ECLI:CZ:NS:2020:23.CDO.2384.2020.1
sp. zn. 23 Cdo 2384/2020-245
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., ve věci žalobkyně ALTERINVESTA CZ s. r. o. , se sídlem v Chrasti, Podlažice 93, identifikační číslo osoby 27507629, zastoupené Mgr. Radkem Látem, advokátem se sídlem v Pardubicích, Smilova 547, proti žalované Česká podnikatelská pojišťovna, a. s., Vienna Insurance Group , se sídlem v Praze 8, Pobřežní 665/23, identifikační číslo osoby 63998530, o pojistné plnění, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 30 C 163/2015, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 1. 2020, č. j. 21 Co 370/2019-218, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
(dle §243f odst. 3 o. s. ř.)
Obvodní soud pro Prahu 8 rozsudkem, v pořadí druhým, ze dne 12. 7. 2019, č. j. 30 C 163/2015-184, zamítl žalobu o zaplacení částky ve výši 150.365 Kč (výrok I.), dále rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky (výrok II.) a o náhradě nákladů státu, jejichž výše bude určena v samostatném usnesení, přičemž bude též rozhodnuto i o vrácení přeplatku na záloze na znalečné (výrok III.).
K odvolání žalobkyně odvolací soud rozsudkem v záhlaví uvedeným rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně (dále též „dovolatelka“) dovolání s tím, že je považuje za přípustné dle ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), jelikož napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázek, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, resp. které dle názoru dovolatelky nebyly v rozhodovací praxi dovolacího soudu doposud „uspokojivě“ vyřešeny. Konkrétně jde o tyto otázky:
1) Může se pojistitel zprostit povinnosti zaplatit pojistné plnění pojištěnci v případě, že je sjednána v pojistné smlouvě výluka z pojištění tak, že pojištění nemovitosti se nevztahuje na škody, které vznikly z důvodu špatných technických základů nebo chybné stavební konstrukce bez dalšího, aniž by bylo posuzováno, jaký charakter tyto vady mají, jaký je rozsah těchto vad, jaký je charakter těchto vad vzhledem ke stáří nemovitosti, zda na případné zjištění těchto vad lze aplikovat současné normy a technologické postupy bez přihlédnutí ke stáří nemovitosti a skutečnosti, že v době vzniku stavby platila zcela jiná stavebně-technická měřítka a pravidla?
2) Je přípustné, resp. platné ujednání v pojistných smlouvách, aby pojistitel v pojistných podmínkách pro pojištění nemovitosti definoval výluku z pojištění nemovitosti velmi obecně, že se pojištění nemovitosti nevztahuje na škody, které vznikly vadami projektu a nedodržením technologických postupů výstavby nebo z důvodů špatných stavebních základů a chybné stavební konstrukce, aniž by podrobněji rozvedl, jaké má na mysli konkrétní vady projektu, jaké konkrétní technologické postupy vedou k uplatnění výluky, jaké konkrétní vady v základech nebo stavebních konstrukcích stavby způsobují uplatnění výluky z pojištění?
Dovolatelka uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci dle ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř.
K dovolání žalobkyně se žalovaná vyjádřila tak, že je považuje za nepřípustné.
Nejvyšší soud (jako soud dovolací dle §10a o. s. ř.) postupoval v dovolacím řízení a o dovolání žalobkyně rozhodl podle o. s. ř. ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. článek II bod 2. zákona č. 296/2017 Sb.). Po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle §241 odst. 1 o. s. ř., Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání obsahuje zákonné obligatorní náležitosti dovolání a zda je přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že jsou splněna kritéria přípustnosti dovolání obsažená v tomto ustanovení. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud, který jediný je oprávněn tuto přípustnost zkoumat (srov. §239 o. s. ř.), dospěje k závěru, že kritéria přípustnosti dovolání uvedená v ustanovení §237 o. s. ř. skutečně splněna jsou.
Dovolání není přípustné.
Dovolatelka ve vztahu k otázce pod bodem 1) namítá, že odvolací soud nesprávně interpretoval a aplikoval výluku z pojištění dle čl. 10 odst. 1 písm. c) doplňkových pojistných podmínek a že tuto výluku nelze aplikovat bez dalšího (tj. bez splnění dalších podmínek). Předestírá pak souhrn okolností, kterými se měl odvolací soud dle jejího názoru v této souvislosti zabývat. Dovolatelka zdůraznila, že pojištěná kůlna byla postavena před více než 100 lety a od té doby byla řádně udržována. Po celou dobu nebyl důvod zasahovat do stavebně technických částí stavby, tj. do opěrných zdí atd.
