ECLI:CZ:NS:2020:33.CDO.2723.2020.1
sp. zn. 33 Cdo 2723/2020-136
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobkyně M. B. , bytem XY, zastoupené Mgr. Františkem Nesvadbou, advokátem se sídlem v Ústí nad Labem, Dlouhá 3458/2A, proti žalovanému M. D. B. , bytem XY, Italská republika, zastoupenému Mgr. Stanislavem Němcem, advokátem se sídlem v Praze 2, Vinohradská 32, o zaplacení příslušenství z částky 600.000 Kč, vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 16 C 437/2017, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. 1. 2020, č. j. 10 Co 258/2019-121, takto:
I. Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. 1. 2020, č. j. 10 Co 258/2019-121, se - pokud jde o příslušenství přiznané částky - mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku úroky z prodlení ve výši 8% ročně z částky 600.000 Kč od 10. 3. 2010 do 30. 6. 2010, 7,75% ročně z částky 600.000 Kč od 1. 7. 2010 do 30. 6. 2012, 7,5% ročně z částky 600.000 Kč od 1. 7. 2012 do 31. 12. 2012, 7,05% ročně z částky 600.000 Kč od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2017, 7,5% ročně z částky 600.000 Kč od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018, 8% ročně z částky 600.000 Kč od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018, 8,75% ročně z částky 600.000 Kč od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019, 9% ročně z částky 600.000 Kč od 1. 7. 2019 do 30. 6. 2020, 7,75% ročně z částky 600.000 Kč od 1. 7. 2020 do 11. 11. 2020 a dále s úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené ČNB k prvnímu dni každého následujícího kalendářního pololetí, v němž prodlení žalovaného trvá, zvýšené o sedm procentních bodů, jdoucím z částky 600.000 Kč od 11. 11. 2020 do zaplacení.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů před soudem prvního stupně 113.474 Kč, na náhradě nákladů odvolacího řízení 13.310 Kč a na náhradě nákladů dovolacího řízení 11.519,20 Kč, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. Františka Nesvadby, advokáta.
Odůvodnění:
Žalobkyně se žalobou doručenou žalovanému dne 7. 8. 2018 domáhala zaplacení kupní ceny 600.000 Kč s příslušenstvím.
Okresní soud v Chomutově (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 26. 6. 2019, č. j. 16 C 437/2017-98, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 600.000 Kč s úroky z prodlení ve výši 8% ročně z této částky od 23. 1.2010 do 30. 6.2010, 7,75% ročně z této částky od 1. 7. 2010 do 30. 6.2012, 7,5% ročně z této částky od 1. 7. 2012 do 31. 12. 2012, 7,05% ročně z této částky od 01. 01. 2013 do 31. 12. 2017, 7,5% ročně z této částky od 1. 1. 2018 do 30. 06. 2018, 8% ročně z této částky od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018, 8,75% ročně z této částky 1. 1. 2019 do 26. 6. 2019 a dále s úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené ČNB k prvnímu dni každého následujícího kalendářního pololetí, v němž prodlení žalovaného trvá, zvýšené o sedm procentních bodů, jdoucím z částky 600.000 Kč od 27. 6. 2019 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku, a rozhodl o nákladech řízení.
Krajský soud v Ústí nad Labem (odvolací soud) rozsudkem ze dne 22. 1. 2020, č. j. 10 C 258/2019-121, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku 600.000 Kč s úrokem 8,05% ročně od 9. 8. 2018 do zaplacení; pokud žádala žalobkyně na úrocích z prodlení více, žalobu v tomto rozsahu zamítl. Současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Odvolací soud vyšel shodně se soudem prvního stupně ze zjištění, že žalobkyně (prodávající) uzavřela se žalovaným (kupujícím) kupní smlouvu, jíž mu prodala bytovou jednotku č. XY v domě č. p. XY v XY, v části obce XY (dále jen „byt“) za sjednanou kupní cenu 600.000 Kč; ve smlouvě je uvedeno, že kupní cena byla předána při podpisu smlouvy. Žalobkyně kupní smlouvu podepsala v nepřítomnosti žalovaného 22. 1. 2010 v Ústí nad Labem, žalovaný ji podepsal v nepřítomnosti žalobkyně 9. 3. 2010 v Blatné. Dne 10. 3. 2010 byl podán návrh na vklad vlastnického práva ve prospěch žalovaného; vklad byl proveden k 31. 3. 2010. Žalovaný poté byt prodal za 570.000 Kč. V řízení vyšlo najevo, že ačkoli bylo ve smlouvě uvedeno, že kupní cena byla prodávající (žalobkyni) předána při podpisu smlouvy, žalovaný ve skutečnosti kupní cenu žalobkyni nezaplatil. Dne 8. 7. 2010 podala žalobkyně na žalovaného trestní oznámení pro trestný čin podvodu. Rozsudkem ze dne 19. 6. 2017, č. j. 6 To 505/2016-627, Krajský soud v Ústí nad Labem žalovaného obžaloby zprostil a žalobkyni jako poškozenou odkázal s jejím nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Na podkladě těchto zjištění soudy obou stupňů shodně uzavřely, že žalobkyni svědčí nárok na zaplacení kupní ceny ve výši 600.000 Kč podle §588 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“), kterým je nutno právní vztah účastníků řízení založený kupní smlouvou s ohledem na datum jejího uzavření poměřovat (srovnej §3028 zákona č. 89/2012 Sb.). Oproti soudu prvního stupně však odvolací soud posoudil odlišně otázku splatnosti kupní ceny a s ní související nárok na úroky z prodlení. Dospěl k závěru, že prohlášení smluvních stran, že kupní cena byla zaplacena při podpisu smlouvy, neřeší otázku splatnosti závazku. Splatnost tudíž nastala ve smyslu §563 obč. zák. k výzvě věřitele, tj. teprve doručením žaloby žalovanému dne 7. 8. 2018, pročež se žalovaný ocitl v prodlení až od 9. 8. 2018.
Proti části rozsudku odvolacího soudu, jíž bylo rozhodnuto o příslušenství žalované částky, podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení §237 o. s. ř. s tím, že dovolací soud dosud neřešil otázku splatnosti závazku v případě, kdy je v rozporu se skutečností ve smlouvě deklarováno, že kupní cena byla předána při jejím podpisu. Prosazuje, že splatnost závazku kupujícího uhradit kupní cenu nastala dnem, kdy podepsala kupní smlouvu, tj. 22. 1. 2010, a žalovaný je tudíž od 23. 1. 2010 v prodlení, případně splatnost nastala dnem, kdy se žalovaný jako obviněný dozvěděl o uplatňovaném nároku na náhradu škody v rámci trestního řízení. Dále odvolacímu soudu vytýká, že řešil otázku prodlení odlišně od soudu prvního stupně, aniž by zopakoval důkaz trestním spisem a porušil tak zásadu předvídatelnosti rozhodnutí. Navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.; dále opět jen „o. s. ř.“).
Dovolání je přípustné podle §237 o. s. ř., neboť dovoláním napadené rozhodnutí, jímž se řízení končí, závisí na otázce splatnosti závazku, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
Právní posouzení je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle §488 obč. zák.“, závazkovým vztahem je právní vztah, ze kterého věřiteli vzniká právo na plnění (pohledávka) od dlužníka a dlužníkovi vzniká povinnost splnit závazek (dluh). Z kupní smlouvy uzavřené podle §588 obč. zák. zpravidla vzniká mezi kupujícím a prodávajícím právní vztah synallagmatické povahy, kdy povinnost kupujícího zaplatit kupní cenu prodávajícímu je vázána na současné splnění povinnosti prodávajícího odevzdat mu předmět koupě, není-li doba plnění dohodnuta k jinému časovému okamžiku. Splatnost (doba splnění) dluhu zásadně nenastává současně se vznikem povinnosti plnit; buď je určena dobou, ve které je dlužník povinen podle smlouvy, právního předpisu nebo rozhodnutí splnit svůj dluh, nebo, není-li takto určena, vyvolá ji věřitel tím, že dlužníka o plnění požádá (§563 obč. zák.). V rámci smluvní volnosti si účastníci mohou sjednat splatnost kupní ceny současně s odevzdáním a převzetím předmětu koupě (koupě z ruky do ruky) nebo později než dojde k odevzdání a převzetí předmětu koupě (koupě na úvěr) anebo předem a ke splnění předmětu koupě dojde dodatečně (prenumerační koupě). Smluvní strany tudíž mají širokou smluvní volnost, v rámci níž si mohou dohodnout splatnost kupní ceny. Není vyloučen ani případ, kdy kupní cena je uhrazena před nebo při uzavření kupní smlouvy. Okamžik splatnosti dluhu je pak rozhodný mimo jiné z hlediska prodlení dlužníka (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2012, sp. zn. 33 Cdo 2304/2010). Splatnost je vyjádřena buď určením konkrétního dne, kdy má být závazek splněn, nebo konkrétní doby, v níž má být závazek splněn. Nesplněním povinnosti v určeném čase se tato povinnost stává soudně vymahatelnou. Proto je nezbytné, aby časový úsek plnění byl vymezen zcela určitě. Splatný může být pouze existující závazek (srovnej rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2002, sp. zn. 33 Odo 780/2001 a ze dne 26. 2. 2009, sp. zn. 33 Odo 1423/2006, který obstál i v ústavní rovině, neboť stížnost proti němu podanou Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 28. 7. 2009, sp. zn. IV. ÚS 1109/09).
