ECLI:CZ:NS:2020:32.CDO.3040.2018.3
sp. zn. 32 Cdo 3040/2018-351
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Miroslava Galluse a Mgr. Jiřího Němce ve věci žalobkyně BVD PECE spol. s r. o. , se sídlem v Sadově, Podlesí 57, PSČ 360 01, identifikační číslo osoby 25240340, zastoupené Mgr. Michalem Burešem, advokátem se sídlem v Karlových Varech, T. G. Masaryka 282/57, proti žalované SIMUL trust a. s. , se sídlem v Komorní Lhotce č. p. 27, PSČ 739 53, identifikační číslo osoby 27827259, zastoupené Mgr. Lenkou Hnilicovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Lublaňská 6/55, o zaplacení částky 94 867,20 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 11 Cm 23/2012, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. 10. 2017, č. j. 7 Cmo 4/2017-306, takto:
I. Řízení o „dovolání“ proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 10. 2016, č. j. 11 Cm 23/2012-244, se zastavuje .
II. Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. 10. 2017, č. j. 7 Cmo 4/2017-306, v té části prvního výroku, jíž byl potvrzen rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 10. 2016, č. j. 11 Cm 23/2012-244, v části výroku pod bodem I přisuzující žalobkyni částku 109 500 Kč a ukládající žalované zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 118 951 Kč, a ve výroku o náhradě nákladů řízení státu pod bodem III, jakož i ve třetím a čtvrtém výroku o nákladech řízení před soudy obou stupňů, a rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 10. 2016, č. j. 11 Cm 23/2012-244, v části výroku pod bodem I přisuzující žalobkyni částku 109 500 Kč a ukládající žalované zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 118 951 Kč, a ve výroku pod bodem III, se zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací Krajskému soudu v Ostravě k dalšímu řízení.
III. Ve zbytku se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Žalobkyně se v souzené věci po žalované domáhala zaplacení částky 823 867,20 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % z částky 600 000 Kč od 17. 8. 2011 do zaplacení, z částky 60 900 Kč od 10. 6. 2011 do zaplacení, z částky 94 867,20 Kč od 28. 3. 2012 do zaplacení a z částky 68 100 Kč od 10. 4. 2012 do zaplacení. Po změně žaloby, jejích částečných zpětvzetích a po vydání částečného rozsudku pro uznání zůstala předmětem sporu částka 94 867,20 Kč s úrokem z prodlení ve výši 0,05 % denně z této částky od 28. 3. 2012 do zaplacení a částka 109 500 Kč představující úrok z prodlení ve výši 0,05 % denně z částky 600 000 Kč od 17. 8. 2011 do 17. 8. 2012. Žalobkyně tvrdila, že na základě smlouvy o dílo pro žalovanou provedla repasi a úpravu elektrické vozo-komorové pece za cenu ve výši 750 000 Kč bez DPH, která nezahrnovala náklady na dopravu, cestovné techniků, montáž a zprovoznění pece. Po předání díla vystavila dne 2. 8. 2011 fakturu č. 1110339 na doplatek ceny díla ve výši 600 000 Kč, který byl uhrazen až v průběhu řízení, pročež požaduje příslušný smluvní úrok z prodlení, a dne 13. 3. 2012 vystavila fakturu č. 1120121 na částku 94 867,20 Kč za uvedené náklady. Ta zaplacena nebyla; vedle ní žalobkyně požaduje smluvní úrok z prodlení ve výši 0,05 % denně.
Žalovaná založila svou procesní obranu na argumentu, že faktura č. 1120121 znějící na částku 94 867,20 Kč byla vystavena předčasně, neboť montáž pece nebyla provedena bezchybně. Tvrdila, že poté, co žalobkyně pec dovezla a smontovala, se ukázalo, že pec není funkční, a to z důvodu vadného frekvenčního měniče. Po jeho výměně vyšlo najevo, že příčinnou nefunkčnosti pece byla vada na jednom ze čtyř motorů, což reklamovala a za montáž pece nezaplatila. Kromě toho žalobkyně chybně zapojila topná tělesa, v důsledku čehož došlo při zprovoznění a napojení přívodního kabelu ke zkratu a k jednorázovému „nadodběru“ elektrické energie, což provozovateli vnitřní distribuční sítě v areálu sídla žalované způsobilo škodu ve formě sankcí za překročení rezervované kapacity odběru elektrické energie ve výši 106 369,76 Kč včetně DPH. Provozovatel vůči žalované uplatnil právo na náhradu. Žalobkyně provedla opravu chybného zapojení v součinnosti se společností DASYS, spol. s r. o., která žalované následně vyúčtovala částky 28 536 Kč a 10 080 Kč. Všechny tři shora uvedené částky žalovaná v rámci procesní obrany uplatnila k započtení vůči žalovanému nároku.
