ECLI:CZ:NS:2020:32.CDO.4281.2019.1
sp. zn. 32 Cdo 4281/2019-809
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců Mgr. Jiřího Němce a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobkyně Českého inkasního kapitálu, a. s. , se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí 808/66, identifikační číslo osoby 27646751, zastoupené JUDr. Romanem Majerem, advokátem se sídlem v Praze 4, Vyskočilova 1326/5, proti žalovaným 1) J. E. , narozenému XY, bytem XY a 2) J. Ú. , narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Pavlem Knitlem, advokátem se sídlem v Brně, Údolní 222/5, o zaplacení částky 64 064,02 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 10 C 87/2009, o dovolání žalované 2) proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 19. 2. 2018, č. j. 47 Co 404/2015-660, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně a žalovaná 2) nemají vzájemně právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Břeclavi rozsudkem ze dne 6. 8. 2015, č. j. 10 C 87/2009-502, uložil žalovaným 1) a 2) zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně částku 64 064,02 Kč spolu s úroky ve výši 9 363,79 Kč, s úroky ve výši 11,20 % ročně z částky 64 064,02 Kč od 1. 10. 2008 do zaplacení, s úroky z prodlení ve výši 5 544,50 Kč a s úroky z prodlení z částky 73 427,81 Kč ve výši 10,75 % ročně od 1. 10. 2008 do 31. 12. 2008 a dále ve výši a za dobu specifikovanou ve výroku (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení mezi žalobkyní a žalovaným 1) [výrok II.], mezi žalobkyní a žalovanou 2) [výrok III.], mezi žalovaným 1) a státem (výrok IV.) a mezi žalovanou 2) a státem (výrok V.).
Krajský soud v Brně k odvolání žalované 2) v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v té části výroku I., v níž bylo žalované 2) uloženo zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně s žalovaným 1) částku 53 036 Kč s 11,20% úrokem ročně od 1. 10. 2008 do zaplacení, kapitalizovaný úrok ve výši 3 612,84 Kč a 7,75% úrok z prodlení ročně z částky 53 036 Kč od 11. 5. 2012 do 30. 6. 2012 (první výrok), změnil jej v části výroku I. co do výše úroku z prodlení z částky 53 036 Kč od 1. 7. 2012 do zaplacení (druhý výrok), změnil jej v části výroku I., v níž soud prvního stupně uložil žalované 2) zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně s žalovaným 1) částku 11 028,02 Kč s příslušenstvím a kapitalizovaný úrok ve výši 5 750,95 Kč, tak, že žalobu v tomto rozsahu zamítl (třetí výrok), dále jej změnil v části výroku I., v níž soud prvního stupně žalované 2) uložil zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně s žalovaným 1) úrok z prodlení ve výši 5 544,50 Kč, úrok z prodlení z částky 73 427,81 Kč v zákonné výši od 1. 10. 2008 do 10. 5. 2012 a úrok z prodlení z částky 20 391,81 Kč v zákonné výši od 11. 5. 2012 do zaplacení, tak, že v tomto rozsahu žalobu zamítl (čtvrtý výrok), a rozhodl o nákladech řízení mezi žalobkyní a žalovanou 2) před soudy obou stupňů (pátý a šestý výrok).
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná 2) dovolání, v němž co do přípustnosti s odkazem na ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též jen „o. s. ř.“), uvádí, že odvolací soud se „odchýlil od ustálené rozhodovací praxe“. Navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k doplnění dokazování.
Podle ustanovení §237 občanského soudního řádu ve znění účinném od 30. 9. 2017 není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle ustanovení §242 odst. 1 o. s. ř. dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden.
Uvedením údaje podle ustanovení §242 odst. 1 o. s. ř. o tom, v jakém rozsahu dovolatel rozhodnutí odvolacího soudu napadá, je vymezena kvantitativní stránka přezkumné činnosti dovolacího soudu. Dovolatel v rámci svého dispozitivního oprávnění stanoví pro soud závazným způsobem meze, v jejichž rámci požaduje přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu, především tím, že označí jeden nebo některé z více výroků v rozhodnutí obsažených. Není-li proto v dovolání uvedeno, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, nebyl v takovém případě vymezen obsah přezkumné činnosti odvolacího soudu po kvantitativní stránce.
Podle §241b odst. 3 věty první o. s. ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen v průběhu trvání lhůty k dovolání.
Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích dovodil, že dovolání, které nebylo v propadné (prekluzivní) lhůtě (jak ji vymezuje §240 o. s. ř.) podle ustanovení §241b odst. 3 o. s. ř. doplněno o údaj o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, bude dovolacím soudem odmítnuto (srov. například usnesení ze dne 18. 6. 2003, sp. zn. 29 Odo 108/2002, uveřejněné pod číslem 21/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Nejvyšší soud nemá důvod se od tohoto závěru odchýlit ani v projednávané věci. Z dovolání žalované 2) se přitom podává, že dovolatelka v něm nevymezila rozsah, ve kterém napadá rozhodnutí odvolacího soudu, přičemž rozsah dovoláním dotčeného rozhodnutí není zjistitelný ani z dovolacího návrhu.
Může-li být dovolání přípustné jen podle ustanovení §237 o. s. ř. (jako v projednávané věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné (srov. shodně například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 8. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1705/2013, ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1983/2013, a ze dne 16. 9. 2013, sp. zn. 22 Cdo 1891/2013, jež jsou veřejnosti k dispozici, stejně jako dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu, na jeho webových stránkách).
Argument, podle kterého napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, může být způsobilým vymezením přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. jen tehdy, je-li z dovolání patrno, od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, a ze dne 28. 11. 2013, sen. zn. 29 ICdo 43/2013). Tomuto požadavku dovolatelka nedostála, neboť - ač zastoupena advokátem - na žádnou judikaturu dovolacího soudu neodkázala.
Dovolání tedy trpí vadami, neboť dovolatelka oproti požadavkům vymezeným pro obsah dovolání v ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. neuvedla, v jakém rozsahu rozhodnutí odvolacího soudu napadá a v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. §237 o. s. ř.).
Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl pro vady.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. 1. 2020
JUDr. Hana Gajdzioková
předsedkyně senátu