ECLI:CZ:NS:2020:3.TDO.457.2020.1
sp. zn. 3 Tdo 457/2020-349
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. 5. 2020 o dovolání, které podala obviněna L. M. , roz. K., nar. XY, trvale bytem XY, XY, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16. 5. 2019, sp. zn. 9 To 9/2019, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 11 T 169/2017, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné L. M. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 29. 11. 2018, sp. zn. 11 T 169/2017, byla obviněná L. M. uznána vinnou přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), d) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen „tr. zákoník“), a zločinem vydírání podle §175 odst. 1 tr. zákoníku.
2. Těchto trestných činů se obviněná podle skutkových zjištění soudu prvního stupně dopustila tím, že
dne 18. 7. 2017 v blíže neustanovené době od 22:00 do 22:30 hodin v Brně v bytě poškozeného P. M., nar. XY, ve 2. patře domu číslo XY na ulici XY, ve kterém byl společně se známou V. F., nar. XY, a kam přišla L. M. společně s I. Z., který po chvíli kopem a ranami pěstí do obličeje fyzicky napadl V. F., a když se jí P. M. zastal, následně napadl fyzicky i jeho, kdy mu dal několik ran pěstí do obličeje, a srazil ho tak na zem,
po napadení obžalovaná odcizila stříbrný řetízek a hodinky zn. Bentime, a ze skříňky v kuchyni odcizila dvě peněženky s osobními doklady a finanční hotovostí 9.500 Kč,
následně L. M. na schodech na chodbě před bytem, kam se snažila V. F. utéct, tuto zezadu chytla za vlasy a pohrozila jí, že jestli půjdou na policii, tak že dopadnou ještě hůř a následně z místa i s odcizenými věcmi utekla, čímž poškozenému P. M., nar. XY, způsobila odcizením škodu ve výši 13.000 Kč .
3. Za uvedené trestné činy a za sbíhající se přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jímž byla uznána vinnou rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 16. 1. 2018, sp. zn. 6T 38/2017, který nabyl právní moci dnem vyhlášení, byla obviněná odsouzena podle §175 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1, 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon byl podle §81 odst. 1, §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let.
4. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byl současně zrušen výrok o trestu z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 16. 1. 2018, sp. zn. 6 T 38/2017, který nabyl právní moci dnem vyhlášení, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu.
5. Podle §228 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (dále jen „tr. ř.“), bylo obviněné uloženo zaplatit na náhradě škody poškozenému P. M. částku ve výši 12.500 Kč.
6. Proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 29. 11. 2018, sp. zn. 11 T 169/2017, podala obviněná prostřednictvím svého obhájce odvolání.
7. O podaném odvolání rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 16. 5. 2019, sp. zn. 9 To 9/2019 , tak, že jej podle §256 tr. ř. zamítl.
8. Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že se jednalo již o druhé rozhodnutí odvolacího soudu v této trestní věci, když napoprvé usnesením ze dne 23. 8. 2018, sp. zn. 9 To 277/2018, zrušil první rozsudek soudu prvního stupně ze dne 21. 6. 20118, sp. zn. 11 T 169/2017, a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení a uložil mu provést další dokazování.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
9. Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16. 5. 2019, sp. zn. 9 To 9/2019, podala obviněná prostřednictvím svého obhájce dovolání , v rámci něhož uplatnila dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
10. Obviněná má za to, že nebylo prokázáno, že by se dopustila skutku, který je jí kladen za vinu. V celé věci je podle ní řada nejasností, o čemž svědčí i poměrně zásadní vývoj kvalifikace, kdy soud původní obvinění z loupeže překvalifikoval a že I. Z., který byl rovněž stíhán pro loupež, byl soudem obžaloby zproštěn.
11. Podle obviněné odvolací soud, který v této věci rozhodoval dvakrát, pokaždé věc právně hodnotil naprosto jinak, když napoprvé odsuzující rozsudek nalézacího soudu zrušil a uložil mu provést další dokazování ohledně toho, kdo a kdy ukradl poškozenému P. M. uvedené věci. Poté, co nalézací soud znovu vyslechl všechny svědky, aniž by se však vypořádal s námitkami obviněné, na toto odvolací soud nedbal a odsuzující rozsudek potvrdil.
12. Obviněná nabízí vlastní verzi skutkového děje a zejména se podivuje nad zprošťujícím rozsudkem soudu prvního stupně stran svědka I. Z., který i podle zjištění tohoto soudu fyzicky napadl jak svědkyni V. F., tak poškozeného P. M., a celou potyčku tak započal. Obviněná nesouhlasí s takovým výkladem, že pokud byl svědek I. Z. zproštěn obžaloby, tak tím, kdo odcizil věci, musela být ona. Podle obviněné, pakliže se nepodařilo prokázat, že svědek I. Z. věci poškozenému vzal, neznamená to bez dalšího, že to fakticky neudělal. I u obviněné je totiž nutno pečlivě hodnotit, zda je dostatečně prokázáno, že právě ona věci vzala, a nikoliv se k věci postavit tak, že pokud byl svědek I. Z. zproštěn, zbývá jako potencionální pachatel pouze obviněná.
13. Obviněná tak nesouhlasí se závěry odvolacího soudu, že na základě jeho pokynu byly provedeny důkazy natolik podrobně, že neexistuje jiná možnost, než že věci sebrala obviněná. Poukazuje na výpověď svědka I. Z., který při novém hlavním líčení uvedl, že neviděl, že by jakékoliv věci brala obviněná, ani že by je následně měla u sebe či držela cokoliv v ruce. Ani ze svědeckých výpovědí svědků P. M. a V. F. podle mínění obviněné nevyplývá nic, z čeho by bylo možné dovozovat, že to byla ona, kdo věci odcizil. Obviněná tak podle svého názoru byla odsouzena na základě toho, že měla příležitost využít situace. Obviněná rovněž spekuluje o tom, že celé obvinění je pouze určitá pomsta poškozeného P. M. (možná i za součinnosti svědkyně V. F.) za jeho napadení.
14. Za situace, kdy se podle obviněné nepodařilo prokázat žádnou z verzí, jak mohlo ke zmizení věcí dojít, měla být podle svého přesvědčení zproštěna obžaloby v souladu se zásadou in dubio pro reo. Stejná úvaha se podle ní nabízí i ohledně trestného činu vydírání, kterého se měla dopustit. Uvádí, že na schodech rozhodně nic takového V. F. neřekla. Výpověď této svědkyně považuje obviněná pouze jako možnou odplatu za situaci, která nastala.
15. Jelikož podle obviněné soudy pochybily ohledně její viny, jsou nesprávná též rozhodnutí o trestu i náhradě škody, která nebyla nijak prokazována a stojí pouze na vyjádření poškozeného. Z těchto důvodů obviněná navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů a věc přikázal soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
16. Dovolání obviněné bylo ve smyslu §265h odst. 2 věty první tr. ř. zasláno nejvyššímu státnímu zástupci k případnému vyjádření. Přípisem státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ze dne 27. 2. 2020 bylo Nejvyššímu soudu sděleno, že se Nejvyšší státní zastupitelství nebude k dovolání věcně vyjadřovat a že výslovně souhlasí s tím, aby Nejvyšší soud ve věci rozhodl za podmínek uvedených v §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
III.
Přípustnost dovolání
17. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná.
18. Shledal přitom, že dovolání obviněné je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., že bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
19. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněnou naplňují jí uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
20. Obviněná v podaném dovolání uplatnila dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
21. V obecné rovině lze k důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uvést, že dovolací důvod podle uvedeného ustanovení je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu (k problematice extrémního rozporu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 849/2006, nebo nálezy Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. I. ÚS 4/04, anebo ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, popř. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05) – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve skutkové větě výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
22. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k této Úmluvě.
23. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zásadně jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
24. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
25. Na podkladě obviněnou uplatněných dovolacích důvodů a uvedených východisek mezí dovolacího přezkumu pak mohl Nejvyšší soud přistoupit k posouzení jednotlivých dovolacích námitek obviněné.
IV.
Důvodnost dovolání
26. Dovolací námitky obviněné jsou směřovány proti výroku o vině (a v návaznosti na to i proti výroku o trestu a o náhradě škody), tedy pokud byla uznána vinnou přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), d) tr. zákoníku a zločinem vydírání podle §175 odst. 1 tr. zákoníku.
27. Nejvyšší soud dále konstatuje, že ačkoliv obviněná ve svém dovolání uplatnila toliko dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tř. ř., je tento nutno posuzovat ve spojení s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., neboť z obsahu dovolání je zřejmé, že obviněná svojí argumentací nebrojí pouze proti zamítavému usnesení odvolacího soudu, nýbrž zejména proti odsuzujícímu rozsudku soudu nalézacího. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je přitom dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Z toho důvodu dovolací soud napadená rozhodnutí přezkoumal i z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ačkoliv obviněná takto výslovně dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. ve svém dovolání neuplatnila.
28. Dále je nutné upozornit na to, že pokud obviněná opakuje ve svém dovolání obhajobu, kterou uplatnila již před nalézacím soudem v průběhu hlavního líčení a kterou následně zopakovala v rámci svého odvolání proti odsuzujícímu rozsudku nalézacího soudu, se kterou se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, pak je zpravidla nutné dovolání označit jako zjevně neopodstatněné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, resp. ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 5 Tdo 219/2002). Takováto situace ohledně uplatnění námitek, se kterými se oba nižší soudy již vypořádaly, nastala i v této trestní věci.
29. Po prostudování dovolání obviněné a předloženého spisového materiálu dále Nejvyšší soud konstatuje, že dovolací námitky obviněné směřující proti výroku o vině (a okrajově i proti výroku o náhradě škody), jakkoli uplatněné v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tř. ř., nesměřují proti právnímu posouzení skutku či jinému hmotněprávnímu posouzení v duchu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale týkají se prakticky výlučně oblasti dokazování, a to jak z pohledu hodnocení provedených důkazů, tak již i samotného rozsahu dokazování.
30. V obecné rovině a ve spojení s výše uvedeným (viz body 21. až 23. tohoto usnesení) je nutno uvést, že otázky rozsahu dokazování a hodnocení důkazů jsou čistě v dispozici soudu prvního stupně, potažmo (při splnění zákonných podmínek uvedených v §263 odst. 6 a 7 tr. ř.) odvolacího soudu. Pokud se nyní v rámci dovolacího řízení obviněná snaží Nejvyššímu soudu předestřít jinou verzi skutkového děje či jeho některé zásadní (skutkové) okolnosti, než k jakým dospěly soudy nižších stupňů (přestože tak činí toliko formálním poukazem na nesprávné právní posouzení skutku), pak se nachází zcela mimo rámec uplatněného dovolacího důvodu. Skutková zjištění a jejich právní posouzení je totiž vždy třeba důsledně odlišovat, a to i přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotněprávní posouzení vždy na skutková zjištění navazují. Uvedené námitky (skutkového charakteru) by pak bylo možné v rámci dovolacího řízení přezkoumat pouze tehdy, pokud by byl dán tzv. extrémní nesoulad právního posouzení skutku s učiněnými skutkovými závěry, popř. skutkových závěrů s provedenými důkazy, a jestliže by to obviněná namítla ve svém dovolání. Existenci extrémního nesouladu však obviněná jednak nenamítá, jednak takováto situace z provedeného dokazování a na něj navazujícího právního posouzení nevyplývá a argumentaci obviněné pak v tomto směru není možné dát za pravdu ani po věcné stránce.
31. Soudy obou stupňů, zejména pak soud nalézací, poté, co byl jeho první odsuzující rozsudek zrušen soudem odvolacím a věc mu byla vrácena s pokynem provést další dokazování ohledně toho, kdo poškozenému P. M. odcizil předmětné věci, se totiž otázkou pachatelství dostatečně zabýval a i za poněkud složité důkazní situace dospěl jak k závěru, že k odcizení věcí skutečně došlo, tak i že je odcizila právě obviněná L. M.
32. Nejvyšší soud pak z hlediska pachatelství obviněné nezjistil vady ani ve způsobu, jakým soud prvního stupně hodnotil ve věci provedené důkazy, což by mělo za následek kasační zásah dovolacího soudu. Nalézací soud totiž nejprve srozumitelně a přesvědčivě na str. 7 odůvodnění svého rozsudku vysvětlil, proč se nepřiklonil k obhajovací verzi obviněné, že k žádnému odcizení věcí vůbec nedošlo, a následně se zabýval odůvodněním svého závěru, že věci poškozeného odcizila právě obviněná. S tímto odůvodněním se Nejvyšší soud plně ztotožňuje, neboť skutkové závěry nalézacího soudu mohou obstát s ohledem na svědecké výpovědi poškozeného P. M. a svědkyně V. F., a to ve spojení s konfrontací těchto a dalších důkazů s obhajobou obviněné o důvodech a průběhu návštěvy u poškozeného a době po opuštění jeho bytu. Z těchto výpovědí totiž mimo jiné vyplynulo, že obviněná šla v průběhu napadení poškozeného P. M. ke kuchyňské lince a teprve následně se svědkem I. Z. utekli z bytu, respektive, že předmětné věci poškozeného měl poškozený částečně u sebe a částečně se nacházely právě ve skříňce v kuchyni.
33. Pokud tyto skutkové závěry soudů obou stupňů vyplývají z provedeného dokazování a jestliže se soudy z pohledu těchto závěrů věnovaly rovněž specifické věrohodnosti poškozeného a svědkyně V. F. a logicky vyloučily křivé obvinění ze strany poškozeného, stejně jako pachatelství svědkyně V. F., pak není možné přisvědčit námitce obviněné, že její vina je prokazována pouze vylučovací metodou a důsledkem zproštění obžaloby původně spoluobviněného I. Z. Současně pak nelze hovořit ani o tom, že soudy nižších stupňů zjištěný skutkový stav ohledně pachatelství obviněné je v extrémním rozporu s provedenými důkazy nebo že existují důvodné pochybnosti ohledně viny obviněné, a to ani přesto, že soudy měly vzhledem k okolnostem projednávané věci k dispozici pouze skutečné nezbytné minimum důkazních prostředků, o které by mohly svá skutková zjištění opřít.
34. Nejvyšší soud neshledal pochybení ani v otázce výše způsobené škody a v návaznosti na ni ani ve výroku o náhradě škody, kterým bylo obviněné uloženo, aby poškozenému P. M. nahradila škodu způsobenou trestným činem ve výši 12.500 Kč. Výše způsobené škody totiž není založena výlučně na tvrzení poškozeného, jak uvádí obviněná, ale vyplývá i z provedeného dokazování (potvrzení o zakoupení hodinek, výpověď svědkyně V. F. ohledně množství finančních prostředků, které měl poškozený před krádeží).
35. Stejně tak nemá Nejvyšší soud žádné výhrady ani proti skutkovým závěrům nalézacího soudu týkajících se zločinu vydírání podle §175 odst. 1 tr. zákoníku, neboť i tyto byly důvodně založeny na vyhodnocení specifické věrohodnosti poškozené V. F. I v tomto případě soud prvního stupně své úvahy k této otázce odpovídajícím způsobem a v souladu s ustanovením §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. rozvedl na str. 7 odsuzujícího rozsudku a dovolací soud se s nimi ztotožňuje.
36. S ohledem na výše uvedené tak mohl Nejvyšší soud shrnout, že dovolací námitky obviněné není zásadně možné podřadit pod jí uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. [v důsledku čehož nejsou z povahy věci podřaditelné ani pod implicitně uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.], a to ani z pohledu toho, že by byl dán tzv. extrémní nesoulad právního posouzení skutku s učiněnými skutkovými závěry, popř. skutkových závěrů s provedenými důkazy.
V.
Způsob rozhodnutí dovolacího soudu
37. Ze shora uvedených důvodů Nejvyšší soud o dovolání obviněné rozhodl způsobem uvedeným v §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. podle kterého Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř .
38. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož „[v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“ .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 27. 5. 2020
JUDr. Pavel Šilhavecký
předseda senátu
Zpracoval:
JUDr. Aleš Kolář