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 3. 10. 2016, č. j. 11 Cm 23/2012-244, uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 94 867,20 Kč s tam blíže specifikovaným zákonným úrokem z prodlení od 28. 3. 2012 a částku 109 500 Kč představující smluvní úrok z prodlení ve výši 0,05 % denně z částky 600 000 Kč od 17. 8. 2011 do 17. 8. 2012 a rozhodl o nákladech řízení ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou (výrok pod bodem I), zamítl žalobu v rozsahu rozdílu mezi smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,05 % denně z částky 94 867,20 Kč od 28. 3. 2012 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení z této částky od 28. 3. 2012 do zaplacení (výrok pod bodem II), a rozhodl o nákladech řízení ve vztahu mezi žalovanou a státem (výrok pod bodem III).
Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že účastnice uzavřely smlouvu o dílo, na základě které měla žalobkyně dodat žalované elektrickou vozo-komorovou pec a provést její repasi. Pec je řízena programovatelným PLC s operátorským panelem v elektrické řídící skříni, která je umístěna v blízkosti pece s tím, že kabelové propojení mezi řídící skříní a pecí bude provedeno na místě horem. Ve smlouvě bylo dohodnuto, že objednatel ke dni zahájení montáže pece v rámci spoluúčasti a stavební připravenosti zajistí mj. pevný přívod elektrické energie s tam specifikovanými vlastnostmi (bod 10 obchodních podmínek) a že v případě, že nebude dílo možné zprovoznit z důvodů neležících na straně zhotovitele do dvou týdnů po jeho dodávce, je objednatel povinen hradit dílo stejně, jako by bylo splněno (bod 9 obchodních podmínek). Pec nebylo po montáži možno odzkoušet, neboť nebyl zajištěn přívod elektrické energie; bylo tak možné zkoušet pouze ovládací okruhy. Při předávání díla dne 15. 7. 2011 pracovník žalobkyně zjistil, že pec má chybný frekvenční měnič, což uvedl do předávacího protokolu s tím, že po odstranění nedostatků (chybný frekvenční měnič a aktualizovaný návod k obsluze) bude dílo považováno za předané. Žalovaná předávací protokol podepsala. Frekvenční měnič žalobkyně vyměnila dne 24. 8. 2011. Nebylo zjištěno, že by žalovaná zajistila přívod elektrické energie do dvou týdnů od 15. 7. 2011 ani od 24. 8. 2011, tedy od data, kdy došlo k výměně frekvenčního měniče a od kdy bylo dílo předané. Dne 29. 7. 2011 pracovník žalované sdělil telefonicky pracovníku žalobkyně, že došlo ke zkratu na přívodním kabelu, a ten viděl příčinu zkratu v tom, že dal špatné podklady pro zapojení pece, s tím však, že její odzkoušení a případné zjištění, že jsou podklady pro zapojení špatné, nebylo možno zjistit proto, že nebyl zajištěn přívod elektrické energie. Dne 1. 8. 2011 žalobkyně provedla opravu chybného zapojení topných spirál (na základě reklamace ze dne 29. 7. 2011), instalovala novou verzi SW a pec odzkoušela.
Soud prvního stupně dovodil, že jestli žalobkyně předala žalované pec dne 15. 7. 2011 a žalovaná k tomuto datu nezajistila dohodnutou stavební připravenost, zejména pevný přívod elektrické energie, pročež nebylo možno provést dohodnuté zkoušky (kromě zkoušky ovládacích okruhů), a bylo-li při té příležitosti zjištěno, že pec má chybný frekvenční měnič, který žalobkyně vyměnila dne 24. 8. 2011 (a předtím dne 1. 8. 2011 opravila na základě reklamace ze dne 29. 7. 2011 chybné zapojení topných spirál pece, nainstalovala novou verzi SW a odzkoušela pec), a nebylo-li prokázáno, že by žalovaná pevný přívod elektrické energie zajistila alespoň do dvou týdnů od dodávky pece, pak žalobkyně nemohla pec řádně odzkoušet a uvést do provozu a žalované vznikla v souladu se smlouvou o dílo povinnost zaplatit dílo tak, jako by bylo splněné. Usoudil, že účastníci uzavřeli smlouvu o dílo dle §536 odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, zrušeného ke dni 1. 1. 2014 (dále též jen „obch. zák.“), obsahující dohodu o ceně díla dle §536 odst. 3 obch. zák., o platebních podmínkách a o spoluúčasti objednatele dle §539 odst. 1 obch. zák. spočívající mj. v zajištění pevného přívodu elektrické energie pro zprovoznění pece. Dovodil, že provedení díla zahrnovalo i provedení dohodnutých zkoušek (zprovoznění) dle §555 odst. 2 obch. zák., a to v bodě 3 obchodních podmínek, v němž je vymezen způsob plnění „předáním do provozu, které bude potvrzeno podpisem protokolu“, a v bodě 9, podle kterého „v případě, že nebude možné dílo zprovoznit z důvodů neležících na straně zhotovitele do dvou týdnů po jeho dodávce, je objednatel povinen hradit dílo stejně, jako by bylo splněno“. Zároveň byla sjednána rozvazovací podmínka dle §36 odst. 2 věty druhé zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, zrušeného ke dni 1. 1. 2014 (dále též jen „obč. zák.“), že povinnost zhotovitele zprovoznit dílo pomine v případě, že zprovoznění díla nebude možné z důvodů na straně objednatele.
Soud prvního stupně navázal úvahou, že jestli se dne 15. 7. 2011 účastníci v předávacím protokolu dohodli na tom, že po výměně frekvenčního měniče bude dílo považováno za předané, k výměně došlo dne 24. 8. 2011 a nebylo prokázáno, že by ten den či v následujících dvou týdnech žalovaná v souladu se smlouvou o dílo zajistila pro možnost zprovoznění pece přívod elektrické energie, pak došlo k naplnění rozvazovací podmínky a pominula tedy povinnost zhotovitele provést zkoušky pece (její zprovoznění). Na základě toho uzavřel, že cena díla se stala splatnou dle §548 odst. 1 obch. zák. Vyjádřil názor, že splatnost ceny díla je výchozí pro posouzení oprávněnosti nároku na ostatní náklady spojené se zhotovením díla, neboť jde o náklady na dopravu, cestovné technika, montáž na místě a zprovoznění pece. Nastala-li rozvazovací podmínka splnění smlouvy bez zprovoznění pece a bylo-li prokázáno, že pec byla technikem žalobkyně instalována, pak uvedené náklady, které nebyly součástí ceny díla, se rovněž staly splatnými – nastala vyvratitelná právní domněnka o řádném splnění smlouvy. Podle názoru soudu žalovaná tuto domněnku nevyvrátila tvrzením, že nárok na zaplacení uvedených nákladů není dán proto, že montáž pece nebyla dosud bezchybně provedena. Argumentoval, že i kdyby žalobkyně montáž pece neprovedla bezchybně, pak v situaci, kdy žalovaná nesplnila svou smluvní povinnost poskytnout součinnost při zprovoznění pece, vzniklo by žalobkyni právo na zaplacení.
Úroky z prodlení z částky 600 000 Kč soud prvního stupně žalobkyni přisoudil ve smluvní výši 0,05 % denně. Z částky 94 867,20 Kč jí však přiznal úroky z prodlení v zákonné výši, s odůvodněním, že tato částka představuje náklady, o kterých se strany ve smlouvě o dílo dohodly, že netvoří součást ceny (budou účtovány zvlášť), pročež se na ně ujednání o smluvní výši úroků z prodlení nevztahuje. Byť je v bodě 13 písm. a) obchodních podmínek ujednáno, že zhotovitel má nárok na úroky z prodlení ve výši 0,05 % denně při prodlení s úhradou plateb, nikoliv ceny díla, považoval za legitimní vztáhnout smluvní úroky z prodlení pouze na ty platby, jejichž výše a splatnost byly stranám známy v době uzavírání smlouvy, což nebyl případ předmětných nákladů.
K uplatněným vzájemným nárokům na náhradu škody soud prvního stupně uzavřel, že žalovaná je neprokázala. Zjistil sice, že při zapojování pece pracovníci žalobkyně chybně zapojili topné spirály, což vedlo ke zvýšení odběru proudu na 1,7násobek, nebylo však prokázáno, že by v důsledku chybného zapojení topných spirál došlo dne 29. 7. 2011 k přetížení a ke zkratu, neboť pec obsahovala jištění proti nadproudu, které „zabrání, aby se tam něco zničilo“. Na základě toho dovodil, že mezi porušením smluvní povinnosti žalobkyní a tvrzenou škodou není příčinná souvislost. Mimoto nevzal za prokázané, že by vlivem chybného zapojení topných spirál ke zvýšenému odběru elektrické energie skutečně došlo. Dodal, že žalovaná nadto neprokázala, ba ani netvrdila, oč se měl odběr elektrické energie zvýšit a že jí vůbec nějaká újma vznikla, tedy že částku 106 369,76 Kč vyúčtovanou společností STABRA CZ, s. r. o. skutečně zaplatila. Stejně se vypořádal i s nároky na zaplacení částek 28 536 Kč a 10 680 Kč (zjevně správně 10 080 Kč, pozn. Nejvyššího soudu), o nichž žalovaná tvrdila, že je musela zaplatit společnosti DASYS, spol. s r. o., za odstranění závady.
Vrchní soud v Olomouci k odvolání obou účastníků v záhlaví označeným rozsudkem rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku pod bodem I ohledně povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částky 94 867,20 Kč a 109 500 Kč a ve výroku pod bodem III potvrdil (první výrok), ve zbývající části výroku pod bodem I ohledně povinnosti žalované zaplatit úroky z prodlení z částky 94 867,20 Kč a ve výroku pod bodem II tento rozsudek změnil tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 0,05 % denně z částky 94 867,20 Kč od 28. 3. 2012 do zaplacení (druhý výrok) a nahradit jí náklady řízení před soudem prvního stupně v částce 118 951 Kč (třetí výrok). Na nákladech odvolacího řízení přiznal žalobkyni částku 28 898 Kč (čtvrtý výrok).
Poté, co zopakoval dokazování body 8, 9 a 13 písm. a) obchodních podmínek smlouvy o dílo, odvolací soud zjistil, že smluvní strany si platební podmínky ujednaly v bodě 9 tak, že objednatel zaplatí zálohu ceny díla ve výši 250 000 Kč po podpisu smlouvy a zbytek ceny po předání pece do provozu; platby budou provedeny na základě faktur zhotovitele se splatností 14 dní. V případě, že nebude možno dílo zprovoznit z důvodů ležících na straně zhotovitele do dvou týdnů po jeho dodávce, se objednatel zavázal hradit dílo stejně, jako by bylo splněno. Bod 13 písm. a) smlouvy obsahoval sankční ujednání, podle kterého při prodlení úhrady plateb objednatelem má zhotovitel nárok na inkaso úroku ve výši 0,05 % z dlužné částky za každý den prodlení. Odvolací soud zdůraznil, že aby mohlo dojít k řádnému zprovoznění pece, bylo třeba součinnosti objednatele spočívající mj. v zajištění pevného přívodu elektrické energie, který bude proveden kabelem s měděnými vodiči, dimenzovaným podle elektrického příkonu pece se samostatným jištěním zapojeným v rozvodné skříni objektu, a zajištění dodávky energie pro zprovoznění pece. Z příslušných ustanovení smlouvy dovodil, že v případě, že žalovaná jako objednatel neposkytne součinnost, k níž se ve smlouvě zavázala, a z tohoto důvodu nebude možno pec zprovoznit, má se po uplynutí dvou týdnů po dodávce pece za to, že dílo bylo řádně předáno a závazek ze smlouvy o dílo byl ze strany žalobkyně splněn (k tomu odkázal na §548 odst. 1 větu první obch. zák.).
Odvolací soud konstatoval, že v řízení bylo prokázáno, že ve dnech 11. – 12. 7. 2011 pracovníci žalobkyně prováděli montáž pece, přičemž nebylo možno pec odzkoušet pro chybějící přívod elektrické energie. Při předání díla dne 15. 7. 2011 byla zjištěna vada frekvenčního měniče. Dle poznámky v předávacím protokole odstraněním této vady a dodáním aktualizovaného návodu k obsluze bude se mít za to, že dílo je předané. Výměna frekvenčního měniče byla žalobkyní provedena dne 24. 8. 2011, ani k tomuto datu však žalovaná nezajistila přívod elektrické energie ke zprovoznění pece a provedení zkoušky funkčnosti. Ještě před tím, a to dne 29. 7. 2011, žalovaná reklamovala chybné zapojení topných spirál, jejichž opravu žalobkyně provedla dne 1. 8. 2011. Odvolací soud uzavřel, že žalovaná nezajistila pevný přívod elektrické energie ve lhůtě dohodnuté ve smlouvě, tj. do dvou týdnů od dodávky pece, a tím nesplnila svoji povinnost vyplývající z bodu 10 (obchodních podmínek) smlouvy o dílo. Jelikož z tohoto důvodu nebylo možno pec odzkoušet a zprovoznit, nastala smlouvou předvídaná skutečnost, jejímž důsledkem byl vznik povinnosti objednatele zaplatit dílo tak, jako by bylo řádně splněno. Vzhledem k tomu, že dílo bylo dodáno dne 15. 7. 2011, pak uplynutím 14 dnů, které byly žalované dány na splnění její povinnosti zajistit přívod elektrické energie, vzniklo žalobkyni právo na zaplacení ceny díla včetně předmětných nákladů. Upozornil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení těchto nákladů fakturou č. 1120121 ze dne 13. 3. 2012 se čtrnáctidenní splatností ke dni 27. 3. 2012, tj. v souladu se smluvním ujednáním.
Odvolací soud však odmítl závěr soudu prvního stupně, že na předmětné náklady se nevztahuje ujednání o smluvní výši úroků z prodlení. Dovodil, že část ceny díla odpovídající těmto nákladům byla ve smlouvě sjednána způsobem jejího určení ve smyslu §536 odst. 3 obch. zák. a že z ujednání v bodě 13 nevyplývá, že by je nebylo možno vztáhnout k té části ceny díla, která odpovídala těmto nákladům. Je z něho naopak zřejmé, že smluvní strany sjednaly úrok z prodlení jako následek prodlení s plněním jakýchkoli peněžitých závazků žalované vyplývajících ze smlouvy. Uzavřel, že jestli se žalovaná dostala do prodlení se zaplacením nákladů vyúčtovaných fakturou ze dne 13. 3. 2012, jejíž splatnost nastala dne 27. 3. 2012, je povinna zaplatit žalobkyni sjednané smluvní úroky z prodlení.
Ve vztahu k nárokům na náhradu škody, které žalovaná v rámci své procesní obrany započetla, dal odvolací soud s odkazem na „rozhodnutí Nejvyššího soudu 25 Cdo 986/2001“ (jde o rozsudek ze dne 20. 2. 2003, sp. zn. 25 Cdo 986/2001; 25 Cdo 987/2001, uveřejněný pod číslem 14/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) za pravdu soudu prvního stupně v tom, že žalovaná neprokázala, že tvrzené částky skutečně zaplatila, neprokázala tedy, že jí vznikla škoda.
Rozsudek odvolacího soudu „včetně rozsudku soudu I. stupně“ napadla žalovaná dovoláním, a to proti všem jeho výrokům. Dovolání má za přípustné ve smyslu §237 občanského soudního řádu, neboť v projednávané věci jde o „případ, kdy bylo rozhodnutím odvolacího soudu potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně a věc sama má po právní stránce zásadní právní význam“.
Dovolatelka argumentuje, že „napadené rozhodnutí nalézacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného práva (posouzení splatnosti závazku, neplatnost smluvního úroku z prodlení, existence protinároku na náhradu škody), která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, a současně mají také za to, že řešená právní otázka (vznik nároku na zaplacení ceny díla) má být dovolacím soudem posouzena zcela jinak, než jak to učinil Krajský soud v Ostravě“. Odvolacímu soudu vytýká, že se „odchýlil při svém rozhodování od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (každé rozhodnutí musí být řádně odůvodněno a musí být z něho patrno, z jakého skutkového stavu soud stanovuje svůj právní závěr)“. Namítá též, že „právní hodnocení soudu je založeno na skutkových závěrech, které nemají oporu v provedeném dokazování (existence okolností při platbě, které neodpovídají konkludentnímu uznání dluhu)“.
Dovolatelka tvrdí, že v souzené věci jsou dány dovolací důvody dle §241a odst. 2 písm. a) a b) občanského soudního řádu, tedy že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Prosazuje názor, že „nalézací soud“ nesprávně právně posoudil otázku vzniku nároku na zaplacení částky 94 867,20 Kč, „včetně splatnosti tohoto nároku“, když shledal, že žalobkyni vzniklo právo na zaplacení ceny díla včetně předmětných nákladů uplynutím 14 dnů ode dne 15. 7. 2011, kdy mělo dle jeho závěrů dojít k dodání díla. Brojí rovněž proti posouzení otázky vzniku nároku na zaplacení částky 600 000 Kč; vytýká soudu, že vyšel pouze z faktury a nezkoumal, zda faktura byla vystavena oprávněně v souladu se smlouvou. Argumentuje, že „nalézací soud“ při posouzení podmínek pro fakturaci ceny díla nehodnotil otázku předání pece do provozu ve smyslu bodu 9 věty první smlouvy, ale soustředil se na naplnění podmínky uplynutí 14 dnů ode dne předání nezprovozněného díla z důvodů neležících na straně žalobkyně, a dospěl k nesprávnému právnímu závěru, že tato lhůta uplynula tím, že nezajistila ke dni předání díla přívod elektrické energie ke zprovoznění pece. Nesprávné právní posouzení spatřuje v tom, že soud právně nezhodnotil skutkový závěr, že dne 29. 7. 2011 reklamovala chybné zapojení topných spirál a vadu frekvenčního měniče a že výměna měniče byla realizována dne 24. 8. 2011. Prosazuje názor, že žalobkyni vzniklo právo na vystavení faktur za cenu díla až dne 25. 8. 2011, faktura č. 1110339 ze dne 2. 8. 2011 byla tedy vystavena předčasně a nemůže být považována za řádné uplatnění nároků ve smyslu bodu 9 věty druhé smlouvy. Zdůrazňuje, že splatnost podle této faktury stanovená na den „176. 8. 2011“ (správně zjevně 16. 8. 2011, pozn. Nejvyššího soudu) časově předcházela dni, kdy byla provedena výměna frekvenčního měniče. Tvrdí, že žalobkyně nevystavila řádnou fakturu, na základě které by začala běžet splatnost případného jejího závazku k úhradě ceny díla ve výši 600 000 Kč. Uzavírá k tomu, že „tedy právní otázka zní, zda pokud byla zjištěna vada předmětu díla při současném nesplnění další součinnosti objednatele nespojené s touto vadou, lze na tuto součinnost navázat splatnost ceny díla, když vada byla odstraněna až po uplynutí doby splatnosti takto stanovené, a lze tedy nárokovat cenu díla bez ohledu na neodstranění vady“.
Dovolatelka vytýká „nalézacímu soudu“ rovněž absenci posouzení, zda výše smluvních úroků z prodlení sjednaná ve smlouvě není v rozporu s dobrými mravy ve smyslu §39 obč. zák. Argumentuje, že soud měl otázku výše smluvního úroku z prodlení zkoumat ve všech souvislostech, zejména s přihlédnutím k tomu, že předmět díla zůstal po celou dobu ve vlastnictví žalobkyně, a výše úroku, která je o 100 % vyšší než výše zákonného úroku, měla být předmětem přezkumu odvolacího soudu.
Dovolatelka navrhuje, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalobkyně ve svém vyjádření k dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl, neboť dovolací námitky v něm uplatněné směřují toliko proti samotnému hodnocení důkazů a z nich vyvozeným skutkovým závěrům, aniž by dovolatelka formulovala jakoukoli otázku zásadního právního významu, která má být předmětem zkoumání dovolacího soudu.
Se zřetelem k době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu se pro dovolací řízení uplatní – v souladu s bodem 1 článku II, části první, přechodných ustanovení zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – občanský soudní řád ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále též jen „o. s. ř.“).
Po zjištění, že dovolání bylo podáno ve lhůtě stanovené v §240 odst. 1 o. s. ř. oprávněnou osobou při splnění podmínky povinného zastoupení (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), se dovolací soud nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Dovolatelka dovoláním napadá též rozhodnutí soudu prvního stupně a přípustnost dovolání spatřuje mimo jiné v tom, že otázka vzniku nároku na zaplacení ceny díla má být dovolacím soudem posouzena „zcela“ jinak, než jak ji posoudil Krajský soud v Ostravě. Dovolání je však mimořádným opravným prostředkem proti rozhodnutí odvolacího soudu (§236 odst. 1 o. s. ř.) a rozhodnutí soudu prvního stupně jím napadnout nelze. Proto také občanský soudní řád funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně neupravuje. Nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení ve smyslu ustanovení §104 odst. 1 ve spojení s §243b o. s. ř. (v bližším srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněného pod číslem 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Nejvyšší soud proto řízení o „dovolání” proti rozhodnutí soudu prvního stupně podle ustanovení §104 odst. 1 ve spojení s §243c odst. 1 o. s. ř. zastavil.
