ECLI:CZ:NS:2020:32.CDO.4192.2019.1
sp. zn. 32 Cdo 4192/2019-264
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Miroslava Galluse a Mgr. Jiřího Němce ve věci žalobkyně Six&Others s. r. o. , se sídlem v Praze 1 – Novém Městě, V jámě 699/1, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 26732416, zastoupené Mgr. Michalem Klusákem, advokátem se sídlem v Praze, V jámě 699/1, proti žalované Parfumerii DOUGLAS, s. r. o. , se sídlem v Praze 1 – Novém Městě, Jungmannova 750/34, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 26766671, zastoupené JUDr. Monikou Novotnou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Platnéřská 191/2, o zaplacení částky 6 030 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 41 Cm 36/2013, o dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 11. 2018, č. j. 4 Cmo 46/2017-216, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 11. 2018, č. j. 4 Cmo 46/2017-216, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně se v souzené věci po žalované domáhala zaplacení částky 6 030 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení. Uplatněný nárok opřela o tvrzení, že se jedná o úhradu ušlého zisku, když s žalovanou uzavřela smlouvu o spolupráci při produkci magazínu, v níž se strany dohodly na realizaci alespoň šesti vydání Magazínu Douglas v roce 2012, avšak žalovaná svůj závazek porušila a k realizaci těchto magazínů vůbec nedošlo.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 12. 2. 2016, č. j. 41 Cm 36/2013-145, žalobu zamítl a uložil žalobkyni zaplatit žalované na nákladech řízení částku 118 773,60 Kč.
Proti rozsudku soudu prvního stupně podala žalobkyně odvolání. V průběhu odvolacího řízení žalobkyně poté, co bylo nařízeno na den 12. 12. 2018 odvolací jednání, podala dne 30. 10. 2018 návrh podle §107a odst. 2 občanského soudního řádu, aby na její místo do řízení vstoupila společnost RED SAND FINANCIAL INC., se sídlem v Majuro, Trust Company Complex, Ajeltake Road, Ajeltake Island, MH96960, Republika Marshallovy ostrovy, číslo společnosti 95017 (dále jen „společnost RED SAND FINANCIAL“). Zároveň požádala, aby bylo jednání za účelem rozhodnutí o procesním nástupnictví odročeno.
Vrchní soud v Praze návrhu žalobkyně vyhověl a v záhlaví označeným usnesením rozhodl, že na místo dosavadní žalobkyně vstupuje do řízení společnost RED SAND FINANCIAL.
Odvolací soud uvedl, že původní žalobkyně navrhla, aby společnost RED SAND FINANCIAL vstoupila do řízení, neboť na ni žalovanou pohledávku převedla smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 10. 9. 2018, kterou předložila k důkazu. Konstatoval, že společnost RED SAND FINANCIAL v této smlouvě vyslovila souhlas se vstupem do řízení, a na základě toho uzavřel, že byly splněny podmínky, za nichž lze návrhu dle §107a o. s. ř. vyhovět.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadla žalovaná dovoláním, v němž co do přípustnosti odkazuje na ustanovení §238a občanského soudního řádu.
Dovolatelka prosazuje názor, že návrh žalobkyně na vstup společnosti RED SAND FINANCIAL je ryze spekulativní a má vést toliko k tomu, aby dovolatelka neměla možnost vymáhat přiznané náklady řízení. Upozorňuje, že tato společnost sídlí na Marshallových ostrovech v objektu, který je sídlem tzv. offshorových společností založených bez základního kapitálu. Cituje závěry přijaté Nejvyšším soudem v „usnesení ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3012/2010“ (správně jde o usnesení sp. zn. 29 Cdo 3013/2010, uveřejněné pod číslem 46/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále jen „R 46/2012“), a Ústavním soudem v nálezu ze dne 9. 2. 2012, sp. zn. III. ÚS 468/11 (jde o rozhodnutí uveřejněné ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod číslem 30/2012), dle kterých je třeba, aby soudy při rozhodování o návrzích dle §107a o. s. ř. posuzovaly, zda nejde o zneužití procesní úpravy.
Dovolatelka navrhuje, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalobkyně se k dovolání nevyjádřila.
Se zřetelem k době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu se pro dovolací řízení uplatní - v souladu s bodem 1 článku II, části první, přechodných ustanovení zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - občanský soudní řád ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále též jen „o. s. ř.“).
Podle §238a o. s. ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka (§107a), o přistoupení dalšího účastníka (§92 odst. 1) a o záměně účastníka (§92 odst. 2).
Podle §241a odst. 1 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Dovolání bylo podáno ve lhůtě stanovené v §240 odst. 1 o. s. ř. oprávněnou osobou při splnění podmínek povinného zastoupení (§241 odst. 1, 4 o. s. ř.), je přípustné podle ustanovení §238a o. s. ř. a je i důvodné.
Podle §107a o. s. ř. má-li žalobce za to, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může dříve, než soud o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti, popřípadě ten, kdo převzal výkon vlastnického práva k majetku, o nějž v řízení jde, vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka; to neplatí v případech uvedených v §107 (odstavec 1). Soud návrhu usnesením vyhoví, jestliže se prokáže, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost uvedená v odstavci 1, a jestliže s tím souhlasí ten, kdo má vstoupit na místo žalobce; souhlas žalovaného nebo toho, kdo má vstoupit na jeho místo, se nevyžaduje (odstavec 2, věta první).
Z ustanovení §2 o. s. ř. vyplývá, že v občanském soudním řízení soudy projednávají a rozhodují spory a jiné právní věci a provádějí výkon rozhodnutí, která nebyla splněna dobrovolně; dbají přitom, aby nedocházelo k porušování práv a právem chráněných zájmů a aby práv nebylo zneužíváno.
Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi vysvětluje, že soud může ve výjimečných případech založit důvod k zamítnutí žalobcova návrhu podle §107a o. s. ř. (při jinak formálně doložených předpokladech pro to, aby takovému návrhu bylo vyhověno) prostřednictvím ustanovení §2 o. s. ř. Před rozhodnutím o návrhu podaném podle §107a o. s. ř. je třeba totiž zkoumat, zda nedošlo k postoupení pohledávky, které lze považovat za zneužití procesní úpravy za tím účelem, aby se možná pohledávka na náhradu nákladů řízení stala vůči neúspěšnému žalobci nedobytnou. Prostá obava, že případná pohledávka na náhradě nákladů řízení se v budoucnu stane nedobytnou, k takovému kroku však nepostačuje (nejistota o poctivosti pohnutek, jež účastníka vedly k postoupení soudně vymáhané pohledávky, k tak zásadnímu odepření procesní ochrany vést nemůže) [srov. např. dovolatelkou citované R 46/2012, a dále např. usnesení ze dne 25. 4. 2012, sp. zn. 32 Cdo 981/2012, ze dne 17. 2. 2014, sp. zn. 32 Cdo 2560/2012, a ze dne 4. 2. 2016, sp. zn. 32 Cdo 3399/2015, či rozsudek ze dne 12. 5. 2014, sp. zn. 32 Cdo 933/2013; tato rozhodnutí jsou dostupná, stejně jako dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu, na jeho webových stránkách].
Rovněž Ústavní soud zdůrazňuje, že obecné soudy nemohou přistupovat k rozhodnutí o procesním nástupnictví podle ustanovení §107a o. s. ř. formalisticky, ale musí také posoudit, zda nejde pouze o účelové zneužití procesní úpravy zejména s ohledem na ustanovení §2 o. s. ř., tj. zda pohledávka nebyla účelově postoupena s úmyslem zneužít procesní úpravu (srov. již zmíněný dovolatelkou citovaný nález sp. zn. III. ÚS 468/11).
