ECLI:CZ:NS:2020:25.CDO.709.2019.1
sp. zn. 25 Cdo 709/2019-329
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Hany Tiché a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně: Cashdirect, a.s. , se sídlem Bozděchova 1840/7, 150 00 Praha 5, IČO 28971086, zastoupená Mgr. Marošem Tomkem, advokátem se sídlem Prvního pluku 206/7, 186 00 Praha, proti žalované: M. Š. , narozená XY, bytem XY, s adresou pro doručování XY, zastoupená JUDr. Ing. Pavlem Cinkem, LL.M., advokátem se sídlem Veleslavínova 363/33, 301 00 Plzeň, o 93 594 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 12 C 333/2014, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 25. 4. 2018, č. j. 12 Co 90/2018-281, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů dovolacího řízení 5 808 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta Mgr. Maroše Tomka.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Žalobkyně se domáhala náhrady škody vzniklé při dopravní nehodě dne 28. 4. 2012 zaviněné žalovanou, která v době nehody neměla sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Česká kancelář pojistitelů uhradila poškozené z této dopravní nehody způsobenou škodu ve výši 93 594 Kč, jež se skládala z částky 45 315 Kč za opravu vozidla, 39 771 Kč za půjčovné náhradního vozidla po dobu opravy a 8 508 Kč za delegační poplatek. Tuto pohledávku za žalovanou postoupila Česká kancelář pojistitelů žalobkyni.
Okresní soud Plzeň-město rozsudkem ze dne 15. 6. 2017, č. j. 12 C 333/2014-126 (správně č.l. 209), zastavil řízení co do částky 8 000 Kč, žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni 84 594 Kč s úrokem z prodlení, ohledně části požadovaného úroku z prodlení žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
K odvolání žalované Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 25. 4. 2018, č. j. 12 Co 90/2018-281, rozsudek soudu prvního stupně v napadeném vyhovujícím výroku II změnil tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni 71 104 Kč s příslušenstvím ve splátkách po 3 000 Kč měsíčně, v částce 14 490 Kč s příslušenstvím žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky i ve vztahu mezi účastníky a státem.
Proti tomuto rozsudku podala žalovaná dovolání, v němž namítala nesprávnost skutkových závěrů soudů nižších stupňů, odchýlení se od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a i to, že již vyřešená právní otázka (jíž konkrétně nespecifikovala) má být posouzena jinak. Poukazovala na to, že oprava vozidla poškozeného nehodou nebyla provedena účelně, neboť neměla být prováděna vůbec vzhledem k tomu, že hodnota vozidla v době nehody byla nižší než náklady na opravu, přičemž odkazovala na odlišné skutkové závěry, než k jakým dospěly soudy. Namítala rovněž neúčelnost vynaložení nákladů na půjčovné, neboť se jednalo o totální škodu a náhrada za půjčované by náležela pouze do vyplacení pojistného, tedy v nižší částce. Navrhla zrušení rozsudků soudů obou stupňů a vrácení věci k novému projednání.
Dovoláním žalované byl napaden celý rozsudek odvolacího soudu, tedy i v části, jíž byla žaloba v částce 14 490 Kč s příslušenstvím zamítnuta. Ohledně zamítavé části výroku rozsudku odvolacího soudu není dovolání žalované subjektivně přípustné [§243b, 218 písm. b) o. s. ř.], neboť v této části jí bylo vyhověno a dovolatelce tak ve smyslu ustálené judikatury nevznikla žádná újma (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 1997, sp. zn. 2 Cdon 1363/96, uveřejněné v časopisu Soudní judikatura č. 3, ročník 1998, pod č. 28, nebo usnesení téhož soudu ze dne 1. 2. 2001, sp. zn. 29 Cdo 2357/2000, publikováno pod C 154 v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck – dále jen „Soubor“).
Podle ustanovení §238 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu ve znění účinném od 30. 9. 2017 (čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., dále jen „o. s. ř.“) dovolání není přípustné proti rozsudkům a usnesením, vydaným v řízeních, jejichž předmětem bylo v době vydání rozhodnutí obsahujícího napadený výrok peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč, včetně řízení o výkon rozhodnutí a exekučního řízení, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
V řízení, jehož předmětem je částka skládající se z několika samostatných nároků, odvíjejících se od odlišného skutkového základu, má rozhodnutí o každém z nich charakter samostatného výroku a přípustnost dovolání je třeba zkoumat samostatně, a to bez ohledu na to, že tyto nároky byly uplatněny v jednom řízení a že o nich bylo rozhodnuto jedním výrokem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2003, sp. zn. 32 Odo 747/2002, Soubor C 2236, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2013, sp. zn. 30 Cdo 3238/2013, nebo rozsudek ze dne 1. 11. 2017, sp. zn. 25 Cdo 2245/2017, publikovaný pod č. 7/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Tyto judikatorní závěry jsou použitelné i po změně §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. provedené s účinností od 30. 9. 2017 zákonem č. 296/2017 Sb. Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích (srov. např. usnesení ze dne 28. 6. 2018, sp. zn. 25 Cdo 1791/2018, nebo ze dne 30. 5. 2019, sp. zn. 25 Cdo 253/2019) podrobně vysvětlil, z jakého důvodu i po citované novele není dovolání přípustné, jestliže žádný z nároků se samostatným skutkovým základem, které jsou předmětem dovolacího řízení, není nárokem na peněžité plnění přesahující 50 000 Kč (ledaže jde o vztah ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy).
V projednávané věci bylo žalobě vyhověno v částce 71 104 Kč s příslušenstvím, jež se skládá ze tří nároků se samostatným skutkovým základem - nákladů vynaložených na opravu vozidla poškozené v částce 45 315 Kč, na půjčovné náhradního vozidla po dobu opravy v částce 25 281 Kč a 508 Kč na delegační poplatek. Ani jedna z těchto částek nepřevyšuje limit stanovený v §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. V řízení pak nejde o vztah ze spotřebitelské smlouvy ani o pracovněprávní nárok. Proto dovolání proti vyhovující části rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Proti výrokům o náhradě nákladů řízení pak není dovolání přípustné podle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.
Z těchto důvodů Nejvyšší soud dovolání žalované podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 13. 2. 2020
JUDr. Petr Vojtek
předseda senátu