ECLI:CZ:NS:2020:32.ND.245.2020.1
sp. zn. 32 Nd 245/2020-211
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobce F. F. , narozeného XY, bytem XY, proti žalované České republice - Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, identifikační číslo osoby 00025429, o zaplacení částky 925 480 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 42 C 112/2015, o námitce podjatosti soudců soudního oddělení 30 uplatněné žalobcem v řízení o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. 5. 2019, č. j. 72 Co 131/2019-171, vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 30 Cdo 1365/2020, takto:
I. Soudci Nejvyššího soudu JUDr. František Ištvánek, Mgr. Vít Bičák a Mgr. Michael Nippert nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 30 Cdo 1365/2020.
II. Ve zbývajícím rozsahu se k námitce podjatosti soudců soudního oddělení 30 Nejvyššího soudu jako k nepřípustné nepřihlíží .
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 2 usnesením ze dne 8. 10. 2018, č. j. 42 C 112/2015-151, odmítl žalobu ze dne 13. 4. 2015 (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
Městský soud v Praze v záhlaví označeným usnesením k odvolání žalobce potvrdil usnesení soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Věc je vedena u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 30 Cdo 1365/2020 a rozhodnout o ní přísluší senátu občanskoprávního a obchodního kolegia tohoto soudu určenému rozvrhem práce Nejvyššího soudu pro rok 2020, složenému ze soudců JUDr. Františka Ištvánka, Mgr. Víta Bičáka a Mgr. Michaela Nipperta.
V přípise ze dne 18. 5. 2020, doručeném Nejvyššímu soudu téhož dne, dovolatel vznesl námitku podjatosti soudců soudního oddělení 30, kteří podle jeho názoru soudí diskriminačním způsobem a mají „perverzní komunistickou ideologii“. Dovolatel soudcům soudního oddělení 30 vytýká komunistickou minulost a to, že (sic) „zneužívají pravomoci úředních osob vedoucí k podpoře a propagaci fašisticko komunistické pachatele“.
Soudci Nejvyššího soudu, kteří podle rozvrhu práce mají v soudním oddělení 30 věc projednat a kterých se tím námitka podjatosti týká, tj. JUDr. František Ištvánek, Mgr. Vít Bičák a Mgr. Michael Nippert, ve svých vyjádřeních shodně uvedli, že nejsou v žádném poměru k projednávané věci, účastníkům či jejich zástupcům a nepodíleli se na vyřizování této věci u soudů nižších stupňů.
Podle ustanovení §16 odst. 1 věty druhé zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále jen „o. s. ř.“), o vyloučení soudců Nejvyššího soudu rozhodne jiný senát téhož soudu.
V souladu s rozvrhem práce Nejvyššího soudu pro rok 2020 byla věc o vyloučení soudců z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 30 Cdo 2088/2019 předložena senátu 32 Cdo.
Podle ustanovení §14 odst. 1 o. s. ř. soudci a přísedící jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti.
Podle ustanovení §14 odst. 4 o. s. ř. důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
Podle ustáleného výkladu podávaného soudní praxí (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 1999, sp. zn. 2 Cdon 828/96, uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 3, ročník 2000, pod číslem 33, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2001, sp. zn. 29 Odo 750/2001, uveřejněné v témže časopise číslo 3, ročník 2002, pod číslem 48, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 4. 2012, sen. zn. 29 NSČR 26/2012, uveřejněné pod číslem 85/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) soudcův poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu bezpochyby v případě, kdy by soudce sám byl účastníkem řízení, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech. Poměrem k věci se také rozumí situace, kdy soudce získal o věci poznatky jiným způsobem než z dokazování při jednání a v důsledku toho je jeho pohled na dokazováním zjištěné skutkové okolnosti případu deformován jeho dalšími poznatky zjištěnými mimoprocesním způsobem. Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak zjevně nepřátelský. V úvahu přichází také vztah ekonomické závislosti.
V projednávané věci nevyplývají ze spisu žádné skutečnosti nasvědčující tomu, že by soudci, o jejichž vyloučení jde, měli poměr k projednávané věci či k účastníkům řízení. Dovolatel ve své námitce podjatosti paušálně argumentuje proti všem vyjmenovaným soudcům Nejvyššího soudu, aniž by konkrétně uvedl, v čem spatřuje podjatost toho kterého soudce. Podle vyjádření jmenovaných soudců nemají žádný (z hlediska jejich možného vyloučení z projednávání dovolání a rozhodnutí o nich) právně relevantní vztah k dané konkrétní věci či k účastníkům řízení. Nejsou tedy dány žádné okolnosti, z nichž by bylo možno dovodit jejich osobní zájem na výsledku daného sporu a pochybnosti o jejich nepodjatosti.
