ECLI:CZ:NS:2020:11.TDO.496.2020.1
sp. zn. 11 Tdo 496/2020-664
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. 6. 2020 o dovolání obviněného Z. P. , narozeného XY, státního příslušníka Srbské republiky, bytem XY, XY, Srbská republika, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Jiřice, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 11. 2019, č. j. 15 To 71/2019-573, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 40 T 4/2019, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného Z. P. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Obviněný Z. P. byl rozsudkem Městského soudu v Praze (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 29. 7. 2019, č. j. 40 T 4/2019-468, uznán vinným ze spáchání zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Tohoto trestného činu se obviněný, podle skutkových zjištění soudu prvního stupně, dopustil následovně:
od měsíce června 2018 do 5:00 hodin dne 7. 1. 2019 v prostorách bytu č. XY nacházejícím se ve třetím podlaží bytového domu na adrese Praha 6, XY, ve zde vybudované tzv. indoor pěstírně konopí, která byla vybavena umělým osvětlením a vzduchotechnikou zajišťující stabilní teplotu a vlhkost, za použití vody, hnojiv a chemických přípravků podporujících růst rostlin vědomě pěstoval rostliny konopí, ačkoliv si byl vědom toho, že z těchto rostlin bude po sklizni vysušením jejich vrcholíků a listů získána marihuana a ke dni 7. 1. 2019 v uvedeném objektu pěstoval 100 kusů vzrostlých rostlin konopí zelené barvy s viditelnými vrcholíky o výšce 75 cm, kdy k uvedenému dni byla získána toxikomansky využitelná rostlinná drť o hmotnosti nejméně 4.802 g s obsahem 691,480 g delta-9-tetrahydrokanabinolu,
a dále za účelem další distribuce přechovával v uvedeném objektu ve čtyřech síťových sušácích 3.177,1 g toxikomansky využitelné rostlinné drti s obsahem 444,794 g delta-9- tetrahydrokanabinolu, černý plastový pytel s obsahem toxikomansky využitelné rostlinné drti o hmotnosti 230,2 g obsahující 19,106 g delta-9-tetrahydrokanabinolu a černou plastovou nádobu s obsahem toxikomansky využitelné rostlinné drti o hmotnosti 1.998,1 g obsahující 19,981 g delta-9-tetrahydrokanabinolu, přičemž celková hmotnost separované rostlinné drti z obžalovaným pěstovaného konopí a držené toxikomansky využitelné rostlinné drti činila 10.207,4 g s celkovým obsahem 1.175,361 g delta-9-tetrahydrokanabinolu,
a tohoto jednání se dopustil ačkoli věděl, že účinnou látkou drogy marihuany je delta-9-tetrahydrokanabinol, který se nachází v konopí, které je podle §44c zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, jako omamná látka zařazeno v příloze č. 3 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, a na seznamu IV. vyhlášky č. 47/1965 Sb., Jednotné úmluvy o omamných látkách, a samotný delta-9-tetrahydrokanabinol je jako psychotropní látka vyjmenována v příloze č. 4 nařízení vlády o seznamech návykových látek, a zařazena na seznamu č. II vyhlášky č. 62/1989 Sb., Úmluvy o psychotropních látkách, a věděl, že s těmito látkami nebyl oprávněn volně nakládat, protože nedisponoval příslušným oprávněním dle ustanovení §3 odst. 2, §4 a §8 zákona o návykových látkách.
2. Za uvedený trestný čin uložil soud prvního stupně obviněnému podle §283 odst. 3 tr. zákoníku za použití §58 odst. 1 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 6,5 let (šesti let a šesti měsíců), pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Současně soud prvního stupně podle §80 odst. 1, 2 tr. zákoníku uložil obviněnému trest vyhoštění z území České republiky na dobu 8 (osmi) let, jakož i trest propadnutí věci podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, jenž ve výroku svého rozsudku podrobně specifikoval.
