ECLI:CZ:NS:2020:23.CDO.2901.2020.1
sp. zn. 23 Cdo 2901/2020-169
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., ve věci žalobkyně Astur & Qanto s.r.o. , se sídlem v Praze 7, Bubenská 943/8a, identifikační číslo osoby 03392341, zastoupené Mgr. Petrem Cardou, advokátem se sídlem ve Svitavách, Pod Věží 121/3, proti žalované Desoga s.r.o. , se sídlem ve Dvorcích, Olomoucká 132, identifikační číslo osoby 03780881, zastoupené Mgr. Martinem Bařinkou, advokátem se sídlem v Brně, Marie Steyskalové 767/62, o zaplacení částky 61 491,71 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. 7 C 60/2019, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 13. 5. 2020, č. j. 27 Co 44/2020-149, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4 694,80 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího právního zástupce.
Odůvodnění:
Okresní soud ve Svitavách jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 15. 10. 2019, č. j. 7 C 60/2019-101, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 61 491,71 Kč s příslušenstvím (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II).
Uvedené částky se žalobkyně domáhala v rozsahu 51 491,71 Kč s příslušenstvím jako náhrady za chybějící, nevyúčtované zboží podle smlouvy uzavřené stranami dne 9. 3. 2017, v rozsahu 10 000 Kč s příslušenstvím pak jako smluvní pokuty za porušení povinností z uvedené smlouvy.
Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích jako soud odvolací napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II rozsudku odvolacího soudu).
Odvolací soud vyšel po skutkové stránce z toho, že strany se smlouvou ze dne 9. 3. 2017, označenou jako „Smlouva příkazní a dohoda o zřízení konsignačního skladu“, zavázaly k obchodní spolupráci, přičemž žalovaná na sebe jako příkazník mj. přijala povinnost, že bude dodržovat při své činnosti veškeré povinnosti vyplývající z platných právních předpisů vztahujících se k činnosti, která je předmětem této smlouvy, tj. k prodeji zboží z konsignačního skladu zákazníkům jménem a na účet žalobkyně jako příkazce. Příkazem ze dne 30. 5. 2018 Česká obchodní inspekce uložila žalované pokutu ve výši 50 000 Kč za správní delikt podle zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, jehož se žalovaná měla dopustit tím, že umožnila skladování a prodej neznačených tabákových výrobků. Žalovaná pokutu včetně dalších nákladů s ní spojených v celkové výši 53 491 Kč podle skutkových zjištění odvolacího soudu uhradila.
Žalovaná tvrdila, že jí zaplacením částky 53 491 Kč vznikla škoda, za kterou odpovídá žalobkyně, přičemž tvrzený nárok na náhradu škody započetla vůči uplatněným nárokům žalobkyně.
Odvolací soud k tomu uvedl, že podle uzavřené smlouvy stíhala žalovanou rovněž povinnost kontrolovat cigarety z pohledu platné tabákové nálepky, resp. zamezit jejich skladování a prodeji v období od 1. 4. 2018. Z uvedeného zjištění pak dle odvolacího soudu plyne závěr, že sankce uložená za spáchaný správní delikt rezultuje výlučně z porušení smluvní i zákonné povinnosti žalovanou, neboť bez toho by uložena nebyla. Žalovaná tak vůči žalobkyni nedisponuje nárokem na náhradu škody, a v důsledku toho nemohly uplatněné nároky žalobkyně (ani zčásti) zaniknout započtením.
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalovaná v plném rozsahu včasným dovoláním, v němž předložila otázku, zda žalovaná odpovídala za to, že se cigarety s neplatnými kolky nacházely v její prodejně. Žalovaná k tomu uvedla, že povinnost kontrolovat cigarety v prodejně žalované z pohledu platných tabákových známek měla výhradně žalobkyně.
