ECLI:CZ:NS:2020:3.TDO.746.2020.1
sp. zn. 3 Tdo 746/2020-91
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 2. 7. 2020 o dovolání, které podal obviněný L. Č., nar. XY, okres Trutnov, trvale bytem XY, okres Trutnov, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. 2. 2020, sp. zn. 11 To 42/2020, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 17 T 70/2019, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu Trutnově ze dne 20. 11. 2019, sp. zn. 17 T 70/2019, byl obviněný uznán vinným přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen „tr. zákoník“), a byl za to odsouzen podle §274 odst. 1 tr. zákoníku za použití §67 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a §68 odst. 1, 2 tr. zákoníku k peněžitému trestu ve výši 35.000 Kč (100 denních sazeb po 350 Kč). Podle §69 odst. 1 tr. zákoníku se pro případ, že by trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, ukládá náhradní trest odnětí svobody v trvání 6 měsíců. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku se ukládá trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 2 (dvou) roků.
2. Uvedeného trestného činu se obviněný podle skutkových zjištění soudu prvního stupně dopustil tím, že dne 7. července 2019 v době mezi 19.00 hod. a 20.00 hod. na místní pozemní komunikaci v XY, části XY, před domem čp. XY, okres Trutnov, řídil osobní motorové vozidlo značky Škoda Octavia combi, bílé barvy, reg. značky XY, a to po předchozím požití alkoholických nápojů, kdy si měl a mohl být vědom neschopnosti bezpečného řízení automobilu, přičemž dechovými zkouškami provedenými přístrojem značky Alcotest 7510 Dräger, výr. číslo XY, bylo v jeho dechu naměřeno ve 20.31 hodin 2,19 promile alkoholu, ve 20.42 hodin bylo naměřeno 2,22 promile alkoholu a ve 20.52 hodin bylo naměřeno 2,07 promile alkoholu.
3. Proti rozsudku Okresního soudu Trutnově ze dne 20. 11. 2019, sp. zn. 17 T 70/2019, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce odvolání .
4. O podaném odvolání rozhodl Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 25. 2. 2020, sp. zn. 11 To 42/2020 , tak, že jej podle §256 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (dále jen „tr. ř.“) zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
5. Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. 2. 2020, sp. zn. 11 To 42/2020 , podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně dovolání , v rámci něhož uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
6. Obviněný se domnívá, že došlo k nesprávnému právnímu posouzení skutku, nebo jinému nesprávnému hmotněprávnímu posouzení, neboť nebylo prokázáno, že by se měl popsaného jednání dopustit, a to právě z důvodu nesprávné právní kvalifikace a z důvodu hodnocení důkazů, na základě kterých byl odsouzen. Obviněný je toho názoru, že důkazy, které byly provedeny v rámci dokazování u hlavního líčení, neobstojí, neboť se jednak jedná o nepřímé důkazy, které neprokazují vinu obviněného nade vší pochybnost, jednak nebyla respektována ústavní zásada presumpce neviny, když obviněný není povinen dokazovat svoji nevinu. Ohledně jeho viny tak vznikají důvodné pochybnosti, a to již v tom směru, zda se posuzovaného skutku vůbec dopustil. Dále obviněný namítá, že rozhodnutí soudů obou stupňů jsou nepřezkoumatelná. Poukázal na výpověď svědka K. a v souvislosti s ním poukázal na to, že s tímto svědkem má nedobré vztahy. Pokud jde o přivolanou policejní hlídku, ta sice po dobrovolné dechové zkoušce zjistila požití alkoholu, ale nemohla potvrdit, kdy obviněný řídil a zdali řídil pod vlivem alkoholu, tedy nacházel se ve stavu nepřizpůsobivém řízení motorových vozidel. Obviněný tedy nezpochybňuje, že řídil své vozidlo, ale není podle něho prokázáno, že jej řídil pod vlivem alkoholu.
7. Z těchto důvodů obviněný Nejvyššímu soudu navrhuje, aby zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a přikázal podle §265l odst. 1 tr. ř. věc, po zrušení napadeného rozhodnutí soudu, o jehož rozhodnutí jde, neboť je nutno učinit ve věci nové rozhodnutí, tak aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
8. Dovolání obviněného bylo ve smyslu §265h odst. 2 věty první tr. ř. zasláno nejvyššímu státnímu zástupci k případnému vyjádření. K dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“), která nejprve shrnula dosavadní průběh trestního řízení a dovolací argumentaci obviněného a poté se vyjádřila k jednotlivým dovolacím námitkám.
9. Státní zástupkyně předně uvedla, že dovolatel na podporu uplatněného důvodu dovolání opět uplatnil argumentaci známou z jeho dosavadní obhajoby i z jeho odvolání. Námitkami vyjádřenými v dovolání obviněného se náležitě a dostatečně podrobně zabýval již soud druhého stupně, jeho závěry jsou logické a plně vycházejí z obsahu provedeného dokazování, takže na ně lze bez výhrad odkázat. Nejvyšší soud přitom nemá povinnost ani důvod znovu přezkoumávat důvodnost námitek, které dovolatel uplatnil již v řízení o řádném opravném prostředku, a takto odůvodněné dovolání by mělo být odmítnuto jako zjevně neopodstatněné. Kromě toho se obviněný v dovolací argumentaci prakticky výlučně zabývá pouze otázkami skutkovými, které jsou však náležitě podepřeny výsledky provedeného dokazování a soud vymezený skutek správně zastřešil příslušnými ustanoveními hmotného práva trestního. Stejné stanovisko vyjádřil i odvolací soud, přičemž na důvody vyjádřené v jeho rozhodnutí lze podle státní zástupkyně odkázat. Pokud obviněný uplatnil důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jenž předpokládá existenci vady v aplikaci hmotného práva na učiněná skutková zjištění, avšak ve skutečnosti uplatňuje námitky, jejichž povaha je primárně skutková, neboť soudům vytýká způsob, jímž realizovaly důkazní řízení, především způsob, kterým provedené důkazy hodnotily, přičemž tvrdí, že hodnocení důkazů mělo vyznít výrazně v jeho prospěch, pak se svými námitkami domáhá odlišného způsobu hodnocení zásadních důkazů, tedy pouze vykládá provedené důkazy jinak než soud a z tohoto odlišného posouzení vyvozuje odchylné skutkové okolnosti, k nimž směřuje své námitky. Takto pojaté výhrady však nesměřují proti právnímu posouzení věci, nýbrž proti skutkovému základu výroku o vině a jako takové nevyhovují žádnému ze zákonných důvodů dovolání.
10. Vzhledem k výše uvedenému státní zástupkyně navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Současně souhlasí s tím, aby Nejvyšší soud v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil rozhodnutí v neveřejném zasedání.
III.
Přípustnost dovolání
11. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná.
12. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
13. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
14. Obviněný v podaném dovolání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
15. V obecné rovině lze k důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uvést, že dovolací důvod podle uvedeného ustanovení je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu (k problematice extrémního rozporu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 849/2006, nebo nálezy Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. I. ÚS 4/04, anebo ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, popř. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05) – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve skutkové větě výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
16. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k této Úmluvě.
17. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zásadně jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
18. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
19. Na podkladě obviněným uplatněného dovolacího důvodu a uvedených východisek mezí dovolacího přezkumu pak mohl Nejvyšší soud přistoupit k posouzení jednotlivých dovolacích námitek obviněného.
IV.
Důvodnost dovolání
20. Nejvyšší soud předně konstatuje, že ačkoliv obviněný ve svém dovolání uplatnil toliko dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tř. ř., je tento dovolací důvod nutno posuzovat ve spojení s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., neboť z obsahu dovolání je zřejmé, že obviněný svojí argumentací nebrojí pouze proti rozhodnutí odvolacího soudu, nýbrž zejména proti rozhodnutí soudu nalézacího. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je přitom dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Z toho důvodu Nejvyšší soud napadená rozhodnutí přezkoumal i z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ačkoliv obviněný takto výslovně dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. ve svém dovolání neuplatnil.
21. Dovolací námitky obviněného uplatněné v rámci zvoleného dovolacího důvodu pak směřují výlučně proti výroku o vině, tedy pokud byl obviněný uznán vinným přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku.
22. Po seznámení se s obsahem dovolání obviněného je dále nutné upozornit na to, že obviněný ve svém dovolání v podstatě pouze opakuje obhajobu, kterou uplatnil již před nalézacím soudem v průběhu hlavního líčení a kterou následně zopakoval v rámci svého odvolání proti odsuzujícímu rozsudku nalézacího soudu. Za této situace, je-li zároveň zjišťováno, že se s touto obhajobou dovolatele soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, je zpravidla nutné dovolání označit jako zjevně neopodstatněné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, resp. ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 5 Tdo 219/2002). Takováto situace ohledně uplatnění námitek, se kterými se oba nižší soudy již vypořádaly, nastala i v této trestní věci. Oba soudy, tedy jak Okresní soud v Trutnově jako soud nalézací, tak Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací, se s obhajobou obviněného, která se nyní znovu objevuje v jeho dovolací argumentaci, dostatečně vypořádaly a na jejich závěry by tak bylo možné plně odkázat.
