ECLI:CZ:NS:2020:20.CDO.1743.2020.1
sp. zn. 20 Cdo 1743/2020-359
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné Městské části Prahy 3 , se sídlem v Praze 3, Havlíčkovo náměstí 700/9, identifikační číslo osoby 00063517, zastoupené JUDr. Františkem Veselým, advokátem se sídlem v Praze 3, Vinohradská 1597/174, proti povinné A. M. , narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Janem Havlíčkem, Ph.D., advokátem se sídlem v Jihlavě, Masarykovo náměstí 110/64, pro 50 338 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 36 EXE 8107/2010, o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 1. 2020, č. j. 54 Co 159/2019-322, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
1. Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozhodnutí potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 15. 2. 2019, č. j. 36 EXE 8107/2010-280, kterým byl zamítnut návrh povinné na zastavení exekuce.
2. Usnesení odvolacího soudu napadla povinná dovoláním, v němž zejména namítá, že vedení exekučního řízení na základě exekučních titulů – rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 26. 5. 2007, č. j. 16 C 383/2005-129, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 6. 11. 2007, č. j. 25 Co 353/2007, je v rozporu s dobrými mravy, jelikož oprávněná na základě exekučních titulů požaduje dlužné nájemné za období 1999-2004, tedy dluhy staré 16-21 let, za to, že povinná žije v bytě zhoršené kvality. Povinná se dle svých slov domáhala snížení nájemného soustavně od roku 1994, byť z právního hlediska ne tak, aby nalézací soud mohl právo na slevu z nájemného povinné přiznat zpětně. Obecné soudy by se měly zabývat zásadními vadami exekučního titulu a výkon rozhodnutí zastavit. Odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne 1. 4. 2019, sp. zn. II. ÚS 3194/18, ze dne 10. 1. 2018, sp. zn. II. ÚS 502/17, a na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2018, sp. zn. 20 Cdo 4022/2017. Dále povinná namítá svůj vysoký věk (83 let), špatný zdravotní stav, nízký starobní důchod a nereálnost splacení dluhu včetně nákladů exekučního řízení dříve než ve věku 118 let při strhávání částky 1 590 Kč měsíčně ve prospěch exekuce.
3. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen o. s. ř.
4. Dovolání není přípustné.
5. Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
6. Podle ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolání nelze podat z důvodu vad podle §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3. Podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
7. Judikatura Nejvyššího soudu je dlouhodobě ustálena v tom, že věcnou správnost vykonávaného rozhodnutí (jiného exekučního titulu) exekuční soud přezkoumávat nemůže (stejně jako nepřihlíží k tomu, zda povinný uloženou povinnost splnil, případně v jakém rozsahu). Pokud dovolatelka namítá nespravedlnost plnění přisouzeného exekučními tituly, jedná se o námitku, která se do exekučního řízení nepřenáší, neboť exekuční řízení je ovládáno zásadou, podle níž exekuční soud není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost ani zákonnost exekučního titulu; obsahem rozhodnutí (jiného titulu), jehož exekuce se navrhuje, je vázán a je povinen z něj vycházet (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 5. 2014, sp. zn. 33 Cdo 2714/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 1999, sp. zn. 21 Cdo 2020/98, uveřejněné pod č. 4/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2002, sp. zn. 20 Cdo 554/2002, uveřejněné pod č. 62/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2004, sp. zn. 20 Cdo 1570/2003, uveřejněné pod č. 58/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 7. 2008, sp. zn. 20 Cdo 2273/2008, a ze dne 5. 8. 2008, sp. zn. 20 Cdo 4548/2007).
8. Nejvyšší soud si je vědom judikatury Ústavního soudu, která dovodila, že ve výjimečných případech, kdy výkonem rozhodnutí dochází k popření základních principů právního státu a ke zcela zjevné nespravedlnosti, se lze i v exekučním řízení zabývat zásadními vadami exekučního titulu (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 1. 11. 2016, sp. zn. II. ÚS 2230/16, který se vztahuje k jízdě nevidomého načerno, nález Ústavního soudu ze dne 1. 4. 2019, sp. zn. II ÚS 3194/18, který považuje za zásadní vadu exekučního titulu přiznání úroků z prodlení ve zcela nepřiměřené výši, nález Ústavního soudu ze dne 8. 8. 2017, sp. zn. Pl. ÚS 9/15, který se týká ukládání poplatků za svoz komunálního odpadu nezletilým). Je však přesvědčen, že nyní řešená věc mezi tyto výjimečné případy nepatří.
9. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 26. 5. 2007, č. j. 16 C 383/2005-129 (ve spise založen na č. l. 49), ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 6. 11. 2007, č. j. 25 Co 353/2007-161 (založen ve spisu na č. l. 46), bylo povinné uloženo zaplatit oprávněné 10 707 Kč s vyčísleným příslušenstvím, částku 8 792 Kč s vyčísleným příslušenstvím, částku 24 503 Kč s vyčísleným příslušenstvím a částku 6336 Kč s vyčísleným příslušenstvím. Příslušenství tvoří poplatek z prodlení ve výši 2,5 promile denně, nejméně však 25 Kč za každý i započatý měsíc z uvedených částek od určitého dne do zaplacení. Dále bylo povinné uloženo zaplatit náklady řízení 15 388,65 Kč a náklady odvolacího řízení 19 587,40 Kč. Dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze bylo zamítnuto usnesením Nejvyššího soudu ze dne 16. 4. 2009, sp. zn. 26 Cdo 3201/2008. Žalované částky se skládají z nezaplaceného nájemného a úhrad za služby. Nalézací soudy se opakovaně zabývaly námitkami povinné týkajících se slevy na nájemném pro odstranitelné a neodstranitelné vady (srov. rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 1. 6. 2011, č. j. 12 C 212/2007 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 1. 7. 2011, č. j. 20 Co 5/2012-248). Stejně tak se jejími námitkami detailně zabýval odvolací soud v napadeném rozhodnutí. Jestliže za období, za které je vymáháno dlužné nájemné či úhrady spojené s nájmem bytu, žalovaná neuplatnila slevu řádným způsobem, popř. oprávněná uplatnila námitku promlčení, nelze učinit závěr, že exekucí dochází ke zřejmé nespravedlnosti či že exekuční titul trpí zásadními vadami. Nutno dodat, že výše vymáhané částky je sice značně vysoká v důsledku přisouzeného příslušenství, ale poplatek z prodlení byl stanoven v souladu s nařízením vlády č. 142/1994 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku a kterým se stanoví minimální výše nákladů spojených s uplatňováním pohledávky (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 24. 11. 2020, sp. zn. IV. ÚS 2834/20).
10. K druhé námitce dovolatelky, kterou se dotýká otázky případného zastavení exekuce z důvodu nemajetnosti (nízkého důchodu, špatného zdravotního stavu a nereálnosti splacení celého dluhu včetně nákladů exekučního řízení) podle §268 odst. 1 písm. e) zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „e. ř.“, Nejvyšší soud uvádí, že u této otázky nelze dovodit, který ze čtyř zákonem stanovených předpokladů přípustnosti dovolatelka uplatňuje, když Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zdůrazňuje, že požadavek, aby dovolatel v dovolání konkrétně popsal, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Pouhý odkaz na §237 o. s. ř. a jeho citace (kterou činí dovolatelka v úvodu svého dovolání) není postačující, a to proto, že v tomto zákonném ustanovení jsou uvedeny celkem čtyři rozdílné předpoklady přípustnosti dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako je tomu v projednávané věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné. Jiný výklad by vedl ke zjevně nesprávnému (textu občanského soudního řádu odporujícímu) závěru, že dovolání je ve smyslu ustanovení §237 o. s. ř. přípustné vždy, když v něm dovolatel vymezí dovolací důvod (srov. např. usnesení ze dne 16. 5. 2013, sp. zn. 26 Cdo 1115/2013, ze dne 27. 6. 2013, sen. zn. 29 NSCR 55/2013, a ze dne 31. 10. 2013, sen. zn. 29 NSCR 97/2013). Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, není naplněn tehdy, vymezí-li dovolatel v dovolání pro řešení určité právní otázky více předpokladů přípustnosti, které si vzájemně konkurují. Na základě výše uvedeného, je nepochybné, že u této otázky v důsledku absence uvedené náležitosti nelze posoudit přípustnost dovolání.
11. Odvolací soud (jakož i soud prvního stupně) postupovaly zcela v souladu s výše uvedenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu, jestliže dospěly k závěru, že důvod k zastavení exekuce zde nebyl dán. Nejvyšší soud proto dovolání povinné odmítl podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř.
12. O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek
V Brně dne 1. 12. 2020
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu