ECLI:CZ:NS:2020:11.TDO.500.2020.1
sp. zn. 11 Tdo 500/2020-5045
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. 5. 2020 o dovolání, které podal obviněný J. H., nar. XY, trvale bytem XY, XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Mírov, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. 11. 2019, sp. zn. 1 To 60/2019, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci pod sp. zn. 29 T 5/2018, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. H. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 18. 4. 2019, sp. zn. 29 T 5/2018, byl obviněný J. H. uznán vinným ze spáchání
pod bodem 9), 10) zločinu nedovoleného ozbrojování podle §279 odst. 3 písm. a), b), odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, za jednání spočívající v tom, že
J. K. od přesně nezjištěné doby do 12. 10. 2017 si opatřoval různé střelné zbraně jako pistole, samopaly, útočné pušky, střelivo a další součásti zbraní jako hlavně, pouzdra závěrů, zakázané doplňky zbraní, které shromažďoval a přechovával v místě svého bydliště v obci XY č. XY, XY, kdy společně s obviněným, A. K. a L. P. v úmyslu obohatit se a v rozporu se zákonem č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu, nejméně
- po předchozí společné dohodě vedeni úmyslem prodat jinému zbraně dne 24. 3. 2016 kolem 12:30 hod. přijel L. P. z XY do Ostravy za obviněným, se kterým poté společně odjeli do Vsetína, kde se na benzínové čerpací stanici setkali s M. N. a společně pak přijeli kolem 14:55 hod. do obce XY, před dům č. p. XY, do kterého vešel sám obviněný, kde mu J. K. předal za účelem dalšího prodeje do textilií zabalený funkční a střelbyschopný samopal vzor 61 Škorpion se zásobníkem, útočnou pušku Heckler & Koch G33 se zásobníkem, pistoli Beretta se zásobníkem a 20 nábojů ráže 223, všechny takto zabalené zbraně a náboje pak obviněný předal M. N., který za zbraně vyplatil L. P. dohodnutou částku 2 800,- euro,
- po předchozí společné dohodě vedeni úmyslem prodat jinému zbraně se dne 24. 7. 2016 kolem 17:05 hod. sešli L. P., A. K. a obviněný s M. N. v obci XY, v restauraci P. J. k. a krátce poté obviněný z restaurace odjel pro zbraně za J. K. k jeho bydlišti, k domu v XY č. XY, kde mu J. K. za účelem dalšího prodeje předal bílý igelitový pytel, ve kterém byly funkční a střelbyschopné samopaly RAK PM-63, výrobní číslo XY, M 56, výrobní číslo XY, vzor 24, výrobní číslo XY a funkční střelbyschopná útočná puška typu AKM, výrobní číslo XY, dále 4 zásobníky do zbraní, 20 nábojů ZS 7,62x39, 50 nábojů 9 mm Makarov, 40 nábojů 7,62 mm, kdy zmíněné zbraně, příslušenství a náboje pak obviněný předal M. N. před restaurací P. J. k., přičemž dohodnutou částku 4 000,- euro za zbraně předal M. N. A. K.,
- po předchozí společné dohodě vedeni úmyslem prodat jinému zbraně se dne 15. 6. 2016 kolem 17.40 hod. sešli L. P., A. K. a obviněný s M. N. v obci J., v restauraci P. J. k. a po ujištění ze strany M. N., že zbraně bude kupovat, odjel obviněný v obci XY k domu č. XY, kde od J. K. převzal za účelem dalšího prodeje funkční a střelbyschopný samopal vzor 58 Kanada se zásobníkem a samonabíjecí pistoli zn. Ortgies se zásobníkem, kdy po svém návratu zpět do restaurace předal A. K. klíče od svého vozidla zn. BMW registrační značky XY se slovy, že požadovaný samopal pro M. N. je na zadním sedadle ve vozidle a společně s klíči od auta mu také přímo v restauraci předal pistoli, ihned poté A. K. s M. N. odešli z restaurace do zmíněného vozidla BMW, kde A. K. prodal samopal a pistoli M. N. za dohodnutou částku 1 760,- euro a oba se vrátili zpátky do restaurace, kterou krátce poté všichni opustili a obviněný ještě zdarma předal M. N. 10 nábojů ráže 7,65 a 10 nábojů s nápisem ZS7, 62x39,
a v přesně nezjištěné době, nejpozději však dne 12. 8. 2016, si obviněný, G. T. a A. K. společně a bez povolení opatřili od dosud nezjištěného dodavatele 3 funkční a střelbyschopné samopaly vzor 61 Škorpion, 7 zásobníků do samopalu, 3 sumky pro zásobníky do samopalu a celkem 100 nábojů ráže 7,65 Browning Sellier & Bellot, v úmyslu tyto zbraně a příslušenství se ziskem a bez povolení prodat M. N., se kterým se za tímto účelem všichni tři sešli dne 12. 8. 2016 kolem 16:30 hod. na parkovišti u rychlého občerstvení M. v areálu obchodního centra A. S. p. v Ostravě na ul. XY a odkud odjeli nedaleko od Ostravy do XY, na parkoviště před restauraci F. na ul. XY, kde výše uvedené samopaly, zásobníky, sumky a náboje A. K. prodal M. N. za předem domluvenou prodejní cenu 97 000 Kč,
pod bodem 11) zločinu nedovoleného ozbrojování podle §279 odst. 3 písm. a), odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, za jednání spočívající v tom, že
v přesně nezjištěné době do 4. 4. 2017 si G. T. a obviněný opatřili u dosud nezjištěného dodavatele dva funkční střelbyschopné samopaly vzor 61 Škorpion bez výrobních čísel, které dne 4. 4. 2017 v době mezi 15:45 hod. až 16:05 hod. v Ostravě, okr. Ostrava, v prostorách venkovního posezení před kavárnou „C.“ na XY náměstí č. XY bez povolení společně prodali agentovi Policie ČR VO-0087 za celkovou částku 60 000 Kč,
pod bodem 12) zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, za jednání spočívající v tom, že
nejméně v období od 14. 7. 2016 do 9. 2. 2017 v Ostravě a jinde, jinému nabízel k prodeji kokain vysoké kvality dovezený z území Španělského království nebo Nizozemí, a rovněž i kokain prodal, a to přinejmenším konkrétně:
- dne 14. 7. 2016 v době od 20:47 hod. do 21:17 hod. v Ostravě, na ulici XY na parkovišti před restaurací M. při osobní schůzce mezi A. K., obviněným a M. N., mu oba nabízeli k prodeji samopaly vzor 61 Škorpion a obviněný ve vážném úmyslu nabízel M. N., že mu opatří a prodá blíže nespecifikované množství drogy kokain,
- dne 16. 8. 2016 se kolem 16:00 hod. v prostoru nákupního centra A. S. p. na ulici XY sešli M. N. a D. F. s obviněným a A. K. za účelem prodeje 100 gramů drogy kokain, kde obviněný vyrozuměl M. N., že slíbených 100 gramů kokainu pro něho zajistí syn obviněného J. H. ml., kterému musí ale předem odvézt 200 000 Kč, o něž současně požádal M. N., který mu požadovanou částku předal, kdy potom od nákupního centra odjeli na ulici XY v Ostravě, kde obviněný předal 200 000 Kč synovi J. H. ml. a hned potom sdělil M. N., že jeho syn mu slíbených 100 gramů kokainu přiveze do centra Ostravy, kam se následně přemístili, a to do kavárny C., která se nachází v Ostravě, na XY náměstí č. XY, kde byli až do 20:00 hod., kdy ke kavárně přijel J. H. ml. a před kavárnou předal svému otci, obviněnému, ve skutečnosti 99,43 gramů hrudkovité látky, která byla směsí kokain hydrochloridu a levamisol hydrochloridu s celkovým obsahem 70,6 gramů účinné látky, tj. 71 % kokainu báze, obviněný ihned poté požádal M. N., D. F. i A. K., aby šli s ním do jeho bytu, který se nachází ve stejném domě nad kavárnou C. N. 1., a v tomto bytě za částku 200 000 Kč prodal M. N. výše uvedených 99,43 gramů hrudkovité látky, která byla směsí kokainu hydrochloridu a levamisol hydrochloridu s celkovým obsahem 70,6 gramů účinné látky, tj. 71 % kokainu báze,
- dne 16. 8. 2016 kolem 20:00 hod. ve svém bytě v XY, XY, během prodeje bílé hrudkovité látky, kterou sám deklaroval jako 100 gramů velmi kvalitního kokainu, ve vážném úmyslu nabízel M. N., že je schopen mu opatřit jeden kilogram velmi kvalitního kokainu ze Španělska za poloviční cenu, že tu „práci“ umí udělat od „a“ až po „zet“, že je schopen ve Španělsku zajistit dodavatele kvalitního kokainu, že je pak schopen takový kokain od něho koupit, ukrýt ho ve vozidle tak, aby ho nikdo nenašel a dovézt takto ukrytý kilogram kokainu ze Španělska do České republiky, anebo že by M. N. mohl do Španělska cestovat s obviněným, který by kokain ve Španělsku koupil od svého dodavatele, že pak dovede koupený kokain ukrýt ve vozidle tak, aby ho nikdo nenašel, a to ani speciálně vycvičený pes, a že by kokain spolu dovezli ze Španělska do České republiky,
- během schůzek ve dnech 21. 9. 2016 a 22. 9. 2016, kdy se sešli v Ostravě obviněný, L. P. a A. K. s M. N. a D. F. a kdy během večera a noci společně navštívili několik restaurací a barů v Ostravě na ul. XY, obviněný opětovně, ve vážně míněném úmyslu v přítomnosti L. P. i A. K., nabízel M. N., že je schopen mu opatřit jeden kilogram velmi kvalitního kokainu ze Španělska nebo z Holandska, že má dva různé dodavatele v těchto zemích a může z těchto zemí opatřit kokain od svých dodavatelů za poloviční ceny, než za které se kokain prodává v České republice,
