ECLI:CZ:NS:2020:20.CDO.3035.2020.1
sp. zn. 20 Cdo 3035/2020-176
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Karla Svobody, PhD., a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněné Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky se sídlem v Praze 3, Orlická č. 2020/4, identifikační číslo osoby 41197518, proti povinné E. D. , narozené dne XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Františkem Duškem, advokátem se sídlem v Praze 1, Kaprova č. 40/12, pro 86 456 Kč s příslušenstvím, o návrhu povinné na zastavení exekuce, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 15 EXE 7049/2016, o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. května 2020, č. j. 19 Co 2/2020-151, takto:
Dovolání povinné se odmítá .
Odůvodnění:
1. Městský soud v Praze usnesením ze dne 13. 5. 2020, č. j. 19 Co 2/2020-151, potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 25. 9. 2019, č. j. 15 EXE 7049/2016-128, kterým byl zamítnut návrh povinné na zastavení předmětné exekuce.
2. Proti usnesení odvolacího soudu podala povinná dovolání. Nejvyšší soud dovolání povinné podle ustanovení §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl, neboť dovolání nesplňuje obligatorní náležitosti dovolání uvedené v ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř., když především neobsahuje vymezení důvodu dovolání.
3. Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
4. Podle ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolání nelze podat z důvodu vad podle §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3. Podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
5. Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zdůrazňuje, že požadavek, aby dovolatel v dovolání konkrétně uvedl, v čem spatřuje splnění jednoho ze čtyř předpokladů přípustnosti dovolání, je podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako je tomu v projednávané věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. či jeho části. Jiný výklad by vedl ke zjevně nesprávnému (textu občanského soudního řádu odporujícímu) závěru, že dovolání je ve smyslu ustanovení §237 o. s. ř. přípustné vždy, když v něm dovolatel vymezí dovolací důvod (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 5. 2013, sp. zn. 26 Cdo 1115/2013, ze dne 23. 7. 2013, sp. zn. 25 Cdo 1559/2013, ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSCR 55/2013, ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, ze dne 23. 10. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2649/2013, ze dne 31. 10. 2013, sen. zn. 29 NSCR 97/2013, a ze dne 30. 1. 2014, sen. zn. 29 ICdo 7/2014), přičemž musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
6. Těmto požadavkům dovolatelka, ač zastoupena advokátem, nedostála, když k důvodnosti dovolání ve svém podání uvedla, že ‚v daném případě se jedná o otázku trvání služebního poměru duchovních, jejich právního postavení, respektive jejich nerovného postavení před obecnými soudy, a dále obecně právního postavení duchovních jako „zaměstnanců“ církve a speciálně, v projednávané věci, jejich postavení před orgány veřejného zdravotního pojištění’. Z této formulace se však žádná konkrétní právní otázka pro účely exekučního řízení nepodává.
7. Dodává se, že existuje-li vykonatelný exekuční titul ve formě rozhodnutí, jenž nebyl zrušen, zásadně platí, že exekuční soud je existencí vykonatelného exekučního titulu vázán a nepřísluší mu jej po věcné stránce přezkoumávat (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. dubna 1999, sp. zn. 21 Cdo 2020/98 , uveřejněné pod číslem 4/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 5. 3. 2009, sp. zn. 20 Cdo 2770/2008, ze dne 28. 6. 2011, sp. zn. 20 Cdo 2013/2010, či ze dne 25. 5. 2016, sp. zn. 20 Cdo 1491/2016). Výkaz nedoplatků, jenž je v dané věci exekučním titulem, je rozhodnutím Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky vydaným ve smyslu ustanovení §15 a §18 zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejném zdravotním pojištění a ustanovení §53 odst. 2 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění. Až v případě, že by exekuční titul (výkaz nedoplatků oprávněné) byl v předepsaném řízení zrušen (k tomu srov. ustanovení §53 odst. 4, 5 a 6 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění), byl by dán důvod pro zastavení exekuce podle ustanovení §268 odst. 1 písm. b) o. s. ř. Povinná však v dovolání ani nesděluje vskutku konkrétní důvod, proč by Nejvyšší soud měl výše uvedenou judikaturu s ohledem na konkrétní výjimečné okolnosti a její osobní poměry případně překlenout, kromě toho, že exekuční titul nepokládá za věcně správný.
8. Nedostatek vymezení důvodu dovolání nelze již odstranit, poněvadž lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (srov. ustanovení §241b odst. 3 o. s. ř.), uplynula. Jde přitom o takovou vadu, jež brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedené náležitosti nelze posoudit důvodnost dovolání.
9. Dovolatelka ve svém podání doručeném soudu I. stupně dne 2. 10. 2020 navrhla, aby jí bylo přiznáno osvobození od soudních poplatků pro toto dovolací řízení, a aby jí byl vrácen soudní poplatek za podané dovolání, který uhradila pouze z důvodu procení opatrnosti. Podle ustanovení §138 odst. 1 věty druhé se poplatky zaplacené před rozhodnutím o přiznání osvobození od soudních poplatků nevracejí. Vzhledem k tomu Nejvyšší soud o tomto návrhu nerozhodl pro bezpředmětnost.
10. O náhradě nákladů dovolacího řízení ve vztahu mezi oprávněnou a povinnou se rozhoduje ve zvláštním režimu [§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 3. 11. 2020
JUDr. Karel Svoboda, Ph.D.
předseda senátu