ECLI:CZ:NS:2020:3.TDO.256.2020.1
sp. zn. 3 Tdo 256/2020-1017
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. 5. 2020 o dovolání, které podal obviněný D. V. , nar. XY, trvale bytem XY, okr. Prostějov, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21. 11. 2019, sp. zn. 7 To 386/2019, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 3 T 115/2018, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného D. V. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Prostějově ze dne 20. 9. 2019, sp. zn. 3 T 115/2018, byl obviněný D. V. uznán vinným zvlášť závažným zločinem těžkého ublížení na zdraví podle §145 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen „tr. zákoník“), ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, a přečinem výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku.
2. Uvedených trestných činů se podle skutkových zjištění soudu prvního stupně obviněný dopustil tím, že
dne 18. 6. 2017 v čase okolo 03:19 hod v XY, okr. Prostějov, před vstupem do místní Sokolovny, na místě veřejnosti přístupném, za přítomnosti minimálně A. J., nar. XY, V. N., nar. XY, J. N., nar. XY, A. F., nar. XY, J. S., nar. XY, J. H., nar. XY, J. Z., nar. XY, M. H., nar. XY, a J. F., nar. XY, bezdůvodně fyzicky napadl M. N., nar. XY, a to tím způsobem, že poté, co společně po předchozí fyzické potyčce dalších okolo stojících osob, do které se obžalovaný aktivně zapojil, upadli na zem, tohoto na zemi zaklekl a opakovaně, nejméně dvakrát, jej udeřil sevřenou pěstí pravé ruky do obličeje, čímž mu způsobil zranění, a to zlomeninu nosních kůstek s posunem úlomků směrem doprava provázenou výtokem krve z nosních dírek, zlomeninu zevní stěny dutiny levé horní čelisti, zlomeninu spodiny levé očnice s posunem úlomků a tukové tkáně očnice směrem do levé čelistní dutiny, zakrvácení levé čelistní dutiny, prokrvácení měkkých tkání v okolí levé očnice a otok měkkých tkání tamtéž, průnik vzduchu do měkkých tkání levé tváře pokračující levou boční plochou krku až do úrovně jazylky s maximem v okolí levé očnice, drobnou 0,5 cm dlouhou tržně zhmožděnou ranku nad horním rtem s povrchní oděrkou kůže, zhmoždění krajiny pravého ramene a otřes mozku, s hospitalizací od 18. 6. 2017 do 23. 6. 2017 v Středomoravské nemocniční, a. s. – Nemocnici Prostějov a dobou léčení s omezením na obvyklém způsobu života v délce dvou měsíců, spočívající konkrétně v bolesti nosu při smrkání, bolestech hlavy, mírných bolestech v obličeji a očnici, přičemž pouze shodou šťastných náhod a okolností nezávislých na jeho vůli nedošlo údery pěstí do oblasti hlavy ke vzniku podstatně závažnějších poranění levé očnice, oční koule a oka s trvalými následky .
3. Za tyto trestné činy byl obviněný odsouzen podle §145 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 let, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 let a 6 měsíců.
4. Podle §82 odst. 2 tr. zákoníku bylo obviněnému dále uloženo, aby během zkušební doby podle svých sil nahradil škodu spočívající zejména ve vynaložených nákladech léčení poškozeného a dále nemajetkovou újmu na zdraví, kterou poškozenému způsobil.
5. Podle §76 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl obviněnému současně uložen trest zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce spočívající v zákazu vstupu na kulturní a jiné společenské akce spojené s hudební či taneční produkcí a současně spojené s prodejem či poskytováním alkoholu, zejm. taneční zábavy, na dobu 3 let a 6 měsíců.
6. Podle §228 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (dále jen „tr. ř.“), bylo obviněnému uloženo, aby zaplatil na náhradě škody poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR částku 15.080 Kč.
7. Proti rozsudku Okresního soudu v Prostějově ze dne 20. 9. 2019, sp. zn. 3 T 115/2018, podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně odvolání.
8. O podaném odvolání rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 21. 11. 2019, sp. zn. 7 To 386/2019 , tak, že jej podle §256 tr. ř. zamítl.
9. Jednalo se již o druhé rozhodnutí odvolacího soudu, který napoprvé usnesením ze dne 25. 4. 2019, sp. zn. 7 To 124/2019, zrušil první odsuzující rozsudek soudu prvního stupně ze dne 19. 2. 2019, sp. zn. 3 T 115/2018, a nalézacímu soudu uložil, aby doplnil dokazování.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
10. Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21. 11. 2019, sp. zn. 7 To 386/2019, podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně dovolání , v rámci něhož uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. ve spojení s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
11. Obviněný má za to, že skutek, který je mu kladen za vinu, byl nesprávně zjištěn a následně i nesprávně posouzen.
12. Obviněný předkládá vlastní verzi skutkového děje, podle které v určité chvíli potyčky, která se odehrála po skončení zábavy v prostoru před sokolovnou, držel od sebe dva muže a zabraňoval jim ve vzájemném kontaktu. Došlo k tomu, že muž, kterého držel levou rukou, byl atakován úderem pěsti do obličeje. Od koho, obviněný neví. Po uvedeném úderu poškozený upadl a při pádu strhl s sebou dolů i obviněného, držel se ho za oblečení. Obviněný se snažil dostat co nejrychleji na nohy, křičel na poškozeného, aby ho pustil, ale ten nereagoval, proto ho udeřil do trupu, aby sevření uvolnil, a když se ho poškozený nepustil ani potom, napřáhl se podruhé, ale už jej neudeřil, podvlekl pravou ruku pod rukou, kterou se ho poškozený držel, a provedl vyprošťovací manévr. Do obličeje poškozeného nebil a žádné zranění popisované v obžalobě mu nezpůsobil.
13. Uvedená obhajovací verze obviněného nebyla podle jeho názoru spolehlivě vyvrácena provedenými důkazy. Ani posudek soudního znalce prof. Dr. Jiřího Strause, DrSc., podle mínění obviněného jeho obhajobu nevylučuje. Verze obviněného je navíc jednoznačně podporována výpovědí svědka J. S., kterou soud odmítl jako nevěrohodnou a naopak se opřel o výpovědi svědků, kteří si do značné míry odporují. Poukazuje rovněž na možné ovlivnění těchto svědků prostřednictvím sociálních sítí ještě před zahájením trestního stíhání. Namítá také, že svědek J. H., o jehož výpověď se soud prvního stupně rovněž opřel, incident vidět nemohl, protože se díval jinam, jak je patrné z videozáznamu. Obdobná situace je podle obviněného i u svědka J. F., který sám v době incidentu upadl a neměl dobré rozhledové podmínky.
14. Obviněný rovněž rozporuje výpověď znalce MUDr. Petra Chromce, z jehož závěrů podle něj soudy obou stupňů vycházely, a uvádí, že tento znalec se může vyjádřit pouze k medicínské stránce a nikoliv k dalším otázkám, když vyslovené závěry tohoto znalce podle obviněného ovlivňují názor soudu na průběh skutkového děje a jeho právní posouzení. Za sporný považuje dovolatel i samotný medicínský závěr uvedeného znalce, který tvrdí, že otřes mozku nastal okamžitě a poškozený ihned upadl do bezvědomí. Podle obviněného se otřesy mozku mohou projevit i se značným časovým zpožděním. Tento fakt však znalec MUDr. Petr Chromec podle obviněného opomíjí. Dále znalec podle obviněného spekuluje o otázkách, které již nespadají do jeho odbornosti, a sice o mechanizmu pohybu a pádu poškozeného, o tom, jak by měl poškozený po úderu, který by obdržel ve stoje, spadnout, a dále i o tom, že poškozený nemohl držet obviněného za tričko, když byl v bezvědomí. Mechanizmus pádu může podle obviněného hodnotit pouze znalec z odvětví forenzní biomechaniky, kterým byl prof. Dr. Jiří Straus, DrSc., který nic takového nedovodil. Navíc jsou závěry MUDr. Petra Chromce v přímém rozporu se samotným videozáznamem, ze kterého je podle obviněného zřejmé, že on i poškozený byli strženi kinetickou energií celé skupiny postrkujících se lidí, přičemž poškozený zcela evidentně nepadal dozadu a právě dopředná energie osob padajících za ním by pravděpodobně směřovala jeho pád do míst, kam nakonec opravdu dopadl.
15. Otázce otřesu mozku a jeho možných projevů se znalecký posudek podle obviněného řádně nevěnoval, nadto se podle něj znalec pustil do závěrů, které mu nepřísluší a ke kterým by naopak odborně příslušný znalec ani zdaleka nedospěl. Přesto jsou podle obviněného závěry znalce MUDr. Petra Chromce podkladem pro rozhodnutí soudů, což podle něj vede k nesprávnému právnímu hodnocení skutku.
16. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. spatřuje obviněný v tom, že odvolací soud nevyhověl jeho odvolání, když měl přinejmenším věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení, v němž by bylo doplněno dokazování.
17. Z uvedených důvodů považuje obviněný rozhodnutí v jeho trestní věci za nespravedlivá a rozporná se zákonem a Nejvyššímu soudu navrhuje, aby zrušil napadené usnesení odvolacího soudu rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.
18. Dovolání obviněného bylo ve smyslu §265h odst. 2 věty první tr. ř. zasláno nejvyššímu státnímu zástupci k případnému vyjádření. K dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“), která nejprve shrnula dosavadní průběh trestního řízení a dovolací argumentaci obviněného a poté se vyjádřila k jednotlivým dovolacím námitkám.
19. Státní zástupkyně poukazuje na to, že dovolatel na podporu uplatněného dovolacího důvodu opět uplatňuje argumentaci známou z jeho dosavadní obhajoby i z jeho odvolání. Přitom podle ní z provedeného dokazování (výpovědí svědků), ale především z kamerového záznamu a ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, podpořeného rekonstrukcí činu a vyšetřovacím pokusem vyplynulo, že trestného jednání se dopustil právě obviněný D. V. Připomíná, že námitkami vyjádřenými v dovolání obviněného se náležitě a dostatečně podrobně zabýval již soud druhého stupně, jeho závěry jsou logické a plně vycházejí z provedeného dokazování, takže na ně lze bez výhrad odkázat. Jestliže tedy přezkumné řízení ve druhém stupni proběhlo řádně, nemá podle státní zástupkyně Nejvyšší soud povinnost ani důvod znovu přezkoumávat důvodnost námitek, které dovolatel uplatnil již v řízení o řádném opravném prostředku, přičemž takto odůvodněné dovolání by mělo být odmítnuto jako zjevně neopodstatněné.
20. Kromě toho státní zástupkyně rovněž upozorňuje na to, že obviněný se v dovolací argumentaci prakticky výlučně zabývá pouze otázkami skutkovými, respektive komentuje rozsah dovolání a soudům vytýká způsob, jímž hodnotily provedené důkazy. Takto pojaté výhrady však podle státní zástupkyně nesměřují proti právnímu posouzení věci, nýbrž proti skutkovému základu výroku o vině, a jako takové nevyhovují žádnému ze zákonných důvodů dovolání.
21. Vzhledem k tomu, že výhrady uplatněné dovolatelem není podle státní zástupkyně možno mít za důvodné a že napadené rozhodnutí není podle ní zatíženo žádnou vadou, kterou by bylo možno a nutno napravit cestou dovolání, navrhuje, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, protože bylo podáno z jiných důvodů, než jsou vyjmenovány v §265b tr. ř.
22. Současně státní zástupkyně souhlasí s tím, aby Nejvyšší soud v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil rozhodnutí v neveřejném zasedání. S rozhodováním v neveřejném zasedání pak státní zástupkyně ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlasí rovněž pro případ, pokud by Nejvyšší soud o dovolání rozhodoval jiným než výše navrhovaným způsobem.
III.
Přípustnost dovolání
23. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
24. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
25. Obviněný v podaném dovolání uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř.
26. V obecné rovině lze k důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uvést, že dovolací důvod podle uvedeného ustanovení je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu (k problematice extrémního rozporu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 849/2006, nebo nálezy Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. I. ÚS 4/04, anebo ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, popř. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05) – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve skutkové větě výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
27. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k této Úmluvě.
28. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zásadně jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
29. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. lze v obecné rovině uvést, že tento je naplněn, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, nebo byl-li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
30. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
31. Na podkladě obviněným uplatněných dovolacích důvodů a uvedených východisek mezí dovolacího přezkumu pak mohl Nejvyšší soud přistoupit k posouzení jednotlivých dovolacích námitek obviněného.
IV.
Důvodnost dovolání
32. Dovolací námitky obviněného v rámci uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou směřovány proti výroku o vině, tedy pokud byl uznán vinným zvlášť závažným zločinem těžkého ublížení na zdraví podle §145 odst. 1 tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku.
33. Nejvyšší soud musí již na tomto místě konstatovat, že dovolací námitky obviněného nesměřují proti právnímu posouzení skutku v duchu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jak je uvedeno v dovolání obviněného, ale toliko výhradně do oblasti dokazování, a to zejména z pohledu hodnocení provedených důkazů. V obecné rovině a ve spojení s výše uvedeným (viz body 25. až 27. tohoto usnesení) je nutno uvést, že otázka dokazování je čistě v dispozici soudu prvního stupně, potažmo (při splnění zákonných podmínek uvedených v §263 odst. 6 a 7 tr. ř.) odvolacího soudu. Pokud se nyní v rámci dovolacího řízení obviněný snaží Nejvyššímu soudu toliko předestřít jinou verzi skutkového děje, než k jaké dospěly soudy nižších stupňů, a to i přesto, že tuto snahu prezentuje jako nesouhlas s právním posouzením skutku, pak se nachází zcela mimo rámec uplatněného dovolacího důvodu. Skutková zjištění a jejich právní posouzení je vždy třeba důsledně odlišovat, a to i přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotněprávní posouzení vždy na skutková zjištění navazují.
34. Dále je nutné upozornit na to, že pokud obviněný opakuje ve svém dovolání obhajobu, kterou uplatnil již před nalézacím soudem v průběhu hlavního líčení a kterou následně zopakoval v rámci svého odvolání proti odsuzujícímu rozsudku nalézacího soudu, se kterou se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, pak je zpravidla nutné dovolání označit jako zjevně neopodstatněné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, resp. ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 5 Tdo 219/2002).
35. Námitky skutkového charakteru, které obviněný s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uplatňuje, by tak bylo možné přezkoumat pouze tehdy, pokud by byl dán tzv. extrémní nesoulad právního posouzení skutku s učiněnými skutkovými závěry, popř. skutkových závěrů s provedenými důkazy, a obviněný by to namítl ve svém dovolání.
36. Existenci extrémního nesouladu však obviněný jednak nenamítá, jednak takováto situace z provedeného dokazování a na něj navazujícího právního posouzení nevyplývá. Pouze nad rámec tohoto konstatování pak lze uvést, že námitky obviněného nejsou důvodné ani po věcné stránce.
37. Soudy obou stupňů, zejména pak soud nalézací, poté, co byl jeho první odsuzující rozsudek zrušen soudem odvolacím a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení, totiž provedl poměrně obsáhlé dokazování k okolnostem incidentu, který je předmětem této trestní věci. Byla vyslechnuta celá řada svědků, vypracováno několik znaleckých posudků k různým otázkám, provedena rekonstrukce a vyšetřovací pokus na místě činu. Značná pozornost byla věnována videozáznamu z kamery umístěné naproti dveřím sokolovny, který byl rozfázován na jednotlivé sekvence a zkoumán z hlediska ověření obhajoby obviněného, že poškozeného během hromadné šarvátky před sokolovnou udeřila jiná, nezjištěná osoba, a že on sám se pouze snažil vyprostit ze sevření poškozeného a za tím účelem ho pouze udeřil do hrudníku.
38. Ačkoliv soud prvního stupně dospěl k závěru, že vzhledem k nízké kvalitě videozáznamu nelze v první fázi skutkového děje, tedy předtím, než poškozený spadl na zem, analyzovat pohyb obviněného ani poškozeného a zjistit, zda je patrný nějaký pohyb či úder pěstí ze strany obviněného nebo třetí osoby do obličeje či jiné části poškozeného, nalézací soud srozumitelně a logicky vysvětlil, proč dospěl k závěru, že zranění v obličeji byla poškozenému způsobena obviněným až v následující části skutkového děje, kdy poškozený už ležel na zemi na zádech.
39. V tomto ohledu nelze nic vytknout soudu prvního stupně, který poté, co v souladu s §2 odst. 6 tr. ř. neuvěřil obhajovací verzi obviněného a zároveň shledal jako nevěrohodnou i výpověď svědka J. S., který verzi obviněného potvrzoval. Skutkový děj vyjádřený ve skutkové větě odsuzujícího rozsudku je tak bezpečně podepřen provedenými důkazy, zejména pak výpověďmi svědků J. F., J. H. a J. S., znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, rekonstrukcí a vyšetřovacím pokusem na místě samém. Soud prvního stupně se rovněž pečlivě vypořádal se závěry znalce prof. PhDr. Jiřího Strause, DrSc., stran počtu úderů zasazených obviněným.
40. Nelze nic vytknout ani tomu, že nalézací soud podpůrně přihlédl k videozáznamu z vnitřních prostor sokolovny, který sice nikterak neprokazuje skutek, za který byl obviněný odsouzen, ale ze kterého je jasně patrný agresivní styl chování obviněného v průběhu taneční zábavy. Bez významu z hlediska hodnocení věrohodnosti jednotlivých svědků a obviněného nejsou ani prokázané snahy obviněného a jeho otce ovlivňovat svědky, aby si rozmysleli, co budou říkat, a přesvědčovat je o své verzi, tedy že útočníkem nebyl obviněný.
41. Všechny tyto úvahy, na základě kterých dospěl soud prvního stupně k závěru o vině obviněného, byly navíc řádně a v souladu s §125 odst. 1 tr. ř. rozvedeny a vysvětleny v odůvodnění odsuzujícího rozsudku. S odvolacími námitkami obviněného se pak řádně a přesvědčivě vypořádal i soud druhého stupně. Je tak nutné uzavřít, že rozhodnutí soudů obou stupňů nejsou zatížena žádným, natož extrémním rozporem mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními.
42. Nejenže tedy dovolací námitky obviněného není zásadně možné podřadit pod jím uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. [v důsledku čehož nejsou z povahy věci podřaditelné ani pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.], ale obviněnému nelze dát za pravdu ani po věcné stránce.
V.
Způsob rozhodnutí dovolacího soudu
43. Ze shora uvedených důvodů Nejvyšší soud o dovolání obviněného rozhodl způsobem uvedeným v §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. podle kterého Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř .
44. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož „[v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“ .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 20. 5. 2020
JUDr. Petr Šabata
předseda senát
Zpracoval:
JUDr. Aleš Kolář