ECLI:CZ:NS:2020:24.CDO.1848.2019.1
sp. zn. 24 Cdo 1848/2019-290
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Vrchy, MBA, a JUDr. Romana Fialy ve věci žalobce V. S. , narozeného XY, bytem v XY, zastoupeného Mgr. Robertem Valou, advokátem se sídlem ve Znojmě, Fischerova č. 770/12, proti žalovaným 1) M. P. , narozenému XY, bytem v XY, a 2) A. P. , narozené XY, v XY, oběma zastoupeným JUDr. Rudolfem Skoupým, advokátem se sídlem ve Svitavách, náměstí Míru č. 142/88, o určení vlastnictví k nemovitosti, vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 4 C 41/2009, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 12. září 2017, č. j. 21 Co 89/2017-242, takto:
I. Dovolání žalovaných se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se žalobou ze dne 16. 2. 2009 domáhal, aby soud určil, že je vlastníkem pozemku parc. č. XY – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je budova č. p. XY – objekt k bydlení, v obci XY, katastrální území XY, zapsaného na listu vlastnictví č. XY u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, katastrální pracoviště XY (dále jen „nemovitosti“).
Okresní soud ve Znojmě rozsudkem ze dne 18. 11. 2015, č. j. 4 C 41/2009-152, žalobě v plném rozsahu vyhověl a zavázal žalované společně a nerozdílně k náhradě nákladů řízení žalobce ve výši 16.488 Kč, kdy tarifní hodnotu pro výpočet nákladů řízení posuzoval dle ustanovení §9 odst. 3 písm. a) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“).
K odvolání žalovaných Krajský soud v Brně usnesením ze dne 20. 5. 2016, č. j. 21 Co 39/2016-176, rozsudek soudu I. stupně zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení, neboť rozsudek soudu I. stupně byl vydán v rozporu s ustanovením §408 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění do dne 31. 7. 2013, na základě nějž bylo z důvodu trvání insolvenčního řízení vedeného proti žalovaným u Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích pod sp. zn. KSPA 59 INS XY (ke kterému bylo připojeno řízení sp. zn. KSPA 59 INS XY) po schválení oddlužení žalovaných zpeněžením majetkové podstaty (usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 29. 1. 2014, č. j. KSPA 59 INS XY) za situace, kdy nemovitosti byly zahrnuty do majetkové podstaty, předmětné řízení vedené u soudu I. stupně přerušeno.
Okresní soud ve Znojmě rozsudkem ze dne 9. 2. 2017, č. j. 4 C 41/2009-220, znovu žalobě v plném rozsahu vyhověl a zavázal žalované společně a nerozdílně k náhradě nákladů řízení žalobce ve výši 23.264 Kč, přičemž tarifní hodnota byla určena dle ustanovení §9 odst. 3 písm. a) advokátního tarifu.
K odvolání žalovaných Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 12. 9. 2017, č. j. 21 Co 89/2017-242, potvrdil výrok I. rozsudku soudu I. stupně a změnil jeho výrok II. a zavázal tak žalované společně a nerozdílně k náhradě nákladů řízení žalobce v částce ve výši 120.935 Kč. Tarifní hodnotu pro výpočet nákladů řízení soud II. stupně určil dle ustanovení §7 ve spojení s ustanovením §8 odst. 1 advokátního tarifu, neboť se jedná o právo k věci penězi ocenitelné a cena věci – nemovitosti vyplývá z obsahu spisu, když byla určena znaleckým posudkem v rámci insolvenčního řízení na částku 1.977.250 Kč. Dále nepřiznal žalobci náhradu nákladů řízení za studium spisu, neboť se dle advokátního tarifu nejedná o úkon vymezený k náhradě nákladů řízení.
Proti tomuto rozsudku soudu II. stupně podali žalovaní (dále také jen „dovolatelé“) společně dovolání, jehož přípustnost spatřují v ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 29. 9. 2017 (dále jen „o. s. ř.“), neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního a hmotného práva, jež v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena a dále na vyřešení otázky hmotného práva, jež má být dovolacím soudem posouzena jinak. Žalovaní vymezují, že otázky, jež nebyly dosud v rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešeny, spočívají za prvé ve výkladu a aplikaci ustanovení §220 odst. 1 o. s. ř., konkrétně, zda lze odvolacím soudem změnit výrok o náhradě nákladů řízení v případě potvrzení výroku rozhodnutí ve věci samé (námitka č. 1), a za druhé ve výpočtu tarifní hodnoty úkonu z hlediska použití ustanovení §7 a §8 advokátního tarifu, nebo ustanovení §9 advokátního tarifu při zjištění ceny nemovitosti až v průběhu soudního řízení (námitka č. 2). Žalovaní dále vymezují, že otázka, jež má být dovolacím soudem posouzena jinak, spočívá v tom, jaké znění advokátního tarifu bude použito na danou věc s ohledem na účinnost jeho změn ve vztahu k ustanovení §9 odst. 3 a odst. 4 advokátního tarifu (námitka č. 3).
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu) projednal dovolání žalovaných podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 29. 9. 2017, neboť dovoláním je napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán přede dnem 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř., neboť lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolání shledal dovolací soud přípustným.
Podle ustanovení §220 odst. 1 o. s. ř. odvolací soud změní rozsudek nebo usnesení, jímž bylo rozhodnuto ve věci samé, jestliže nejsou splněny podmínky pro jejich potvrzení (§219) nebo zrušení (§219a) a jestliže a) soud prvního stupně rozhodl nesprávně, ačkoliv správně zjistil skutkový stav; b) po doplnění nebo zopakování dokazovaní je skutkový stav věci zjištěn tak, že je možné o věci rozhodnout.
Podle ustanovení §205 odst. 1 o. s. ř. v odvolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se napadá, v čem je spatřována nesprávnost tohoto rozhodnutí nebo postupu soudu (odvolací důvod) a čeho se odvolatel domáhá (odvolací návrh).
Podle ustanovení §142 odst. 1 o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.
Podle ustanovení §8 odst. 1 advokátního tarifu není-li stanoveno jinak, považuje se za tarifní hodnotu výše peněžitého plnění nebo cena věci anebo práva v době započetí úkonu právní služby, jichž se právní služba týká; za cenu práva se považuje jak hodnota pohledávky, tak i dluhu. Při určení tarifní hodnoty se nepřihlíží k příslušenství, ledaže by bylo požadováno jako samostatný nárok.
Podle §9 odst. 3 písm. a) advokátního tarifu ve znění účinném do 31. 12. 2012 se částka 25 000 Kč považuje za tarifní hodnotu ve věcech určení, zda tu je právní vztah nebo právo, určení neplatnosti právního úkonu, jde-li o určení práva k věci penězi neocenitelné nebo jde-li o určení neplatnosti právního úkonu, jehož předmětem je věc nebo plnění penězi neocenitelné.
Podle ustanovení §9 odst. 3 písm. a) advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 3. 2013 se částka 35 000 Kč považuje za tarifní hodnotu ve věcech: určení, zda tu je právní vztah nebo právo, určení neplatnosti právního jednání, jde-li o určení práva k věci penězi neocenitelné nebo jde-li o určení neplatnosti právního jednání, jehož předmětem je věc nebo plnění penězi neocenitelné.
Podle ustanovení §9 odst. 4 písm. b) advokátního tarifu se částka 50 000 Kč považuje za tarifní hodnotu ve věcech uvedených v odstavci 3 písm. a), jde-li o právní vztah k obchodnímu závodu, nemovité věci, nebo právo z průmyslového nebo jiného duševního vlastnictví.
K námitce dovolatelů č. 1, podle které měl odvolací soud nesprávně vyložit ustanovení 220 odst. 1 o. s. ř. a tím změnit výrok II. rozhodnutí soudu I. stupně, jímž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, když současně potvrdil výrok I. rozhodnutí soudu I. stupně, jímž bylo rozhodnuto ve věci samé, jako věcně správný, dovolací soud uvádí, že odvolací soud správně posoudil napadené rozhodnutí v rozsahu odvolání, přičemž rozsah přezkumu rozhodnutí určuje v souladu s ustanovením §205 odst. 1 o. s. ř. odvolatel, a to vymezením jeho výroků, které odvoláním napadá. Rozhodnutí soudu I. stupně bylo napadeno v celém jeho rozsahu, proto byla odvolacímu soudu ustanovením §220 o. s. ř. dána možnost potvrdit, změnit nebo zrušit všechny jeho výroky, a to nezávisle na sobě s výjimkou těch výroků, které jsou na sobě závislé a je možno je potvrdit, změnit nebo zrušit pouze současně. Potvrzení výroku ve věci samé z povahy věci nezakládá odvolacímu soudu zákaz změny výše nákladů řízení, pokud je nárok na jejich náhradu přiznán straně, jíž bylo ve věci samé vyhověno. Námitka dovolatelů č. 1 proto není důvodná.
Co se týče námitky č. 2 dovolatelů, má-li být tarifní hodnota pro výpočet náhrady nákladů řízení určena dle ustanovení §7 a §8 advokátního tarifu, nebo ustanovení §9 odst. 3 písm. a), resp. §9 odst. 4 písm. b) pro úkony učiněné po 1. 1. 2013, advokátního tarifu, Nejvyšší soud úvodem uvádí, že se rozhodovací praxe dovolacího soudu ustálila na závěru (srov. zejména rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010, uveřejněný pod č. 73/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), že při rozhodování o náhradě nákladů řízení mezi účastníky po zrušení vyhlášky č. 484/2000 Sb. plenárním nálezem Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12, uveřejněným pod č. 116/2013 Sb. (všechna zde označená rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou veřejnosti přístupná na webových stránkách Nejvyššího soudu http://www.nsoud.cz , zatímco rozhodnutí Ústavního soudu jsou veřejnosti přístupná na internetových stránkách Ústavního soudu http://nalus.usoud.cz ), se odměna za zastupování advokátem určí podle ustanovení vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, o mimosmluvní odměně.
Lze přisvědčit právnímu názoru odvolacího soudu, že (také) Nejvyšší soud při rozhodování o náhradě nákladů řízení vychází z ustáleného právního závěru, že lze-li hodnotu nemovité věci vyjádřit v penězích, je zapotřebí výši mimosmluvní odměny podle advokátního tarifu v rozhodném znění stanovit podle tarifní hodnoty odpovídající ceně určovací žalobou dotčené nemovitosti (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 11. 2013, sp. zn. 30 Cdo 2453/2013, ze dne 6. 11. 2013, sp. zn. 30 Cdo 2914/2013, ze dne 19. 2. 2014, sp. zn. 30 Cdo 449/2014, ze dne 2. 9. 2015, sp. zn. 28 Cdo 1302/2015, ze dne 24. 6. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1021/2015, nebo ze dne 7. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1289/2016).
Současně však Nejvyšší soud judikoval, že pro stanovení výše odměny za zastupování advokátem ve věcech o určení vlastnického práva k nemovitosti za situace, kdy chybí spolehlivý (ověřitelný) údaj o ceně nemovitosti (hodnotu věci lze zjistit jen s nepoměrnými obtížemi), je vyloučeno užití obecného ustanovení o tarifní hodnotě (§8 odst. 1 advokátního tarifu) a je třeba aplikovat ustanovení speciální [s účinností od 1. ledna 2013 – po novele advokátního tarifu vyhláškou č. 484/2012 Sb.
– včleněné pod ustanovení §9 odst. 4 písm. b) advokátního tarifu podle něhož činí tarifní hodnota 50 000 Kč; k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 7. 2013, sp. zn. 29 Cdo 3141/2011, nebo ze dne 20. 7. 2016, sp. zn. 28 Cdo 4947/2015].
Rozhodnou otázkou pro posouzení, zda má být v předmětném sporu výše náhrady nákladů stanovena dle ceny nemovitosti, je, zda znalecký posudek vyhotovený v rámci insolvenčního řízení probíhajícího během předmětného soudního řízení, je relevantním podkladem, ze kterého lze zjistit cenu předmětu sporu.
Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud již dříve vyložil, že pouze cena obvyklá jako jediná může být právně relevantním podkladem pro závěr o hodnotě (nemovité) věci ve smyslu rozhodování o náhradě nákladů řízení ve smyslu §8 odst. 1 advokátního tarifu (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2015, sp. zn. 28 Cdo 1927/2015, ze dne 24. 6. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1021/2015, ze dne 8. 9. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1176/2015, ze dne 14. 12. 2016, sp. zn. 22 Cdo 3082/2016, nebo ze dne 14. 6. 2017, sp. zn. 30 Cdo 76/2017, ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. 30 Cdo 4822/2017), přičemž například kupní cena (bez dalšího) ještě nevypovídá o obvyklé ceně převáděné nemovitého majetku (kupní smlouva totiž může vyjadřovat i tzv. cenu zvláštní obliby, která se tak může značně odchylovat od obvyklé ceny nemovitosti, případně kupní cena může zohledňovat i jiné aspekty spoluurčují její výši, a může tak být oproti ceně obvyklé nižší anebo naopak vyšší), zatímco ze znaleckého posudku je cena obvyklá zjistitelná, pokud znalecký posudek zjišťoval cenu obvyklou a ne cenu tržní. K tomuto Nejvyšší soud uvádí, že ze znaleckého posudku je patrno, že u nemovitosti byla zjišťována cena obvyklá.
Skutečnost, že znalecký posudek byl vyhotoven až v průběhu předmětného soudního řízení, nebrání tomu, aby mohla být obvyklá cena nemovitosti v něm zjištěná základem pro výpočet tarifní hodnoty pro náhradu nákladů řízení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2019, sp. zn. 29 Cdo 219/2018, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2007, sp. zn. 33 Odo 725/2005, kdy v obou těchto řízeních byl znalecký posudek vypracován až v jejich průběhu).
Domnívají-li se dovolatelé, že v daném případě měla být tarifní hodnota pro výpočet nákladů řízení určena shodně s usnesením Ústavního soudu, že dne 17. 3. 2014, sp. zn. I. ÚS 83/14, sluší se poznamenat, že v uváděném případě měla být podkladem pro stanovení tarifní hodnoty kupní cena předmětu sporu, a z tohoto důvodu není toto usnesení Ústavního soudu přiléhavé.
Podle názoru Nejvyššího soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2015, sp.. zn. 30 Cdo 1021/2015) je i po novelizaci advokátního tarifu prostřednictvím vyhlášky č. 486/2012 Sb. nezbytné primárně vycházet z §8 odst. 1 advokátního tarifu. Teprve tehdy, nelze-li hodnotu věci nebo práva vyjádřit v penězích nebo ji zjistit jen s nepoměrnými obtížemi (např. z obsahu spisu není zřejmý žádný právně relevantní podklad týkající se hodnoty nemovitosti a zjišťování hodnoty věci by znamenalo prodloužení sporu ve vazbě na neúčelné náklady, jež by se musely vynaložit v souvislosti s odborným posouzením skutečností rozhodných pro zjištění hodnoty, respektive ceny nemovitosti), je nezbytné za tarifní hodnotu mimo jiné ve sporech o určení vlastnictví k nemovité věci považovat fixní tarifní hodnotu ve výši 50 000 Kč ve smyslu §9 odst. 4 písm. b) advokátního tarifu. Zjištění ceny pomocí znaleckého posudku však vylučuje pochybnost o samotné „ocenitelnosti“ předmětu řízení a byl-li znalecký posudek podán, nelze již s úspěchem argumentovat ani tím, že cenu lze zjistit jen s nepoměrnými obtížemi (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2007, sp. zn. 33 Odo 725/2005). Vzhledem k výše uvedenému není dovolací námitka č. 2 důvodná.
Ačkoliv nedůvodnost námitky dovolatelů č. 2 zakládá nedůvodnost dovolací námitky č. 3, dovolací soud závěrem pro úplnost poznamenává, že z konstrukce ustanovení §9 advokátního tarifu je zřejmé, že v případě §9 odst. 4 písm. b) se jedná o ustanovení speciální k ustanovení §9 odst. 3 písm. a) advokátního tarifu a vztahuje se na tarifní hodnotu ve věcech určení právního vztahu k nemovité věci, přičemž ustanovení §9 odst. 4 písm. b) bylo do advokátního tarifu vloženo teprve vyhláškou Ministerstva spravedlnosti č. 486/2012 Sb. s účinností od 1. 1. 2013. Dle přechodného ustanovení (čl. II) této vyhlášky č. 486/2012 Sb. platí, že za právní služby poskytnuté přede dnem nabytí účinnosti této vyhlášky přísluší advokátovi odměna podle advokátního tarifu ve znění účinném do dne nabytí účinnosti novelizující vyhlášky. Z tohoto důvodu se z hlediska stanovení výše náhrady nákladů řízení pro úkony učiněné před účinností této vyhlášky použije dosavadní znění advokátního tarifu a pro úkony vykonané po její účinnosti znění aktuálně účinné.
Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu je z hlediska uplatněných dovolacích důvodů správný. Protože nebylo zjištěno, že by rozsudek odvolacího soudu byl postižen vadou uvedenou v ustanovení §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř. a nebyla zjištěna ani jiná vada, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud dovolání podle ustanovení §243d písm. a) o. s. ř. zamítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 5 věta prvá o. s. ř. ve spojení s §224 odst. 1, §151 a §142 odst. 1 o. s. ř., kdy dovolatelé s ohledem na výsledek řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení, zatímco žalobci žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. 6. 2020
JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D.
předseda senátu