ECLI:CZ:NS:2020:27.CDO.1409.2018.1
sp. zn. 27 Cdo 1409/2018-179
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobce I. M. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Hanou Sayehovou, advokátkou, se sídlem v Ostravě, Sokolská třída 1925/49, PSČ 702 00, proti žalovaným 1) M. K. , narozené XY, 2) R. K. , narozenému XY, oběma bytem XY, oběma zastoupeným JUDr. Janou Barvíkovou, advokátkou, se sídlem v Ostravě, Vítkovická 3276/2, PSČ 702 00, a 3) Bytovému družstvu Větrná 1070 , se sídlem v Ostravě, Větrná 1070/2, PSČ 708 00, identifikační číslo osoby 29443091, zastoupenému Mgr. Františkem Kaletou, advokátem, se sídlem v Ostravě, Stodolní 1293/3, PSČ 702 00, o určení členství v družstvu, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 24 Cm 173/2016, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. 8. 2017, č. j. 8 Cmo 150/2017-147, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
[1] Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 24. 2. 2017, č. j. 24 Cm 173/2016-99, zamítl žalobu o určení, že žalovaní 1) a 2) jsou společnými členy žalovaného Bytového družstva Větrná 1070 (dále též jen „družstvo“) s právem společného nájmu k „družstevnímu bytu č. 15 o velikosti 2+1 v domě čp. XY v XY“ (dále též jen „družstevní byt“) [výrok I.], a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky II. a III.).
[2] Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalobce v záhlaví označeným rozsudkem rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý a třetí výrok).
[3] Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné. Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř. a není přípustné ani podle §237 o. s. ř.
[4] Dovoláním napadený závěr odvolacího soudu, podle něhož dohoda o převodu členských práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu ze dne 19. 8. 2013 (dále též jen „dohoda“) není relativně neplatná podle §49a zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013 (dále též jen „obč. zák.“), neboť „žalobci se nepodařilo v řízení prokázat …, že využil možnost ověřit si skutečnosti rozhodné pro učinění právního úkonu, když se omezil pouze na informace poskytnuté převodci, a žádným způsobem tak nevyužil možnost vyhnout se omylu tohoto druhu“, je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu.
[5] Z té se podává, že:
1) Právní následky omylu jsou spojeny jen s určitým kvalifikovaným (právně významným) omylem.
2) Právně významný je omyl, jestliže jej osoba, které byl právní úkon určen, vyvolala úmyslně.
3) O právně významný omyl jde i tehdy, vyvolal-li druhý účastník omyl neúmyslně, nebo musel-li o něm vědět, avšak jen za předpokladu, že jde o tzv. podstatný omyl.
4) Omyl je podstatný, jestliže jednající osoba učinila právní úkon v omylu vycházejícím ze skutečnosti, jež je pro právní úkon rozhodující (tedy podstatná), tj. bez níž by k právnímu úkonu nedošlo.
5) Jednající osoba se může účinně dovolat podstatného omylu, jen jde-li o tzv. omluvitelný omyl.
6) Omluvitelným je jen takový omyl, k němuž došlo přesto, že jednající (mýlící se) osoba postupovala s obvyklou mírou opatrnosti (že vyvinula obvyklou péči), kterou lze se zřetelem k okolnostem konkrétního případu po každém požadovat k tomu, aby se takovému omylu vyhnul.
[6] Za všechna rozhodnutí viz například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2018, sp. zn. 29 Cdo 4851/2016, a judikaturu v něm citovanou.
[7] Promítnuto do poměrů projednávané věci, nevyužil-li dovolatel možnost ověřit si skutečnosti rozhodné pro uzavření dohody u samotného družstva, zejména jde-li o povahu plateb uvedených v evidenčním listu, ačkoliv mu v tom nic nebránilo, nepostupoval s obvyklou mírou opatrnosti, kterou lze se zřetelem k okolnostem konkrétního případu po každém požadovat k tomu, aby se tvrzenému omylu vyhnul.
[8] V souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu je i dovoláním napadený závěr odvolacího soudu, podle něhož „došlo k převodu celého členského podílu zahrnujícího i další členský vklad, byť nebyl plně splacen“.
[9] Z té se podává, že:
1) Členskými právy a povinnostmi převáděnými dohodou podle §229 a 230 obch. zák. jsou jednak individuální práva a povinnosti určená stanovami vztahující se ke konkrétnímu bytu (včetně práva nájmu bytu), jednak práva, která příslušejí každému členu družstva a nepřipínají se ke konkrétnímu bytu či nebytovému prostoru.
2) Práva a povinnosti spojená s členstvím v družstvu, označovaná též jako členský podíl, představují souhrn práv a povinností člena vůči družstvu, který může být předmětem právních úkonů zásadně pouze jako celek, nikoliv některá jeho (dílčí) část či jednotlivé právo (povinnost).
3) Při převodu členského podílu v bytovém družstvu dohodou přecházejí na nabyvatele členská práva a povinnosti v tom stavu, v jakém se nacházejí ke dni účinnosti dohody; právní postavení nabyvatele ve vztahu k družstvu je zásadně stejné, jaké bylo právní postavení jeho předchůdce.
[10] Srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2006, sp. zn. 29 Odo 1378/2006, ze dne 26. 2. 2008, sp. zn. 29 Odo 1101/2006, ze dne 10. 5. 2012, sp. zn. 29 Cdo 1989/2011, ze dne 17. 5. 2012, sp. zn. 29 Cdo 3038/2011, ze dne 23. 5. 2012, sp. zn. 29 Cdo 2398/2010, a ze dne 10. 9. 2014, sp. zn. 31 Cdo 1147/2012, uveřejněné pod číslem 7/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
[11] Při formulaci otázky, „zda se kterékoli (stačí jediné) z prohlášení žalovaných 1), 2) v ‚dohodě‘ či evidenčním listě ukázalo být nepravdivým, neúplným či zkreslujícím“, dovolatel přichází s námitkami, kterými především zpochybňuje výklad dohody (konkrétně článku I. bodu 4., článku III. bodu 3. a 3.1. a článku VI. bodu 2.) učiněný odvolacím soudem. Podle tohoto výkladu prohlášení žalovaných 1) a 2) nebylo nepravdivé, neúplné či zkreslující, a proto nemohly být naplněny podmínky pro odstoupení od dohody.
[12] Podle odvolacího soudu žalovaní 1) a 2) dovolatele informovali o všech platbách, splátkách a poplatcích spojených s členským podílem v bytovém družstvu (s odkazem na evidenční list). Byla-li dovolateli známa platba označena jako „splátka KC“, pak žalovaní 1) a 2) nic nezatajili. Ze samotné formulace „splátka“ šlo podle odvolacího soudu nepochybně dovodit existenci dluhu, který se splácí. Protože však žalovaní 1) a 2) všechny předepsané splátky řádně hradili, nevznikl jim vůči družstvu dluh, na který by museli dovolatele upozornit. Takto odvolací soud vyložil článek III. bod 3.1. dohody, podle něhož „na předmětu dohody neváznou žádné ekonomické dluhy“. Odvolací soud měl za to, že „o nepravdivosti uvedeného prohlášení nelze uvažovat i se zřetelem k deklarované vůli dovolatele při uzavírání dohody uhradit dohodnutou částku 775.000 Kč a na nájemném měsíčně částku 5.699 Kč, včetně splátky ‚KC‘ ve výši 1.849 Kč a do fondu oprav částku 1.880 Kč“.
[13] Z odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že odvolací soud respektoval výkladová pravidla určená ustanoveními §35 odst. 2 obč. zák., a §266 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013, a zásady pro výklad právních úkonů formulované např. v důvodech rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2000, sp. zn. 20 Cdo 2018/98, uveřejněného pod číslem 35/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a v nálezu Ústavního soudu ze dne 14. 4. 2005, sp. zn. I. ÚS 625/03.
[14] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
[15] Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 29. 9. 2017) se podává z části první, článku II bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 1. 2020
JUDr. Marek Doležal
předseda senátu