- dne 21. 10. 2016 kolem 16:20 hod. v Olomouci, v prostorách nákupního centra O. na ul. XY č. XY, obviněný prodal za částku 180 000 Kč agentovi Policie ČR VO-0887 plastový sáček s tlakovým uzávěrem obsahující 89,31 gramů směsi kokainu hydrochloridu a kofeinu, o koncentraci 80,1 % kokainu, což v přepočtu na předložené množství představuje 71,53 gramů báze kokainu,
- dne 8. 12. 2016 v době kolem 15:30 hod. v Ostravě, XY, na ulici XY č. XY v restauraci 2 P. R. C. B., obviněný prodal za částku 180 000 Kč agentovi Policie ČR VO-0087 plastový sáček s tlakovým uzávěrem 99,77 gramu bílé práškové hrudkovité substance obsahující 67,9 % kokainu base, tj. 67,74 gramu kokainu báze,
- dne 9. 2. 2017 v době kolem 18:15 hod. v Ostravě, XY, na ulici XY na mostě XY, obviněný prodal za částku 7 400,- euro agentovi Policie ČR VO-0087 plastový sáček se 100,31 gramy bílé práškové hrudkovité substance obsahující 67,1 % kokainu base, tj. 67,31 gramů kokainu báze,
přičemž obviněný takto jednal v úmyslu se obohatit, a aniž by byl držitelem povolení k zacházení s návykovými látkami ve smyslu §8 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, kdy droga kokain je uvedena v příloze číslo 1 seznamu číslo 1 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, jako omamná látka zařazená do seznamu I. podle Jednotné úmluvy o omamných látkách,
pod bodem 13) zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, za jednání spočívající v tom, že
v přesně nezjištěné době, nejpozději však dne 12. 10. 2017 v Ostravě-XY, okr. Ostrava, zčásti ve svém domě na ulici XY č. XY a zčásti ve vozidle Jaguar XJ RZ XY, které v té době užíval a které měl zaparkováno na ulici XY, pro jiného přechovával nejméně 19 081,6 g konopí setého (marihuany), které celkem obsahovalo 1 877,93 g delta-9-tetrahydrocanabinolu,
přičemž konopí přechovával neoprávněně a s vědomím, že se skutečně jedná o konopí, které je podle §44c odst. 1 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách drogou uvedenou v seznamu č. 3 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, jako omamná látka zařazená do seznamu č. IV podle Jednotné úmluvy o omamných látkách, a obsahuje účinnou látku tetrahydrocannabinol, neboli THC, který je uveden v seznamu č. č nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, jako psychotropní látka zařazená do seznamu č. I podle Úmluvy o psychotropních látkách,
pod bodem 14) přečinu výroby a držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky a jedu podle §286 odst. 1 tr. zákoníku, za jednání spočívající v tom, že
v přesně nezjištěné době až do 12. 10. 2017 v Ostravě-XY, okr. Ostrava, ve svém domě na ulici XY č. XY přechovával pomůcky určené a užívané při pěstování konopí setého (marihuany), a to zejména pěstební stany, výbojky se stínítky, umělá hnojiva, závěsné sušící boxy, elektrické předřadníky, ventilátory a uhlíkový filtr, přičemž všechny tyto věci přechovával s vědomím, že jsou užívány právě při pěstování konopí setého (marihuany).
2. Za výše uvedená jednání byl obviněný odsouzen podle §283 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání devíti let nepodmíněně, pro jehož výkon byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §67 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen peněžitý trest ve 150 denních sazbách ve výši 5 000 Kč, tedy v celkové výměře 750 000 Kč, kdy pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, byl obviněnému podle §69 odst. 1 tr. zákoníku stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 18 měsíců. Konečně byl obviněnému uložen podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku trest propadnutí věcí specifikovaných ve výroku rozsudku.
3. O odvolání obviněného proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Vrchní soud v Olomouci, a to usnesením ze dne 14. 11. 2019, sp. zn. 1 To 60/2019, kdy podle §256 tr.ř. odvolání obviněného zamítl jako nedůvodné.
II.
Dovolání obviněného a vyjádření k němu
4. Obviněný dovoláním podaným prostřednictvím své obhájkyně napadl v celém rozsahu usnesení odvolacího soudu, jímž bylo jako nedůvodné zamítnuto jeho odvolání podle §256 tr. ř. Dovolání opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., když rozhodnutí soudu prvního stupně spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku, resp. na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
5. Po stručném shrnutí dosavadního průběhu řízení obviněný u skutku uvedeného v bodě 12) předně rozporoval množství drogy, na jejichž předání měl být účasten. Nalézací i odvolací soud do celkového množství drogy započítaly 1 000 gramů kokainu, které však nebylo fakticky předáno. Obviněný se ve stavu opilosti vyjádřil pouze v tom směru, že je schopný takové množství kokainu zajistit ze Španělska nebo Holandska. Z tohoto důvodu soudy nesprávně vyhodnotily množství kokainu, na základě toho nesprávně dospěly k závěru, že obviněný spáchal zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Uvedená nabídka nebyla obviněným myšlena vážně, což podporuje skutečnost, že ji učinil ve stavu opilosti. Svůj nesouhlas s postupem nižších soudů obviněný podepřel odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2013, sp. zn. 15 Tdo 1003/2012. Obviněný rovněž namítl, že drogy, které byly obstarány jinými agenty Policie České republiky, mu byly nabídnuty k přeprodání, avšak jej tato nabídka nezajímala a nevyužil ji.
6. Obviněný ve svém podání dále vznesl námitky ke skutku pod bodem 13), když rozporoval, že se měl dopustit zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými látkami a jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku tím, že pro jiného přechovával 19 081,6 gramů konopí setého s obsahem 1 877,93 gramů THC base. Soudy měly při kvalifikaci jednání vycházet ve smyslu výše uvedeného uvedeného usnesení Nejvyššího soudu z množství účinné látky, nikoliv z celkového množství přechovávané drogy. Drogu obviněný navíc vypěstoval pro svou vlastní potřebu, a to vzhledem ke svým zdravotním problémům, kdy byl nucen užívat tzv. Fénixovy slzy, jejichž příprava je z hlediska množství potřebné marihuany náročná. Závěry odvolacího soudu o nemožnosti spotřebování 19 081,6 gramů marihuany samotným obviněným proto neodpovídají skutečnosti.
7. Svou další námitku obviněný směřoval do uloženého peněžitého trestu, který mu byl stanoven jako 150 denních sazeb ve výši 5 000 Kč, tedy celková výměra peněžitého trestu činí 750 000 Kč. Takový peněžitý trest je neúměrný jeho skutečným příjmům, když v říjnu 2017 tento příjem činil 30 000 Kč a obviněný bydlel v nájemním bytě se svou družkou. Vzhledem k zcela zjevně neúměrně stanovenému peněžitému trestu a ke stanovení náhradního trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců tak uložený trest navyšuje nepodmíněný trest odnětí svobody.
8. Obviněný rovněž namítl, že opakovaně trval na výslechu agentů Policie České republiky, neboť byl vyprovokován ze strany těchto agentů. Nižší soudy však tyto návrhy na výslech agentů označily za nadbytečné a navržené důkazy neprovedly. S odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 22. 6. 2000, sp. zn. III. ÚS 597/99, namítl, že byl do celé záležitosti vtažen a agenty Policie České republiky vyprovokován, když jej oslovovali se žádostí o sehnání drogy, ačkoli jim obviněný několikrát sdělil, že tyto drogy sehnat neumí. Zároveň obviněný poukázal na skutečnost, že mobilní telefony byly opatřeny agenty Policie České republiky, obviněný sám žádný telefonický hovor s agenty neinicioval. Nižší soudy však nevyhověly ani návrhům na prověření telefonické komunikace mezi ním a policejními agenty.
9. K průběhu trestního řízení obviněný uvedl, že A. K. se účastnil pouze jednoho hlavního líčení, v rámci něhož vypovídal pouze pár minut a opakovaně tvrdil, že z důvodu požívání alkoholu si nepamatuje určité skutečnosti a odkazoval na přípravné řízení. Obviněný kladl A. K. otázky sám a poté, co byl soudem opakovaně napomenut na nevhodnou formulaci otázek, bylo hlavní líčení odročeno. Na další hlavní líčení se však A. K. nedostavil a obviněný přišel o možnost klást mu otázky, čímž došlo k porušení zásady ústnosti jednání.
10. Poslední námitku obviněný směřoval do výroku o druhu a výměře trestu, když soud prvního stupně vycházel mimo jiné i ze skutečnosti, že obviněný byl odsouzen za jinou trestnou činnost rozhodnutím švédského soudu ze dne 11. 10. 1993. Nalézací soud tak postupoval v rozporu s ustanovením čl. IX. bod 1. zákona č. 357/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Nalézací soud a následně i odvolací soud přihlížely k odsouzení ve Švédsku, ač takto činit neměly, což se odrazilo ve výši uloženého trestu, který je nepřiměřeně přísný.
11. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. 11. 2019, sp. zn. 1 To 60/2019, podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil a aby Vrchnímu soudu v Olomouci podle §265l tr. ř. přikázal, aby věc znovu projednal a rozhodl.
12. Opis dovolání obviněného byl soudem prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k dovolání obviněného po rekapitulaci dosavadního průběhu řízení a námitek obviněného uvedl, že výtky uplatněné obviněným jsou v zásadě opakované. Podle státního zástupce nelze z rozsudku nalézacího soudu, resp. usnesení odvolacího soudu dovodit existenci extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními. K zásahu dovolacího soudu do právní kvalifikace rovněž neshledal důvod, neboť skutková zjištění obsažená v tzv. skutkové větě plně odpovídají soudy zvolené právní kvalifikaci. Státní zástupce se neztotožnil ani s námitkou obviněného, že se tento rozhodl páchat trestnou činnost až v závislosti na činnosti policie.
13. Pokud nižší soudy při hodnocení osoby obviněného přihlédly k rozhodnutí švédského soudu ze dne 11. 10. 1993, pak podle státního zástupce nedošlo k pochybení nižší soudů. Hodnocení osoby obviněného musí být komplexní a v jeho rámci je možno či spíše nutno přihlížet ke všem okolnostem chování obviněného, a to i v minulosti. Výtky obviněného ohledně nepřiměřenosti peněžitého trestu pak nelze podřadit pod obviněným uplatněný, ani jiný dovolací důvod podle §265b odst. 1 tr. ř.
14. Vzhledem k uvedenému státní zástupce závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
III.
Přípustnost dovolání
15. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. Shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., neboť napadá rozhodnutí soudu druhého stupně, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř., kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest.
16. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., na který je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, 3 tr. ř.).
17. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod se není možné domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu proto nelze hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. Dovolací soud přitom musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3 tr. ř., §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.
18. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by taxativně velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
19. Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
20. Nejvyšší soud připouští, že se zásada, s níž jako dovolací soud přistupuje k hodnocení skutkových námitek, nemusí uplatnit bezvýhradně, a to v případě zjištění, že nesprávná realizace důkazního řízení má za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení zásadních požadavků spravedlivého procesu. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu se rozhodování o mimořádném opravném prostředku nemůže ocitnout mimo rámec ochrany základních práv jednotlivce a tato ústavně garantovaná práva musí být respektována (a chráněna) též v řízení o všech opravných prostředcích (k tomu viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2004, sp. zn. I. ÚS 125/04, ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04, ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, stanoviska pléna ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14). Ústavní soud vymezil taktéž zobecňující podmínky, za jejichž splnění má nesprávná realizace důkazního řízení za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení postulátů spravedlivého procesu. Podle Ústavního soudu tak lze vyčlenit případy důkazů opomenutých, případy důkazů získaných, a tudíž posléze i použitých v rozporu s procesními předpisy a konečně případy svévolného hodnocení důkazů provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu (k tomu např. nálezy Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03 aj.).
IV.
Důvodnost dovolání
21. Nejvyšší soud po prostudování příslušného spisového materiálu dospěl k závěru, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné.
22. Z podaného dovolání vyplývá, že obviněný se svými námitkami zaměřil vůči závěrům nižších soudů, které se týkají pouze skutků pod body 12) a 13) výrokové části rozsudku nalézacího soudu. S jistou mírou benevolence lze konstatovat, že obviněný uplatněný dovolací důvod naplnil námitkou směřující do skutku pod bodem 12), když vytýkal nesprávnost započtení 1 000 gramů kokainu do celkového množství distribuované, resp. nabízené drogy M. N., a v důsledku toho následné právní posouzení toho skutku jako trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, tedy že čin byl spáchán ve velkém rozsahu, s tím, že drogu ve skutečnosti nenabízel ve smyslu naplnění zákonného znaku předpokládaného ustanovením §283 odst. 1 tr. zákoníku.
23. Ze spisového materiálu se podává, že obviněný nijak nepopíral učiněnou nabídku obstarání 1 000 gramů kokainu ze Španělska či Holandska M. N., když mu uvedené množství drogy opakovaně nabízel, a to nad rámec do té doby provedených drogových předávek. Z provedených důkazů (zejména ze záznamů o sledování osob a věcí, včetně audiozáznamu, pořízených ve dnech 16. 8. 2016, 21. 9. 2016 a 22. 9. 2016) vyplynulo, že obviněný nabídku obstarání drogy opakoval, detailně popisoval i způsob, jakým drogu dostane přes hranice cizích států. Nejvyšší soud se proto neztotožnil s tvrzením obviněného, že tato nabídka nebyla myšlena vážně a že byla učiněna jen pod vlivem jeho alkoholického opojení. Z provedených důkazů zcela jednoznačně vyplývá, že obviněný si byl vědom svého jednání a že svou nabídku obstarání tohoto množství drogy myslel vážně.
