ECLI:CZ:NS:2020:29.ICDO.129.2018.1
KSPL 54 INS XY
155 ICm XY
sp. zn. 29 ICdo 129/2018-241
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce J. S. , narozeného XY, bytem XY, proti žalované JUDr. Mgr. Martině Jinochové Matyášové , se sídlem v Praze 1, Washingtonova 1567/25, PSČ 110 00, jako insolvenční správkyni dlužníka J. S., zastoupené JUDr. Romanem Andělem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Washingtonova 1567/25, PSČ 110 00, o určení pravosti pohledávky, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 155 ICm XY, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka J. S. , narozeného XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. KSPL 54 INS XY, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 11. června 2018, č. j. 155 ICm XY, 104 VSPH XY (KSPL 54 INS XY), takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
[1] Rozsudkem ze dne 11. října 2017, č. j. 155 ICm XY, Krajský soud v Plzni (dále jen „insolvenční soud“) zamítl žalobu, kterou se původní žalobce (P. Ch.) domáhal vůči žalované (insolvenční správkyni dlužníka J. S.) určení, že jeho pohledávka ve výši 68.430.246,57 Kč, přihlášená do insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníka, je po právu (bod I. výroku). Dále uložil žalobci zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 30.492 Kč (bod II. výroku).
[2] Vrchní soud v Praze k odvolání původního žalobce v záhlaví označeným rozsudkem změnil rozsudek insolvenčního soudu tak, že žalobě vyhověl (první výrok) a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (druhý výrok).
[3] Odvolací soud vyšel (ve shodě s insolvenčním soudem) zejména z toho, že:
1/ Původní žalobce přihlásil do insolvenčního řízení dlužníka pohledávku ve výši 68.430.246,57 Kč (dále též jen „sporná pohledávka“). Jako důvod vzniku pohledávky v přihlášce uvedl směnku vlastní vystavenou dne 6. června 2012 společností JS Petrol s. r. o. na řad společnosti SPORTI INTERNATIONAL TRUST REG., znějící na směnečný peníz 66.000.000 Kč, se splatností 2. dubna 2013, za jejíž zaplacení převzal směnečné rukojemství dlužník (dále též jen „sporná směnka“). Směnka byla nedatovaným rubopisem převedena nejprve na V. P., který ji následně indosoval (rovněž nedatovaným rubopisem) na původního žalobce.
2/ Žalovaná při přezkumném jednání konaném dne 6. března 2015 popřela pravost sporné pohledávky „pro neexistenci směnečné kauzy a simulaci úkonu vystavení směnky a avalu směnky dlužníkem“.
3/ V řízení nebylo prokázáno, že by původní žalobce při nabývání sporné směnky jednal „nepoctivě ke škodě dlužníka“.
[4] Na tomto základě odvolací soud – odkazuje na ustanovení čl. I. §17 zákona č. 191/1950 Sb., zákona směnečného a šekového (dále jen „směnečný zákon“) – dospěl k následujícím závěrům:
1/ Věřitel přihlašující do insolvenčního řízení pohledávku ze směnky není povinen tvrdit důvod vzniku směnečného závazku dlužníka (vylíčit tzv. kauzu směnky), neboť právním důvodem uplatněné pohledávky je pouze sama směnka. To platí i ohledně směnek, jež plní zajišťovací funkci.
2/ Sporná směnka není neplatná „z formálních důvodů“. Výhrada, že vystavení směnky, jakož i její avalování dlužníkem je nutné posoudit jako simulovaný právní úkon, jelikož ve skutečnosti neexistovala žádná kauza směnky, pak představuje typickou kauzální námitku, která by směnečnému dlužníku u indosované směnky příslušela jen tehdy, kdyby majitel při nabývání směnky jednal vědomě na škodu dlužníka. Takové jednání však nebylo v řízení prokázáno; pouhá skutečnost, že původní žalobce a dlužník jsou ve vzdáleném příbuzenském poměru, pak k závěru o nepoctivém nabytí směnky zjevně nepostačuje.
