ECLI:CZ:NS:2020:33.CDO.2843.2019.1
sp. zn. 33 Cdo 2843/2019-121
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horňáka a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobce J. Š. , bytem XY, zastoupeného Mgr. Pavlem Čálkem, advokátem se sídlem Praha 4, Hornokrčská 707/7, proti žalované M. J. , bytem XY, zastoupené JUDr. Antonínem Šmídkem, advokátem se sídlem Liberec, Pavlovická 366/7, o zaplacení 1 120 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 27 C 38/2017, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 19. 3. 2019, č. j. 29 Co 219/2018-105, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 15.826,80 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám JUDr. Antonína Šmídka, advokáta.
Odůvodnění:
Žalobce se po žalované domáhal zaplacení 1 120 000 Kč s příslušenstvím z titulu nevráceného úvěru (500 000 Kč) a smluvní pokuty (620 000 Kč).
Okresní soud v Liberci (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 3. 5. 2018, č. j. 27 C 38/2017-65, zamítl žalobu na zaplacení 1.120.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení 8,05 % ročně z částky 500.000 Kč od 1. 2. 2015 do zaplacení, a rozhodl o nákladech řízení.
Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 19. 3. 2019, č. j. 29 Co 219/2018-105, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Odvolací soud po částečném zopakování dokazování vyšel ze zjištění, že žalobce za účelem poskytnutí půjčky J. C. uzavřel se žalovanou smlouvu, jejímž předmětem bylo poskytnutí úvěru 500 000 Kč; pohledávka měla být zajištěna zástavním právem k nemovitosti žalované, za tím účelem uzavřená zástavní smlouva však nebyla vložena do katastru nemovitostí. Žalovaná se v úvěrové smlouvě zavázala (mimo jiné) nezatěžovat svůj nemovitý majetek žádnými závazky ani jej nezcizit; za porušení této povinnosti se zavázala k úhradě smluvní pokuty ve výši 500 000 Kč. Žalovaná následně svou nemovitost převedla na otce. Odvolací soud po zhodnocení provedených důkazů (výslechů svědků C., K. a J. a vyhodnocení obsahu úvěrové smlouvy) dospěl ke skutkovému závěru, že peněžní prostředky (úvěr) žalované předány nebyly, opodstatněným neshledal ani požadavek na zaplacení smluvní pokuty, neboť žalovaná sice porušila smluvní povinnost nepřevést zatížené nemovitosti na jiného, ale za situace, kdy úvěr poskytnut nebyl, shledal požadavek na smluvní pokutu v rozporu se zásadou poctivosti právního styku a zákazem zneužívání práv podle §6 a §8 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které není podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb. - dále jen „o. s. ř.“), přípustné.
Žalovaná v písemném vyjádření navrhla dovolání jako neopodstatněné odmítnout.
Podle §237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§239 o. s. ř.).
Podle §241a odst. 1 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Směřují-li výhrady dovolatele proti správnosti zjištění, že žalobce (ani prostřednictvím jiné osoby) finanční prostředky žalované nepředal, nezbývá než připomenout, že dovolací soud je vázán skutkovým stavem zjištěným odvolacím soudem a jeho správnost, jakož i samotný způsob a výsledek hodnocení důkazů soudem promítající se do skutkových zjištění, z nichž soud při rozhodování vycházel, nelze v režimu dovolacího řízení podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2013 úspěšně zpochybnit (§241a odst. 1 o. s. ř. a contrario ). Je na zvážení soudu (zásada volného hodnocení důkazů - §132 o. s. ř.), kterému důkaznímu prostředku přizná větší vypovídací schopnost a věrohodnost (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 19. 5. 2010, sp. zn. 33 Cdo 2441/2008, a ze dne 22. 9. 2010, sp. zn. 33 Cdo 3189/2008). Dovolací soud neshledal hodnocení důkazů odvolacím soudem v extrémním rozporu s jím vyvozenými závěry a nemá za to, že hodnocení všech v řízení provedených důkazů nese znaky libovůle (srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 9. 2005, sp. zn. IV. ÚS 391/05, usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 3. 2013, sp. zn. III. ÚS 772/13).
Vytýká-li dovolatel odvolacímu soudu, že v úvěrové smlouvě obsažená smluvní ujednání vyložil v rozporu s tezemi přijatými v rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2008, sp. zn. 33 Cdo 3053/2007, pak tato argumentace nevystihuje dovolací důvod uvedený v §241a odst. 1 o. s. ř., neboť je jí vytýkána nesprávnost skutkových zjištění, na nichž odvolací soud právní závěr založil. Zjišťuje-li totiž soud obsah smlouvy, a to i pomocí výkladu projevů vůle smluvních stran ve smyslu §35 odst. 2 obč. zák. (§556 o. z.), jde o skutkové zjištění (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 1999, sp. zn. 2 Cdon 1548/97, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 73/2000, nebo rozsudek ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. 20 Cdo 2900/99, uveřejněný v časopise Soudní judikatura pod SJ 46/2002). Skutkový základ sporu nelze v dovolacím řízení s úspěchem zpochybnit, je pro dovolací soud závazný. Namítá-li dovolatel v tomto směru nesprávné právní posouzení věci, pak pouze tak, že pokud by odvolací soud vyšel ze správně zjištěného skutkového stavu věci (z jeho skutkové verze, že úvěrová smlouva obsahuje kvitanci o předání peněžních prostředků), musel by nutně dospět k odlišnému právnímu posouzení věci, tedy dovodit, že žalobce svůj smluvní závazek poskytnout žalované úvěr splnil. Námitka svou povahou skutková neumožňuje dovolacímu soudu poměřovat správnost rozhodnutí odvolacího soudu s judikaturou Nejvyššího soudu, kterou dovolatel podpořil svojí argumentací, a jež se vztahuje k výkladu právního úkonu. Krom toho dovolatel přehlíží, že odvolací soud skutkový závěr, že peněžní prostředky žalobce žalované nepředal, založil na vyhodnocení vícero v řízení provedených důkazů, dotyčná smlouva byla pouze jedním z nich.
Pro úplnost lze uvést, že ohledně požadavku na zaplacení smluvní pokuty dovolání neobsahuje vůbec vymezení toho, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. O tuto obligatorní náležitost již dovolání nemůže být doplněno (§241b odst. 3 o. s. ř.) a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat (§243c odst. 1 o. s. ř.).
Z uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání odmítl (§243c odst. 1 věta první o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení §243c odst. 3, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Žalovaná má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které tvoří odměna za zastupování advokátem v dovolacím řízení 12.780 Kč podle §1 odst. 1 a 2, §2, §6 odst. 1, §7, §8 odst. 1 a §11 odst. 1 písm. k), vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, v platném znění (dále jen „advokátní tarif“), k tomu náleží paušální částka náhrady za úkon právní služby (vyjádření k dovolání) ve výši 300 Kč (§13 odst. 1 a 3 advokátního tarifu) a částka 2.683,80 Kč odpovídající 21% dani z přidané hodnoty (§137 odst. 3, §151 odst. 2 o. s. ř.), celkem tedy 15.826,80 Kč. Platební místo a lhůta ke splnění uložené povinnosti vyplývají z §149 odst. 1 a §160 odst. 1 o. s. ř.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li žalobce dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalovaná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 26. 8. 2020
JUDr. Pavel Horňák
předseda senátu