3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný řádně a včas odvolání, jež Vrchní soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) v záhlaví označeným usnesením podle §256 tr. řádu zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti usnesení odvolacího soudu podává nyní obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opírá o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
5. Obviněný má za to, že v předchozím řízení bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces zaručené článkem 36 Listiny základních práva a svobod (dále jen „Listina“), když v důsledku tohoto porušení byl zcela chybně a nedostatečně zjištěn skutkový stav, který se následně promítl do taktéž chybného právního posouzení věci. Dle obviněného je z odůvodnění napadeného usnesení odvolacího soudu zřejmé, že tento nenapravil zásadní pochybení soudu prvního stupně.
6. Obviněný k tomuto uvádí, že v daném případě bylo pro právní posouzení skutku zcela zásadní vyhodnocení stopy č. 14 (100 ks rostlin konopí), která byla zajištěna při domovní prohlídce. Obviněný především namítá, že u stopy č. 14 bylo znalecky zkoumáno a vyhodnoceno pouhých 10 ks rostlin z celkových 100 ks rostlin a následně došlo k přepočtu formou kvalifikovaného odhadu na všechny rostliny, tj. 100 ks zajištěných rostlin, kdy byla tímto přepočtem a nikoliv tedy skutečným empirickým zkoumáním zjištěna hmotnost drti 4 802,0 g s obsahem 691,480 THC. Znalkyně z oboru kriminalistika, odvětví chemie, Ing. Jitka Lejsková k tomuto uvedla, že vzorek 10 ks rostlin z celkových 100 zajištěných kusů byl odebrán zcela standardně. Obviněný v této souvislosti namítá, že okolnosti a způsob odběru však zůstaly po celé řízení neobjasněny. Přibraná znalkyně nebyla u odběru vzorku 10 ks rostlin přítomna a o odběru rostlin neexistuje žádný důkaz, který by umožnil zvolený postup verifikovat. Podle obviněného si přitom lze představit např. pořízení průkazné fotodokumentace, avšak nic takového nebylo z důvodů ne zcela zřejmých učiněno.
7. V navazující argumentaci obviněný namítá, že pakliže znalkyně vysvětlila metodiku odběru vzorků rostlin, jedná se o vylíčení postupu, který by měl být dodržen, nikoliv o důkaz, že se tak stalo. Podle obviněného tedy není zřejmé, kdo v daném případě rostliny vybíral, byť dle znalkyně se mělo jednat o kolegu znalce, jehož jméno však není nikde zaznamenáno a též není zřejmé, jak postupoval. K této části obviněný uzavírá, že v řízení tedy nebyl předložen jediný důkaz, z něhož by bylo možné byť jen usuzovat, že odběr oněch 10 rostlin proběhl řádně.
8. V návaznosti na shora uvedené pochybení obviněný uvádí, že v rámci řízení před soudem prvního stupně i v odvolacím řízení navrhl vypracování revizního znaleckého posudku. Odvolací soud, aniž by měl informaci o aktuálním stavu rostlin a proveditelnosti nového znaleckého zkoumání, takový důkazní návrh označil jednak za nadbytečný a současně i technicky neproveditelný. Obviněný k tomuto uvádí, že jeho obhájci bylo znaleckým ústavem Vysoká škola chemicko-technologická v Praze, Fakulta potravinářské a biochemické technologie, přislíbeno zpracování potřebného znaleckého posudku. Nicméně vzhledem k tomu, že veřejné zasedání o odvolání nebylo k žádosti obhájce obviněného odročeno, zpracování posudku nebylo možné.