24. Trestného činu podle §283 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí, kdo „neoprávněně vyrobí, doveze … nabídne … nebo jinak jinému opatří nebo pro jiného přechovává omamnou nebo psychotropní látku.“ Nabídnutím se rozumí i nabídka, kterou pachatel projeví ochotu některou omamnou nebo psychotropní látku, přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku, prekursor, nebo jed v jakémkoliv množství poskytnout jinému. Nabídkou se rozumí jakýkoli ať výslovný, nebo konkludentní návrh směřující vůči jiné osobě. Nabídka bude nejčastěji směřovat k prodeji, ale může to být i nabídka obdarování, půjčení apod. Z časového hlediska může být nabídka formulována tak, že k plnění z ní může dojít okamžitě po její akceptaci nebo i v budoucnu, přičemž však pro dokonání trestného činu není třeba, aby k akceptaci nabídky vůbec kdy došlo (srov. ŠÁMALOVÁ, Milada. §283 [Nedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy]. In: ŠÁMAL, Pavel, GŘIVNA, Tomáš, HERCZEG, Jiří, KRATOCHVÍL, Vladimír, PÚRY, František, RIZMAN, Stanislav, ŠÁMALOVÁ, Milada, VÁLKOVÁ, Helena, VANDUCHOVÁ, Marie. Trestní zákoník (EVK). 2. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2012, s. 2860.).
25. Nalézací soud v odůvodnění rozsudku (bod 146.) provedl pregnantní rozbor právního posouzení skutku, jehož se obviněný dopustil pod bodem 12), spočívajícího v neoprávněné dispozici s kokainem v množství více než 1 380 gramů. Správně vycházel z ustálené judikatury (srov. usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2013, sp. zn. 15 Tdo 1003/2012, uveřejněné pod č. 44/2013 Sb. rozh. tr., a stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 3. 2014, sp. zn. Tpjn 301/2013, uveřejněné pod č. 15/2014 Sb. rozh. tr.) a Nejvyšší soud tak může na toto pečlivé a podrobné odůvodnění rozsudku jen odkázat. Pokud tedy obviněný, navíc opakovaně, nabízel M. N. obstarání 1 000 gramů kokainu a kromě toho skutečně předal dalších více jak 380 gramů kokainu, pak byl v bodě 12) důvodně uznán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, když nepochybně naplnil kvalifikační znak jeho spáchání „ve velkém rozsahu“, jenž v případě kokainu je založen již množstvím 1 000 gramů.
26. Za relevantní z hlediska uplatněného dovolacího důvodu považuje Nejvyšší soud i námitku směřující do právní kvalifikace skutku pod bodem 13) výroku prvostupňového rozsudku, jíž obviněný v dovolání rozporoval jeho posouzení podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Podle dovolatele nedošlo k naplnění znaku této kvalifikované skutkové podstaty trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy spočívajícího v jeho spáchání ve velkém rozsahu, když soudy pro určení rozsahu spáchaného trestného činu měly vycházet z množství účinné látky obsažené v přechovávaném konopí.
27. Obviněný v případě uvedeného skutku přechovával 19 081,6 gramů konopí setého, které obsahovalo 1 877,93 gramů účinné látky THC. Zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku se dopustí ten, kdo neoprávněně vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabídne, zprostředkuje, prodá nebo jinak jinému opatří nebo pro jiného přechovává omamnou nebo psychotropní látku, přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku, prekursor nebo jed, spáchá-li tento čin ve velkém rozsahu. Pokud nalézací soud posoudil jednání obviněného jako zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, tedy jako jednání, jehož se obviněný dopustil ve velkém rozsahu, pak vzhledem k množství přechovávané sušiny a účinné látky v ní obsažené vycházel při svých úvahách právě z judikaturních kritérií vymezených v již citovaném usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2013, sp. zn. 15 Tdo 1003/2012 (č. 44/2013 Sb. rozh. tr.) a ve zmiňovaném stanovisku trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 3. 2014, sp. zn. Tpjn 301/2013 (č. 15/2014 Sb. rozh. tr.).
28. K problematice posuzování naplnění skutkové podstaty trestného činu podle §283 tr. zákoníku a příslušných rozsahů v něm vymezených, existuje již ustálená a soudy obecně respektovaná judikatura. Podle výše označeného usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu, pro závěr „o naplnění znaků spočívajících ve spáchání trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy „ve větším rozsahu“, „ve značném rozsahu“ a „ve velkém rozsahu“ ve smyslu §283 odst. 2 písm. c), d), odst. 3 písm. c), d) tr. zákoníku je východiskem určitý násobek takového množství omamné látky, psychotropní látky nebo přípravku obsahujícího omamnou nebo psychotropní látku, které je dle navazující judikatury (viz č. 15/2014 Sb. rozh. tr.) označeno jako „množství větší než malé“. „Větším rozsahem“ je pak desetinásobek množství většího než malého, „značným rozsahem“ je desetinásobek takto určeného většího rozsahu a „velkým rozsahem“ je desetinásobek takto určeného značného rozsahu.