K dovolání žalované podala žalobkyně vyjádření, v němž navrhla dovolání žalované odmítnout, neboť žalovaná napadá toliko skutková zjištění odvolacího soudu, jež se v dovolacím řízení nepřezkoumávají.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II bod 1 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
V případě řízení, jehož předmětem je částka skládající se z několika samostatných nároků odvíjejících se od odlišného skutkového základu, má rozhodnutí o každém z těchto nároků charakter samostatného výroku a přípustnost dovolání je třeba zkoumat ve vztahu ke každému z těchto nároků samostatně, a to bez ohledu na to, že tyto nároky byly uplatněny v jednom řízení a že o nich bylo rozhodnuto jedním výrokem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2003, sp. zn. 32 Odo 747/2002, proti němuž podanou ústavní stížnost Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 26. 5. 2004, sp. zn. III. ÚS 537/03, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2011, sp. zn. 30 Cdo 3157/2009).
Podle §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. dovolání podle §237 není přípustné proti rozsudkům a usnesením, vydaným v řízeních, jejichž předmětem bylo v době vydání rozhodnutí obsahujícího napadený výrok peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč, včetně řízení o výkon rozhodnutí a exekučního řízení, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
Tak je tomu i v posuzované věci, kdy odvolací soud rozhodoval o nárocích žalobkyně jednak z titulu náhrady za nevyúčtované zboží (v rozsahu 51 491,71 Kč s příslušenstvím), jednak z titulu smluvní pokuty (v rozsahu 10 000 Kč s příslušenstvím). Dovolání v rozsahu uplatněného nároku na zaplacení smluvní pokuty v částce 10 000 Kč s příslušenstvím, o kterém rozhodoval odvolací soud, není přípustné s ohledem na ustanovení §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť ohledně něj bylo odvolacím soudem rozhodnuto o nároku nepřesahujícím svou výší částku 50 000 Kč.
Dovolací soud se proto dále zabýval přípustností podaného dovolání v rozsahu uplatněného nároku na zaplacení částky 51 491,71 Kč s příslušenstvím jako náhrady za nevyúčtované zboží.
Žalovaná v tomto směru předkládá k dovolacímu přezkumu otázku, zda žalovaná nesla odpovědnost za to, že se cigarety s neplatnými kolky nacházely v její prodejně.
Odvolací soud však své rozhodnutí v předmětné věci založil na zjištění, že žalovaná se ve smlouvě ze dne 9. 3. 2017 jako příkazník mj. zavázala, že bude dodržovat při své činnosti veškeré povinnosti vyplývající z platných právních předpisů vztahujících se k činnosti, která je předmětem této smlouvy, tj. k prodeji zboží z konsignačního skladu zákazníkům jménem a na účet žalobkyně jako příkazce. Tím byla podle odvolacího soudu dána povinnost žalované kontrolovat cigarety z pohledu platné tabákové nálepky, resp. zamezit jejich skladování a prodeji v období od 1. 4. 2018.
Žalovaná se tudíž svou otázkou, kdo nesl povinnost za skladování a prodej neznačeného tabákového zboží, pouze pokouší zpochybnit skutkový stav, který zjistil odvolací soud na základě provedeného dokazování. Správnost skutkového stavu věci zjištěného v řízení před soudy nižších stupňů přitom v dovolacím řízení probíhajícím v procesním režimu účinném od 30. 9. 2017 v žádném ohledu zpochybnit nelze. Dovolací přezkum je ustanovením §241a odst. 1 o. s. ř. vyhrazen výlučně otázkám právním, ke zpochybnění skutkových zjištění odvolacího soudu nemá tudíž žalovaná k dispozici způsobilý dovolací důvod; tím spíše pak skutkové námitky nemohou založit přípustnost dovolání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. 29 Cdo 2125/2014, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. 29 Cdo 4097/2014).
Vzhledem k výše uvedenému Nejvyšší soud dovolání žalované dle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
V projednávané věci žalovaná dovoláním napadla rovněž výrok II rozsudku odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto o povinnosti žalované uhradit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení. Takové dovolání je však podle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. rovněž nepřípustné, proto je i v tomto rozsahu Nejvyšší soud odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.).
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalovaná dobrovolně povinnost, kterou jí ukládá toto rozhodnutí, může se žalobkyně domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 20. 10. 2020
JUDr. Bohumil Dvořák, Ph.D.
předseda senátu