ECLI:CZ:NS:2020:24.CDO.2484.2019.1
sp. zn. 24 Cdo 2484/2019-156
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Vrchy, MBA, a JUDr. Mgr. Marka Del Favera, Ph. D., ve věci E. F. , narozené dne XY, bytem v XY, omezené ve svéprávnosti, zastoupené J. M., advokátkou se sídlem v XY, jako procesním opatrovníkem, za účasti L. M. , narozené dne XY, bytem v XY, zastoupené JUDr. Mariem Hanákem, advokátem se sídlem v Ostravě, Matiční č. 730/3, a M. F. , narozeného dne XY, bytem ve XY, zastoupeného Mgr. Stanislavem Strakošem, advokátem se sídlem ve Frýdku-Místku, 1. máje č. 741, o změnu opatrovníka, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 0 P 828/2016, o dovolání M. F. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. ledna 2019 č.j. 13 Co 4/2019-118, takto:
I. Dovolání M. F. se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o.s.ř.):
Dovolání M. F. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31.1.2019 č.j. 13 Co 4/2019-118 není přípustné podle ustanovení §237 o.s.ř., neboť odvolací soud postupoval při výběru vhodného opatrovníka zletilé osoby omezené ve svéprávnosti v souladu s výslovným zněním ustanovení §62 a §471 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, z nichž – jak ostatně připouští sám dovolatel – nelze „automaticky“ dovodit, že opatrovníkem osoby omezené ve svéprávnosti má být (přednostně) jmenován někdo z rodičů. Citovaná ustanovení mj. předpokládají, že „při výběru opatrovníka přihlédne soud k přáním opatrovance“ a jeho potřebám, a že opatrovníkem soud jmenuje „zpravidla příbuzného nebo jinou osobu opatrovanci blízkou, která osvědčí o opatrovance dlouhodobý a vážný zájem a schopnost projevovat jej i do budoucna“. V tomto směru odvolací soud učinil náležitá skutková zjištění, která odpovídajícím způsobem právně posoudil.
V této souvislosti Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně vysvětlil (srov. například usnesení ze dne 19.5.2014 sp. zn. 32 Cdo 165/2014 a ze dne 29.7.2014 sp. zn. 32 Cdo 709/2014), že přípustnost dovolání podle ustanovení §237 o.s.ř. nemůže založit otázka, jejíž řešení vyplývá přímo ze zákona. Obdobně Nejvyšší soud již při posuzování zásadního právního významu napadeného rozhodnutí v procesním režimu občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2012 vyložil (srov. usnesení ze dne 28.5.2014 sp.zn. 32 Cdo 1732/2012 a předtím například rozsudek ze dne 12.12.2013 sp.zn. 32 Cdo 3931/2011 a usnesení ze dne 29.1.2001 sp.zn. 22 Cdo 1603/99, ze dne 30.5.2006 sp.zn. 29 Odo 462/2005, ze dne 24.5.2007 sp.zn. 29 Cdo 48/2007 a ze dne 10.12.2009 sp.zn. 32 Cdo 1195/2009), že rozhodnutí odvolacího soudu nečiní zásadně právně významným otázka, jejíž řešení je zcela zjevné a jež nečiní v soudní praxi výkladové těžkosti. Tento závěr lze plně vztáhnout i na právní úpravu občanského soudního řádu ve znění účinném od 1.1.2013.
K založení přípustnosti dovolání podle ustanovení §237 o.s.ř. nejsou způsobilé námitky, kterými dovolatel uplatnil jiný dovolací důvod než ten, který je uveden v ustanovení §241a odst. 1 o.s.ř., a z nichž nevyplývají žádné rozhodné právní otázky ve smyslu ustanovení §237 o.s.ř. [polemizuje-li se skutkovými zjištěními odvolacího soudu (a soudu prvního stupně, s jehož skutkovými závěry se ztotožnil), a vytýká-li odvolacímu soudu, že nevzal v úvahu všechny skutkové okolnosti, které jsou podle názoru dovolatele v projednávané věci významné pro úsudek, „kdo z případných opatrovníků má vhodnější předpoklady pro výkon funkce opatrovníka“].
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání M. F. proti usnesení odvolacího soudu podle ustanovení §243c odst. 1 o.s.ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. 1. 2020
JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D.
předseda senátu