Podle §517 obč. zák. dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení (odst. 1 věta první). Jde-li o prodlení s plněním peněžního dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis (odst. 2).
V daném případě vyšlo ze skutkových zjištění najevo, že závazek kupujícího uhradit prodávající kupní cenu měl být podle smluvního ujednání splněn při podpisu smlouvy. Ve světle výše uvedeného je možné dospět pouze k jedinému správnému právnímu závěru a to, že zmíněné ujednání je třeba posuzovat jako dohodu o splatnosti závazku kupujícího k zaplacení kupní ceny ke dni podpisu smlouvy. Dospěl-li odvolací soud k závěru, že splatnost závazku žalovaného nastala až dnem doručení žaloby žalovanému, pochybil při svých právních úvahách, jimž podrobil zjištěný skutkový stav, a rozhodl v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu. Jelikož smluvní strany nepodepsaly kupní smlouvu ve shodný den, nastala splatnost kupní ceny ke dni, kdy byla kupní smlouva opatřena podpisy obou smluvních stran, tj. 9. 3. 2010. Od následujícího dne tudíž žalobkyni náleží úroky z prodlení ve smyslu §517 obč. zák. ve výši dané nařízením vlády č. 163/2005 Sb., kterým se mění nařízení vlády č. 142/1994 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku (srovnej čl. II nařízení vlády č. 180/2013 Sb., kterým se mění nařízení vlády č. 142/1994 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů).
Podle §242 odst. 1 a 3 o. s. ř. dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu , ve kterém byl jeho výrok napaden; je přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně toho, jak byly dovolatelem obsahově vymezeny. Z §242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. vyplývá povinnost dovolacího soudu přihlédnout k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a / a b/ a §229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Protože existence uvedených vad ze spisu nevyplývá, zabýval se dovolací soud jen výtkou dovolatelky, že odvolací soud rozhodl překvapivě (nepředvídatelně), nezopakoval-li důkaz trestním spisem, a posuzoval-li otázku splatnosti závazku žalovaného odlišně od soudu prvního stupně, aniž ji poučil ve smyslu ustanovení §118a odst. 2 o. s. ř.
Rozhodnutí je překvapivé, jestliže ho nebylo možné na základě zjištěného skutkového stavu předvídat, tedy jen tehdy, jestliže ho odvolací soud založí na skutečnostech, které účastníkům nebo některým z nich nebyly známy, nebo o nichž sice věděli, ale nepovažovali je (podle dosavadních výsledků řízení) za rozhodné pro právní nebo skutkové posouzení věci (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2011, sp. zn. 33 Cdo 4792/2010, ze dne 27. 7. 2011, sp. zn. 33 Cdo 4087/2008, nebo rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 15. 9. 2004, sp. zn. I. ÚS 220/2004). Překvapivé není rozhodnutí odvolacího soudu jen proto, že skutečnosti zjištěné dokazováním právně hodnotil jinak, než soud prvního stupně. Poučení účastníků řízení podle §213b odst. 1 (§118a odst. 2) o. s. ř. přichází v úvahu jen tehdy, kdy je pro uplatnění odlišného právního názoru soudu zapotřebí dát účastníkům prostor k doplnění skutkového vylíčení tak, aby o věci mohlo být rozhodnuto. Jinými slovy, soud účastníky řízení poučí, jestliže jimi uvedená tvrzení a navržené (případně nenavržené, ale provedené) důkazy nepostačují k tomu, aby byl objasněn skutkový stav věci; postačují-li v řízení uskutečněná tvrzení a navržené (či nenavržené, ale provedené) důkazy pro objasnění skutkové stránky věci i při případném jiném právním názoru soudu, není třeba k poučení podle §118a odst. 2 o. s. ř. přistupovat (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2003, sp. zn. 21 Cdo 121/2003, a rozsudky ze dne 29. 4. 2009, sp. zn. 21 Cdo 3090/2008, ze dne 14. 6. 2010, sp. zn. 33 Cdo 2954/2008, a ze dne 30. 11. 2011, sp. zn. 33 Cdo 3326/2010). Uvedené závěry jsou použitelné v projednávané věci, kdy skutkový stav byl provedenými důkazy objasněn dostatečně, takže jiný právně hodnotící úsudek odvolacího soudu na zjištěný skutkový stav poučovací povinnost podle §118a odst. 2 o. s. ř. založit nemůže a jeho rozhodnutí nelze označit jako překvapivé. Nejvyšší soud pouze doplňuje, že průběh trestního řízení není pro právní posouzení splatnosti uplatňovaného nároku na zaplacení kupní ceny relevantní, a to ze zcela prostého důvodu, že nárok na náhradu škody se - přes přesvědčení žalobkyně - nemohl „změnit“ na pohledávku k úhradě kupní ceny, jelikož jde o zcela odlišné právní tituly s rozdílnými právními důvody jejich vzniku. Lze uzavřít, že odvolací soud namítanou vadou odvolací řízení nezatížil.