9. V této souvislosti je podle obviněného evidentní, že: „řízení, které předcházelo vydání napadeného rozhodnutí, opravdu vykazuje zásadní vadu opomenutého důkazu, která zejména vedla k nedostatečnému a značně nepřesnému zjištění skutkového stavu věci, což mělo za následek mé odsouzení. Resp. pokud takový důkaz nebyl opatřen, nebylo možno stopu č. 14 vůbec zahrnout mezi rostliny, kterými jsem disponoval.“
10. Následně obviněný připomíná ustálenou rozhodovací praxi Ústavního soudu týkající se vyložení pojmu tzv. opomenutých důkazů ve vazbě na zásadu volného hodnocení důkazů a kautely, jež zákon klade na odůvodnění soudních rozhodnutí (k tomu obviněný poukazuje na nálezy Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 61/94, sp. zn. III. ÚS 95/97, sp. zn. III. ÚS 173/02).
11. V návaznosti na uvedenou judikaturu Ústavního soudu obviněný namítá, že: „Pakliže směřoval můj důkazní návrh k ověření řádnosti znaleckého zkoumání zajištěných rostlin konopí, neakceptováním tohoto důkazního návrhu zatížily soudy obou stupňů svá rozhodnutí porušením ustanovení §125 tr. řádu ve spojení s §2 odst. 6 tr. řádu.“
12. V další části dovolací argumentace obviněný poukazuje na rozhodovací praxi Ústavního soudu týkající se podřaditelnosti námitky porušení práva na spravedlivý proces pod dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
13. Obviněný uzavírá svoji dovolací argumentaci konstatováním, že má za to, že řízení, které předcházelo dovoláním napadenému rozhodnutí odvolacího soudu, jakož i soudu prvního stupně, vykazují extrémní vadu stran nedostatečně zjištěného skutkového stavu, které jsou nikoliv „jen“ nezákonné, ale i protiústavní, a které zejména vedly k chybnému zjištění skutkového stavu věci, v důsledku čehož je i výsledné právní posouzení nesprávné. Tím bylo podle názoru obviněného poručeno jeho právo na spravedlivý proces ve smyslu článku 36 odst. 1 Listiny a článku 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
14. Z těchto důvodů obviněný navrhuje, aby dovolací soud zrušil napadené usnesení i jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně, a aby soud prvního stupně věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
15. K dovolání obviněného se vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“). Ta uvedla, že obviněný na podporu jím uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu přednesl argumentaci známou z jeho dosavadní obhajoby i z jeho odvolání. Dále státní zástupkyně upozorňuje, že odvolací soud podle jejího názoru správně poukázal na to, že již soud prvního stupně ve svém rozhodnutí upřesnil samotné jednání obviněného jednak sumarizací rostlin, které se nacházely ve stadiu růstu ke dni 7. 1. 2019 a rovněž i konstatoval, že v objektu se nacházelo konopí již vypěstované a sklizené. Pokud se jedná o počet sklizní, ten není pro stanovení skutkového děje nutný, a to s ohledem na konstatování toho, že část konopí se nacházelo ve fázi růstu a část již po sklizni. Podle státní zástupkyně je pro právní posouzení rozhodující stanovení rozsahu trestné činnosti s ohledem na zjištěné množství, což představuje zásadní námitku obviněného. Pokud se jedná o rostliny nacházející se ve stadiu růstu, jednalo se o 100 ks rostlin o výšce 75 cm. Znalecký posudek z oboru kriminalistika, odvětví chemie se zabýval zhodnocením tzv. reprezentativního vzorku, tedy 10 % z tohoto celkového množství a jeho dopočtením do celkového základu. Státní zástupkyně dále uvádí, že soud prvního stupně podrobně vyslechl zpracovatelku daného znaleckého posudku Ing. Jitku Lejskovou, když tato uvedla, že vzorek 10 ks rostlin z celkových 100 zajištěných byl odebrán zcela standardně. Nebylo možné technicky zkoumat všechny rostliny, vzorky rostlin se vybírají podle metodiky, jedná se o určitý vzorec, kdy prostor s rostlinami je rozčleněn na síta, vybírají se rostliny z jednotlivých čtverců. Počet 10 % se bere jako výsledek druhé odmocniny z celkového počtu rostlin. Výběr provádí technik, pokud není znalec na místě činu. V daném případě rostliny vybíral kolega zpracovatelky znaleckého posudku, rovněž znalec. Vybraných 10 ks rostlin bylo usušeno, byly odstraněny stonky, které byly toxikomanicky nevyužitelné, vypočítal se obsah drti a následně se učinil přepočet na všechny rostliny. Jednalo se tedy o zcela standardní postup, který nevzbuzuje žádné pochybnosti o kvalitě a procesní použitelnosti toho provedeného důkazu.
16. Státní zástupkyně dále ve svém vyjádření upozorňuje, že dovolání je mimořádný opravný prostředek, do značné míry formalizovaný, jehož účelem není všeobecný přezkum napadeného rozhodnutí, nýbrž jen prověření důvodnosti tvrzení dovolatele o existenci jím uplatněného dovolacího důvodu. Řízení o dovolání neumožňuje přezkum vyhrazený řádnému opravnému prostředku či dosáhnout posouzení věci ve třetím stupni řízení před soudem. Námitkami vyjádřenými v dovolání obviněného se podle názoru státní zástupkyně náležitě a dostatečně podrobně zabýval již soud druhého stupně, jeho závěry jsou logické a plně vycházejí z obsahu provedeného dokazování, takže na ně lze bez výhrad odkázat. Jestliže tedy přezkumné řízení ve druhém stupni proběhlo řádně, nemá Nejvyšší soud povinnost ani důvod znovu přezkoumávat důvodnost námitek, které dovolatel uplatnil již v řízení o řádném opravném prostředku, přičemž podle názoru státní zástupkyně by mělo být takto odůvodněné dovolání odmítnuto jako zjevně neopodstatněné.
17. Státní zástupkyně dále uvádí, že obviněný se v dovolací argumentaci prakticky výlučně zabývá pouze otázkami skutkovými, respektive komentuje rozsah dovolání a soudům vytýká jako nesprávný způsob, jímž hodnotily provedené důkazy. Podle státní zástupkyně je naopak nutné konstatovat, že skutkové závěry soudu jsou náležitě podepřeny výsledky provedeného dokazování a soud vymezený skutek správně zastřešil příslušnými ustanoveními trestního práva hmotného. Stejné stanovisko vyjádřil i odvolací soud, přičemž na důvody vyjádřené v jeho rozhodnutí je možno bez dalšího odkázat. Obviněný uplatnil důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, jenž podle státní zástupkyně předpokládá existenci vady v aplikaci hmotného práva na učiněná skutková zjištění. Dovolatel však ve skutečnosti uplatňuje námitky, jejichž povaha je primárně skutková, neboť soudům vytýká způsob, jímž realizovaly důkazní řízení, především způsob, kterým provedené důkazy hodnotily, přičemž tvrdí, že hodnocení důkazů mělo vyznít výrazně v jeho prospěch. Státní zástupkyně v této části uzavírá, že obviněný se tedy svými námitkami domáhá odlišného způsobu hodnocení zásadních důkazů, tedy pouze vykládá provedené důkazy jinak než soud a z tohoto odlišného posouzení vyvozuje odchylné skutkové okolnosti, k nimž směřuje své námitky. Takto pojaté výhrady však podle státní zástupkyně nesměřují proti právnímu posouzení věci, nýbrž proti skutkovému základu výroku o vině a jako takové nevyhovují žádnému ze zákonných důvodů dovolání.
18. Výhrady uplatněné dovolatelem tedy není možné podle státní zástupkyně považovat za důvodné, napadené rozhodnutí není zatíženo žádnou vadou, kterou by bylo možné a nutné napravit cestou dovolání. S ohledem na výše uvedenou argumentaci státní zástupkyně navrhuje, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl, protože bylo podáno z jiných důvodů, než jsou vyjmenovány v §265b tr. řádu.
19. Vyjádření státní zástupkyně zaslal Nejvyšší soud obviněnému, resp. jeho obhájci, k jeho případné replice, kterou však do dnešního dne neobdržel.
III.
Přípustnost dovolání
20. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda bylo podáno v souladu s §265a odst. 1, 2 tr. řádu, v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s §265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou ve smyslu §265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje obligatorní obsahové náležitosti tohoto mimořádného opravného prostředku upravené v §265f tr. řádu. Nejvyšší soud konstatuje, že dovolání obviněného splňuje veškeré shora uvedené zákonné náležitosti.
21. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně uvedených v ustanovení §265b tr. řádu, musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze obviněným uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
22. Obviněný v rámci dovolání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
23. Označený dovolací důvod je (stručně řečeno) naplněn tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat buď nesprávnost právního posouzení skutku, tj. mylnou právní kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, anebo vadnost jiného hmotněprávního posouzení. Uvedenou formulací přitom zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod tedy neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotněprávnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03).
24. Nejvyšší soud toliko připomíná, že jeho zásah do skutkových zjištění soudů nižších stupňů je v rámci řízení o dovolání zcela výjimečně přípustný, avšak pouze tehdy, učiní-li dovolatel předmětem svého dovolání tzv. extrémní nesoulad právního posouzení skutku s učiněnými skutkovými závěry, popř. skutkových závěrů s provedenými důkazy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 849/2006). K problematice extrémního nesouladu srov. také nálezy Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. I. ÚS 4/04, anebo ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, popř. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05.
25. Nejvyšší soud i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva dovolatele (obviněného), včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).
IV.
Důvodnost dovolání
26. Nejvyšší soud, poté co se podrobně seznámil s obsahem napadených rozhodnutí a spisového materiálu, konstatuje, že dovolací argumentaci obviněného nelze podřadit pod jím uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Současně Nejvyšší soud již na tomto místě uvádí, že v postupu orgánů činných v trestním řízení neshledal žádné pochybení, které by zasahovalo do práva obviněného na spravedlivý proces.
27. Pokud obviněný brojí proti tomu, že v trestním řízení nebylo objasněno, jakým způsobem byl proveden odběr vzorku 10 ks rostlin konopí z celkového počtu 100 ks rostlin konopí, které byly zajištěny při domovní prohlídce jako stopa č. 14, a následně bylo provedeno znalecké zkoumání pouze tohoto vzorku, tj. 10 rostlin konopí, považuje Nejvyšší soud za potřebné zdůraznit, že stejnými námitkami se zabýval, a tyto řádně vypořádal již odvolací soud (srov. bod 3. a v návaznosti na něj bod 8. jeho usnesení; dále též bod 6. rozsudku soudu prvního stupně). Nejvyšší soud se v tomto ohledu plně ztotožňuje se závěry odvolacího soudu, ale i soudu první stupně, že vzorky zajištěných rostlin konopí byly vybrány v souladu s metodikou, kterou zcela dostatečně objasnila při svém výslechu v hlavním líčení znalkyně z oboru kriminalistiky, odvětví chemie Ing. Jitka Lejsková a dále také objasnila důvody vzorkování a metody, které byly použity při znaleckém zkoumání předloženého vzorku (srov. bod 6. rozsudku soudu prvního stupně). Stejně tak obstojí i závěry odvolacího soudu, že se v předmětné věci jednalo o zcela standardní postup, který nevzbuzuje žádné pochybnosti o kvalitě a procesní použitelnosti tohoto důkazu, neboť tento má plnou oporu v provedeném dokazování (srov. bod 8. usnesení odvolací soudu ve spojení s bodem 6. rozsudku soudu prvního stupně). Nejvyšší soud k této námitce obviněného pouze dodává, že z protokolu o domovní prohlídce, v rámci které bylo jako stopa č. 14 zajištěno celkové množství 100 ks rostlin konopí (č. l. 107) vyplývá, že odběr 10 ks rostlin byl proveden způsobilou osobou, která se ve smyslu §85 odst. 1 tr. řádu zúčastnila provedené domovní prohlídky (k tomu srov. č. l. 104).
