován důkaz, nemá relevantní souvislost s předmětem řízení. Dalším je argument, podle kterého důkaz není s to ani ověřit ani vyvrátit tvrzenou skutečnost, čili ve vazbě na toto tvrzení nedisponuje vypovídací potencí. Konečně třetím je pak nadbytečnost důkazu, tj. argument, podle něhož určité tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností (s praktickou jistotou) ověřeno nebo vyvráceno.
15. Ze zvukového záznamu veřejného zasedání, jehož předmětem bylo rozhodnutí o odvolání obviněného (č. listu 397), a rovněž z odůvodnění napadeného rozsudku odvolacího soudu (str. 5) se podává, že Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací nevyhověl návrhu obhajoby na výslech svědka R. H. (č. listu 381, 395), neboť naznal, že důkazy usvědčující obviněného z trestné činnosti jsou natolik přesvědčivé, že odsouzení není třeba protahovat výslechem uvedeného svědka, kterého obviněný označil za hlavního pachatele, kdy provedení jeho výslechu cestou právní pomoci by zapříčinilo značné průtahy v řízení. Spolupachatelství svědka na činu by závěr o pachatelství obviněného, jenž byl učiněn na podkladě dříve rozvedených důkazů, nemohlo zvrátit. Nejvyšší soud vzhledem k výše uvedenému konstatuje, že odvolací soud, byť o označeném důkazním návrhu explicitně nerozhodl, svůj zamítavý postoj – neakceptování důkazního návrhu – řádně zdůvodnil. O opomenutí důkazů proto nelze uvažovat.
16. V projednávaném případě dále není dán žádný, už vůbec ne extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. Z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů (body 3. až 10., str. 2 až 5 rozsudku nalézacího soudu, body 11. až 18., str. 4 a 5 rozsudku odvolacího soudu) vyplývá přesvědčivý vztah mezi jimi učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů. Je zjevné, že soudy postupovaly při hodnocení důkazů důsledně podle §2 odst. 6 tr. ř. a učinily skutková zjištění, která řádně zdůvodnily. Důkazy hodnotily podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a v odůvodnění svých rozhodnutí v souladu s požadavky §125 odst. 1 tr. ř. vyložily, jak se vypořádaly s obhajobou obviněného a proč jí neuvěřily. Není úkolem Nejvyššího soudu coby soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy nižších stupňů hodnotily provedené důkazy v souladu s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů, že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů a že své hodnotící závěry jasně a logicky vysvětlily. To, že způsob hodnocení provedených důkazů nekoresponduje s představami dovolatele, není dovolacím důvodem a samo o sobě závěr o porušení zásad spravedlivého procesu a o nezbytnosti zásahu Nejvyššího soudu neopodstatňuje.
17. Nad rámec výše zmíněného lze přesto poznamenat, že obviněný je z jednání popsaného ve skutkové větě výroku o vině v rozsudku nalézacího soudu usvědčován řetězcem nepřímých důkazů sloužících jako nezpochybnitelný závěr o vině. Svědek M. K., ředitel oblasti u společnosti S. s. s., který měl přístup do aplikace GPS předmětného stroje, potvrdil, že inkriminovaného dne ve večerních hodinách zjistil, že stroj, který měl být umístěn na stavbě, byl v pohybu. Kontaktoval proto Policii České republiky a sdělil jí aktuální polohu stroje (č. listu 356 a 357). Svědkyně O. K., příslušnice Policie České republiky, vypověděla, že v návaznosti na oznámení o krádeži stroje byla s kolegou vyslána na silnici, po níž mělo jet vozidlo Mercedes Benz, které mělo mít stroj na korbě. Vozidlo, které na korbě zmíněný stroj skutečně mělo, začali zastavovat, přičemž ve chvíli, kdy vystupovali ze svého služebního vozu a chtěli provést kontrolu sledované osádky, se nečekaně rozjelo, uskutečnilo prudký manévr (otočení se do protisměru a přejetí tří jízdních pruhů), zamířilo k čerpací stanici a nakonec sjelo do příkopu. Za jízdy z něj vyskočili dva muži, které svědkyně a její kolega pronásledovali. Podařilo se jim dostihnout a zadržet toliko jednoho z nich, kterým byl právě obviněný T. P. S. (č. listu 357). Za této situace a s přihlédnutím ke skutečnostem akcentovaným soudy nižších stupňů – že osádky vozidel Mercedes Benz a doprovodného vozidla VW Transporter spolu komunikovaly prostřednictvím mobilních telefonů, kdy záchyt příslušných SIM karet byl i v oblasti, kde předtím došlo k pokusu krádeže bagru, a posléze i v lokalitě, kde došlo ke stíhanému zločinu, a že obviněný byl v minulosti za vloupání a krádež vozidla odsouzen (ve Spolkové republice Německo) – nelze obhajobě obviněného spočívající v tvrzení, že do České republiky jel vyzvednout zakoupený stroj, přisvědčit. Dovolací soud souhlasí s odvolacím soudem, že vzhledem k v řízení provedeným důkazům nelze na vyjádření obviněného v rámci posledního slova ve veřejném zasedání o odvolání nahlížet jako na argumentaci způsobilou odvrátit odsuzující výrok. Soudy opřely své rozhodnutí o vině obviněného o nepřímé důkazy, což ale v posuzované konkrétní věci nikterak nekoliduje s právem na spravedlivý proces či zásadou in dubio pro reo . Souhrn nepřímých důkazů totiž tvořil logickou a ničím nenarušovanou soustavu vzájemně se doplňujících a na sebe navazujících důkazů, které ve svém celku nejen spolehlivě prokazují všechny okolnosti předmětného skutku, objektivní i subjektivní stránku označeného přečinu a usvědčují z jeho spáchání obviněného (k tomu srov. př. rozhodnutí č. 38/1968-IV., č. 38/1970-I. Sb. rozh. tr.).
18. Protože dovolatel svoji domněnku o existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spočívajícího v nesprávném právním posouzení skutku nebo v jiném nesprávném hmotněprávním posouzení založil na polemice se skutkovými zjištěními soudů, dovolací soud se posouzením skutku či jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva nezabýval. Výhrada obviněného, že mu nebyl prokázán úmysl, je odvíjena od přesvědčení o odlišných skutkových zjištěních, než ke kterým soudy po řádně provedeném dokazování dospěly. Nicméně i tak není od věci poznamenat, že způsob, kterým byl pracovní stroj bez vědomí a souhlasu oprávněných osob ze stavby ve večerních hodinách, a tedy po pracovní době, odebrán (odstranění jeho uzamčených předních dveří), a to, jak s ním bylo posléze nakládáno (naložení na korbu menšího nákladního vozidla a následný rychlý převoz ve směru na Prahu), svědčí pro jednoznačný závěr o úmyslném jednání. Obviněný jednal tak, aby majitele pracovního stroje trvale vyloučil z dispozice se strojem, a evidentně tak chtěl způsobem uvedeným v trestním zákoně porušit zájem na ochraně vlastnictví věci jiného [§15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku].
19. Nejvyšší soud konstatuje, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným ustanovení §265b tr. ř., a proto je podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž na jeho podkladě podle §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení, jež mu předcházelo. Rozhodl tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. 9. 2019
JUDr. Věra Kůrková
předsedkyně senátu