29. Podle výkladu přijatého shora uvedeným rozhodnutím velkého senátu Nejvyššího soudu a podle stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu uveřejněného pod č. 15/2014 Sb. rozh. tr. se v případě marihuany za „množství větší než malé“ považuje více než 10 gramů sušiny, které současně musí obsahovat alespoň l gram účinné látky THC, při stanovení „velkého rozsahu“ musí jít o více než 10 000 gramů sušiny s obsahem nejméně 1 000 gramů účinné látky THC. Vzhledem k množství 19 081,6 gramů konopí setého s obsahem účinné látky 1 877,93 gramů proto nižší soudy postupovaly zcela v souladu se zákonem a ustálenou judikaturou, když vyhodnotily jednání obviněného jako zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zákoníku.
30. Jen pro úplnost lze konstatovat, že soudy se přesvědčivě vypořádaly s v dovolání uplatněnou skutkovou námitkou obviněného, podle níž přechovával více jak 19 kg konopí pro vlastní potřebu, a to pro léčebné účely (viz bod 124. a 125. rozsudku soudu prvního stupně).
31. Obviněný v rámci dovolání také namítal, že byl do celé věci vtažen agenty Policie České republiky, že nikdy sám žádný telefonický kontakt s agenty neinicioval a naopak iniciativa vždy přicházela ze strany policejních agentů. Ačkoliv tato námitka sama o sobě uplatněnému dovolacímu důvodu obsahově neodpovídá, jde o námitku zpochybňující zachování zásad spravedlivého procesu, což by v případě její důvodnosti zakládalo povinnost dovolacího soudu přezkoumat učiněná skutková zjištění i v dovolacím řízení. Z tohoto hlediska je proto třeba se s uvedenou námitkou vypořádat.
32. Otázkou zákonnosti použití operativně pátracích prostředků v posuzované věci se vyčerpávajícím způsobem již zaobíral jak nalézací soud v bodech 79. – 84. rozsudku, tak i soud odvolací v bodech 15. – 16. dovoláním napadeného usnesení, kdy soudy podmínky zákonného postupu rozvedly právě ve světle judikatury pojící se k tzv. policejní provokaci. Nalézací soud přitom správně nehodnotil skutkové okolnosti odděleně, ale vycházel z jejich logických propojení. Nebylo tedy možno tvrdit, že by se obviněný k nabídce dovozu psychotropní látky dostal náhodně či byl do této vmanipulován ze strany policejního orgánu. Obviněný mimo jiné aktivně a opakovaně nabízel M. N. možnost opatřit mu určité množství kokainu ze Španělska či Holandska. Obviněný tedy nebyl osobou, pro kterou by policista aktivně vytvořil podmínky k páchání trestné činnosti, jinými slovy ji aktivně vyprovokoval k takovému protiprávnímu jednání. Za policejní provokaci by tedy bylo předně možno označit takovou situaci, kdyby policejní orgán vyvíjel aktivity, které by přímo podněcovaly osobu k páchání konkrétní trestné činnosti s cílem získat důkazy sloužící k navazujícímu trestnímu stíhání. Naopak jednání, kdy policejní orgán postupuje v intencích zákonných ustanovení dopadajících na povolené způsoby operativní činnosti, jakými jsou právě předstíraný převod či použití agenta, nelze za policejní provokaci považovat. Ostatně je zřejmé, že aby bylo možno účinně realizovat předstíraný převod, není možno po zúčastněném policistovi vyžadovat, aby jeho zapojení bylo čistě pasivní, ale tento se musí v určité fázi své činnosti zapojit do již probíhajícího skutkového děje, aby bylo možno docílit požadovaného výsledku, a tento nebyl ohrožen odhalením skutečné totožnosti policisty. Postupem orgánů činných v trestním řízení tudíž nedošlo k porušení práva obviněného na spravedlivý proces. K problematice tzv. policejní provokace dále srov. zejména stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2014, sp. zn. Tpjn 301/2014, uveřejněné pod č. 51/2014 Sb. rozh. tr.
