ECLI:CZ:NS:2020:3.TDO.765.2020.1
sp. zn. 3 Tdo 765/2020-158
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 7. 2020 o dovolání, které podal obviněný J. H., nar. XY, okres Tachov, trvale bytem XY, XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve věznici Kynšperk nad Ohří, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 11. 3. 2020, sp. zn. 50 To 38/2020, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Sokolově pod sp. zn. 6 T 58/2019, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Sokolově ze dne 15. 11. 2019, sp. zn. 6 T 58/2019 , ve spojení s opravným usnesením ze dne 25. 11. 2019, sp. zn. 6 T 58/2019, byl obviněný J. H. uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. f) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen „tr. zákoník“).
2. Tohoto trestného činu se obviněný podle skutkových zjištění soudu prvního stupně dopustil tím, že
v XY a v XY, okres Sokolov, v době od 16:00 hodin dne 7. 4. 2019 do 10:00 hodin dne 10. 5. 2019, kdy byl na základě příkazu k dodání do výkonu trestu omezen na svobodě a následně do výkonu trestu odnětí svobody dodán, bez závažného důvodu nenastoupil na výzvu Okresního soudu v Tachově trest odnětí svobody v délce 36 měsíců se zařazením do věznice s ostrahou uložený mu rozsudkem Okresního soudu v Tachově ze dne 30. 5. 2018, sp. zn. 9T 49/2017, který nabyl právní moci dne 19. 2. 2019, ačkoli výzvu k nástupu do výkonu tohoto trestu odnětí svobody nejpozději do 16:00 hodin dne 31. 3. 2019 osobně převzal dne 7. 4. 2019 .
3. Za uvedený přečin byl obviněný odsouzen podle §337 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
4. Proti rozsudku Okresního soudu v Sokolově ze dne 15. 11. 2019, sp. zn. 6 T 58/2019, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce odvolání .
5. O podaném odvolání rozhodl Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 11. 3. 2020, sp. zn. 50 To 38/2020 , tak, že podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (dále jen „tr. ř.“), zrušil napadený rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o trestu a podle §259 odst. 3 znovu rozhodl tak, že se obviněný podle §337 odst. 1 tr. zákoníku odsuzuje k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání pěti měsíců, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
6. Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 11. 3. 2020, sp. zn. 50 To 38/2020, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání , které opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
7. Obviněný je toho názoru, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, neboť zjištěný skutek byl nesprávně kvalifikován jako přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání, ačkoli se podle něj ve vztahu k jeho osobě o trestný čin vůbec nejednalo.
8. Dovolatel připouští, že soudy provedly všechny jím navrhované důkazy. Namítá však, že rozhodnutí jsou zatížena extrémním nesouladem mezi skutkovými zjištěními a způsobem jejich právního posouzení, neboť z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů nevyplývá zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením, učiněnými skutkovými zjištěními a právními závěry. Proto je podle něj zásah Nejvyššího soudu do skutkových zjištění přípustný.
9. Obviněný dále uvádí, že je sice pravdou, že nenastoupil do výkonu trestu odnětí svobody, nicméně uvedeného jednání se nedopustil v úmyslu mařit výkon úředního rozhodnutí, neboť nevěděl, že má do výkonu trestu nastoupit. Z jeho jednání tak podle něj nelze dovodit úmyslné zavinění. Obviněný připomíná okolnosti doručení výzvy k nástupu výkonu trestu odnětí svobody a uvádí, že si byl vědom toho, že mu na jím sdělenou adresu bude výzva, stejně jako rozhodnutí odvolacího soudu, doručována, přičemž poštu si vyzvedával alespoň jednou měsíčně. Neměnil ani místo svého pobytu, neodmítl výslovně převzít zásilku s výzvou a nebránil se tak nástupu výkonu trestu. Nesouhlasí s tím, že by si nepřebíral poštu. Přiznává pouze, nevyužil možnosti obrátit se na soud, aby se informoval o stanovení data nástupu do výkonu trestu. Uvádí, že se spoléhal na to, že mu bude výzva k nástupu trestu doručena jako v minulosti, přičemž počítal s tím, že v poskytnuté lhůtě do výkonu trestu řádně nastoupí. V jeho případě tak nelze dospět k závěru o zavinění ani ve formě nepřímého úmyslu.
10. Z těchto důvodů obviněný Nejvyššímu soudu navrhuje, aby zrušil obě rozhodnutí soudů nižších stupňů a sám rozhodl tak, že se obviněný zprošťuje obžaloby, popř. aby věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
11. Dovolání obviněného bylo ve smyslu §265h odst. 2 věty první tr. ř. zasláno nejvyššímu státnímu zástupci k případnému vyjádření. K dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“).
12. Státní zástupce úvodem konstatuje, že dokazování bylo provedeno v potřebném rozsahu, přičemž důkazy byly provedeny a hodnoceny v souladu s §2 odst. 6 tr. ř. Závěry nalézacího soudu jsou podle něj logické a řádně odůvodněné. Rovněž i odvolací soud podle něj věc přezkoumal v potřebném rozsahu. Extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními proto státní zástupce neshledává.
13. K namítané absenci úmyslného zavinění státní zástupce uvádí, že pokud si obviněný písemnosti na jím uvedené adrese řádně nepřebíral, bylo pouze na něm, aby si ohlídal převzetí zásilky, neboť si musel být prokazatelně vědom skutečnosti, že se blíží jeho nástup k výkonu trestu odnětí svobody. Podle státního zástupce tak bylo pouze vlastním pochybením obviněného, pokud zásilky nepřebíral a s jejich obsahem se včas neseznámil. Již skutečnost, že si zásilku nepřevzal, čímž nastala fikce doručení výzvy k nástupu trestu, jakož i absence jakýchkoli dalších aktivit ze strany obviněného, jimiž by projevoval zájem o věc, by podle státního zástupce v zásadě svědčily o závěru o úmyslném zavinění.
14. V nyní posuzované věci je navíc podle státního zástupce dovození úmyslného zavinění dovolatele o to jednoznačnější, že zásilku – a tedy i výzvu k nástupu trestu – se mu následně podařilo doručit, a to dne 7. 4. 2019 prostřednictvím Policie ČR. S takovým doručením sice nebyly spojeny právní účinky (ty mělo již předchozí doručení tzv. fikcí), podstatné však je, že obviněný se s obsahem zásilky také fakticky seznámil. Evidentně tudíž velmi dobře věděl, že již byl vyzván k nástupu trestu a že k prvotnímu faktickému nedoručení zásilky (resp. k doručení tzv. fikcí) došlo pouze jeho vinou. Jeho povinností tedy podle státního zástupce bylo po obeznámení se s výzvou výkon trestu neprodleně nastoupit (případně alespoň projevit aktivitu a informovat se na soudě). Pokud tak neučinil, nemůže nyní podle mínění státního zástupce úspěšně namítat nedostatek úmyslu ve vztahu ke spáchání přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. f) tr. zákoníku. Na uvedeném závěru nemůže nic změnit ani skutečnost, že s obsahem zásilky se dovolatel fakticky seznámil až po dni, který byl ve výzvě stanoven jako nejzazší den nástupu výkonu trestu (tj. po 31. 3. 2019).
15. Vzhledem k výše uvedenému státní zástupce navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Současně souhlasí s tím, aby Nejvyšší soud v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil rozhodnutí v neveřejném zasedání, jakož i s tím, aby podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. s tím Nejvyšší soud v neveřejném zasedání učinil i jiné než navrhované rozhodnutí.
III.
Přípustnost dovolání
16. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná.
17. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
18. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
19. Obviněný v podaném dovolání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
20. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je pak dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu (k problematice extrémního rozporu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 849/2006, nebo nálezy Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. I. ÚS 4/04, anebo ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, popř. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05) – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve skutkové větě výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
21. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k této Úmluvě.
22. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zásadně jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
23. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
24. Na podkladě obviněným uplatněného dovolacího důvodu a uvedených východisek mezí dovolacího přezkumu pak mohl Nejvyšší soud přistoupit k posouzení jednotlivých dovolacích námitek obviněného.
IV.
Důvodnost dovolání
25. Z obsahu dovolání obviněného je zřejmé, že tento v rámci uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nesouhlasí se závěrem soudů, podle kterého lze na podkladě provedeného dokazování konstatovat, že se stíhaného jednání dopustil úmyslně. Obviněný tedy nesouhlasí se závěry soudů ohledně subjektivní stránky trestného činu, když další dovolací námitky proti výroku o vině (ani proti výroku o trestu) neuplatňuje. Této námitce se Nejvyšší soud bude věnovat níže v tomto usnesení.
26. Na straně druhé pak obviněný uplatňuje i námitky skutkového a procesního charakteru, které již pod uplatněný dovolací důvod podřadit nelze. Jedná se takto o v zásadě obecně formulované námitky obviněného, že neexistuje logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením, skutkovými zjištěními a právními závěry.
27. V každém případě lze u prakticky všech uplatněných námitek konstatovat, že obviněný ve svém dovolání do značné míry opakuje obhajobu, kterou uplatnil již před nalézacím soudem v průběhu hlavního líčení a kterou následně zopakoval v rámci svého odvolání proti odsuzujícímu rozsudku nalézacího soudu. Za této situace, je-li zároveň zjišťováno, že se s touto obhajobou dovolatele soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, je zpravidla nutné dovolání označit jako zjevně neopodstatněné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, resp. ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 5 Tdo 219/2002).
28. Takováto situace ohledně uplatnění námitek, se kterými se oba nižší soudy již vypořádaly, nastala i v této trestní věci. Oba soudy, tedy jak Okresní soud v Sokolově jako soud nalézací, tak Krajský soud v Plzni jako soud odvolací, se s obhajobou obviněného, která se nyní znovu objevuje v jeho dovolací argumentaci, dostatečně vypořádaly a na jejich závěry by tak bylo možné plně odkázat. Takto se oba soudy věnovaly i otázce subjektivní stránky trestného činu, kterou po doplnění dokazování shrnul ve svém rozhodnutí zejména Krajský soud v Plzni v odůvodnění svého rozsudku pod body 11 až 15.
29. Pokud jde o výhrady obviněného k provedenému dokazování, je nutné tyto jeho námitky označit za námitky skutkového a procesního charakteru, které z pohledu dovolacího přezkumu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (s výhradou dále v tomto usnesení rozvedenou) ze své podstaty nesměřují proti právnímu posouzení skutku či jinému hmotněprávnímu posouzení v duchu tohoto dovolacího důvodu. Jak již bylo konstatováno výše (viz body 20 až 22), v dovolacím řízení již nelze opětovně hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř. ani se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Skutkový stav lze při rozhodování o dovolání hodnotit zásadně pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souladu s ustanoveními hmotného práva. Přitom je třeba vycházet ze skutkového stavu zjištěného v průběhu trestního řízení a vyjádřeného ve výroku rozsudku. Skutková zjištění a jejich právní posouzení je vždy třeba důsledně odlišovat, a to i přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy na skutková zjištění navazují.
30. V této trestní věci však lze mít skutková zjištění soudů za správná a odpovídající provedeným důkazům a dokazování provedené zejména nalézacím soudem a následně doplněné odvolacím soudem nelze označit za povrchní, nedostatečné, či polovičaté, jak to v zásadě činí obviněný. Okresní soud v Sokolově postupem podle §2 odst. 5 tr. ř. v posuzované věci obstaral dostatek důkazních prostředků, které také zákonným způsobem provedl a hodnotil je v souladu s ustanovením v §2 odst. 6 tr. ř., přičemž své závěry závěr o vině včetně subjektivní stránky trestného činu dostatečným způsobem odůvodnil. Odvolací soud následně podané odvolání řádně přezkoumal, dokazování doplnil a následně se vypořádal se všemi uplatněnými námitkami. Pokud se tedy nyní obviněný v rámci dovolacího řízení snaží Nejvyššímu soudu předestřít jinou verzi skutkového děje či jeho některé jiné zásadní okolnosti, než k jakým dospěly soudy nižších stupňů, pak se nachází mimo rámec uplatněného dovolacího důvodu (přestože tak činí toliko formálním poukazem na nesprávné právní posouzení skutku).
31. Uvedené námitky (skutkového charakteru) by pak bylo možné v rámci dovolacího řízení přezkoumat pouze tehdy, pokud by byl dán tzv. extrémní nesoulad právního posouzení skutku s učiněnými skutkovými závěry, popř. skutkových závěrů s provedenými důkazy, a jestliže by tato námitka byla dovolatelem formálně uplatněna v podaném dovolání a odpovídajícím způsobem odůvodněna. V této trestní věci obviněný námitku extrémního nesouladu neuplatňuje a tento extrémní nesoulad v podobě tohoto extrémního rozporu skutkových zjištění a provedených důkazů ani zjišťován není. Proto je namístě skutková zjištění soudů respektovat a při hodnocení věci a posouzení navazující právní kvalifikace jednání obviněného právě z nich vycházet.
32. S ohledem na obsahovou stránku dovolání a s určitou mírou tolerance lze právní relevanci přiznat námitce obviněného založené na tvrzené absenci úmyslného zavinění, kterou sice pod vytýkaný dovolací důvod podřadit lze, je však nutné ji shledat jako zjevně neopodstatněnou.
33. Přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. f) tr. zákoníku se dopustí ten, kdo bez závažného důvodu nenastoupí na výzvu soudu trest odnětí svobody nebo se jiným způsobem neoprávněně brání nástupu výkonu tohoto trestu.
34. Závažným důvodem ve smyslu tohoto ustanovení bude především změna zdravotního stavu reálně bránící odsouzenému trest odnětí svobody nastoupit nebo přechodná těžká situace v rodině (potřeba zajistit péči o bezvládného partnera nebo rodiče, úmrtí v rodině) apod. Platí současně, že jakmile se rozhodnutí, podle něhož se má vykonat nepodmíněný trest odnětí svobody, stalo vykonatelným, předseda senátu písemně vyzve odsouzeného, je-li na svobodě, aby trest odnětí svobody ve stanovené lhůtě v určené věznici nastoupil. Odsouzený je pak povinen výzvy uposlechnout (§321 odst. 1 tr. ř.). Pokud pachatel nepřebírá výzvu k nástupu trestu nebo ji výslovně odmítne převzít nebo účelově mění místo svého pobytu, aby jej výzva k nástupu trestu nezastihla, naplňuje znak jiným způsobem se neoprávněně brání nástupu výkonu trestu (viz Šámal, P. a kol. Trestní zákoník, 2. vydání, Praha: C. H. Beck, 2012, s. 3191).
35. V projednávané trestní věci obviněný nijak nezpochybňuje svou vědomost o tom, že mu byl rozsudkem Okresního soudu v Tachově ze dne 30. 5. 2018, sp. zn. 9 T 49/2017, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 2. 2019, sp. zn. 7 To 279/2018, uložen nepodmíněný trest odnětí svobody a rovněž nenamítá, že by na jeho straně existoval nějaký závažný důvod, který by mu v nástupu výkonu tohoto trestu bránil.
36. Dále je nesporné, že výzva k nástupu trestu byla obviněnému doručována prostřednictvím České pošty, s. p., spolu s dalšími rozhodnutími (mj. usnesením odvolacího soudu o zamítnutí odvolání), a to na adresu, kterou sám označil jako adresu doručovací. Pokud na tomto místě zastižen nebyl, došlo dne 14. 3. 2019 k jejímu uložení na poště, o čemž byl obviněný vhodným způsobem vyrozuměn. Po uplynutí deseti dnů (dne 25. 3. 2019) a nevyzvednutí uložené zásilky obviněným byla vrácena soudu prvního stupně s odesláním dne 26. 3. 2019, přičemž okresnímu soudu byla doručena dne 27. 3. 2019. Téhož dne byl dán pokyn k doručení obsahu zásilky obviněnému prostřednictvím policie.
37. Je třeba konstatovat, že již marným uplynutím desetidenní lhůty bylo možno považovat zásilku s výzvou k nástupu trestu za doručenou tzv. fikcí (§64 odst. 4 tr. ř.), a to bez ohledu na to, zda posléze došlo k jejímu faktickému předání obviněnému či nikoli. Uvedené konstatování je nutné z hlediska trestní odpovědnosti obviněného vázat na to, že obviněný jako osoba v záležitostech trestního řízení zběhlá si byl velmi dobře vědom skutečnosti, že na adresu, kterou osobně sdělil orgánům činným v trestním řízení, bude doručováno přinejmenším rozhodnutí odvolacího soudu a také výzva k nástupu trestu, což nakonec ani ve svém dovolání nezpochybňuje. Pokud přitom písemnosti na uvedené adrese řádně nepřebíral, bylo pouze na něm, aby si ohlídal převzetí zásilky, neboť si musel být prokazatelně vědom skutečnosti, že se blíží jeho nástup k výkonu trestu odnětí svobody. Již za této situace, kdy si nepřevzal zásilku, v důsledku čehož nastala fikce doručení výzvy k nástupu trestu, a pokud neprojevoval zájem o přebírání zásilek, je pouze jeho vlastním pochybením, že se s jejich obsahem včas neseznámil a v důsledku toho řádně a včas nenastoupil do výkonu trestu odnětí svobody. Již za tohoto stavu věci lze podle názoru Nejvyššího soudu dospět k závěru o úmyslném zavinění obviněného, a to (minimálně) v podobě nepřímého úmyslu podle §15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku.
38. Nejvyšší soud je však v nyní posuzované věci přesvědčen, že obviněnému lze dokonce přičítat zavinění v podobě přímého úmyslu podle §15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, a to s ohledem na to, že obviněnému byla nakonec výzva k nástupu trestu odnětí svobody doručena dne 7. 4. 2019 prostřednictvím Policie ČR. Přestože s "doručením" této výzvy nebyly spojeny právní účinky, neboť ty mělo již předchozí doručení tzv. fikcí, podstatné je, že obviněný se s obsahem zásilky seznámil, což sám opět nezpochybňova1. Obviněný tedy velmi dobře věděl, že byl již k nástupu trestu vyzván, stejně jako, že k prvotnímu faktickému nedoručení zásilky (resp. k doručení tzv. fikcí) došlo pouze jeho vinou. Za této situace tedy bylo jeho povinností neprodleně nastoupit do výkonu trestu, případně nastalou situaci z vlastní iniciativy, například dotazem na soud či věznici, řešit. Pokud tak neučinil, nemůže nyní úspěšně namítat nedostatek úmyslu ve vztahu ke spáchání přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. f) tr. zákoníku, a to bez ohledu na skutečnost, že se s obsahem zásilky seznámil až po dni, který byl ve výzvě stanoven jako nejzazší den nástupu výkonu trestu, tedy po 31. 3. 2019.
39. Z tohoto důvodu proto považuje Nejvyšší soud tuto námitku obviněného a ve svém souhrnu pak i jeho dovolání za zjevně neopodstatněné.
V.
Způsob rozhodnutí dovolacího soudu
40. Ze shora uvedených důvodů Nejvyšší soud o dovolání obviněného rozhodl způsobem uvedeným v §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. podle kterého Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné .
41. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož „[v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“ .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 30. 7. 2020
JUDr. Petr Šabata předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Aleš Kolář