23. Z pohledu dovolacího přezkumu a při vědomí obsahu dovolaní obviněného a povahy jeho námitek je nutno dále konstatovat, že dovolací námitky obviněného uplatněné v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tř. ř. nesměřují proti právnímu posouzení skutku (či jinému hmotněprávnímu posouzení) v duchu tohoto dovolacího důvodu, ale toliko do oblasti dokazování, a to zejména proti hodnocení provedených důkazů. Jak již bylo konstatováno výše, v dovolacím řízení nelze opětovně hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci ani přezkoumávat úplnost provedeného dokazování z pohledu ustanovení §2 odst. 5 tr. ř., ale ani se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Skutkový stav lze při rozhodování o odvolání hodnotit zásadně pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souladu s ustanoveními hmotného práva. Přitom je třeba vycházet ze skutkového stavu zjištěného v průběhu trestního řízení a vyjádřeného ve výroku rozsudku. Skutková zjištění a jejich právní posouzení je vždy třeba důsledně odlišovat, a to i přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotněprávní posouzení vždy na skutková zjištění navazují .
24. Pokud se tedy nyní obviněný v rámci dovolacího řízení snaží Nejvyššímu soudu předestřít jinou verzi skutkového děje či jeho některé jiné zásadní okolnosti, než k jakým dospěly soudy nižších stupňů, tedy verze o tom, kdy a kde řídil, že řídil před požitím alkoholu , pak se nachází mimo rámec uplatněného dovolacího důvodu (přestože tak činí toliko formálním poukazem na nesprávné právní posouzení skutku), a to i při odhlédnutí od toho, že tyto své verze v průběhu trestního řízení opakovaně měnil, což již samo o sobě pro věrohodnost jeho obhajoby nesvědčí.
25. Uvedené námitky (skutkového charakteru) by pak bylo možné v rámci dovolacího řízení přezkoumat pouze tehdy, pokud by byl dán tzv. extrémní nesoulad právního posouzení skutku s učiněnými skutkovými závěry, popř. skutkových závěrů s provedenými důkazy, a jestliže by tato námitka byla dovolatelem formálně uplatněna v podaném dovolání a odpovídajícím způsobem odůvodněna. V této trestní věci obviněný námitku extrémního nesouladu neuplatňuje a současně jej Nejvyšší soud neshledává.
26. Přestože tedy obviněný namítá, že nebylo bez důvodných pochybností prokázáno, že se dopustil posuzovaného jednání a z důvodů výše uvedených se tak nachází mimo rámec uplatněného dovolacího důvodu, neboť tyto jeho námitky ve skutečnosti nesměřují proti právnímu posouzení skutku či jinému hmotněprávnímu posouzení v duchu uplatněného dovolacího důvodu, ale vycházejí z odlišného náhledu obviněného na způsob hodnocení důkazů, nelze těmto námitkám přiznat relevanci ani po věcné stránce.
27. Již okresní soud (v rámci odvolacího řízení obviněný svoji obhajobu pouze zopakoval) při svých úvahách o vině obviněného důvodně vycházel z výpovědi svědků J. T. a M. K., kteří se oba shodují nejen v tom, že obviněný řídil, ale i v tom, kdy a kde tomu tak bylo (oba jej viděli v době mezi 19.00 a 20.00 hod. jet po místní komunikaci jeho osobním vozem k jeho domu), či v tom, že na obviněném po vystoupení z vozu registrovali známky podnapilosti, a že do svědka K. dokonce strčil. Svědectví těchto dvou osob pak nalézací soud z hlediska jejich věrohodnosti konfrontoval s věrohodností obviněného. Okresní soud v tomto směru zároveň podrobil jeho výpověď rozboru a srovnání, a to jeho výpovědi v přípravném řízení a u hlavního líčení a poukázal na rozpory, které obviněný přesvědčivě nevysvětlil. Poukázal také na rozpory v jeho výpovědi z hlediska údajů svědka F. I., který měl potvrzovat jeho obhajobu. Pokud okresní soud vysvětlil, proč výpovědi obviněného a svědka I. nevěří, pak lze považovat takový závěr za zcela důvodný a správný. V situaci, kdy byla hladina alkoholu v krvi obviněného zjištěna dechovými zkouškami, o jejichž výsledcích není důvodu pochybovat (sám obviněný jejich relavanci nezpochybňuje) a pokud se takto obviněný nacházel v pásmu těžké opilosti, pak všem těmto zjištěným skutečnostem odpovídá i soudy dovozovaná právní kvalifikace přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku.
V.
Způsob rozhodnutí dovolacího soudu
28. S ohledem na výše uvedené tak mohl Nejvyšší soud shrnout, že dovolací námitky obviněného není zásadně možné podřadit pod jím uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a to ani z pohledu toho, že by byl dán (jím neuplatněný) tzv. extrémní nesoulad právního posouzení skutku s učiněnými skutkovými závěry, popř. skutkových závěrů s provedenými důkazy. V důsledku toho pak nejsou jeho námitky z povahy věci podřaditelné ani pod implicitně uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Z těchto důvodů Nejvyšší soud o dovolání obviněného rozhodl způsobem uvedeným v §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. podle kterého Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř .
29. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož „[v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“ .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 2. 7. 2020
JUDr. Pavel Šilhavecký
předseda senátu
Zpracoval:
JUDr. Aleš Kolář