ECLI:CZ:NS:2020:20.CDO.788.2020.1
sp. zn. 20 Cdo 788/2020-857
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., ve věci výkonu rozhodnutí oprávněných 1) TONSTAV, s. r. o. v likvidaci , identifikační číslo osoby 63907879, se sídlem v Českých Budějovicích, Branišovská č. 36, zaniklé výmazem z obchodního rejstříku ke dni 28. 11. 2017, 2) J. V. , narozeného dne XY, bytem XY, proti povinnému Z. V. , narozenému dne XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Petrou Wölflovou, advokátkou se sídlem v Českých Budějovicích, Otakarova č. 1159/57, prodejem nemovitostí, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 0 E 1169/94, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 13. května 2019, č. j. 8 Co 697/2019-770, takto:
I. Řízení o dovolání povinného proti oprávněné 1) se zastavuje .
II. Dovolání povinného proti oprávněnému 2) se odmítá .
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.) :
Dovolací soud přihlíží kdykoliv za řízení k tomu, zda jsou splněny podmínky řízení [§243b ve spojení s §103 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. září 2017 (srov. část první čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.) – dále jen „o. s. ř.“.
Z výpisu z obchodního rejstříku vedeného Krajským soudem v Českých Budějovicích, oddílu C, vložky 5798, dovolací soud zjistil, že oprávněná 1) byla ke dni 28. listopadu 2017 vymazána z obchodního rejstříku (právní důvod výmazu: ukončení likvidace).
Jednou z podmínek řízení je i způsobilost být účastníkem řízení (§19 o. s. ř.). Z důvodu svého zániku oprávněná 1) způsobilost být účastníkem řízení zjevně postrádá. Jelikož oprávněná 1) zanikla již před podáním dovolání, nepřipadá v úvahu postup dovolacího soudu podle ustanovení §243b ve spojení s §107 odst. 1 o. s. ř., jehož použití je namístě pouze v případech, když ke ztrátě způsobilosti účastníka dojde v průběhu dovolacího řízení.
Jelikož oprávněná 1) nebyla způsobilá být účastníkem řízení již při podání dovolání (zahájení dovolacího řízení), jedná se o nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit a jenž je důvodem pro zastavení řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. března 1998, sp. zn. 2 Cdon 1056/96 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 1997, sp. zn. 2 Cdon 346/96, uveřejněná v časopise Soudní judikatura č. 16, ročník 1998, pod číslem 111, a č. 6, ročník 1997, pod číslem 47). Nejvyšší soud proto dovolací řízení podle ustanovení §243b ve spojení s §104 odst. 1 věta první o. s. ř. proti oprávněné 1) zastavil.
Dovolání povinného proti oprávněnému 2) dovolací soud podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl, neboť dovolání nesplňuje obligatorní náležitosti dovolání uvedené v ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř., když především neobsahuje údaj o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání proti oprávněnému 2).
Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle ustanovení §241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zdůrazňuje, že požadavek, aby dovolatel v dovolání konkrétně popsal, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako je tomu v projednávané věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. května 2013, sp. zn. 26 Cdo 1115/2013, ze dne 23. července 2013, sp. zn. 25 Cdo 1559/2013, ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. 29 NSCR 55/2013, ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, ze dne 23. října 2013, sp. zn. 29 Cdo 2649/2013, ze dne 31. října 2013, sen. zn. 29 NSCR 97/2013, a ze dne 30. ledna 2014, sen. zn. 29 ICdo 7/2014). Tomuto požadavku dovolatel nedostál, neboť, ač zastoupen advokátem, na vymezení přípustnosti dovolání zcela proti nároku vymáhaného oprávněným 2) rezignoval.
Nedostatek vymezení přípustnosti dovolání nelze již odstranit, poněvadž lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (srov. ustanovení §241b odst. 3 větu první o. s. ř.), uplynula. Jde přitom o takovou vadu, jež brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedené náležitosti nelze posoudit přípustnost dovolání.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. 5. 2020
JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu