ECLI:CZ:NS:2020:3.TDO.164.2020.1
sp. zn. 3 Tdo 164/2020-2561
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. 4. 2020 o dovolání, které podal obviněný P. N. , nar. XY, trvale bytem XY, XY, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. 10. 2019, sp. zn. 5 To 65/2019, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně pod sp. zn. 68 T 3/2019, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného P. N. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 24. 5. 2019, sp. zn. 68 T 3/2019, byl obviněný P. N. uznán vinným zvlášť závažným zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen „tr. zákoník“), spáchaného ve formě pomoci podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, který spáchal ve prospěch organizované zločinecké skupiny podle §107 odst. 1 tr. zákoníku. Tohoto trestného činu se podle skutkových zjištění soudu prvního stupně obviněný dopustil tím, že
jako jediný jednatel a společník společnosti C. N., IČ: XY, DIČ: XY, s tehdejším sídlem (do 24. 5. 2012) ve XY, XY, v blíže nezjištěnou dobu, nejméně však od 2. 1. 2009 do 13. 12. 2010 na přesně nezjištěném místě, v XY či ve XY, v úmyslu ke škodě českého státu soustavně krátit daňové povinnosti ve velkém rozsahu napomáhal za odměnu organizované zločinecké skupině, založené, organizované a řízené R. B., narozen XY, zaměřené na soustavnou produkci, dopravu, skladování a prodej lihu nezatíženého spotřební daní (dále jen „mimobilanční líh“), vyznačující se vnitřní organizační strukturou, vztahy vzájemné nadřízenosti a podřízenosti, stanovenými funkčními kompetencemi a s vymezenou dělbou úkolů a zastoupené dále jako podřízeným R. B. R. M., narozen XY, formálním jednatelem společnosti M.-CH., IČ: XY, se sídlem XY, řízené ve skutečnosti R. B.,
kdy činností organizované skupiny osob, na jejímž hierarchickém vrcholu stál R. B., v době jeho nepřítomnosti jeho nejbližší podřízený T. B., narozen XY, který vedl vlastní účetní evidenci nelegální činnosti této skupiny, a pod ním hierarchicky zařazený R. M., jehož prostřednictvím R. B. ovládal chod společnosti M.-CH. a také další níže stojící osoby, jakými byli skladníci a řidiči rozvozu lihu, vznikal v prostorách M.-CH., v XY fiktivními denaturacemi nakoupeného potravinářského lihu líh, nezatížený spotřební daní, který byl dále nelegálně rozprodáván výrobcům alkoholických nápojů či skladován v tajných skladištích na různých místech v ČR, když touto činností v období nejméně od roku 2004 do září 2013 způsobila zločinecká skupina, vedená R. B., zkrácení spotřební daně v rozsahu 6.390.936.550 Kč.
R. B. za řízení a organizování zločinecké skupiny zaměřené na soustavné krácení daňové povinnosti ve velkém rozsahu ke škodě českého státu a na získávání neoprávněného majetkového prospěchu, jehož se dopouštěl mimo jiné i založením, vlastněním a faktickým řízením společnosti M.-CH., která byla hlavním producentem mimobilančního lihu, R. M., který se řídil příkazy R. B. a jako oficiální jednatel a společník M.-CH. neoprávněně vyjmul líh z daňového skladu společnosti M.-CH., v XY, ukrýval jej a vypravoval dalším odběratelům nebo do tajných skladů a současně jako formální jednatel společnosti kryl tuto činnost tím, že podepisoval fiktivní účetní doklady o prodejích nemrznoucích směsí a dalších výrobků, které sloužily k zakrytí vzniku mimobilančního lihu, a T. B., který se řídil pokyny R. B. a vedl vlastní účetní evidenci nelegální činnosti této skupiny, byli současně s dalšími skutky rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. 6. 2017, č. j. 5 To 55/2016-9823, pravomocně odsouzeni pro zvlášť závažný zločin účast na organizované zločinecké skupině podle §361 odst. 1 alinea druhá trestního zákoníku spáchaný ve spolupachatelství podle §23 trestního zákoníku a jako zvlášť závažný zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, odst. 3 trestního zákoníku, spáchaný ve spolupachatelství podle §23 trestního zákoníku a spáchaný ve prospěch organizované zločinecké skupiny podle §107 odst. 1 trestního zákoníku.
Obžalovaný P. N. po předchozí dohodě s R. B., aby mu pomohl nepravdivě vykázat ve společnosti M.-CH. nakoupený potravinářský líh jako líh technický, spotřebovaný pro výrobu autochemie a zakrýt tak jeho faktický nezákonný prodej výrobcům alkoholických nápojů, potvrzoval razítkem a podpisem za společnost C. N. skutečnosti neodpovídající, a to účetními doklady na odběr autokosmetiky s označením CINOL nebo SKLENOL s vysokým obsahem lihu od výrobce a dodavatele M.-CH., kdy se jednalo o faktury, které mu předávali výlučně R. B. nebo R. M. Rovněž nepravdivě razítkem a podpisem potvrzoval dodací list o převzetí zboží a dále pokladní doklad o úhradě faktury v hotovosti a za to dostával od R. B. nebo od R. M. hotovostně vyplacenou odměnu, přičemž následně vykazoval před orgány státní správy, zejména správcem daně, a to v rámci svých daňových přiznání a při následně prováděných kontrolách prodej tohoto neexistujícího zboží dalším odběratelům, když takto učinil v případě faktur M.-CH. vystavených v roce 2009 , které jsou podrobně specifikovány ve skutkové větě odsuzujícího rozsudku,
když tyto účetně vykázané odběry nebyly ve skutečnosti realizovány, tedy podloženy dodávkou uvedeného zboží a nebyly odběratelem C. N. zaplaceny, čímž docházelo k zastírání faktického způsobu, jakým bylo ve společnosti M.-CH. nakládáno s lihem, neboť R. B. se promyšleně účetně zbavoval vyvedeného „mimobilančního“ lihu, který nebyl zdenaturován, jeho předstíraným využitím při výrobě a prodeji „na papíře vyrobených“ produktů odběratelům, nazývaným „oblíbení“, kteří za převzetí fiktivních faktur dostávali vyplacenou odměnu, jejíž část byla náhradou za daně, které měli dle pokynu R. B. v co nejmenší míře odvést správci daně, aby nevzbudili podezření při případné kontrole, přičemž prodej zboží se měl předstíraně realizovat dle jeho instrukcí v maloprodeji „na paragony“, aby nebylo možno zjistit konečné odběratele, kdy jedním z „oblíbených“ byla společnost C. N. řízená obžalovaným P. N., který odebíráním fiktivních faktur umožnil R. B., R. M. a dalším osobám, podílejících se na činnosti zločinecké skupiny, prodávat líh účetně vykázaný jako spotřebovaný na výrobu nemrznoucích směsí a autokosmetiky k nelegální výrobě alkoholických nápojů bez odvedení spotřební daně a zamezil tak případnému kontrolnímu zjištění správce daně o nesrovnalostech na příjmu a výdeji lihu ve společnosti M.-CH. s vědomím popsaného cíle tak záměrně pomohl R. B. a jím ovládané společnosti M.-CH. vykázat s pomocí fiktivně vystavených faktur mimobilanční líh jako spotřebovaný při výrobě autochemie; pomohl tak zatajit před správcem spotřební daně z lihu vznik daňové povinnosti, která by jinak společnosti M.-CH. při prodeji nedenaturovaného lihu příslušela a činila by podle faktur vystavených odběrateli C. N. v roce 2009 deklarující spotřebovaný líh v celkovém množství 582.678,84 litrů, zaokrouhleně 582.679 litrů, při spotřební dani 265 Kč/litr, pak činila spotřební daň 154.409.935 Kč, a podle faktur vystavených v roce 2010 a deklarujících spotřebovaný líh v množství 327.177,36 l, zaokrouhleně 327.177 l, se spotřební daní 285 Kč/litr, pak činila spotřební daň 93.245.445 Kč, celkem tedy za roky 2009 a 2010 pomohl R. B. a jím řízené organizované zločinecké skupině a jím ovládané společnosti M.-CH. zastřít zkrácení spotřební daně v celkové výši 247.655.380 Kč,
2. Za tento zvlášť závažný zločin byl obviněný odsouzen podle §240 odst. 3 tr. zákoníku za použití §108 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 9 (devíti) roků a 2 (dvou) měsíců.
3. Podle §56 odst. 3 tr. zákoníku byl obviněný pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou.
4. Podle §73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu či člena statutárního orgánu obchodních korporací na dobu 5 (pěti) let.
5. Proti rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 24. 5. 2019, sp. zn. 68 T 3/2019, podal obviněný odvolání.
6. O podaném odvolání rozhodl Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 16. 10. 2019, sp. zn. 5 To 65/2019 , tak, že jej podle §256 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (dále jen „tr. ř.“), zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
7. Proti citovanému usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. 10. 2019, sp. zn. 5 To 65/2019, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání , v rámci něhož uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
8. Obviněný ve svém dovolání namítá, že skutková zjištění soudů nižších stupňů jsou v extrémním rozporu s provedeným dokazováním, když hodnocení důkazů provedené těmito soudy představuje zásadní exces, neboť jednotlivé důkazní prostředky byly hodnoceny účelově jednostranně a selektivně a nikoli ve vzájemných souvislostech. Tím bylo podle dovolatele porušeno jeho právo na spravedlivý proces. Dále podle obviněného soudy pominuly celou řadu okolností svědčících v jeho prospěch.
9. V souvislosti s namítaným extrémním rozporem obviněný opakuje své námitky vůči skutkovým zjištěním soudu prvního stupně, které se týkají otázky výpočtu rozsahu domnělého zkrácení spotřební daně, u které podle něj i nadále zůstává zcela zásadní pochybnost o skutečném množství odebraného lihu a o domnělém podílu obviněného na trestné činnosti. Dovolatel trvá na tom, že se na činnosti, která je popsána ve výrokové části rozsudku soudu prvního stupně, nikterak nepodílel a že neměl sebemenšího ponětí o existenci organizované zločinecké skupiny.
10. Obviněný dále rozporuje důkazní hodnotu některých provedených důkazů, které podle něj toliko obecně konstatují fungování černého účetnictví společnosti M.-CH. nebo se vztahují k odlišnému období, než ve kterém měla probíhat činnost obviněného (použitelnost těchto dokladů považuje obviněný za nepřípustnou).
11. Dovolatel nesouhlasí ani s konkrétními propočty a způsobem stanovení rozsahu mimobilančního lihu, který měl být předmětem jeho činnosti prostřednictvím společnosti C. N., neboť podle něj nevyplývají z provedeného dokazování, když není uvedeno, jaký byl přesně obsah etanolu v přípravku, a celkové množství se mohlo různit. Podle obviněného není možné činit tento výpočet ani na základě analýzy kontrolních odběrů, které byly učiněny Celním úřadem pro Zlínský kraj. Nesouhlasí ani s tím, že soud prvního stupně konstatuje svůj výpočet spotřební daně, aniž by tento jakkoli upřesnil či konkretizoval, kdy pouze odkázal na výpočet učiněný orgány činnými v přípravném řízení.
12. Další extrémní rozpor skutkových zjištění s provedenými důkazy lze podle obviněného sledovat, i pokud se týká zjištění soudů ohledně částek poukazovaných obviněnému ze strany R. B. Podle obviněného se totiž jednalo o zápůjčky, což v řízení před soudem potvrdil též svědek T. B. Přesto však soud prvního stupně shledal, že se mělo jednat o odměnu obviněného za činnost, která je mu kladena za vinu.
13. Vina obviněného je dále podle jeho názoru nesprávně dovozována též na základě skutečnosti, že neměl jakkoli rozporovat finanční šetření k DPH provedenému Finančním úřadem pro Zlínský kraj. Obviněný však nikdy s výsledky provedené daňové kontroly nesouhlasil.
14. V závěru svého dovolání se obviněný vyjadřuje k jednotlivým svědeckým výpovědím a poukazuje na jejich nesprávné hodnocení, přičemž uzavírá, že těmito výpověďmi nebyly prokazovány skutečnosti vztahující se k dotčenému období, popřípadě jimi naopak byla podporována obhajoba obviněného, což však soudy obou stupňů nebraly v potaz a prakticky pouze jednostranně a selektivně učinily skutková zjištění nevyplývající z provedeného dokazování a naopak vyplývající pouze z domněnek soudů.
15. Z uvedených důvodů obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud k jeho dovolání zrušil napadené usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. 10. 2019, sp. zn. 5 To 65/2019, a sám rozhodl tak, že se obviněný v plném rozsahu zprošťuje obžaloby, popř. aby věc vrátil odvolacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí.
16. Dovolání obviněného bylo ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. zasláno nejvyššímu státnímu zástupci k případnému vyjádření. K dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který nejprve shrnul dosavadní průběh trestního řízení a dovolací argumentaci obviněného a poté konstatoval, že obviněný své dovolání podal v podstatě s uvedením totožných námitek, které již ve věci uplatnil ve svém odvolání. Jestliže v odvolání obviněný brojil proti odsuzujícímu rozsudku nalézacího soudu shodnými námitkami, přičemž těmito námitkami se již adekvátně zabýval a beze zbytku správně vypořádal odvolací soud, zásadně by podle státního zástupce mělo být dovolání odmítnuto z důvodu jeho neopodstatněnosti.
17. Státní zástupce připomíná, že skutečnost, zda v reálných výrobcích prostředku CINOL kolísalo množství ethanolu v průběhu roku, čili zda se jeho obsah v uvedeném prostředku lišil u výrobku vyprodukovaného eventuálně v určitý den od výrobku, jenž mohl být vyroben jindy, nebyla pro věc rozhodující. Jednání obviněného totiž nespočívalo v přijímání konkrétních výrobků, nýbrž v přijímání faktur, jimiž bylo deklarováno vykazování fiktivních nákupů označených výrobků, a to tak, aby tím bylo docíleno zastření zkrácení spotřební daně v těch objemech, které potřebovala skupina kolem R. B. Této potřebě byl přizpůsoben obsah faktur, a to nejen co do objemu dodávek, nýbrž i co do vykazovaného produktu, jenž měl obsahovat jakýsi ideální podíl lihu. K jeho určení sloužily především ony bezpečnostní listy. U nich nebylo zaznamenáno změn v průběhu doby. K určení výše podílu obviněného na zkrácení spotřební daně z lihu státní zástupce rovněž zdůrazňuje, že soud prvního stupně vycházel z výpočtu kalkulujícího s minimálním množstvím procentuální lihovosti ve výrobcích zn. CINOL. Nelze tedy podle něj hovořit jen o hrubých odhadech a o postupu v rozporu se zásadou in dubio pro reo.
18. Státní zástupce nesouhlasí ani s námitkou obviněného týkající se dovozování viny obviněného z důkazů vztahujícími se k trestné činnosti jiných subjektů v době, která není obviněnému vytýkána. Nejenže jde o námitku směřující do skutkových zjištění, ale podle státního zástupce se s ní nelze ztotožnit ani věcně, neboť obviněný byl stíhán jako účastník (pomocník) na trestném činu jiného podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku. Při této formě trestné součinnosti, tzn. pomoci k (daňovému) trestnému činu, má zásadní význam i zjištění, v čem spočívá objektivní stránka trestného činu hlavního pachatele. Obviněný navíc podle státního zástupce rozhodně nebyl uznán vinným na podkladě důkazů, které se výhradně vztahovaly k jinému časovému období, než k tomu, v jakém se měl trestné činnosti dopustit.
19. Důvodnou nelze podle státního zástupce shledal ani námitku, v níž obviněný odmítl svoji vědomost (a vůbec zavinění) o páchání trestné činnosti ve prospěch organizované zločinecké skupiny. Soud prvního stupně se odůvodněním svých závěrů ohledně naplnění znaků jednání ve smyslu §107 odst. 1 tr. zákoníku, a to i po subjektivní stránce, podrobně věnoval, konkrétně v bodě 60. odůvodnění svého rozsudku. K odvolací argumentaci obviněného pak Vrchní soud v Olomouci zaujal opětovně podrobné stanovisko ve svém usnesení (body 19. – 20. odůvodnění usnesení). O existenci organizované zločinecké skupiny v případě daňové trestné činnosti páchané skupinou pachatelů z okruhu osob pohybujících se v blízkosti R. B. tak podle státního zástupce nelze pochybovat. Obviněnému podle státního zástupce soudy zcela oprávněně přiřkly postavení osoby, jež jako účastník spáchala trestný čin vědomě se členem organizované zločinecké skupiny. Správný byl i jejich závěr při posouzení subjektivní stránky na straně obviněného, tzn. jeho uvědomění si skutečnosti, že napomáhá trestné činnosti páchané členem organizované zločinecké skupiny, a jeho odhodlání trestné činnosti napomoct i s vědomím této kvalifikované skutečnosti po volní stránce.
20. Pokud jde o výhrady dovolatele směřující k nesprávnému vyhodnocení jednotlivých důkazů, zejména některých v dovolání označených svědeckých výpovědí, jde podle státního zástupce o přehodnocování vybraných důkazů izolovaným způsobem, prospívajícím naoko obviněnému, s nímž se vyrovnal již odvolací soud. O případ extrémního rozporu mezi důkazy ve věci provedenými a učiněnými skutkovými zjištěními ze strany soudu prvního stupně, jež byly potvrzeny soudem odvolacím, se podle mínění státního zástupce nejedná. Zdůvodnění hodnocení důkazů z jejich strany tak nepostrádá logických závěrů.
21. Z těchto důvodů státní zástupce navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Současně souhlasí s tím, aby Nejvyšší soud v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil rozhodnutí v neveřejném zasedání. S rozhodnutím věci v neveřejném zasedání státní zástupce souhlasí i pro případ jiného nežli některého z výše navrhovaných rozhodnutí [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
22. Vyjádření státního zástupce bylo zasláno obviněnému, který se k němu prostřednictvím svého obhájce vyjádřil v replice , ve které uvedl, že v plném rozsahu trvá na podaném dovolání a že vyjádření státního zástupce považuje za jednostranné, zaměřené zejména na vyvrácení argumentace obviněného, než objektivní hodnocení věci. Samotná argumentace státního zástupce je podle obviněného nicméně v tomto ohledu značně zobecňující, užívá vágní a neurčité formulace, a hojně též podmiňovací způsob a není tak způsobilá argumenty obviněného vyvrátit.
23. Obviněný odkazuje na odůvodnění svého dovolání ve vztahu ke stanovení rozsahu mimobilančního lihu, který měl být předmětem jeho činnosti a jehož množství bylo podle obviněného stanoveno hrubým odhadem. Pokud k tomuto argumentu státní zástupce uvádí, že „nelze tedy hovořit jen o hrubých odhadech a o postupu v rozporu se zásadou in dubio pro reo“, de facto tím podle obviněného tvrdí, že mimo hrubých odhadů existoval i postup, kdy se soudy neopíraly jen o svůj hrubý odhad. Do určité míry tím tak státní zástupce naopak potvrzuje argumentaci obviněného a připouští, že podíl obviněného na trestné činnosti byl stanoven skutečně na základě hrubých odhadů soudu. Totéž podle obviněného platí i pro další závěr státního zástupce, který konstatuje, že „obviněný rozhodně nebyl uznán vinným na podkladě důkazů, které se výhradně vztahovaly k jinému časovému období, než k tomu, v jakém se měl trestné činnosti dopustit“. Z uvedeného podle dovolatele vyplývá, že mimo důkazů, které se vztahovaly k jinému období, existovaly i některé jiné, které se k vytýkanému období nevztahovaly. K tomu obviněný podotýká, že právě jím vytýkané hrubé odhadování množství mimobilančního lihu, či důkazy nevztahující se k vytýkanému období, tvořily jádro odůvodnění odsuzujícího rozsudku soudu prvního stupně, jakož i rozhodnutí soudu odvolacího.
III.
Přípustnost dovolání
24. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., že bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
25. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
26. Obviněný v podaném dovolání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
27. V obecné rovině lze k důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uvést, že dovolací důvod podle uvedeného ustanovení je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu (k problematice extrémního rozporu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 849/2006, nebo nálezy Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. I. ÚS 4/04, anebo ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, popř. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05) – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve skutkové větě výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
28. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k této Úmluvě.
29. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zásadně jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
30. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
31. Na podkladě obviněným uplatněných dovolacích důvodů a uvedených východisek mezí dovolacího přezkumu pak mohl Nejvyšší soud přistoupit k posouzení jednotlivých dovolacích námitek obviněného.
IV.
Důvodnost dovolání
32. Nejvyšší soud předně konstatuje, že ačkoliv dovolatel ve svém dovolání uplatnil toliko dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tř. ř., je tento nutno posuzovat ve spojení s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., neboť z obsahu dovolání je zřejmé, že obviněný svojí argumentací nebrojí pouze proti rozhodnutí odvolacího soudu, nýbrž zejména proti rozhodnutí soudu nalézacího. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je přitom dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Z toho důvodu dovolací soud napadená rozhodnutí přezkoumal i z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ačkoliv obviněný takto výslovně dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. ve svém dovolání neuplatnil.
33. Dovolací námitky, které obviněný uplatnil v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., směřují pouze proti výroku o vině, tedy pokud byl uznán vinným zvlášť závažným zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, 3 tr. zákoníku spáchaného ve formě pomoci podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, který spáchal ve prospěch organizované zločinecké skupiny podle §107 odst. 1 tr. zákoníku. Obviněný obecně vzato namítá existenci extrémního rozporu skutkových zjištění s provedeným dokazováním s tím důsledkem, že to znamená zásah do jeho práva na spravedlivý proces podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a sám připouští, že shodně jako v podaném odvolání brojí zejména proti skutkovým zjištěním. Podle obviněného pak hodnocení důkazů provedené soudy nižších stupňů představuje zásadní exces, neboť jednotlivé důkazní prostředky byly hodnoceny účelově jednostranně a selektivně, nikoli ve vzájemných souvislostech.
34. K takto vymezené dovolací argumentaci obviněného proto musí Nejvyšší soud konstatovat, že pokud obviněný v podaném dovolaní v zásadě opakuje obhajobu, kterou již uplatnil jak v řízení před nalézacím soudem, tak i následně před odvolacím soudem a soudy obou stupňů se dostatečně a správně s těmito námitkami vypořádaly, je zpravidla nutné takové dovolání označit jako zjevně neopodstatněné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, resp. ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 5 Tdo 219/2002, uveřejněné pod č. T 408, ve svazku 17 Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, které vydávalo nakladatelství C. H. Beck, Praha).
35. Navíc se obviněný povahou svých námitek směřujících proti skutkovým závěrům, proti nesprávnosti a neúplnosti provedeného dokazování a zejména v jeho případě proti hodnocení důkazů, nachází zcela mimo uplatněný dovolací důvod, neboť takovéto námitky nemají povahu právně relevantních námitek, které by byly způsobilé obsahově naplnit deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (stejně jako jakýkoliv jiný dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b tr. ř. zakládající přezkumnou povinnost dovolacího soudu). Námitky skutkového charakteru, které obviněný s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uplatňuje, by tak bylo možné přezkoumat pouze tehdy, pokud by byl dán tzv. extrémní nesoulad právního posouzení skutku s učiněnými skutkovými závěry, popř. skutkových závěrů s provedenými důkazy, a pokud by to obviněný ve svém dovolání namítl (k problematice extrémního rozporu viz výše). Přestože obviněný tuto námitku uplatnil, tento extrémní nesoulad Nejvyšší soud v trestní věci obviněného neshledal.
36. Jak již bylo konstatováno, obsahem dovolání obviněného jsou v zásadě pouze námitky uplatněné již v předchozím průběhu trestního řízení. Jedná se o námitku týkající se správnosti výpočtu výše spotřební daně z lihu, kterou obviněný napomohl svou součinností zastřít organizované zločinecké skupině z okolí odsouzeného R. B., námitku obviněného, že jeho vina je dovozována z důkazů vztahujících se k trestné činnosti jiných subjektů, či námitka, kterou odmítá svou vědomost ve vztahu k páchání trestné činnosti ve prospěch organizované zločinecké skupiny. Obviněný pak setrvale vznáší výhrady ohledně nesprávného vyhodnocení jednotlivých důkazů, zejména některých v dovolání označených svědeckých výpovědí.
37. Pokud jde o posledně uvedenou námitku obviněného, již výše bylo Nejvyšším soudem konstatováno, že na podkladě uplatněného dovolacího důvodu nelze posuzovat činnost nalézacího či odvolacího soudu v aplikaci procesních ustanovení, tedy přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 trestního řádu, jak to obviněný ve svém dovolání činí. Také bylo konstatováno, že korigovat a zasahovat do těchto skutkových zjištění lze pouze v situacích tzv. extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a z nich učiněnými skutkovými zjištěními, který lze dovodit při objektivně zjištěné a zcela zjevné absenci srozumitelného odůvodnění rozsudku, při zásadních logických rozporech ve skutkových zjištěních a z nich vyvozených právních závěrech, při opomenutí a nehodnocení stěžejních důkazů apod. Tento extrémní nesoulad v případě obviněného, byť na něj je v dovolání odkazováno, zjevně nenastal. Obviněný totiž pouze vlastním způsobem hodnotí provedené důkazy, respektive některé tyto důkazy přehodnocuje tak, jak mu to vyhovuje z hlediska vlastního zhodnocení učiněných skutkových zjištění. S takovouto obhajobou se však oba nižší soudy v rámci odůvodnění svých rozhodnutí vypořádaly a jejich odůvodnění hodnocení důkazů je zcela logické a přezkoumatelné.
38. Setrvalou námitkou obviněného zůstávají jeho výhrady ke způsobu, jakým soudy stanovily výše zkrácené daně, na níž se obviněný přijetím faktur o fiktivním plnění podílel. S touto otázkou se již bezezbytku vypořádal vrchní soud v bodu 16. odůvodnění svého usnesení. Skutečnost, zda v reálných výrobcích prostředku CINOL kolísalo množství ethanolu v průběhu roku, čili zda se jeho obsah v uvedeném prostředku lišil u výrobku vyprodukovaného eventuálně v určitý den od výrobku, který mohl být vyroben jindy, je zcela irelevantní. Podstata jednání obviněného totiž nespočívala v přijímání konkrétních výrobků, ale v přijímání faktur, kterými bylo deklarováno vykazování fiktivních nákupů označených výrobků, a to tak, aby tím bylo docíleno zastření zkrácení spotřební daně v těch objemech, které potřebovala skupina kolem R. B. Této potřebě byl přizpůsoben obsah faktur, a to nejen co do objemu dodávek, nýbrž i co do vykazovaného produktu, který měl obsahovat jakýsi ideální podíl lihu. Lze pak již pouze dodat, že při určení výše podílu obviněného na zkrácení spotřební daně z lihu nalézací soud vycházel z výpočtu kalkulujícího s minimálním množstvím procentuální lihovosti ve výrobcích zn. CINOL, tedy postupoval zcela v souladu se zásadou in dubio pro reo.
39. K další námitce obviněného, že soud dovozoval jeho vinu jednak z důkazů, které se vztahují k trestné činnosti jiných subjektů, jednak z důkazů vztahujících se k době, která není obviněnému kladena za vinu, lze opět předně uvést, že se obviněný touto argumentací nachází mimo uplatněný dovolací důvod, neboť se opět jedná o skutkové a procesní námitky. Uvedené námitky nejsou důvodné ani po věcné stránce. Pokud byl totiž obviněný stíhán jako účastník (pomocník) na trestném činu jiného podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, pak při této formě trestné součinnosti je z podstaty věci zásadní i zjištění, v čem spočívá objektivní stránka trestného činu hlavního pachatele. Je zjevné, že v tomto ohledu musela být celá řada důkazů provedených ve věci zločinecké skupiny vedené R. B. u Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci pod sp. zn. 28 T 6/2013 totožná s těmi, které byly provedeny v této trestní věci při objasňování trestné činnosti obviněného N. Zcela je nutné odmítnout tu námitku, že by byl obviněný uznán vinným na podkladě důkazů, které se výhradně vztahovaly k jinému časovému období, než k tomu, v jakém se měl trestné činnosti dopustit. Předmětem dokazování v této trestní věci totiž byl také spisový materiál Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci sp. zn. 28 T 6/2013, kdy z rozsudku tohoto soudu ze dne 22. 12. 2015 vyplývá, že tímto rozsudkem odsouzená zločinecká skupina vedená R. B. se trestné činnosti dopustila v období od roku 2004 do září 2013. Pokud se měl obviněný P. N. podle skutkových závěrů nyní dovoláním napadených rozhodnutí dopustit v období nejméně od 2. 1. 2009 do 13. 12. 2010, pak se dopustil trestné činnosti v době páchání trestné činnosti zločinecké skupiny vedené R. B.
40. Pokud jde o věcnou rovinu námitky obviněného popíracího svoji vědomost ve vztahu k páchání trestné činnosti ve prospěch organizované zločinecké skupiny, pak je nutno předně konstatovat, že soudy se odůvodněním svých závěrů ohledně naplnění znaků jednání ve smyslu §107 odst. 1 trestního zákoníku a v návaznosti na to i subjektivní stránkou jednání obviněného, podrobně věnovaly, a to krajský soud v bodě 60. odůvodnění svého rozsudku, pod body 19. - 20. odůvodnění usnesení také vrchní soud. Nejvyšší soud se s tímto odůvodněním zcela ztotožňuje a již z tohoto důvodu je uvedená námitka v zásadě neopodstatněná.
41. Dále lze uvést, že o existenci zločinecké skupiny páchající daňovou trestnou činnost vedené R. B., a to s ohledem na již vyhlášené odsuzující pravomocné rozsudky, není sporu. O podílu obviněného na této trestné činnosti z hlediska objektivní stránky trestného činu v zásadě také pochybnosti nevznikají. Pokud jde o obviněným zpochybňovanou subjektivní stránku trestného činu, pak oba nižší soudy dostatečně přesvědčivě s odkazem na konkrétní důkazy odůvodnily zavinění obviněného ve vztahu k znakům naplňujících ustanovení v §107 odst. 1 tr. zákoníku, jakkoliv je zřejmé, že okolnosti subjektivního charakteru lze dovozovat toliko nepřímo, a to z okolností posuzované věci, které jsou objektivní povahy. Správný je i závěr soudů při posouzení subjektivní stránky ve vztahu k uvědomění si skutečnosti, že napomáhá trestné činnosti páchané členem organizované zločinecké skupiny, a respektive ve vztahu k jeho odhodlání trestné činnosti napomoci s vědomím této kvalifikované skutečnosti.
42. Z uvedených okolností (byť tedy nepřímé povahy) lze v jejich souhrnu bez důvodných pochybností dovodit, že obviněný si v době, kdy přistoupil na požadavek R. B. k odebírání fiktivních faktur, musel uvědomovat, z jakých důvodů byl na něho tento požadavek učiněn a jakým způsobem společnost M.-CH. následně s lihem nakládá, a to zejména s ohledem na množství fakturovaného lihu podléhajícího spotřební dani s poměrně vysokou sazbou, či s ohledem na skutečnost, jaký obsah technického lihu obsahuje vystavované zboží ve zjišťovaných vysokých objemech za rok.
43. Obviněnému muselo být dále zřejmé, že se na posuzované trestné činnosti bude muset vědomě podílet hned několik osob, neboť charakter trestné činnosti, a to nejen s ohledem na objemy fiktivně vykazovaných dodávek, logicky musel vyžadovat určité rozdělení rolí a hierarchizaci zločinného uskupení. Již minimálně z hlediska svého podílu a podoby jeho trestné činnosti musel být minimálně srozuměn s tím, že někdo ze skupiny pachatelů se bude muset zabývat před daňovými orgány dobře skrytou výrobou lihu a výrobků obsahujících ten líh, který byl fiktivně vykazován ve fakturách odebíraných obviněným. Obviněný musel být srozuměn i s tím, že další osoby se budou muset zabývat uskladněním zjišťovaných velkých objemů mimobilančního lihu, jiní pak zase zdokladováním nelegálních obchodů, aby bylo možné tyto obchody účetně vykázat a nabudit zdání legálnosti těchto obchodů ve snaze zabránit, či minimálně ztížit odhalení činností orgánů státní správy v daňovém řízení. Obviněný si také musel uvědomovat, že budou existovat také osoby podílející se na zastření původu tak vysokých částek z nelegálních zisků.
44. Logicky pak s ohledem na výše uvedené musela být činnost uvedených osob včetně obviněného nějakou osobou či osobami řízena a koordinována. Bylo přitom prokázáno jak to, kdo byl touto osobou, tak i to, že obviněný s touto osobou, tedy s R. B., jednal a byl s ním v přímém kontaktu. Zároveň pak obviněný jednal i s dalšími členy organizované zločinecké skupiny, a to minimálně s R. M., který naplňoval a realizoval pokyny řídící osoby R. B.
45. Lze mít zároveň za prokázanou i motivaci jednání obviněného. Obviněný zjišťovaným způsobem jednal za účelem dosažení zisku, přičemž i systém odměňování byl nastaven tak, aby i sám obviněný měl zájem o co nejvyšší podíl na objemech fiktivně vykazovaných dodávek zboží obsahujících líh, který by jinak podléhal zdanění. Lze tedy mít za vyloučené, že by obviněnému vyplacené částky byly půjčkami, jak se obviněný hájil, neboť s ohledem na zjišťované skutečnosti k této otázce a celý kontext posuzované trestné činnosti nepochybně šlo o jeho odměnu za podíl na nelegální činnosti.
46. Lze tedy uzavřít, že oba nižší soudy dospěly ke správnému závěru, že obviněný úmyslně jednal ve prospěch organizované zločinecké skupiny, tedy že ve smyslu skutkové podstaty zvlášť závažného zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, 3 tr. zákoníku spáchaného ve formě pomoci podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, který spáchal ve prospěch organizované zločinecké skupiny podle §107 odst. 1 tr. zákoníku, spáchal úmyslný trestný čin vědomě s členem organizované zločinecké skupiny.
V.
Způsob rozhodnutí dovolacího soudu
47. Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší soud o dovolání obviněného rozhodl způsobem uvedeným v §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. podle kterého Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné.
48. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož „[v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“ .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 22. 4. 2020
JUDr. Petr Šabata
předseda senátu
Zpracoval:
JUDr. Aleš Kolář