28. V souvislosti se shora uvedenou námitkou pak obviněný vyjadřuje svůj nesouhlas s postupem soudů, který spočíval v zamítnutí jeho důkazního návrhu na vypracování revizního znaleckého posudku z oboru kriminalistika, odvětví chemie, ke zkoumání všech 100 ks zajištěných rostlin, který obviněný učinil v řízení před soudem prvního stupně, ale i v rámci odvolacího řízení. Tímto postupem tak měly podle obviněného soudy obou stupňů vytvořit tzv. překážku opomenutých důkazů ve smyslu příslušné judikatury Ústavního soudu. S těmito výtkami se však Nejvyšší soud neztotožňuje, neboť jak soud prvního stupně, tak i soud odvolací nepochybily, pokud takový návrh na doplnění dokazování zamítly pro nadbytečnost a tato svá rozhodnutí také zcela přesvědčivě odůvodnily (srov. bod 9. usnesení odvolacího soudu; bod 16. rozsudku soudu prvního stupně). V této souvislosti Nejvyšší soud uvádí, že jako správná a logická se též jeví úvaha obou soudů o praktické neproveditelnosti opětovného znaleckého zkoumání všech zajištěných rostlin (stopa č. 14), neboť v rámci jejich předchozího zkoumání shora označenou znalkyní došlo ke spotřebě jistého množství vzorku a zbylé zajištěné rostliny nebyly ošetřeny způsobem, který je vyžadován pro znalecké zkoumání. Uvedené skutečnosti přitom vyplývají z provedeného dokazování, především pak z výslechu znalkyně z oboru kriminalistika, odvětví chemie Ing. Jitky Lejskové (č. l. 458 a násl.) a podaného znaleckého posudku (č. l. 246 a násl.). K této námitce tedy Nejvyšší soud uzavírá, že na straně jak odvolacího soudu, tak i soudu prvního stupně, neshledal tzv. překážku opomenutých důkazů ve smyslu příslušné judikatury Ústavního soudu.
29. Nejvyšší soud tedy konstatuje, že uplatněným dovolacím námitkám obviněného nelze přisvědčit, neboť jak vyplývá z rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, tzv. extrémní nesoulad nelze shledávat pouze v tom, že obviněný není spokojen s důkazní situací a s jejím vyhodnocením, když mezi provedenými důkazy na jedné straně a skutkovými zjištěními na straně druhé je patrná logická návaznost (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2015, sp. zn. 11 Tdo 707/2015, ze dne 18. 12. 2018, sp. zn. 11 Tdo 605/2018, anebo ze dne 13. 3. 2019 sp. zn. 7 Tdo 1632/2018), což je i případ této trestní věci. Nejvyšší soud se předmětnou věcí zabýval též z pohledu zachování práva obviněného na spravedlivý proces, přičemž v této souvislosti nezjistil porušení uvedeného ústavně zaručeného práva obviněného, které by odůvodňovalo případný kasační zásah Nejvyššího soudu.
V.
Závěrečné zhodnocení Nejvyššího soudu
30. Nejvyšší soud uzavírá, že po přezkoumání dovolacích námitek obviněného Z. P. zjistil, že tyto nelze podřadit pod jím uplatněný, ale ani žádný jiný, zákonný dovolací důvod. Protože současně v rámci trestního řízení vedeného proti označenému obviněnému neshledal ani porušení jeho ústavně zaručeného základního práva na spravedlivý proces, byl Nejvyšší soud nucen podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítnout, přičemž tak rozhodl v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 25. 6. 2020
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Petr Škvain, Ph.D.