Protože odvolací soud rozhodl o příslušenství žalované částky nesprávně a dosavadní výsledky řízení ukazují, že o věci může rozhodnout přímo dovolací soud, Nejvyšší soud dovoláním napadenou část výroku odvolacího soudu o věci samé změnil tak, jak je uvedeno ve výroku (§243d písm. b/, §243f odst. 4 o. s. ř.). V souvislosti s touto změnou pak rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů a o nákladech dovolacího řízení (§243b odst. 5, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř.), přičemž vycházel z toho, že žalobkyně byla v řízeních plně úspěšná a má proto právo na náhradu všech účelně vynaložených nákladů.
Za řízení před soudem prvního stupně náleží žalobkyni náhrada ve výši 113.474 Kč, která sestává ze zaplaceného soudního poplatku 30.000 Kč, z mimosoudní odměny jejího zástupce z řad advokátů při 6 úkonech právní služby (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby, účast na jednání soudu 6. 3. 2019, písemné vyjádření ze 6. 5. 2019 a účast na jednání soudu 14. 6. 2019 přesahující dvě hodiny) po 10.700 Kč ze základu 600.000 Kč (§11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb „advokátní tarif“), a 6 paušálních částkách náhrad hotových výdajů advokáta po 300 Kč (§13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), dále z cestovného 1.787 Kč a náhrady za promeškaný čas šesti půlhodin po 100 Kč (§14 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), s připočtením 21 % daně z přidané hodnoty ve výši 14.487 Kč, kterou je advokát povinen odvést z odměny a paušálních částek náhrad hotových výdajů.
Za odvolací řízení náleží žalobkyni náhrada nákladů ve výši 13.310 Kč sestávajících z odměny advokáta za jeden úkon právní služby 10.700 Kč (ze základu 600.000 Kč) a paušální částky náhrad hotových výdajů 300 Kč, s připočtením 21 % daně z přidané hodnoty.
Za dovolací řízení náleží žalobkyni náhrada nákladů ve výši 11.519,20 Kč sestávajících z odměny za zastupování advokátem v dovolacím řízení. Jelikož předmětem dovolacího řízení byly pouze úroky z prodlení, které dovolací soud žalobkyni přiznal od 10. 3. 2010 do zaplacení, tj. za dobu delší pěti let, pro určení výše mimosmluvní odměny bylo rozhodující prodlení a výše úroku z prodlení od 10. 3. 2010 do 10. 3. 2015, konkrétně 8% ročně z této částky od 10. 3. 2010 do 30. 6. 2010 (tzn. 14.860,27 Kč), 7,75% ročně z této částky od 1. 7. 2010 do 30. 6. 2012 (tzn. 93.064,05 Kč), 7,5% ročně z této částky od 1. 7. 2012 do 31. 12. 2012 (tzn. 22.622,95 Kč), a 7,05% ročně z této částky od 1. 1. 2013 do 10. 3. 2015 (tzn. 92.596,44 Kč). Dovolací soud proto vycházel ze základu 223.143,71 Kč představujícího součet dlužných úroků za tuto dobu (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2015, sp. zn. 33 Cdo 4602/2014 a ze dne 31. 8. 2015, sp. zn. 33 Cdo 3125/2015). Výše mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) byla určena podle §1 odst. 1, 2, §2, §6 odst. 1, §7 bodu 6, §8 odst. 1 věty druhé, §8 odst. 2 část věty za středníkem a §11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb. Součástí nákladů je paušální částka náhrad hotových výdajů ve výši 300 Kč a částka 1.999,20 Kč odpovídající 21% dani z přidané hodnoty (§137 odst. 3, §151 odst. 2 o. s. ř.). Platební místo a lhůta ke splnění uložené povinnosti vyplývají z §149 odst. 1 a §160 odst. 1 o. s. ř.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 11. 11. 2020
JUDr. Ivana Zlatohlávková
předseda senátu