ECLI:CZ:NS:2020:29.CDO.1807.2019.1
sp. zn. 29 Cdo 1807/2019-431
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Heleny Myškové v právní věci žalobce Raiffeisenbank a. s. , se sídlem v Praze 4, Hvězdova 1716/2b, PSČ 140 78, identifikační číslo osoby 49240901, proti žalovanému P. H. , narozenému XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Janem Drapáčem, advokátem, se sídlem v Zábřehu, náměstí Osvobození 255/28, PSČ 789 01, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci pod sp. zn. 6 Cm 27/2017, o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. ledna 2019, č. j. 4 Cmo 201/2018-328, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci směnečným platebním rozkazem ze dne 24. února 2017, č. j. 6 Cm 27/2017-14, uložil žalovanému (P. H.), aby zaplatil žalobci (Raiffeisenbank a. s.) směnečný peníz ve výši 3.565.872,64 Kč s 6% úrokem od 22. prosince 2016 do zaplacení, směnečnou odměnu ve výši 11.886 Kč a náhradu nákladů řízení.
Proti označenému směnečnému platebnímu rozkazu podal žalovaný odůvodněné námitky.
V průběhu řízení o námitkách Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci usnesením ze dne 2. října 2017, č. j. 6 Cm 27/2017-143, odkazuje na ustanovení §107a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), vyhověl návrhu žalobce, aby na jeho místo do řízení vstoupila společnost WETCO, spol. s r. o., identifikační číslo osoby 43462839 (dále též jen „společnost“).
Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 8. ledna 2019, č. j. 4 Cmo 201/2018-328, k odvolání žalovaného potvrdil usnesení soudu prvního stupně.
Odvolací soud – vycházeje z ustanovení čl. I. §11 odst. 1 a §14 odst. 1 zákona č. 191/1950 Sb., zákona směnečného a šekového, a z ustanovení §1103 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku – uzavřel, že soud prvního stupně zcela správně aplikoval ustanovení §107a o. s. ř., když v projednávané věci byly splněny veškeré předpoklady vyžadované tímto ustanovením pro vstup nabyvatele práva do řízení na místo dosavadního žalobce. Z obsahu spisu totiž vyplývá, že směnka, o jejímž zaplacení bylo rozhodnuto směnečným platebním rozkazem, byla v průběhu řízení převedena indosamentem na společnost (viz úřední záznam o indosaci směnky z 31. srpna 2017), dosavadní žalobce navrhl, aby společnost vstoupila do řízení na jeho místo a společnost se vstupem do řízení vyslovila souhlas.
V reakci na argumentaci uplatněnou žalovaným v podaném odvolání dále zdůraznil, že pro rozhodnutí o návrhu na vstup procesního nástupce do řízení je určující pouze to, zda nastala skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod práva, o něž v řízení jde, nikoli též to, zda k převodu takového práva skutečně došlo. Bezvýznamný je rovněž nesouhlas žalovaného se vstupem procesního nástupce do řízení, jakož i okolnost, že žalovaný považuje společnost za „znepřátelenou osobu“.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení §237 o. s. ř. s tím, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, případně které dosud nebyly v rozhodování dovolacího soudu vyřešeny.
Dovolatel nesouhlasí s právním posouzením věci odvolacím soudem co do závěru, že pro rozhodnutí podle §107a o. s. ř. je významné pouze to, zda nastala skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod práva, o které v řízení jde. Podle dovolatele i formálně bezvadný převod práva může vést k zamítnutí návrhu na procesní nástupnictví prostřednictvím ustanovení §2 o. s. ř., jestliže by jeho připuštění nepřiměřeně zhoršilo postavení druhého účastníka sporu. Potud dovolatel odkazuje zejména na závěry formulované Nejvyšším soudem v rozhodnutí sp. zn. 29 Cdo 3013/2010 (jde o usnesení ze dne 27. října 2011, které bylo uveřejněno pod číslem 46/2012 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek – dále jen „R 46/2012“) a Ústavním soudem v nálezu ze dne 9. února 2012, sp. zn. III. ÚS 468/11 (jde o nález uveřejněný pod číslem 30/2012 ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu).
Podle dovolatele přitom právě o takový případ jde i v projednávané věci, když převodem sporné směnky na společnost, která je podle přesvědčení dovolatele „znepřátelenou osobou“ a jejím jediným cílem je škodit žalovanému (případně společnosti H., jejímž jediným společníkem a jednatelem je žalovaný), došlo k nepřiměřenému zhoršení postavení žalovaného jako účastníka sporu, a to minimálně tím, že již nadále nemohou (s ohledem na osobu procesního nástupce) probíhat jednání o mimosoudním řešení věci (jež byla dosud vedena s původním žalobcem).
Proto požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Společnost ve vyjádření navrhuje dovolání odmítnout jako nepřípustné, shledávajíc postup soudů nižších stupňů při rozhodování o procesním nástupnictví správným.
Dovolání žalovaného, které mohlo být přípustné jen podle ustanovení §237 o. s. ř. (o žádné z rozhodnutí vypočtených v ustanovení §238a o. s. ř. v projednávané věci nejde), Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné podle ustanovení §243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
Učinil tak proto, že dovolatel mu (oproti svému mínění) nepředkládá k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř.
Právní posouzení věci odvolacím soudem, podle něhož byly v projednávané věci splněny všechny předpoklady, za nichž lze podle ustanovení §107a o. s. ř. vyhovět návrhu na vstup nového účastníka do řízení na místo dosavadního účastníka, zcela odpovídá judikatuře Nejvyššího soudu, podle níž:
1/ Směnku (na řad) lze převádět rubopisem i v době, kdy je uložena u soudu, když žádné ustanovení občanského soudního řádu ani jiného právního předpisu převodu směnky v průběhu směnečného řízení nebrání.
Viz usnesení ze dne 8. října 2003, sp. zn. 29 Odo 454/2003, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 10, ročník 2003, pod číslem 181, k jehož závěrům se Nejvyšší soud přihlásil např. v usneseních ze dne 29. září 2009, sp. zn. 29 Cdo 5052/2007, a ze dne 14. prosince 2011, sp. zn. 29 Cdo 3944/2011.
2/ Při rozhodování o návrhu žalobce, aby nabyvatel práva vstoupil do řízení na jeho místo (§107a o. s. ř.), soud ve vztahu k jím označené právní skutečnosti zkoumá, zda jde vůbec o právní skutečnost, zda jde o takovou právní skutečnost, s níž právní předpisy obecně vzato spojují přechod práva, zda označená právní skutečnost opravdu nastala a zda je způsobilá mít za následek přechod práva. Otázkou, zda je žalobce skutečně nositelem jím tvrzeného práva, popř. zda podle označené právní skutečnosti toto právo přešlo na jiného, se přitom nezabývá, neboť se netýká zkoumání procesního nástupnictví ve smyslu ustanovení §107a o. s. ř., ale již posouzení věci samé.
Srov. usnesení ze dne 24. června 2003, sp. zn. 21 Cdo 306/2003, a ze dne 4. září 2003, sp. zn. 29 Odo 708/2002, uveřejněná pod čísly 31/2004 a 37/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i (jde-li o převod směnky) usnesení ze dne 26. září 2006, sp. zn. 29 Odo 669/2005, a ze dne 24. května 2007, sp. zn. 29 Cdo 647/2007, a rozsudek ze dne 30. července 2019, sp. zn. 29 Cdo 31/2018.
3/ Převod vlastnického práva ke směnce na řad se od 1. ledna 2014 řídí (mimo jiné) zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník; skutečnost, že směnka byla vystavena před tímto datem, není významná (srov. usnesení ze dne 27. října 2015, sp. zn. 29 Cdo 2344/2015, uveřejněné pod číslem 105/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek – dále jen „R 105/2016“).
4/ Smlouva o postoupení pohledávky není právní skutečností, se kterou právní předpisy spojují převod práv ze směnky na řad (srov. důvody usnesení ze dne 29. května 2014, sp. zn. 29 Cdo 1634/2012, jakož i další judikaturu v něm citovanou, pro poměry právní úpravy účinné od 1. ledna 2014 pak např. usnesení ze dne 29. dubna 2020, sp. zn. 29 Cdo 3840/2019, nebo usnesení ze dne 28. května 2020, sp. zn. 29 Cdo 2457/2018).
5/ Podmínkou pro převod směnky na řad je vedle rubopisu také její předání nabyvateli.
K tomu srov. ve vztahu k právní úpravě účinné do 31. prosince 2013 např. důvody rozsudku ze dne 14. září 2005, sp. zn. 29 Odo 1114/2004, uveřejněného v časopise Soudní judikatura číslo 1, ročník 2006, pod číslem 10, nebo důvody usnesení sp. zn. 29 Cdo 1634/2012, pro poměry právní úpravy účinné od 1. ledna 2014 pak např. R 105/2016.
6/ Nelze vyloučit, že soud může ve výjimečných případech založit důvod k zamítnutí žalobcova návrhu dle §107a o. s. ř. (při jinak formálně doložených předpokladech pro to, aby takovému návrhu bylo vyhověno) prostřednictvím ustanovení §2 o. s. ř. (podle kterého v občanském soudním řízení soudy projednávají a rozhodují spory a jiné právní věci a provádějí výkon rozhodnutí, která nebyla splněna dobrovolně; dbají přitom, aby nedocházelo k porušování práv a právem chráněných zájmů a aby práv nebylo zneužíváno).
Takový postup by byl namístě např. tehdy, jestliže podle toho, co v řízení vyšlo najevo, lze s jistotou prohlásit, že cílem návrhu na vydání rozhodnutí dle §107a o. s. ř. je zneužití procesní úpravy za tím účelem, aby se možná pohledávka na náhradu nákladů řízení stala vůči neúspěšnému žalobci nedobytnou. Prostá obava, že případná pohledávka na náhradě nákladů řízení se v budoucnu stane nedobytnou, k takovému kroku nepostačuje (nejistota o poctivosti pohnutek, jež účastníka vedly k postoupení soudně vymáhané pohledávky, k tak zásadnímu odepření procesní ochrany vést nemůže).
Výše popsaný postup soudu (odchylující se od běžného postupu výslovně zakotveného v §107a odst. 2 o. s. ř.) přichází v úvahu pouze v případech zcela zjevného zneužití institutu procesního nástupnictví a jako výjimka z pravidla musí být uplatňován restriktivně. Aby mohl takto postupovat, musí soud rozhodující o procesním nástupnictví návrh na vydání rozhodnutí dle §107a o. s. ř. bez rozumných pochybností považovat za prostředek ke zneužití procesní úpravy.
K tomu srov. např. R 46/2012, jakož i důvody usnesení ze dne 21. října 2014, sp. zn. 29 Cdo 3887/2013, nebo ze dne 31. října 2018, sp. zn. 29 Cdo 5689/2016, uveřejněného pod číslem 92/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, v judikatuře Ústavního soudu pak např. dovolatelem zmiňovaný nález sp. zn. III. ÚS 468/11.
Ani Nejvyšší soud přitom nemá žádné pochybnosti o tom, že v poměrech dané věci byly předpoklady, za nichž lze podle ustanovení §107a o. s. ř. vyhovět návrhu na vstup nového účastníka do řízení na místo dosavadního účastníka, splněny, přičemž vydání (vyhovujícího) rozhodnutí o procesním nástupnictví v daném případě nebránilo ani ustanovení §2 o. s. ř., když z obsahu spisu se (krom zcela obecných tvrzení o negativním vztahu společnosti k žalovanému) nepodávají žádné konkrétní skutečnosti nasvědčující závěru, že dosavadní žalobce podal návrh podle §107a o. s. ř. s cílem zneužít procesní úpravu na úkor žalovaného. Takovou skutečností bez dalšího není ani okolnost, že žalovaný se žalobcem údajně vedl jednání o mimosoudním vyřešení sporu, v nichž společnost odmítá pokračovat. Na zneužití institutu procesního nástupnictví žalobcem (Raiffeisenbank a. s.) rovněž nelze usuzovat z dovolatelem tvrzeného postupu společnosti (označeného procesního nástupce) v insolvenčním řízení vedeném na majetek společnosti H., v níž jediným společníkem a jednatelem je žalovaný.
Bylo nepochybně pouze věcí žalobce, jak s pohledávkou, jež je předmětem řízení, naloží; to, že žalobce nebo označený procesní nástupce již nadále nechce se žalovaným vyjednávat o smírném řešení sporu, ještě z postupu žalobce nečiní zneužití procesní úpravy obsažené v ustanovení §107a o. s. ř.
O nákladech dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval (k tomu srov. závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněného pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (od 30. září 2017) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 5. 2020
JUDr. Jiří Zavázal
předseda senátu