Ve světle judikatury Nejvyššího soudu může zneužití úpravy procesního nástupnictví při singulární sukcesi podle §107a o. s. ř. podle okolností nasvědčovat například předchozí postup strany v průběhu řízení (srov. např. výše citované usnesení sp. zn. 32 Cdo 981/2012), délka a složitost soudního sporu (srov. např. usnesení ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 22 Cdo 3607/2013) nebo postoupení pohledávky na uměle vytvořený subjekt (srov. např. usnesení ze dne 26. 6. 2013, sp. zn. 25 Cdo 993/2013, a usnesení ze dne 26. 2. 2015, sp. zn. 29 Cdo 5112/2014, ústavní stížnost proti němuž podanou Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. III. ÚS 1457/15). Není zcela standardní a vyžaduje si pozornost při rozhodování o návrhu podle §107a o. s. ř, dojde-li k postoupení pohledávky, která je předmětem dlouhotrvajícího a poměrně složitého soudního sporu (srov. již citované usnesení sp. zn. 22 Cdo 3607/2013). Lze přihlédnout též k časové souvislosti mezi datem uzavření smlouvy o postoupení pohledávky a podáním návrhu na procesní nástupnictví a termínem odročeného jednání či k obtížně zjistitelné bonitě postupníka (obdobně srov. usnesení ze dne 14. 6. 2016, sp. zn. 33 Cdo 4180/2015).
Z obsahu spisu vyplývá, že společnost RED SAND FINANCIAL byla do příslušného rejstříku na Marshallových ostrovech zapsána dne 25. 1. 2018. Smlouva o postoupení pohledávky byla uzavřena relativně krátce na to dne 10. 9. 2018. Nejvyššímu soudu je přitom z jeho úřední činnosti (z dovolacího řízení vedeného pod sp. zn. 32 Cdo 3064/2018) známo, že žalobkyně ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 16 C 446/2014 a před Městským soudem v Praze jako soudem odvolacím pod sp. zn. 62 Co 421/2017 postupovala v obdobné procesní situaci obdobným způsobem a tam předložená smlouva o postoupení pohledávky na společnost RED SAND FINANCIAL byla datována již dnem 28. 2. 2018. Tak jako z oné smlouvy, ani ze smlouvy o postoupení pohledávky předložené ve zde souzené věci není seznatelná výše úplaty za postoupení svědčící o reálném hospodářském významu smlouvy. O bonitě postupníka není nic známo a vymáhání případné pohledávky v cizím státě, navíc mimo Evropskou unii, by bylo nepochybně podstatně obtížnější, než vymáhání pohledávky vůči tuzemskému subjektu. V řízení před soudem prvního stupně měla žalovaná plný úspěch, přičemž žalobkyni byla uložena povinnost zaplatit žalované na nákladech řízení částku 118 773,60 Kč.
Všechny tyto skutečnosti indikovaly ve světle citovaných judikatorních závěrů nezbytnost posoudit, zda návrh žalobkyně podle ustanovení §107a o. s. ř. není zneužitím práva ve smyslu ustanovení §2 o. s. ř. Jestliže se odvolací soud opomněl touto otázkou zabývat, je právní posouzení, na němž spočívá napadené rozhodnutí, neúplné a tudíž nesprávné a dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle §241a odst. 1 o. s. ř. byl dovolatelkou uplatněn důvodně.
Poněvadž nejsou podmínky pro změnu rozhodnutí odvolacího soudu [srov. §243d odst. 1 písm. b) o. s. ř.], Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), toto rozhodnutí zrušil (§243e odst. 1 o. s. ř.) a věc podle ustanovení §243e odst. 2 věty první o. s. ř. vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Právní názor dovolacího soudu je pro soudy nižších stupňů závazný (§243g odst. 1 část věty za středníkem, §226 odst. 1 o. s. ř.).
O nákladech dovolacího řízení soud rozhodne v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí (§243g odst. 1 věta druhá, §151 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. 2. 2020
JUDr. Pavel Příhoda
předseda senátu