33. Nejvyšší soud proto dospěl k závěru, že uvedené dovolací námitky obviněného jsou zjevně neopodstatněné.
34. Ze spisového materiálu navíc vyplývá, že obviněný v zásadě veškeré námitky již uplatnil v předcházejícím řízení před nižšími soudy, a jedná se tak pouze o opakování jeho dosavadní obhajoby. S těmito námitkami se však již dostatečně vypořádal jak nalézací soud (viz body 79. – 84., 116. – 125., 146. – 147. a 186. – 202. odsuzujícího rozsudku), tak odvolací soud (viz bod 14. – 23. napadeného usnesení). Tyto soudy na ně reagovaly, přesvědčivě se s nimi vypořádaly a své úvahy vyjádřily v odůvodnění svých rozhodnutí. Nejvyšší soud se s jejich závěry ztotožnil, přičemž neshledal jakoukoli snahu o deformaci důkazních prostředků ani tendenčnost v uvažování v neprospěch obviněného při hodnocení důkazů. Lze doplnit, že pokud dovolání obsahuje totožné námitky, s nimiž se v předchozím řízení zabýval a dostatečně vypořádal již soud prvního, resp. druhého stupně, Nejvyšší soud je zpravidla odmítne jako zjevně neopodstatněné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, uveřejněné pod č. T 408 ve svazku 17 Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, který vydávalo Nakladatelství C. H. Beck, Praha 2002).
35. Nejvyšší soud na podkladě spisu rozhodně nemohl učinit závěr, že by se ze strany ve věci činných soudů v posuzované věci jednalo o svévolné, rozporuplné, nelogické či nepřezkoumatelné hodnotící úvahy, které by odporovaly základním principům hodnocení důkazů. V posuzované věci je tedy zřejmé, že se oba soudy ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. náležitě vypořádaly se všemi skutečnostmi důležitými pro své rozhodnutí a rovněž věnovaly náležitou pozornost námitkám obviněného, s nimiž se vyčerpávajícím způsobem vyrovnaly a s jejichž argumentací se lze plně ztotožnit. Jimi učiněná skutková zjištění tak korespondují s výsledky provedeného dokazování, jež bylo vykonáno v dostatečném rozsahu, a důkazy byly vyhodnoceny v souladu se zákonnými požadavky na tuto činnost soudů. Nejvyšší soud tak v tomto směru neshledal důvodu k výtkám na jejich adresu. Ztotožnil se proto s právní kvalifikací dovoláním napadených skutků v rozsudku soudu prvního stupně, kterou jako správnou potvrdil též soud odvolací.
36. Nejvyšší soud v projednávané věci neshledal ani extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy, skutkovými zjištěními a právním posouzením skutku, který rovněž představuje určitý průlom do výše již uvedených zásad dovolacího řízení a je způsobilý umožnit Nejvyššímu soudu zasahovat do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Rozhodnutí obecného soudu by bylo nutné považovat za vydané v rozporu s ústavně zaručeným právem na spravedlivý proces v případech, kdyby byly právní závěry obecného soudu v extrémním nesouladu s učiněnými skutkovými zjištěními (včetně úplné absence skutkových zjištění), tedy zejména nastane-li situace, kdy zjištění soudů nemají vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logických způsobů jejich hodnocení, zjištění soudů jsou pravým opakem toho, co bylo obsahem dokazování apod. (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05, nález Ústavního soudu ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. I. ÚS 4/04). Tento extrémní nesoulad však nelze shledávat pouze v tom, že obviněný není spokojen s důkazní situací a s jejím vyhodnocením, když mezi provedenými důkazy na jedné straně a skutkovými zjištěními na straně druhé je patrná logická návaznost.
37. K námitkám obviněného směřujícím do úvah nižších soudů ohledně druhu a výměry trestu a rovněž výměry uloženého peněžitého trestu Nejvyšší soud předně uvádí, že k nápravě vad ve výroku o trestu slouží téměř výlučně dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Pod tímto dovolacím důvodem lze vytýkat, že byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem za trestný čin, jímž byl uznán vinným. O takový případ v dané věci však nejde. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §39 až §42 tr. zákoníku, a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002, uveřejněné pod č. 22/2003 Sb. rozh.tr., či ze dne 21. 5. 2004, sp. zn. 11 Tdo 575/2004, publikované v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu roč. 2004, seš. 6, č. T 701-1.).
38. Namítal-li obviněný, že soudy při ukládání trestu nesprávně přihlédly jako k přitěžující okolnosti k jeho odsouzení cizozemským soudem (odsouzení soudem Švédského království, jež bylo Nejvyšším soudem pod sp. zn. Tcu 18/96 zapsáno do evidence Rejstříku trestů), pak je třeba poukázat na ustanovení §89 odst. 2 tr. ř., podle něhož za důkaz může zásadně sloužit vše, co může přispět k objasnění věci. K důkaznímu významu odsouzení cizozemským soudem pak srov. přiměřeně rozhodnutí uveřejněné pod č. 33/97 Sb. rozh. tr.
39. Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. Jelikož ve věci obviněného dospěl Nejvyšší soud k závěru, že se jedná o dovolání zjevně neopodstatněné, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. o jeho odmítnutí. Za splnění podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. takto mohl rozhodnout v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 20. 5. 2020
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu