ECLI:CZ:NS:2020:4.TDO.733.2020.1
sp. zn. 4 Tdo 733/2020- 1205
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. 7. 2020 o dovolání obviněného L. Š. , nar. XY ve XY, okres XY, bytem XY, t. č. ve výkonu trestu ve Vazební věznici Praha-Ruzyně, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 30. 1. 2020, sp. zn. 11 To 11/2020, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 2 T 160/2015, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 23. 4. 2019, sp. zn. 2 T 160/2015, byl obviněný L. Š. (dále jen obviněný, popř. dovolatel) uznán vinným zločinem zpronevěry podle §206 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku [jednání pod body 1) – 8)], přečinem zpronevěry podle §206 odst. 1 tr. zákoníku [jednání pod body 9) – 10)], přečinem zpronevěry podle §206 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku [jednání pod body 11) – 17)] a přečinem zpronevěry podle §206 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku [jednání pod body 18) – 20)], kterých se podle skutkových zjištění tohoto soudu dopustil tím, že:
1) v lednu 2012, poté, co nabídl zprostředkování a zařízení pobytu v hokejovém klubu El Paso Rhinos v USA AAAAA (pseudonym) na sezónu 2012/2013, včetně letenek a uhrazení pobytu, když od jeho otce J. V. za tímto účelem přijal částku 150.550 Kč bezhotovostní platbou, včetně provize ve výši 10.000 Kč, pobyt AAAAA nezařídil, na následné urgence nereagoval, finanční hotovost nevrátil, použil ji pro svoji potřebu, čímž poškozenému J. V. způsobil škodu ve výši 102 450 Kč ,
2) v březnu 2012, poté, co na základě ústní dohody nabídl zprostředkování a zařízení pobytu v hokejovém klubu v Kanadě BBBBB (pseudonym) na období konce roku 2012, za což požadoval od jeho matky A. F. částku 165.200 Kč jako pokrytí nákladů včetně vlastní provize ve výši 28.500 Kč, z této částky mu bylo zasláno na jeho účet č. XY 93.200 Kč a hotově převzal proti podpisu částku 72.000 Kč, uvedené služby však nezajistil, finanční prostředky si ponechal, nevrátil je a užil je pro vlastní potřebu, čímž poškozené A. F. způsobil škodu ve výši 136 700 Kč ,
3) v srpnu 2012 ve XY poté, co nabídl na základě ústní dohody, že zprostředkuje a zařídí pobyt v tréninkovém táboře hokejového klubu Long Beach Bombers v USA, CCCCC (pseudonym) na období konce roku 2012 a první poloviny roku 2013, přijal od jeho otce J. M. st. částku 233.500 Kč na účet č. XY, přičemž poté, co na začátku září 2012 J. M. od smlouvy odstoupil a chtěl vrátit peníze, obžalovaný nereagoval, poskytnuté finanční prostředky nevrátil, ponechal si je pro vlastní potřebu, čímž poškozenému J. M. způsobil škodu ve výši 233 500 Kč ,
4) v srpnu 2012 poté, co nabídl na základě ústní dohody, že zprostředkuje a zařídí pobyt v hokejovém klubu Shelbourne Red Wings a některé místní škole v Kanadě, DDDDD (pseudonym) na sezónu 2012/2013, za což požadoval od jeho otce M. K. částku 265.710 Kč jako úhradu nákladů vč. vlastní provize ve výši 30.000 Kč, která mu byla postupně zaslána na jeho účet č. XY, uvedené služby nezajistil, M. K. byl v důsledku toho po odcestování syna do Kanady nucen zaplatit klubu částku 9.000 CAD, obžalovaný po opakovaných urgencích vrátil ve dvou splátkách celkem 140.000 Kč, na další urgence o vrácení zbytku peněz nereagoval a zbývající prostředky v celkové výši 95 710 Kč si ponechal a užil pro vlastní potřebu, čímž poškozenému M. K. způsobil škodu v uvedené výši,
5) v srpnu 2012, poté, co nabídl na základě ústní dohody, že zprostředkuje a zařídí pobyt v hokejovém klubu Long Beach v USA, EEEEE (pseudonym) na sezónu 2012/2013, za což požadoval od jeho matky J. D. platbu ve výši 236.302 Kč, tj. 11500 USD na pobyt a trénink, a ve druhé platbě 30.000 Kč jako svou provizi, což obdržel na účet č. XY, následně klubu uhradil pouze 1250 USD, zbývající požadované plnění neposkytl ani nezprostředkoval, částku 210 617 Kč odpovídající neuhrazené části nevrátil a neoprávněně použil pro svojí potřebu, čímž poškozené J. D. způsobil škodu v uvedené výši,
6) v září 2012, poté, co nabídl na základě ústní dohody, že zprostředkuje a zařídí pobyt v hokejových klubech v Kanadě a USA FFFFF (pseudonym) na sezónu 2012/2013, za což požadoval na svoji provizi ve výši 30 000 Kč, uhrazení pobytu a tréninky od jeho otce E. K. částku 210.708 Kč, která mu byla zaslána na jeho účet č. XY, zamluvil mu pouze pobyt v hokejovém klubu, který však neuhradil, po opakovaných urgencích zaplatil pouze zálohu 1000 USD, zbytek částky neuhradil, na následné urgence nereagoval a finanční hotovost nevrátil, ponechal si ji pro vlastní potřebu, čímž poškozenému E. K. způsobil škodu ve výši 161 125 Kč ,
7) v září 2012 poté, co GGGGG (pseudonym) nabídl na základě ústní dohody, že pro něj zprostředkuje a zařídí pobyt v hokejovém klubu v Kanadě na období sezóny 2012/2013, za což požadoval na svoji provizi ve výši 30.000 Kč, letenky ve výši 26.510 Kč, uhrazení pobytu a tréninky od jeho matky H. J. částku 176.510 Kč, která mu byla zaslána na jeho účet č. XY, GGGGG zajistil letenku, další služby již nezařídil a nezprostředkoval, po opakovaných urgencích nevrátil poskytnuté peníze a užil je pro vlastní potřebu, čímž poškozené H. J. způsobil škodu ve výši 120 000 Kč ,
8) v listopadu 2012, nabídl na základě ústní dohody, že zprostředkuje a zařídí pobyt v hokejovém klubu El Paso Rhinos v USA HHHHH (pseudonym) na sezónu 2012/2013, za což požadoval na uhrazení nákladů pobytu v USA od jeho otce M. Š. částku 138.993 Kč, včetně své provize ve výši 30 000 Kč, která byla zaslána na jeho účet č. XY, uvedené služby však nezajistil, na urgence nereagoval, finanční hotovost nevrátil a ponechal si ji pro vlastní potřebu, čímž poškozenému M. Š. způsobil škodu ve výši 108 993 Kč ,
a celkově tak svým jednáním způsobil škodu ve výši 1 169 095 Kč,
9) v červnu 2013, poté, co nabídl na základě ústní dohody, že zprostředkuje a zařídí CHCHCHCHCH (pseudonym) levné letenky do USA, na zaplacení letenek požadoval 23.699 Kč, ty mu byly uhrazeny I. V. na účet č. XY, letenky však následně nezaplatil, na následné urgence nereagoval, finanční hotovost nevrátil, ponechal si ji pro vlastní potřebu a poškozené I. V. tak způsobil škodu ve výši 23.699 Kč ,
10) v srpnu 2013, poté, co nabídl na základě ústní dohody, že zprostředkuje a zařídí IIIII (pseudonym) levné letenky do Kanady, na zaplacení letenek požadoval částku 22.524 Kč, která mu byla uhrazena J. B. na účet č. XY, letenky však následně nezaplatil, na následné urgence nereagoval, finanční hotovost nevrátil, ponechal si ji pro sebe, čímž poškozenému J. B. způsobil škodu ve výši 22.524 Kč ,
a celkově tak způsobil škodu ve výši 46.223 Kč,
11) v prosinci 2013 po předchozí domluvě nabídl zprostředkování zejména levnější výstroje a dalších služeb pro JJJJJ (pseudonym) v hokejovém klubu Long Beach v Kalifornii, za to požadoval od matky jmenovaného M. Č. postupně vyplacení provize 30.000 Kč, která mu byla v OC Šestka v Praze 6 vyplacena v hotovosti, a následně hotovosti 40.000 Kč, z níž obdržel polovinu na účet č. XY, požadované služby nezařídil a nezprostředkoval, na urgence k vyřízení nereagoval, finanční hotovost nevrátil a ponechal si ji pro vlastní potřebu, čímž poškozené M. Č. způsobil škodu ve výši 20.000 Kč,
12) v lednu 2014, poté, co nabídl na základě ústní dohody, že zprostředkuje a zařídí pobyt v hokejovém klubu Spartans Oregon v USA KKKKK (pseudonym) na období začátku roku 2014, za což požadoval na svoji provizi ve výši 30.000 Kč a letenky od jeho matky P. B. K. částku 53.098 Kč, která mu byla následně zaslána na účet, letenku nezajistil, na následné urgence nereagoval a poskytnuté finanční plnění nevrátil, čímž způsobil poškozené P. B. K. škodu ve výši 23.098 Kč ,
13) v lednu 2014, poté, co nabídl na základě ústní dohody, že zprostředkuje a zařídí pobyt v hokejovém klubu Spartans Oregon v USA LLLLL (pseudonym) na období začátku roku 2014, za což požadoval na svoji provizi ve výši 40 000 Kč, letenky a pobyt od jeho matky I. J. částku 63.000 Kč, která mu byla následně zaslána na účet č. XY, uhradil pouze letenku ve výši 18 000 Kč, na následné urgence nereagoval, finanční hotovost nevrátil a ponechal si ji pro vlastní potřebu, čímž poškozené I. J. způsobil škodu ve výši 5.000 Kč ,
14) v březnu 2014 poté, co nabídl při osobním jednání možnost zprostředkování a zařízení pobytu v hokejovém klubu Wichita Thunder v USA, MMMMM (pseudonym) na sezónu 2014/2015, za což požadoval na uhrazení pobytu spojeného s trénováním od jeho matky Ľ. H. částku ve výši 6.500 USD, která byla zaplacena celkem ve dvou splátkách dne 3. 4. 2014 v částce 3.100 EURO druhá platba dne 24. 4. 2014 ve výši 1.800 EURO, umístění v klubu nevyřídil, neuhradil žádné poplatky a na následné urgence reagoval lživými tvrzeními, že vše uhradil, poté přestal komunikovat, finanční hotovost nevrátil a uvedené prostředky v celkové výši v přepočtu k tehdejšímu kurzu odpovídající částce 134.450 Kč neoprávněně použil pro svojí potřebu, čímž poškozené Ľ. H. způsobil škodu v uvedené výši,
15) v dubnu 2014 nabídl při osobním jednání možnost zprostředkování a zařízení pobytu v hokejovém klubu Wichita Thunder v USA NNNNN (pseudonym) na sezónu 2014/2015, za což požadoval na uhrazení pobytu spojeného s trénováním od jeho matky B. D. částku ve výši 6.000 USD, která byla zaplacena 3. 4. 2014 v hotovosti, a částku ve výši 1 770 Euro, která byla zaplacena dne 2. 5. 2014, avšak slíbené umístění v klubu nevyřídil, neuhradil žádné poplatky a na urgence reagoval lživým tvrzením, že vše uhradil, následně přestal komunikovat, finanční hotovost nevrátil a uvedené prostředky v přepočtu k tehdejšímu kurzu odpovídající částce 168.110 Kč neoprávněně použil pro svojí potřebu, čímž poškozené B. D. způsobil škodu v uvedené výši,
16) v červenci 2014 nabídl při osobním jednání možnost zprostředkování a zařízení pobytu v hokejovém klubu v Tulsa Junior Oilers v USA OOOOO (pseudonym) na sezónu 2014/2015, za což požadoval na uhrazení pobytu spojeného s tréninky od jeho matky M. M. částku ve výši 5.000 USD, která byla zaplacena 19. 8. 2014 v hotovosti, následně však OOOOO umístění v klubu nevyřídil, neuhradil žádné poplatky a na urgence reagoval lživým tvrzením, že vše uhradil, poté přestal komunikovat, finanční hotovost nevrátil a finanční prostředky v celkové výši odpovídající částce 104.850 Kč neoprávněně užil pro svojí potřebu, čímž poškozené M. M. způsobil škodu v uvedené výši,
17) v červenci 2014 nabídl při osobním jednání možnost zprostředkování a zařízení pobytu v hokejovém klubu v Tulsa Junior Oilers v USA PPPPP (pseudonym) na sezónu 2014/2015, za což požadoval na uhrazení pobytu spojeného s tréninky od jeho matky M. N. částku ve výši 5.000 USD, která byla zaplacena 19. 8. 2014 v hotovosti, následně však slíbené umístění v klubu nevyřídil, neuhradil žádné poplatky a na urgence reagoval lživým tvrzením, že vše uhradil, poté přestal komunikovat, finanční hotovost nevrátil a finanční prostředky ve výši odpovídající dle tehdejšího kurzu částce 104.850 Kč neoprávněně užil pro svojí potřebu ke škodě poškozené M. N. ,
a tímto jednáním tak způsobil škodu v celkové výši 560.358 Kč ,
18) v blíže nezjištěné době, v průběhu měsíce září roku 2015, v obci XY, okres Kladno, v rozporu s dohodou uzavřenou s poškozeným T. Ch., neoprávněně užil pro svou osobní potřebu finanční prostředky ve výši 36.000 Kč, které mu byly ze strany poškozeného T. Ch., zaslány výlučně za účelem zprostředkování přestupu hráče ledního hokeje QQQQQ (pseudonym) do nejvyšší juniorské hokejové ligy v USA, zprostředkování přestupu však vůbec nezařídil, čímž způsobil poškozenému T. Ch. škodu ve výši 36.000 Kč ,
19) v blíže nezjištěné době, v průběhu měsíce října roku 2015, v obci XY, okres Kladno, v rozporu s dohodou uzavřenou s poškozeným J. V., neoprávněně užil pro svou osobní potřebu finanční prostředky ve výši 20.000 Kč, které mu byly ze strany poškozeného J. V. předány výlučně za účelem uhrazení klubového pojištění hráče ledního hokeje RRRRR (pseudonym), čímž způsobil poškozenému J. V. škodu ve výši 20.000 Kč ,
20) v blíže nezjištěné době, v průběhu měsíce října roku 2015, v obci XY, okres Kladno, v rozporu s dohodou uzavřenou s poškozeným M. P., neoprávněně užil pro svou osobní potřebu finanční prostředky ve výši 20.000 Kč, které mu byly ze strany poškozeného M. P., předány výlučně za účelem uhrazení klubového pojištění hráče ledního hokeje SSSSS (pseudonym), čímž způsobil poškozenému M. P. , škodu ve výši 20.000 Kč ,
přičemž tímto jednáním způsobil škodu v celkové výši 76.000 Kč .
2. Za uvedené trestné činy uložil Okresní soud v Kladně obviněnému podle §206 odst. 4 tr. zákoníku za užití §43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání 4,5 roku. Podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněný pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle §67 odst. 1 tr. zákoníku ve spojení s §68 tr. zákoníku dále soud uložil obviněnému peněžitý trest v počtu 250 denních sazeb s tím, že výše denní sazby činila 200 Kč, tedy peněžitý trest ve výměře 50.000 Kč. Podle §68 odst. 5, věty druhé tr. zákoníku bylo rozhodnuto, že peněžitý trest může být zaplacen v nejvýše 10 pravidelných měsíčních splátkách v minimální výši 5.000 Kč, s tím, že výhoda splátek peněžitého trestu odpadne, jestliže obviněný nezaplatí dílčí splátku včas. Pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanovil soud obviněnému podle §69 odst. 1 tr. zákoníku náhradní trest odnětí svobody v trvání 5 měsíců. Podle §73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku byl obviněnému rovněž uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu zprostředkování obchodu a služeb a organizování sportovní činnosti na dobu 5 let.
3. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost uhradit náhradu škody poškozeným a to:
§J. V., nar. XY, bytem XY ve výši 112 450 Kč,
§A. F., nar. XY, bytem XY, ve výši 128 700 Kč,
§M. K., nar. XY, bytem XY, ve výši 95 710 Kč,
§J. D., nar. XY, bytem XY, ve výši 210 617 Kč,
§E. K., nar. XY, bytem XY, ve výši 155 160 Kč,
§I. J., nar. XY, bytem XY, ve výši 23 000 Kč,
§M. Č., nar. XY, bytem XY, ve výši 50 000 Kč,
§P. B. K., nar. XY, bytem XY, ve výši 23 098 Kč,
§J. M., nar. XY, bytem XY, ve výši 233 500 Kč,
§Ľ. H. a C. H., bytem XY, ve výši 6 343 Euro,
§B. D., bytem XY, ve výši 6 000 USD a 1 770 Euro,
§H. J., nar. XY, bytem XY, ve výši 120 000 Kč,
§M. Š., nar. XY, bytem XY, ve výši 87 600 Kč,
§I. V., nar. XY, bytem XY, ve výši 23 699 Kč,
§J. B., nar. XY, bytem XY, ve výši 22 524 Kč,
§T. Ch., nar. XY, bytem XY, ve výši 36 000 Kč,
§J. V., nar. XY, bytem XY, ve výši 20 000 Kč a
§M. P., nar. XY, bytem XY, ve výši 20 000 Kč.
4. Poškození J. V., A. F., M. K., E. K., H. J., M. Š., M. P. byli podle §229 odst. 2 tr. ř. odkázáni se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
5. Naproti tomu byl obviněný tímto rozsudkem podle §226 písm. b) tr. ř. zproštěn obžaloby, pro skutek, že:
v červenci 2012, poté, co nabídl J. S. na základě ústní dohody, že zprostředkuje a zařídí pobyt v hokejovém klubu v USA jejímu synovi TTTTT (pseudonym) na jednu hokejovou sezónu, přičemž za zprostředkování požadoval částku 6.400 Kč, která mu byla zaslána na jeho účet č. XY, pobyt nikdy nezprostředkoval, na následné urgence nereagoval, finanční hotovost nevrátil a ponechal si ji pro vlastní potřebu, čímž poškozené J. S. způsobil škodu ve výši 6.400 Kč,
v němž byl spatřován dílčí skutek pokračujícího zločinu zpronevěry podle §206 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku, neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem.
6. Zde je na místě uvést, že Okresní soud v Kladně rozhodoval ve věci již podruhé, neboť ve věci v minulosti rozhodoval rozsudkem ze dne 13. 11. 2017, č. j. 2 T 160/2015-974. Tento rozsudek byl podle §258 odst. l písm. b), d) tr. ř. zrušen z podnětu podaného odvolání obviněného rozhodnutím Krajského soudu v Praze ze dne 16. 8. 2018, sp. zn. 11 To 210/2018 a věc byla vrácena soudu prvního stupně, když soudu prvního stupně nebylo uloženo doplnit dokazování, měl toliko upřesnit výši částek zaplacených obviněnému poškozenými, zabývat se charakterem provize ve vztahu k jejímu možnému zápočtu do částek, jež měly být předmětem trestných činů zpronevěry a hmotněprávními podmínkami pro ukládání jednotlivých druhů trestů. V tomto zrušujícím rozhodnutí taktéž soud druhého stupně výslovně uzavřel, že není zapotřebí provádět obviněným požadované výslechy mladých hokejistů, když uvedený soud svůj závěr zdůvodnil nadbytečností.
7. Proti rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 23. 4. 2019, sp. zn. 2 T 160/2015, podal obviněný odvolání směřující do výroku o vině, trestu a náhradě škody. O podaném odvolání rozhodl Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 30. 1. 2020, sp. zn. 11 To 11/2020 tak, že podle §258 odst. 1 písm. e), f), odst. 2 tr. ř. zrušil toliko výrok o trestu a výrok o náhradě škody poškozeným J. V., I. J., M. Č. a Ĺ. H. a C. H. Následně podle §259 odst. 3 tr. ř. při nezměněném výroku o vině, zprošťujícím výroku a zbývajících výrocích o náhradě škody, znovu rozhodl tak, že obviněnému podle §206 odst. 4 tr. zákoníku za užití §43 odst. 1 tr. zákoníku uložil úhrnný trest odnětí svobody v trvání 3 let a 6 měsíců. Pro výkon uloženého trestu obviněného podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Současně obviněnému podle §73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu zprostředkování obchodu a služeb a organizování sportovní činnosti na dobu 5 let.
8. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit škodu poškozeným:
§J. V., narozeného XY, bytem XY ve výši 102 450 Kč,
§I. J., narozené XY, bytem XY, ve výši 5 000 Kč,
§M. Č., narozené XY, bytem XY, ve výši 20 000 Kč,
§Ľ. H. a C. H., bytem XY, ve výši 4 900 Euro.
9. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byli poškození J. V., I. J., M. Č., Ľ. H. a C. H., se zbytkem svých nároků na náhradu škody odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
10. Proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 30. 1. 2020, sp. zn. 11 To 11/2020, podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř., neboť rozhodnutí soudů nižších stupňů spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a odvolací soud převzal výrok o vině z rozsudku soudu prvního stupně beze změn. Následně obviněný poukazuje v prvé řadě na to, že nic nenamítá proti tomu, že jeho dohoda s poškozenými odpovídá typově zprostředkovatelské smlouvě uzavřené v ústní podobě, i když má skutkové výhrady proti tomu, že se finanční částky, které mu poškození zaslali, nestaly jeho vlastnictvím a zůstaly vůči němu věcí cizí. Stejně tak má výhrady vůči tomu, že mu poškození předali ve výroku uvedené finanční prostředky, když ovšem výslovně uvádí, že vůči tomuto jeho dovolací argumentace nesměřuje.
11. Obviněný ve vztahu k použité právní kvalifikaci skutku připomíná, že pro naplnění znaků objektivní stránky trestného činu zpronevěry je třeba, aby pachatel nakládal s cizí věcí v rozporu s ujednaným účelem. V posuzovaném případě má pak za to, že k naplnění těchto znaků nedošlo, neboť platby poškozených obsahovaly i provizi určenou pro jeho osobu. Výše provize ovšem nebyla zjištěna, když nebylo možno zjistit obsah uzavřených smluv mezi ním a poškozenými, takže nebylo zjištěno, v jakém rozsahu zůstaly peníze pro něho cizí věcí. V tomto směru vyjadřuje nesouhlas s postupem soudu druhého stupně, který odkázal na listinné důkazy vztahující se k platbám poškozených, neboť podle jeho názoru výše provize nebyla objektivně zjištěna.
12. Současně odkazuje na skutečnost, že doložil soudu prvního stupně odeslání určitých finančních prostředků do USA a že si tedy tyto prostředky neponechal pro svoji potřebu. Má za to, že tedy nelze dovodit, že by finanční prostředky užil k jinému než sjednanému účelu bez ohledu na to, zda byla mladému hokejistovi poskytnuta dohodnutá služba. Naznačuje, že tato situace mohla vzniknout zaviněním hráčů nebo amerických klubů. Pokud pak nebylo zjišťováno cestou mezinárodní právní pomoci u jednotlivých zámořských klubů, zda skutečně finanční prostředky do zahraničí neodeslal, jedná se o vadný postup. Pokud soud prvního stupně považoval jím předložené listinné důkazy za nedůležité, pak se jedná v podstatě o tzv. opomenuté důkazy, čímž se soudy dopustily porušení jeho práva na spravedlivý proces. Načež uvádí, že se jedná o listiny svědčící o zaslání finančních prostředků americkým klubům, výslech synů poškozených, trenérů a majitelů klubů.
13. V závěru podaného dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 30. 1. 2020, sp. zn. 11 To 11/2020 zrušil a přikázal soudu druhého stupně, aby věc znovu projednal a rozhodl, popřípadě aby zrušil i rozsudek Okresního soudu v Kladně ze dne 23. 4. 2019, sp. zn. 2 T 160/2015 a přikázal tomuto soudu, aby věc znovu projednal a rozhodl.
14. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření ze dne 10. 6. 2020, sp. zn. 1 NZO 442/2020, nejprve zrekapitulovala dosavadní průběh trestního řízení a obsah dovolání obviněného, když následně vyhodnotila, že jeho argumentace směřuje do skutkových zjištění, a jako taková tedy nenaplňuje zvolený dovolací důvod. Podle státní zástupkyně soud prvního stupně postupoval při určení výše provize pro obviněného pečlivě, neboť u každého jednotlivého útoku pokračující trestné činnosti zjišťoval výši dohodnuté provize. Nelze mu vyčítat, pokud vycházel z výpovědí poškozených, když zprostředkovatelské smlouvy nebyly uzavřeny písemně. Zdůrazňuje, že soudy vycházely z toho, že provize obviněného nebyla vázána na splnění podmínek zprostředkovatelské smlouvy, a proto ji nezapočítaly do výše způsobené škody. O svědomitém přístupu soudu k určování výše provize vypovídá i skutečnost, že nebyla ve všech případech stanovena stejně, když ovšem není pochyb o tom, že se pochybovala od částky 10.000 Kč do 30.000 Kč.
15. Státní zástupkyně uvádí, že i když to výslovně dovolatel neuvádí, tak pokud namítá, že se finanční prostředky staly jeho příjmem, a proto nelze na spáchané jednání nahlížet jako na trestný čin zpronevěry, představuje tato námitka jedinou právní námitku. K tomuto uvádí, že o trestný čin zpronevěry jde v případě, že peníze předané oprávněnou osobou jiné osobě k další dispozici s nimi, nepřejdou do majetku této osoby. Jestliže na základě uzavřené smlouvy vznikne právní vztah a předané peníze mají povahu zálohy, je třeba posuzovat, na základě jaké smlouvy tento právní vztah vznikl. Pokud taková záloha nebyla poskytnuta na podkladě kupní smlouvy, ale smlouvy jiného typu (i smlouvy zprostředkovatelské), pak poskytnutá záloha nepřechází do vlastnictví pachatele. Svěření finančních prostředků probíhá pouze za účelem toho, aby s nimi bylo disponováno přesně vymezeným způsobem (v tomto případě na pokrytí nákladů pobytu mladých hokejistů v zahraničí). Peníze, které se ocitly v dispozici obviněného, se proto nestaly součástí jeho majetku, a proto když s těmito finančními prostředky nakládal jinak než stanoveným způsobem, přisvojil si je v souladu s §206 tr. zákoníku, neboť s nimi naložil v rozporu s účelem, ke kterému mu byly dány do dispozice.
16. Za právní námitku nepovažuje státní zástupkyně argument obviněného, že nebylo dostatečně zjištěno, zda si právě on přisvojil finanční prostředky poškozených, neboť provedeným dokazováním bylo zjištěno, že důvodem, proč mladým hokejistům nebyly v USA či Kanadě poskytnuty sjednané služby bylo to, že dovolatel za tyto služby jejich poskytovatelům nezaplatil. Když byl následně poškozenými na tuto skutečnost upozorňován, ujišťoval je o tom, že celou situaci dá do pořádku, což však neučinil a stal se následně nekontaktní.
17. Ve vztahu k opomenutým důkazům pak státní zástupkyně uvádí, že soudy zřetelně vysvětlily, z jakých důvodů považovaly výslechy mladých hokejistů za nadbytečné. Osobami, které obviněnému svěřily peníze, byli totiž poškození, neboť oni s ním řešili finanční stránku věci, nikoliv mladí hokejisté. Za nadbytečné je možné rovněž považovat listinné důkazy prokazující zaslání finančního obnosu v dolarech do zahraničí, neboť z těchto listin není zjevné, zda se peníze vztahují ke zprostředkovatelským smlouvám posuzovaným v této věci nebo ke smlouvám uzavřeným s jinými osobami (neboť bylo prokázáno, že ve vztahu k některým klientům podmínky smlouvy skutečně dodržel a peníze do zahraničí skutečně poslal). Uvedené listinné důkazy proto nemají pro posouzení dané věci žádnou důkazní hodnotu.
18. V závěru podaného vyjádření proto státní zástupkyně navrhuje podané dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout, neboť se jedná o dovolání zjevně neopodstatněné. Současně vyslovila souhlas s projednáním věci podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
III.
Přípustnost dovolání
19. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. a v souladu s §265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu §265e tr. ř. zachována, přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
IV.
Důvodnost dovolání
20. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
21. Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
22. Důvodem dovolání podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř . je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 1 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) (§265b odst. 1 tr. ř.). Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, nebo byl-li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Obviněný naplnění tohoto dovolacího důvodu spatřuje v tom, že soud druhého stupně převzal beze změn výrok o vině z rozsudku soudu prvního stupně.
23. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
24. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
25. Vzhledem ke konkrétnímu obsahu uplatněné dovolací argumentace je možno konstatovat, že obviněný uplatnil námitky ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. částečně právně relevantním způsobem, když za právně relevantním způsobem uplatněnou námitku lze považovat argumentaci týkající se naplnění objektivní stránky, byť s velkou dávkou tolerance, neboť převážná část zvolené argumentace míří do hodnocení důkazů, neboť obviněný primárně zpochybňuje skutková zjištění soudu prvního stupně, se kterými se ztotožnil soud druhého stupně. Ve vztahu ke zbývajícím námitkám dovolatele lze konstatovat, že obviněný své námitky sice formálně opírá o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ovšem většinu jím namítaných vad pod uplatněný dovolací důvod podřadit nelze, ale ani pod žádný jiný. Převážná část vznesených námitek totiž zpochybňuje správnost skutkových zjištění, ke kterým dospěl soud prvního stupně a se kterými se ztotožnil soud druhého stupně. Obviněný takovou dovolací argumentací míjí hranice deklarovaného dovolacího důvodu, neboť jeho námitky fakticky nesměřují proti právnímu posouzení skutku nebo jinému hmotněprávnímu posouzení. Primárně jimi brojí proti hodnocení důkazů a skutkovým zjištěním soudů. Obviněný v podstatě nabízí své vlastní hodnocení provedených důkazů, vyjadřuje nesouhlas se způsobem hodnocení důkazů soudem prvního stupně, podrobně rozebírá svoji verzi události, vše s vyústěním do závěru, že nenaplnil skutkovou podstatu trestného činu zpronevěry. Takto formulované dovolací námitky nejsou způsobilé založit přezkumnou povinnost Nejvyššího soudu.
26. Přesto z pohledu námitek uplatněných obviněným v podaném dovolání, které směřují primárně do způsobu hodnocení důkazů soudy [a tedy nenaplňují dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.], toliko na podporu závěru, že v případě obviněného nejde o případ tzv. extrémního nesouladu v jeho výkladu Ústavním soudem, který ani obviněný nenamítá, považuje Nejvyšší soud za nutné uvést, že zejména soud prvního stupně své úvahy ohledně hodnocení provedených důkazů řádně zdůvodnil, tak jak to vyžaduje ustanovení §125 odst. 1 tr. ř. Uvedený soud velmi podrobně rozvedl, na základě kterých důkazů má obhajobu obviněného za vyvrácenou, a které důkazy jej usvědčují. V tomto směru lze poukázat na přesvědčivé písemné odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně (viz body 46. – 48., 50. – 53., 62., 81. – 82., 84. – 86., 96. rozsudku). Soud prvního stupně rovněž řádně rozvedl, z jakých důvodů považuje požadavek obviněného na doplnění dokazování, konkrétně požadavek na výslech jednotlivých hráčů (synů poškozených) za nadbytečný (viz bod 49., 83., 96., str. 17-18, 27, 31 rozsudku soudu prvního stupně), když také neopomenul uvést, z jakého důvodu nepřihlížel k obsahu listin (potvrzení Western Union o zaplacení částky 144 000 Kč, doklady o zaslání částek 20 600 Kč a 29 700 Kč) předložených obviněným (viz bod 45. rozsudku soudu prvního stupně), když přesnější by bylo vyjádření, že jejich důkazní hodnota je nulitní. Soud druhého stupně se pak ztotožnil s rozhodnutím soudu prvního stupně, pokud se týká výroku o vině, když ovšem neodkázal pouze na rozhodnutí soudu prvního stupně, nýbrž rozvedl své úvahy z pohledu námitek, které obviněný uplatnil v rámci podaného odvolání a jež jsou v podstatě totožné s námitkami uplatněnými v podaném dovolání (viz bod 7. – 11. rozsudku soudu druhého stupně). Zde je na místě zdůraznit, že obviněný v rámci podaného dovolání v podstatě opakuje obhajobu, kterou uplatnil před soudy nižších stupňů. V dané souvislosti je třeba zdůraznit, že na případ, kdy dovolatel v dovolání uplatňuje obsahově shodné námitky, pamatuje rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, publikované v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu (C. H. BECK, ročník 2002, svazek 17, pod T 408), podle něhož „opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, s kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné“. O takovou situaci se v dané věci jedná.
27. Obviněný ve svém dovolání uplatňuje také námitky, kterými zpochybňuje věrohodnost důkazů (zpochybňuje obsah uzavřených smluv), avšak skutkové námitky, kterými obviněný napadá výši provize dohodnuté mezi ním a poškozenými, jsou mimo meze dovolacího důvodu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť se jedná o námitky týkající se dokazování, respektive hodnocení důkazů. Nejvyšší soud připomíná, že hodnocení důkazů spadá do kompetence soudu prvního stupně, případně soudu odvolacího (provádí-li dokazování) a Nejvyšší soud není zásadně oprávněn k jeho revizi (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 8. 2014, sp. zn. 3 Tdo 892/2014: „Shromážděné důkazy soud – pozn. myšleno soud prvního stupně – hodnotí podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností jednotlivě i v jejich souhrnu. Rozhodování o rozsahu dokazování tak spadá do jeho výlučné kompetence …. Hodnotí-li soudy provedené důkazy odlišným způsobem než obviněná, neznamená tato skutečnost automaticky porušení zásady volného hodnocení důkazů, zásady in dubio pro reo, případně dalších zásad spjatých se spravedlivým procesem.“, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2016, sp. zn. 4 Tdo 940/2016: „ …je podstatné, že soudy prvního a druhého stupně hodnotily důkazy v souladu s jejich obsahem, nedopustily se žádné deformace důkazů, ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů a že své hodnotící úvahy jasně, srozumitelně a logicky vysvětlily … skutečnost, že obviněný nesouhlasí se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, a že se neztotožňuje s jejich skutkovými zjištěními, není dovolacím důvodem.“, a dále pak usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 7. 2017, sp. zn. 11 Tdo 151/2017).
28. Přestože námitky týkající se hodnocení důkazů nemohou založit přezkumnou pravomoc Nejvyššího soudu, považuje soud za vhodné se vyjádřit alespoň k otázce posouzení obsahu uzavřených smluv. Z obsahu dovolaní je zjevné, že obviněný má za to, že pokud smlouva není uzavřena písemně, nelze věrohodně zjistit její obsah, v důsledku čehož nelze zjistit dohodnutou výši provize. Předně je třeba zdůraznit, že uzavření zprostředkovatelské smlouvy ústní formou občanský zákoník umožňuje (viz §774 občanského zákoníku platného do 31. 12. 2013, §2445 občanského zákoníku platného od 1. 1. 2014), tedy tato smlouva může být uzavřena i ústně. Zjistit obsah smlouvy je v takovém případě sice ze zjevných důvodů obtížnější, ale nikoliv vyloučeno. V daném případě soudy obsah uzavřených smluv, jakožto i výši sjednaných provizí nepochybně provedeným dokazováním zjistily. Nelze totiž opomenout, že výpovědi všech svědků, jejichž synům obviněný zajišťoval hokej v zámoří, se shodují v tom, že obviněný jim přislíbil zprostředkovat plnění a služby, v tom, že obviněný měl dostat provizi, v popisu procesu sjednání smlouvy, zaplacení za zprostředkování služeb, jakožto i ve způsobu zaplacení provize. Je tak nepochybné, že obviněný s poškozenými uzavřel totožné smlouvy, které se lišily pouze v tom, co konkrétně jim obviněný slíbil zajistit, zda mu finanční prostředky byly poskytnuty na účet či jinak. Výpovědi poškozených se shodují více méně i ve výši sjednané provize, která se v jednotlivých případech pohybovala v rozmezí od 10 000 Kč do 30 000 Kč. Tvrzení poškozených ohledně výše sjednané odměny pro obviněného se shodují s výpověďmi dalších svědků – M., B., K., B. a V., jimž obviněný skutečně zprostředkoval pro jejich syny hraní hokeje v zámoří nebo jim poskytnul jinou pomoc s tímto související. Otázce stanovení výše provize obviněného věnovaly soudy nižších stupňů tedy odpovídající pozornost (viz bod 47., 82., 84., 86., 96., str. 16-17, 26-29, 31 rozsudku soudu prvního stupně, bod 8., 10. str. 7–8 rozsudku soudu druhého stupně), přičemž soud prvního stupně se zabýval i otázkou vzniku nároku na tuto provizi (viz bod 50., str. 18 rozsudku tohoto soudu) a dovolací soud nemá, čím by mohl jejich úvahy nosně doplnit. Ostatně ani sám dovolatel neuplatnil žádnou argumentaci (kromě toho, že výše provize nelze určit, neboť nelze zjistit obsah smluv), která by svědčila pro závěr, že při hodnocení důkazů soudy nižších stupňů nepostupovaly v souladu s hledisky uvedenými v §2 odst. 6 tr. ř.
29. Dovolatel rovněž namítá, že soudy neprovedly všechny jím požadované důkazy (výslech synů poškozených, výslech trenérů a majitelů klubů). Obviněný je dále toho názoru, že soudy tyto důkazy, především pak navrhované listinné důkazy, vadně považovaly za nedůležité, a proto se podle dovolatele jedná o opomenuté důkazy. Nejvyšší soud považuje předně za nezbytné zdůraznit, že opomenuté důkazy jsou kategorií důkazů, které nebyly provedeny nebo hodnoceny způsobem stanoveným zákonem, tj. důkazy, o nichž v řízení nebylo soudem rozhodnuto, případně důkazy, jimiž se soud nezabýval při postupu podle §2 odst. 5, 6 tr. ř., protože takové důkazy téměř vždy založí nejen nepřezkoumatelnost vydaného rozhodnutí (§125 tr. ř.), ale současně též porušení pravidel spravedlivého procesu (čl. 36 odst. 1, 37 odst. 3, čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod). Za opomenuté důkazy lze považovat i procesní situaci, v nichž bylo účastníky řízení navrženo provedení konkrétního důkazu, přičemž návrh na toto provedení byl soudem bez věcně adekvátního odůvodnění zamítnut, eventuálně zcela opomenut, což znamená, že ve vlastních rozhodovacích důvodech o něm ve vztahu k jeho zamítnutí nebyla zmínka buď žádná, či toliko okrajová a obecná, neodpovídající povaze a závažnosti věci [srov. např. nálezy Ústavního soudu ze dne 8. 11. 2006, sp. zn. II. ÚS 262/04 (N 208/43 SbNU 323), ze dne 8. 12. 2009, sp. zn. I. ÚS 118/09 (N 254/55 SbNU 455), či ze dne 18. 3. 2010, sp. zn. III. ÚS 3320/09 (N 60/56 SbNU 643), a další]. Nejedná se však o opomenuté důkazy, jestliže jsou dodrženy všechny podmínky procesního postupu, jak jsou zákonem vymezeny, a soudy tento postup dostatečně odůvodní a vysvětlí v přezkoumávaných rozhodnutích (srov. přiměřeně např. usnesení Ústavního soudu ze dne 2. 7. 2009, sp. zn. I. ÚS 972/09).
30. Z pohledu shora naznačených východisek se ovšem sluší především poznamenat, že v řízení před soudy nižších stupňů bylo náležitě odůvodněno, z jakého důvodu byly důkazní návrhy obhajoby zamítnuty (viz bod 49., 83., 96., rozsudku soudu prvního stupně). Na tomto místě považuje dovolací soud za vhodné se ještě zmínit, že soud druhého stupně ve svém prvotním zrušujícím rozhodnutí ze dne 16. 8. 2018, sp. zn. 11 To 210/2018, vyjádřil názor, že ve věci není třeba provádět dokazování výslechem synů poškozených, neboť finanční stránku věci řešili s obviněným přímo poškození, nikoliv jejich synové (mladí hokejisté), takže tento důkaz považoval za nadbytečný. Soud prvního stupně se tak řídil pokynem odvolacího soudu. Ve vztahu k listinným důkazům, prokazujícím zaslání finančních prostředků obviněným do zahraničí (na č. l. 837, 945-952) Nejvyšší soud odkazuje na odůvodnění rozsudků soudů nižších stupňů (viz bod 45., rozsudku soudu prvního stupně, bod 7., rozsudku soudu druhého stupně), ve kterých soudy vysvětlily, především prvoinstanční soud, proč k navrhovaným důkazům nepřihlížely a nepovažuje proto za potřebné v tomto směru doplnit dokazování. Ve vztahu ke dvěma e-mailovým dopisům adresovaným C. H., týkající se hráčů AAAAA a HHHHH a plateb za tyto hráče Nejvyšší soud ještě zdůrazňuje skutečnost, že zmiňované dopisy jsou datovány až 14. 2. 2013 a 9. 2. 2013, přičemž hráč AAAAA poslal SMS otci, že nic není zaplacené již dne 1. 10. 2012 a následně se 21. 1. 2013 vrátil do České republiky (viz výpověď svědka J. V. v hlavním líčení na č. l. 729-733). V únoru 2013 tak již byla případná angažovanost obviněného ve vztahu k hráči AAAAA bezpředmětná, neboť tento do USA odletěl 5. 9. 2012, jednotlivé služby pro tohoto hráče tak měl obviněný zajistit rozhodně dříve než v únoru roku 2013. Pokud se jedná o výslech trenérů a majitelů klubů, dovolatel výslovně neuvádí jména lidí, které navrhoval vyslechnout. Z obsahu spisového materiálu dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný těmito návrhy na výslech svědků má pravděpodobně na mysli návrh na doplnění dokazování učiněný v hlavním líčení konaném dne 25. 4. 2016 (viz č. l. 835), kdy obhájce obviněného založil do spisu listiny ohledně zaslání peněz panu V., T. H. a C. H. a navrhl doplnit dokazování formou mezinárodní právní pomoci o výslech těchto osob. Z odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně (viz bod 45., 49., 83., 96.) je sice zjevné, že tento soud výslovně neuvedl, proč tomuto důkaznímu návrhu nevyhověl, avšak z celkového odůvodnění rozsudku je patrno, že soud dospěl k závěru, že jsou výrazné pochybnosti o věrohodnosti předložených listin, když své úvahy v tomto směru řádně rozvedl, přičemž i poukázal na skutečnost, že z těchto předložených listin není zřejmé, o jaké platby a za jakého hráče se jedná, takže i z pohledu tohoto závěru je nepochybné, že považoval doplnění dokazování v tomto směru za nadbytečné. Zde je také nezbytné uvést, že uvedený soud současně řádně zdůvodnil, proč považoval za nadbytečné doplnění dokazování o výslechy mladých hokejistů, neboť skutkový stav věci měl za dostatečně prokázaný výpověďmi poškozených, kteří popsali, že poplatky za ubytování, klubové poplatky a další věci nebyly ze strany obviněného zajištěny a že o tom s obviněným hovořili, když nelze skutečně pominout ani jeho následnou reakci. Lze tedy připustit, že formálně rozhodnutí soudu prvního stupně v tomto směru není zcela bezvadné, avšak materiálně je odůvodnění soudu prvního stupně v pořádku. Navíc soud druhého stupně na tuto námitku jistým způsobem reagoval (viz bod 7. rozsudku). Nejvyšší soud si dovoluje poznamenat, že vzhledem k tomu, že soud druhého stupně již ve svém prvním zrušujícím rozhodnutí výslovně považoval za nadbytečné doplnit dokazování o výslechy mladých hokejistů, nebylo by ani důvodné doplňovat dokazování výslechem na listinách uvedených osob. Obzvláště pak za situace, kdy poškození shodně vypověděli, že obviněný dohodnuté služby neuhradil, přičemž tuto informaci měli od majitelů či manažerů klubů (pozn. obviněný v dovolání namítá jako opomenuté důkazy výslech majitelů klubů) , s nimiž komunikovali elektronicky či telefonicky a prvoinstanční soud neměl pochybnosti o věrohodnosti výpovědí poškozených. Za takové situace by byl výslech manažerů klubů a trenérů nejenom nadbytečný, ale i neekonomický. Proto dospěl Nejvyšší soud k závěru, že v posuzované věci se nejedná o opomenuté důkazy a nebyl zjištěn ani extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními a právním posouzením věci, a proto nebylo žádného objektivního důvodu pro pochybnosti o správnosti napadených rozhodnutí [srov. přiměřeně např. rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. I. ÚS 4/04 (N 42/32 SbNU 405), ze dne 29. 4. 2009, sp. zn. I. ÚS 3094/08 (N 103/53 SbNU 293), ze dne 3. 2. 2005, sp. zn. III. ÚS 578/04, ze dne 20. 9. 2006, sp. zn. I. ÚS 553/05 (N 167/42 SbNU 407)], když se soudy prvního i druhého stupně s důkazními návrhy obviněného v potřebném a nezbytném rozsahu vypořádaly (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 10. 6. 2014, sp. zn. II. ÚS 339/14, či ze dne 2. 8. 2011, sp. zn. III. ÚS 1432/11).
31. Jak již bylo uvedeno, obviněný právně relevantním způsobem uplatnil námitku týkající se naplnění objektivní stránky trestného činu zpronevěry, spočívající v tvrzení, že neužil cizí věc v rozporu s ujednaným účelem svěření. Zde je třeba ovšem poukázat na určitý rozporuplný postup obviněného, když dovolatel sice předně uvádí, že neuplatňuje námitky vůči tomu, zda platby uhrazené poškozenými přešly do jeho vlastnictví a zůstaly tak ve vztahu k němu cizí věcí, avšak následně poukazuje na vady právní kvalifikace svého jednání a vyjadřuje názor, že finance, které mu poškození předali, nebyly pro něho cizí věcí v plném rozsahu, neboť platba poškozených obsahovala i provizi určenou pro něho, když současně namítá, že výši provize se nepodařilo prokázat. Pokud se týká prokázání výše provize určené pro obviněného, je třeba mít za to, že se jedná o námitku do hodnocení důkazů, když obviněný fakticky zpochybňuje závěry soudů ohledně výše provize, která byla určena obviněnému a kterou tedy nelze zahrnovat do výše způsobené škody jako znaku skutkové podstaty daných trestných činů. Takto formulované námitky nejsou podřaditelné pod zvolený dovolací důvod, když obviněný zpochybňuje skutkové závěry soudů nižších stupňů. Přesto Nejvyšší soud pro stručnost odkazuje na úvahy soudu prvního stupně ohledně výše provize určené pro obviněného, se kterými se plně ztotožňuje (viz bod 47., 50., 62., 82., 96. rozsudku). V další části dovolání obviněný fakticky polemizuje s tím, zda svěřené peníze byly ve vztahu k němu cizí věcí a zda jednal v rozporu s ujednaným účelem či nikoliv. Tato argumentace je podřaditelná pod zvolený dovolací důvod, byť s jistou dávkou tolerance.
32. Trestného činu zpronevěry podle §206 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo si přisvojí cizí věc nebo jinou majetkovou hodnotu, která mu byla svěřena a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoliv nepatrnou. Podle třetího odstavce pak bude posuzováno jednání obviněného, způsobí-li tímto činem větší škodu. Čtvrtý odstavec písmeno d) tohoto ustanovení pak dopadá na jednání, kterým pachatel způsobí takovým činem škodu značnou. Pro naplnění objektivní stránky tohoto trestného činu, si tak pachatel musí přisvojit věc (nebo jinou majetkovou hodnotu), která je pro něj cizí a která mu byla svěřena, a současně tak způsobit na cizím majetku odpovídající škodu.
33. Za cizí věc se tradičně považují zejména cizí hotové peníze. Vzhledem k tomu, že i na peněžní prostředky na účtu je třeba ve smyslu §134 tr. zákoníku vztáhnout ustanovení o věcech, je možno i peněžní prostředky vložené na účet zpronevěřit. Z hlediska odlišení trestného činu krádeže a trestného činu zpronevěry je podstatné, že v případě trestného činu zpronevěry se musí jednat o cizí peněžní prostředky na účtu svěřené pachateli. Platí, že cizí věc nebo jiná majetková hodnota, tedy i peníze jsou svěřeny pachateli , jestliže jsou mu odevzdány do faktické moci (do držení nebo do dispozice) s tím, aby s věcí nebo s jinou majetkovou hodnotou nakládal určitým způsobem. (viz Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. §140 až 421. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 2007 - 8). V praxi někdy činí potíže z hlediska pojmu svěřené cizí věci posuzování záloh předávaných v souvislosti s některými smlouvami (např. kupní smlouvou). V posuzovaném případě je však nezbytné zdůraznit, že peníze, které poškození předali obviněnému, nebyly zálohou. Zálohou se podle občanského zákoníku platného v té době (zákon č. 40/1964 Sb.) rozumělo to, co bylo dáno před uzavřením smlouvy některým účastníkem (§498). Dnes se tím podle §1807 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku rozumí peníze, které předala jedna strana druhé straně před uzavřením smlouvy. Zde je ovšem nutno uvést, že v dané věci došlo k uzavření smluv mezi poškozenými a obviněným v okamžiku, kdy si ujednali, co obviněný pro poškozené zajistí a jakou finanční částku za tyto služby mají poškození zaplatit. Jelikož ve všech případech došlo k úhradě peněz až poté, co se poškození s obviněným na uvedeném dohodli, nejednalo se o zálohu. Jednalo se tedy o peníze, které poškození obviněnému svěřili s konkrétním účelem, tyto byly určené k úhradě konkrétních stanovených služeb, které již byly přesně určeny a specifikovány ještě před svěřením těchto finančních prostředků (např. ubytování) nebo věcí na základě uzavřené zprostředkovatelské smlouvy. Ostatně otázkou, zda se v posuzovaném případě nejednalo o zálohu, se zabýval již soud prvního stupně (viz např. bod 84. rozsudku), který dospěl k závěru, že obviněný a poškození uzavřeli zprostředkovatelskou smlouvu, byt uzavřenou ústní formou. Smlouvou o zprostředkování se podle §774 tehdy platného občanského zákoníku, zákona č. 40/1964 Sb. rozuměla smlouva, ve které se zprostředkovatel zavazuje obstarat zájemci za odměnu uzavření smlouvy a zájemce se zavazuje zprostředkovateli poskytnout odměnu tehdy, byl-li výsledek dosažen přičiněním zprostředkovatele. Od 1. 1. 2014 se pak za zprostředkovatelskou smlouvu považuje podle §2445 odst. 1 občanského zákoníku smlouva, ve které se zprostředkovatel zavazuje, že zájemci zprostředkuje uzavření určité smlouvy s třetí osobou, a zájemce se zavazuje zaplatit zprostředkovateli provizi. Obviněný s poškozenými uzavřel zprostředkovatelskou smlouvu, neboť se jako zprostředkovatel zavázal pro poškozené (zájemce) obstarat za odměnu uzavření smlouvy a zájemci se zavázali obviněnému poskytnout odměnu (provizi). Obviněnému právní nárok na odměnu podle §775 zákona č. 40/1964 Sb., vznikl (nyní §2447 občanského zákoníku), přičemž z výpovědí svědků vyplývá, že poškození a obviněný si výši provize sjednali předem fixně. Část peněz, které poškození obviněnému zaslali na účet nebo předali v hotovosti tak skutečně nebyla pro obviněného cizí věcí, neboť obviněnému poškození takto předali jeho provizi, a současně peníze, se kterými měl naložit určitým sjednaným způsobem. Zbývající část financí proto byla pro obviněného cizí věcí, neboť sloužily k zajištění ubytování, stravy, pojištění, aj. mladých hokejistů. Na tomto místě považuje dovolací soud za nezbytné opětovně zdůraznit, že především soud prvního stupně se náležitě zabýval povahou finančních prostředků, které poškození předali obviněnému, přičemž u jednotlivých útoků zcela přesně určil, jaké částky považoval za provizi a nezapočetl je do úhrnu finančních prostředků, jež měl obviněný zpronevěřit, když v tomto směru se jedná o skutkové závěry učiněné na základě provedeného dokazování. Lze tedy uzavřít, že soudy mezi zpronevěřené peníze nezapočítaly provizi obviněného, když od částek, které poškození obviněnému zaslali nebo předali v hotovosti, odečetl smluvenou výši provize, případně odečetl i ty věci, které dovolatel pro poškozené skutečně zařídil [např. letenku pro syna poškozené H. J.– jednání pod bodem 7) a za zpronevěřenou částku (škodu) považovaly až výsledek tohoto propočtu (viz bod 51., 62., 86., 96. rozsudku soudu prvního stupně)]. Posouzením, zda provize nebyla započítána do zpronevěřených finančních prostředků, se nakonec i dostatečným způsobem zabýval i soud druhého stupně v bodě 8. svého rozhodnutí, který konstatoval, že ve prospěch obviněného byly mimo zpronevěřené peníze započítány i částky, které obviněný po opakovaných urgencích vrátil [jednání pod bodem 4) vůči poškozenému M. K.], přestože se ze strany obviněného jednalo o částečnou náhradu škody způsobené trestným činem zpronevěry. Z uvedeného je tak zjevné, že soudy nižších stupňů velmi pečlivě odlišily finanční částky, které přešly do vlastnictví obviněného a ty finanční prostředky, které byly obviněnému ze strany poškozených pouze svěřeny za určitým účelem. Z odůvodnění soudů je tak patrné, jakou část finančních prostředků soudy považovaly za odměnu obviněného, tedy provizi, a jaká část svěřených peněz a v jaké konkrétní výši zůstala pro obviněného cizí věcí a Nejvyšší soud k tomuto nemá, kromě výše zmíněného nic, co by doplnil.
34. Ve vztahu k argumentaci dovolatele, týkající se toho, že s penězi naložil v souladu s účelem svěření, považuje Nejvyšší soud za vhodné nejprve uvést následující. Jak již bylo naznačeno, cizí věc nebo jinou majetkovou hodnotu, která mu byla svěřena, si přisvojí pachatel, jestliže s věcí nebo jinou majetkovou hodnotou naloží v rozporu s účelem, k němuž mu byla cizí věc nebo jiná majetková hodnota dána do opatrování nebo do dispozice, a to způsobem, který maří základní účel svěření. Přisvojení je tedy takové nakládání pachatele s věcí nebo jinou majetkovou hodnotou, které má trvale vyloučit svěřitele z dispozice s věcí nebo jinou majetkovou hodnotou (v tom se zpronevěra odlišuje od neoprávněného užívání cizí věci podle §207 odst. 1 alinea 2). Byla-li mu věc nebo jiná majetková hodnota svěřena za účelem opatření určitého prospěchu, považuje se také za její přisvojení, obstará-li si pachatel další prospěch v rozporu s tímto svěřením (viz Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. §140 až 421. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 2010).
35. Ze skutkových zjištění soudů nižších stupňů se podává, že peníze byly obviněnému svěřeny za účelem, aby tento zajistit pokrytí nákladů v souvislosti s financováním pobytu mladých hokejistů v zahraničí. Jednalo se o zprostředkování a zařízení pobytu v hokejových klubech v USA nebo Kanadě (včetně ubytování, stravy, poplatků klubu), zajištění letenek, školy, případně hokejové výstroje nebo pojištění. Pokud dovolatel naznačuje, že jedinou povinností vyplývající pro něj z uzavřené zprostředkovatelské smlouvy bylo zaslání peněz do zahraničí a že za situace, kdy tak učinil, nemohl se zpronevěry dopustit, pak je předně nezbytné akcentovat, že obviněný peníze do zahraničí v případě jednotlivých poškozených jednak nezaslal a jednak pro obviněného ze smlouvy vyplývaly i jiné povinnosti (faktické zajištění pobytu synů poškozených v hokejových klubech, zajištění ubytování, zajištění stravy, zajištění letenek, aj.). Pro dovolatele z uzavřené smlouvy nevznikla pouze povinnost přeposlat peníze na jiný účet (což však, jak plyne z provedeného dokazování, neučinil), ale rovněž poskytnout adekvátní službu. Z provedeného dokazování se podává, že obviněný si byl své povinnosti zařídit hokejistům v zahraničí ubytování, vzdělání, pojištění, letenky či jiné služby vědom, přičemž přestože byl ze strany rodičů hokejistů upozorňován na to, že nedošlo k úhradě těchto služeb poskytovatelům těchto služeb, na to obviněný reagoval tak, že vzniklou situaci napraví, avšak fakticky takto nepostupoval. Jinak vyjádřeno, obviněný si musel být vědom toho, za jakým účelem mu byly peníze svěřeny, a že je jeho povinností jednotlivé konkrétní služby nejen uhradit, ale i zajistit, že služby budou realizovány, přesto takto nekonal. Z následného jednání obviněného poté, co byl poškozenými upozorňován na nenaplnění obsahu předmětných smluv, je totiž nepochybné, že fakticky vzniklou situaci nijak neřešil, neboť pokud by peníze do zahraničí skutečně poslal, nestal by se pro poškozené nekontaktní a jistě by zahraniční partnery urgoval, stejně jako byl on urgován poškozenými. Navíc z provedeného dokazování je nepochybné, že i někteří poškození (např. J. V.) přímo komunikovali s majiteli klubu či trenéry, přičemž těmito jim bylo opakovaně sdělováno, že služby nebyly uhrazeny (např. pojištění mladých hokejistů). Z provedeného dokazování je tak nepochybné, že dovolatel si svěřené finanční prostředky přisvojil, když je nepoužil v souladu se svěřeným účelem, což zapříčinilo, že hokejistům nebyly v zahraničí poskytnuty služby, které se obviněný zavázal zprostředkovat a na jejichž zajištění mu byly ze strany poškozených tyto finanční prostředky právě svěřeny. Nejvyšší soud uzavírá, že obviněný tak zjevně naložil se svěřenými penězi v rozporu s účelem, k němuž mu byly dány do jeho dispozice, čímž zcela zjevně naplnil znak přisvojení si cizí věci podle §206 odst. 1 tr. zákoníku.
36. Vzhledem ke shora uvedeným závěrům lze uvést, že dovolání obviněného bylo podáno částečně z důvodů, které lze podřadit pod dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., kdy ovšem uplatněné námitky jsou zjevně neopodstatněné. Naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. bylo obviněným dovozováno z toho, že v řízení předcházejícímu vydání rozhodnutí soudu druhého stupně byl dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je třeba ovšem zdůraznit, že soud druhého stupně odvolání obviněného nezamítl, odvolání obviněného věcně projednal a sám ve věci rozhodl rozsudkem, takže tento dovolací důvod nebyl naplněn.
37. Proto dospěl Nejvyšší soud k závěru, že o dovolání obviněného je nezbytné rozhodnout způsobem upraveným v §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Dle něho Nejvyšší soud dovolání odmítne, „jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné“. Jelikož v posuzované věci jako takové vyhodnotil dovolání obviněného, rozhodl o něm způsobem uvedeným ve výroku tohoto usnesení. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 29. 7. 2020
JUDr. Marta Ondrušová
předsedkyně senátu