Dovolatel upozorňuje na „komunistickou minulost“ soudců soudního oddělení 30, aniž by uvedl konkrétní skutečnosti nasvědčující namítané podjatosti. Podobně odůvodněnou námitkou podjatosti se Nejvyšší soud opakovaně zabýval již ve svých dřívějších rozhodnutích (srov. např. usnesení ze dne 31. 1. 2012, sp. zn. 4 Nd 417/2011, usnesení ze dne 20. 12. 2011, sp. zn. 4 Nd 397/2011, usnesení ze dne 31. 3. 2011, sp. zn. 11 Nd 52/2011, či usnesení ze dne 22. 2. 2013, sp. zn. 22 Nd 223/2012, jež jsou veřejnosti dostupná, stejně jako dále citovaná rozhodnutí, na webových stránkách Nejvyššího soudu). Rovněž Ústavní soud se danou problematikou zabýval při rozhodování o ústavních stížnostech s obdobnou argumentací (srov. např. usnesení ze dne 20. 1. 2012, sp. zn. IV. ÚS 2905/11, usnesení ze dne 12. 1. 2012, sp. zn. III. ÚS 3617/11, usnesení ze dne 16. 11. 2011, sp. zn. III. ÚS 2017/11, usnesení ze dne 1. 11. 2011, sp. zn. I. ÚS 2293/11, usnesení ze dne 24. 2. 2011, sp. zn. III. ÚS 3268/10, a další; rozhodnutí Ústavního soudu jsou veřejnosti k dispozici in www.usoud.cz ). Citovaná rozhodnutí přitom respektují závěry nálezu Ústavního soudu ze dne 15. 11. 2010, sp. zn. I. ÚS 517/10. Ústavní soud v tomto nálezu mimo jiné vyhodnotil námitky stěžovatele poukazující na členství soudce v KSČ ke dni 17. 11. 1989 tak, že prosté členství v KSČ není skutečností, jež by obecně vylučovala soudce z rozhodovacího procesu, a proto míru nezávislosti a nestrannosti soudce (např. s ohledem na jeho bývalé členství v KSČ) je nutno posuzovat v každém případě s přihlédnutím k jedinečným okolnostem daného případu. Účastník řízení tedy musí ohledně každého soudce, jehož podjatost by chtěl namítnout, uvést konkrétní skutečnosti, pro něž by měl za to, že soudce je z projednávané věci vyloučen. Možné námitky podjatosti soudce však přirozeně vyžadují splnění všech podmínek vyloučení soudce z projednávání a rozhodování konkrétní věci v souladu s příslušným ustanovením daného procesního řádu.
Ve shora citovaném rozhodnutí sp. zn. III. ÚS 3268/10 Ústavní soud zdůraznil, že otázku, kdo není oprávněn zastávat určitou funkci v souvislosti se svou činností za minulého režimu, řeší zákon č. 451/1991 Sb., kterým se stanoví některé další předpoklady pro výkon některých funkcí ve státních orgánech a organizacích České a Slovenské Federativní republiky, České a Slovenské republiky, ve znění pozdějších předpisů. Uvedený zákon zakotvuje princip, že prosté členství v někdejší KSČ není skutečností, která by obecně vylučovala soudce z rozhodovacího procesu.
S přihlédnutím k těmto závěrům a skutečnosti, že dovolatel neuvedl žádné konkrétní okolnosti, z nichž by bylo možno dovodit pochybnosti o nepodjatosti JUDr. Františka Ištvánka, Mgr. Víta Bičáka a Mgr. Michaela Nipperta, Nejvyšší soud výrokem I. rozhodl, že jmenovaní soudci nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 30 Cdo 1365/2020.
Požadavek, aby ve věci jednal a rozhodoval soudce, u něhož není důvod pochybovat o jeho nepodjatosti, se z povahy věci může týkat jen soudců, kterým věc náleží podle pravidel stanovených rozvrhem práce soudu. Z toho vyplývá, že námitku podjatosti lze uplatnit jen ve vztahu k těm soudcům, kteří jsou určeni ve věci rozhodovat; k námitce směřující proti jiným soudcům téhož senátu soud rozhodující o námitce podjatosti nepřihlíží (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2007, sp. zn. 33 Nd 107/2007).
Dovolatel své výhrady směřuje proti všem soudcům soudního oddělení 30, tedy i proti soudcům, kteří podle rozvrhu práce nejsou určeni k rozhodování o dovolání ve věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 30 Cdo 1365/2020. Jeho námitka podjatosti je tedy v tomto rozsahu úkonem, který není za řízení přípustný a k němuž se nepřihlíží (§41a odst. 3 o. s. ř.), neboť nemůže mít žádný vliv na probíhající řízení o dovolání. Proto Nejvyšší soud rozhodl ve výroku II., že ve zbývajícím rozsahu se k námitce podjatosti soudců soudního oddělení 30 Nejvyššího soudu jako k nepřípustné nepřihlíží.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. 7. 2020
JUDr. Hana Gajdzioková
předsedkyně senátu