V projednávané věci odvolací soud vyšel ze znaleckého posudku a z výslechu pověřeného zaměstnance znaleckého ústavu, který i nadále trval na závěru, že zeď byla nekvalitně provedena (malta nebyla kvalitní, pevná). Pověřený zaměstnanec uvedl, že hlavní podíl na škodné události spočíval v nekvalitně provedené zdi. Odvolací soud tak s odkazem na čl. 10 odst. 1 písm. c) doplňkových pojistných podmínek, dle něhož se pojištění nemovitosti nevztahuje na škody, které vznikly vadami projektu a nedodržením technologických postupů výstavby nebo z důvodu špatných stavebních základů a chybné stavební konstrukce, uzavřel, že škoda vznikla nikoli v důsledku sesuvu půdy, ale v důsledku nekvalitního provedení zdi, tedy v důsledku nedodržení technologických postupů výstavby, přičemž na takový případ se pojištění vzhledem ke sjednané speciální výluce nevztahuje.
Odvolací soud ve vztahu k otázce, co bylo příčinou vzniklé škody, vyšel ze znaleckého posudku vypracovaného za účelem posouzení této otázky a výslechu pověřeného zaměstnance znaleckého ústavu. Dovolací soud je přitom vázán skutkovými zjištěními soudů v předchozím řízení, což vyplývá ze samotné povahy dovolání jakožto mimořádného opravného prostředku, a dovolacímu soudu tak náleží přezkum rozhodnutí pouze po stránce právní, nikoli skutkové (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 12. 2016, sp. zn. 23 Cdo 3025/2016). Pouhý odlišný názor dovolatele na to, jaké skutečnosti lze mít na základě provedených důkazů za prokázané, popřípadě zda provedené důkazy stačí k prokázání relevantních skutečností, není s ohledem na zásadu volného hodnocení důkazů (§132 o. s. ř.) způsobilý zpochybnit zjištěný skutkový stav, ani z něj vycházející právní posouzení odvolacího soudu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2010, sp. zn. 25 Cdo 777/2009, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2017, sp. zn. 25 Cdo 2912/2017, či ze dne 13. 12. 2017, sp. zn. 28 Cdo 4586/2017). Jestliže odvolací soud v předmětné věci uzavřel, že je naplněna výluka z pojištění, když na základě zjištěného skutkového stavu dospěl k závěru, že škoda vznikla nikoliv v důsledku sesuvu půdy, ale v důsledku nekvalitního provedení zdi, pak Nejvyšší soud neshledal, že by odvolací soud při interpretaci této výluky vybočil z mezí vytyčených ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu týkající se výkladu projevů vůle (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2011, sp. zn. 23 Cdo 3404/2008, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2017, sp. zn. 23 Cdo 1896/2017). Dovolatelkou předestřená otázka tak přípustnost dovolání nezakládá.
Nejvyšší soud pak neshledal přípustnou ani otázku pod bodem 2). Dovolatelka zpochybňuje závěr odvolacího soudu o platnosti ujednání výluk z pojištění nemovitosti. Tyto námitky však přípustnost dovolání nezakládají. Jestliže dovolatelka polemizuje se zjištěním odvolacího soudu o určitosti ujednání výluk z pojistné smlouvy, je třeba uvést, že podle judikatury Ústavního soudu (srov. zejména nález ze dne 14. 4. 2005, sp. zn. I. ÚS 625/03) i ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu (srov. např. rozsudek ze dne 27. 3. 2008, sp. zn. 26 Cdo 2317/2006, nebo ze dne 27. 4. 2011, sp. zn. 23 Cdo 1212/2010) základním principem výkladu smluv je priorita výkladu, který nevede k závěru o neplatnosti smlouvy, před takovým výkladem, který neplatnost smlouvy zakládá, jsou-li možné oba výklady; je tak vyjádřen a podporován princip autonomie smluvních stran, povaha soukromého práva a s tím spojená společenská a hospodářská funkce smlouvy. Jsou-li tedy ve vzájemném konfliktu interpretační alternativy, z nichž jedna zakládá neplatnost smlouvy a druhá nikoliv, uplatní se pravidlo priority výkladu nezakládajícího neplatnost smlouvy. Odvolací soud se tak neodchýlil od judikatury Nejvyššího soudu.
Z výše uvedeného vyplývá, že nebyly naplněny podmínky přípustnosti dovolání stanovené v §237 o. s. ř. Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. 8. 2020
JUDr. Pavel Horák, Ph.D.
předseda senátu