3/ Právo vznášet kauzální námitky vůči nabyvateli sporné směnky za tohoto stavu nemá ani insolvenční správkyně dlužníka. Na opačný závěr nelze podle odvolacího soudu usuzovat, jak činí žalovaná, ani s poukazem na zásady insolvenčního řízení upravené v ustanovení §5 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona). Okolnost, že jde o incidenční spor vedený v rámci insolvenčního řízení, totiž nic nemění na tom, že možnost obrany insolvenční správkyně proti nároku žalobce je limitována „přípustností obrany dlužníka v nalézacím řízení“.
4/ Ostatně, i kdyby v poměrech dané věci insolvenční správkyni náleželo právo vznášet kauzální námitky, byla by to právě ona, koho by v tomto směru tížilo důkazní břemeno. Věřitel není povinen ani v přihlášce své pohledávky, ani v incidenčním řízení tvrdit a prokazovat kauzu směnky (jaké závazky směnka zajišťovala a zda zajištěný závazek existuje), případně výši dluhu zajištěného směnkou.
[5] Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost vymezuje (poměřováno obsahem dovolání) ve smyslu ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právních otázek, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny. Dovolatelka namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (uplatňuje dovolací důvod dle §241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
[6] Dovolatelka snáší argumenty ve prospěch závěru, podle něhož „povinnostem insolvenčního správce, účelu a systematice insolvenčního řízení (…) odpovídá právo insolvenčního správce zabývat se kauzou směnky i tehdy, kdy tomu jinak směnečný zákon brání“. Podle dovolatelky je nutné při střetu právní úpravy insolvenčního a směnečného práva dát přednost právu insolvenčnímu. Není proto možné akceptovat závěr, že přihlašuje-li věřitel pohledávku ze směnky, splní svou povinnost popsat důvod vzniku přihlašované pohledávky ve smyslu §174 insolvenčního zákona pouze tím, že identifikuje samotnou směnku, aniž by současně popsal také skutečnosti, na nichž se směnečná pohledávka zakládá. Výklad zastávaný odvolacím soudem dle mínění dovolatelky bude mít za následek ohrožení smyslu a účelu insolvenčního řízení, neboť výtěžek zpeněžení majetkové podstaty se bude „nekontrolovaně vydávat osobám bez zřejmého a ověřeného poměru k dlužníkovi“.
[7] Původní žalobce ve vyjádření navrhuje dovolání odmítnout jako nepřípustné nebo zamítnout jako nedůvodné, maje závěry napadeného rozhodnutí za správné.
[8] Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (v aktuálním znění) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
[9] V průběhu dovolacího řízení insolvenční soud usnesením ze dne 3. prosince 2018, č. j. KSPL 54 INS XY, rozhodl, že místo věřitele P. Ch. vstupuje do insolvenčního řízení nabyvatel pohledávky J. S. Jmenovaný tím vstoupil rovněž na místo původního věřitele (žalobce) do incidenčního sporu, který se týká nabyté pohledávky (§19 odst. 1 insolvenčního zákona). Nejvyšší soud proto k této skutečnosti přihlédl při označení účastníků řízení v záhlaví tohoto usnesení.
[10] Dovolání žalované, jež může být přípustné jen podle §237 o. s. ř. a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v §238 o. s. ř., Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
[11] Učinil tak proto, že dovolatelka mu (oproti svému mínění) nepředkládá k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř.