Argument, že určitá otázka hmotného práva má být dovolacím soudem posouzena jinak, než jak to učinil Krajský soud v Ostravě, ostatně významově neodpovídá požadavku, aby dovolacím soudem (již dříve, v jeho dosavadní rozhodovací praxi) vyřešená právní otázka jím (dovolacím soudem) byla posouzena jinak, totiž aby se dovolací soud od své dosavadní rozhodovací praxe odchýlil (z rozhodovací praxe Nejvyššího soudu srov. např. usnesení ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a usnesení ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, které je, stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu zde citovaná, dostupné na jeho webových stránkách).
Argumentace zásadním právním významem napadeného rozhodnutí ve vztahu k přípustnosti dovolání, stejně jako odkaz na ustanovení §241a odst. 2 písm. a) a písm. b) občanského soudního řádu vztažený k dovolacím důvodům, odpovídají občanskému soudnímu řádu ve znění účinném do 31. 12. 2012 a ve zde souzené věci jsou tudíž bezcenné. Totéž platí o námitce, že právní hodnocení soudu je založeno na skutkových závěrech, které nemají oporu v provedeném dokazování, neboť i tou je uplatněn dovolacímu důvod zakotvený v §241a odst. 3 občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2012. V režimu dovolacího řízení účinném od 1. 1. 2013 je dovolací přezkum ustanovením §241a odst. 1 o. s. ř. vyhrazen výlučně otázkám právním, ke zpochybnění skutkových zjištění odvolacího soudu nemá tudíž dovolatel k dispozici způsobilý dovolací důvod; tím spíše pak skutkové námitky nemohou založit přípustnost dovolání (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. 29 Cdo 2125/2014, ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. 29 Cdo 4097/2014, a ze dne 2. 5. 2016, sp. zn. 32 Cdo 5325/2015).
Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích opakovaně zdůrazňuje, že má-li být přípustnost dovolání založena tím, že rozhodnutí odvolacího soudu záviselo na řešení otázky v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud neřešené, dovolatel musí s dostatečnou určitostí a srozumitelností formulovat právní otázku, kterou má v rozhodovací praxi za dosud nevyřešenou a kterou by měl dovolací soud vyřešit právě v souzené věci, jak pro účely přezkumu správnosti právního posouzení odvolacího soudu, tak pro futuro , při plnění své úlohy zajišťovat jednotu a zákonnost rozhodování [§14 odst. 1 písm. a) zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů] (srov. např. usnesení ze dne 14. 9. 2010, sp. zn. 22 Cdo 3215/2008, ze dne 14. 11. 2018, sp. zn. 32 Cdo 2478/2018, či ze dne 16. 12. 2008, sp. zn. 28 Cdo 3440/2008). Tomu požadavku dovolatelka nedostála; z dovolání nelze seznat, jaké dosud neřešené právní otázky vykazující zobecňující potenciál a související s posouzením splatnosti závazku, neplatnosti smluvního úroku z prodlení a existencí protinároku na náhradu škody, na nichž spočívá rozhodnutí odvolacího soudu, by měl Nejvyšší soud řešit.
K namítané absenci posouzení souladu sjednané výše úroku z prodlení s dobrými mravy se dovolatelka ani nepokusila vymezit přípustnost dovolání.
Otázka, „zda, pokud byla zjištěna vada předmětu díla při současném nesplnění další součinnosti objednatele nespojené s touto vadou, lze na tuto součinnost navázat splatnost ceny díla, když vada byla odstraněna až po uplynutí doby splatnosti takto stanovené, a lze tedy nárokovat cenu díla bez ohledu na neodstranění vady“, která je srozumitelná jen v kontextu související dovolací argumentace, není oproti přesvědčení dovolatelky otázkou v rozhodovací praxi dovolacího soudu neřešenou. Předně je třeba rozlišovat mezi vznikem pohledávky (práva na zaplacení ceny díla) a její splatností (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 8. 12. 2010, sp. zn. 31 Cdo 5241/2007, ze dne 26. 11. 2008, sp. zn. 32 Cdo 2076/2007, a ze dne 27. 11. 2018, sp. zn. 32 Cdo 4443/2017); v souzené věci jde primárně o to, kdy vůbec právo na zaplacení vzniklo. Judikatura Nejvyššího soudu je dlouhodobě ustálená v tom, že určení doby vzniku nároku zhotovitele a povinnosti objednatele k úhradě ceny díla svěřuje ustanovení §548 odst. 1 obch. zák. v prvé řadě smlouvě a teprve tehdy, nevyplývá-li ze smlouvy nebo z obchodního zákoníku něco jiného, vzniká nárok na cenu provedením díla (srov. např. rozsudek ze dne 16. 12. 2003, sp. zn. 32 Odo 631/2002, uveřejněný v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod číslem C 2398, rozsudek ze dne 25. 11. 2011, sp. zn. 23 Cdo 2730/2010, a usnesení ze dne 5. 4. 2016, sp. zn. 32 Cdo 2446/2015, a ze dne 25. 4. 2017, sp. zn. 23 Cdo 5276/2016).
