ECLI:CZ:NS:2020:30.CDO.1279.2019.1
sp. zn. 30 Cdo 1279/2019-162
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Víta Bičáka a soudců Mgr. Michaela Nipperta a JUDr. Pavla Simona ve věci žalobce D. D. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Petrem Miketou, advokátem se sídlem v Ostravě-Slezská Ostrava, Jaklovecká 1249/18, proti žalované České republice - Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 34 C 169/2017, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 11. 2018, č. j. 11 Co 191/2018-114, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě jako odvolací soud rozsudkem ze dne 2. 11. 2018, č. j. 11 Co 191/2018-114, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Ostravě jako soudu prvního stupně ze dne 29. 3. 2018, č. j. 34 C 169/2017-75, kterým byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 4 000 000 Kč.
Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce (dále také „dovolatel“) včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 2. 2019 (viz čl. IV, XII zákona č. 287/2018), dále jen „o. s. ř.“
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Z uvedených ustanovení i z ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu vyplývá, že požadavek, aby dovolatel uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, představuje obligatorní náležitost dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. , je dovolatel povinen vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu §237 o. s. ř. či jeho části, aniž by bylo z dovolání zřejmé, od jaké (konkrétní) ustálené rozhodovací praxe se v rozhodnutí odvolací soud odchýlil, která konkrétní otázka hmotného či procesního práva má být dovolacím soudem vyřešena nebo je rozhodována rozdílně, případně (jako je tomu v posuzované věci), od kterého (svého dříve přijatého) řešení se dovolací soud má (podle mínění dovolatele) odchýlit (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSCR 55/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2013, sp. zn. 25 Cdo 1559/2013, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, dále také například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1983/2013 , ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013 , ze dne 16. 9. 2013, sp. zn. 22 Cdo 1891/2013 , ze dne 17. 2. 2014, sp. zn. 32 Cdo 14/2014 , a ze dne 11. 1. 2017, sp. zn. 33 Cdo 5692/2016 ; rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na http://www.nsoud.cz ).
Ústavní soud pak ve své rozhodovací praxi shledává takovýto požadavek ústavně konformním (srov. například usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2015, sp. zn. II. ÚS 2716/13 , a zejména stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16 ; rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://wwwnalus.usoud.cz ).
Ústavní soud se dále k otázce náležitostí dovolání vyjádřil v usnesení ze dne 26. 6. 2014, sp. zn. III. ÚS 1675/14, kde přiléhavě vysvětlil účel povinnosti dovolatele uvést, v čem konkrétně spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Účelem zavedení této povinnosti je podle Ústavního soudu „regulace vysokého počtu problematicky formulovaných dovolání a preventivní působení na advokáty potenciálních dovolatelů, aby se otázkou přípustnosti dovolání odpovídajícím způsobem zabývali. To mělo vést k tomu, že dovolání nakonec podáno nebude, neboť advokát při reflexi dosavadní judikatury Nejvyššího soudu sám zjistí, že dovolání rozumný smysl podávat nemá.“
Těmto zákonným požadavkům na vymezení přípustnosti dovolatel nedostál, neboť konkrétní právní otázku nevymezil a nelze ji zjistit ani z obsahu dovolání. V souvislosti s tvrzenou přípustností dovolání, kterou spatřuje v tom, že „má být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“, nijak neoznačil příslušné judikatorní závěry Nejvyššího soudu, od nichž by se měl dovolací soud odchýlit při posuzování promlčení práva na odčinění nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení, respektive při posouzení otázky ústavnosti šestiměsíční promlčecí lhůty stanovené v §32 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, dále také „OdpŠk“, a při posuzování námitky promlčení vznesené z hlediska možného rozporu s dobrými mravy.
Nejvyšší soud vzhledem k výše uvedenému, aniž nařizoval jednání ( §243a odst. 1 věta první o. s. ř. ), dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl, neboť trpí vadami, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, a tyto vady nebyly žalobcem v zákonné lhůtě odstraněny (§241b odst. 3 o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 10. 6. 2020
Mgr. Vít Bičák
předseda senátu