[12] Právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá a které bylo dovoláním zpochybněno, totiž odpovídá judikatuře Nejvyššího soudu, podle níž:
1/ Směnka je v právní teorii obvykle definována jako dlužnický dokonalý cenný papír, jímž za předpokladu splnění přísných formálních náležitostí vzniká přímý, bezpodmínečný, nesporný a abstraktní závazek určité osoby zaplatit majiteli směnky v určitém místě a čase stanovenou peněžitou částku. I když se vystavení směnky zpravidla opírá o určitý důvod (kauzu), vzniká ze směnky specifický (směnečný) právní vztah, jehož abstraktní charakter tkví v tom, že právní důvod (kauza) není pro jeho existenci významný a ze směnky nevyplývá. Směnečný závazek je přitom zcela samostatný a oddělený od případného závazku, který byl původem jeho vzniku. Okolnost, že podle dohody účastníků je účelem směnky zajistit splnění určitého závazku, se pak projeví v okruhu tzv. kauzálních námitek, jimiž se dlužník ze zajišťovací směnky může bránit povinnosti ze směnky plnit (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 22. srpna 2002, sp. zn. 25 Cdo 1839/2000, a ze dne 28. srpna 2008, sp. zn. 29 Odo 1141/2006, uveřejněné pod čísly 59/2004 a 77/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
2/ Majitel směnky nemusí při jejím předložení k placení ani při případném vymáhání plnění z ní dokazovat nic jiného, než že je majitelem platné směnky. Platná směnka je sama o sobě dostatečným důvodem pro vznik nároku na částku v ní uvedenou. Jestliže dlužník ze směnky popírá existenci závazku ze směnky plynoucího, nese v tom směru důkazní břemeno. K tomu srov. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. března 2001, sp. zn. 32 Cdo 1338/2000, uveřejněného v časopise Soudní judikatura číslo 7, ročníku 2001, pod číslem 97, k jehož závěrům se Nejvyšší soud posléze přihlásil např. v usnesení ze dne 31. března 2010, sp. zn. 29 Cdo 274/2009, jakož i v usnesení ze dne 31. května 2011, sp. zn. 29 Cdo 629/2010.
3/ Uplatňuje-li věřitel v insolvenčním řízení vedeném na majetek dlužníka pouze pohledávku ze zajišťovací směnky (k možnosti případného souběžného uplatnění pohledávky zajištěné směnkou i pohledávky ze zajišťovací směnky srov. závěry formulované v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. května 2009, sp. zn. 29 Cdo 3716/2007), nemusí přihláška pohledávky (z hlediska vymezení právního důvodu jejího vzniku) obsahovat také údaje o směnkou zajištěné pohledávce, případně o dalších okolnostech, jež vznik přihlašované směnečné pohledávky doprovázely (např. zda předmětná směnka byla původně vystavena jako blankosměnka, jaký byl podle ujednání účastníků obsah uděleného vyplňovacího práva apod.). Pro skutkové vymezení předmětu přihlášky (jsou-li uplatňována jen práva ze směnky) není vylíčení takových okolností potřebné (právně významné) a přihlašujícího věřitele ohledně těchto skutečností nezatěžuje ani břemeno tvrzení, ani břemeno důkazní (viz např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. července 2017, sen. zn. 29 ICdo 51/2015, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. dubna 2020, sen. zn. 29 ICdo 14/2019).
4/ Při popření pravosti pohledávky jiného konkursního věřitele (přihlašovatele pohledávky) má popírající konkursní věřitel (stejně jako popírající správce konkursní podstaty) k dispozici všechny (ale též „jen“) hmotněprávní námitky, jež by ke zpochybnění existence popírané pohledávky mohl vůči svému věřiteli uplatnit dlužník (k tomu srov. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. listopadu 2007, sp. zn. 29 Odo 1366/2005, uveřejněného pod číslem 95/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 22. prosince 2009, sp. zn. 29 Cdo 1277/2007, uveřejněného v časopise Soudní judikatura číslo 6, ročníku 2011, pod číslem 90, a rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. října 2012, sp. zn. 29 Cdo 3045/2010, uveřejněného v časopise Soudní judikatura číslo 10, ročníku 2013, pod číslem 140, které – ač byly formulovány při výkladu zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání – se plně uplatní i při posuzování pravosti a výše popřených pohledávek v režimu insolvenčního zákona).
[13] Právní posouzení věci odvolacím soudem výše uvedené judikatorní závěry (od nichž nemá Nejvyšší soud důvod se jakkoli odchýlit ani v nyní projednávané věci) plně respektuje. Jestliže odvolací soud dospěl k závěru, že v situaci, kdy dlužník (se zřetelem k ustanovení čl. I. §17 směnečného zákona) nemá vůči nabyvateli směnky k dispozici kauzální námitky, nemůže s takovou obranou ve sporu o pravost pohledávky uspět ani insolvenční správkyně dlužníka, není mu (v tomto směru) co vytknout. Výklad provedený odvolacím soudem pak oproti mínění dovolatelky ani nijak neodporuje zásadám insolvenčního řízení (§5 insolvenčního zákona).
[14] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.
V Brně dne 31. 8. 2020
JUDr. Jiří Zavázal
předseda senátu