Odvolací soud se však od těchto judikatorních závěrů odchýlil, neboť ačkoliv deklaroval opak, při posouzení, kdy vzniklo žalobkyni právo na zaplacení části ceny díla ve výši 600 000 Kč a kdy se tato pohledávka stala splatnou, ve skutečnosti smluvní ujednání pominul, respektive při posouzení, jaké právní důsledky ze smlouvy v otázce vzniku práva na zaplacení ceny díla vyplývají, nevzal zřetel na zjištěný skutkový stav věci.
Podle skutkových zjištění bylo ve smlouvě ujednáno, že objednatel zaplatí zbytek ceny po předání pece do provozu s tím, že platba bude provedena na základě faktury zhotovitele se splatností 14 dní; nebude-li možné dílo zprovoznit z důvodů neležících na straně zhotovitele do dvou týdnů po jeho dodávce, je objednatel povinen hradit dílo stejně, jako by bylo splněno. Při předávání díla dne 15. 7. 2011 byla zjištěna závada frekvenčního měniče a v předávacím protokole bylo uvedeno a zástupci obou stran odsouhlaseno, že odstraněním této vady a dodáním aktualizovaného návodu k obsluze bude se mít za to, že dílo je předané. K výměně frekvenčního vodiče došlo dne 24. 8. 2011 (zda a kdy byl dodán aktualizovaný návod, soudy nižších stupňů nezjišťovaly, na této skutečnosti však dovolatelka své výhrady nezakládá). V rozporu s tím odvolací soud dovodil, že dílo bylo dodáno dne 15. 7. 2011, a při posouzení splatnosti části ceny díla ve výši 600 000 Kč vycházel z faktury žalobkyně ze dne 2. 8. 2011, ačkoliv v době, kdy byla tato faktura vystavena, nebyla ještě uvedená vada odstraněna, dílo tudíž nebylo dodáno a právo na zaplacení této části ceny díla ještě nevzniklo. Je proto třeba přisvědčit dovolatelce, že v tomto rozsahu spočívá rozhodnutí odvolacího soudu na nesprávném právním posouzení a dovolací důvod stanovený v §241a odst. 1 o. s. ř. je naplněn.
Tyto závěry, a především již samotná argumentace, jejímž prostřednictvím dovolatelka vymezila přípustnost dovolání, se však zcela zřejmě nevztahují na tu část ceny díla, kterou představují náklady ve výši 94 867,20, neboť ty byly vyúčtovány fakturou vystavenou až dne 13. 3. 2012, tedy po uplynutí čtrnáctidenní lhůty běžící od výměny frekvenčního vodiče, s níž bylo spojeno předání díla. Ve vztahu k té části rozhodnutí odvolacího soudu, jíž byla žalobkyni přisouzena částka 94 867,20 Kč s úrokem z prodlení ve výši 0,05 % denně z této částky od 28. 3. 2012 do zaplacení, se tedy dovolatelce přivodit přípustnost dovolání nezdařilo.
Rozsudek odvolacího soudu není v části, jíž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně přisuzující žalobkyni částku 109 500 Kč představující smluvní úrok z prodlení ve výši 0,05 % denně z částky 600 000 Kč od 17. 8. 2011 do 17. 8. 2012, z výše rozvedených důvodů správný a podmínky pro jeho změnu dány nejsou, Nejvyšší soud proto, aniž nařídil jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), toto rozhodnutí v uvedeném rozsahu zrušil, spolu se závislými výroky o nákladech řízení před soudy obou stupňů (§243e odst. 2 věta třetí o. s. ř.). Protože důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí také na rozhodnutí soudu prvního stupně, Nejvyšší soud v dotčeném rozsahu zrušil i toto rozhodnutí a věc podle §243e odst. 2 věty druhé o. s. ř. vrátil v tomto rozsahu soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Právní názor dovolacího soudu je pro soudy nižších stupňů závazný (§243g odst. 1 část věty za středníkem, ve spojení s §226 odst. 1 o. s. ř.).
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. 6. 2020
JUDr. Pavel Příhoda
předseda senátu