ECLI:CZ:NS:2020:4.TDO.890.2020.1
sp. zn. 4 Tdo 890/2020-871
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. 9. 2020 dovolání obviněného M. K. , nar. XY v XY, občana Slovenské republiky, bytem XY, adresa pro doručování XY, t. č. ve výkonu trestu ve Věznici Ostrava – Heřmanice, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 1. 2020, sp. zn. 3 To 450/2019, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 66 T 110/2019, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 16. 10. 2019, sp. zn. 66 T 110/2019, byli obvinění M. K. (dále jen obviněný, popř. dovolatel) a M. D. uznáni vinnými zločinem loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku spáchaným ve formě spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustili tím, že:
dne 13. 4. 2019 v době nejméně od 04:30 do 05:00 hodin, po předchozí vzájemné domluvě s poškozenými, že je odvezou svým osobním automobilem z XY do XY, cestou na silnici I/45 mezi obcemi XY a XY, okres Bruntál, obžalovaný M. K. na zadním sedadle osobního automobilu značky Citroen C5, RZ XY, nejprve začal požadovat po poškozených vydání peněz, poté, co užil dosud nezjištěnou návykovou látku, vytáhl z kapsy nůž s délkou čepele přibližně 10 cm, tento namířil směrem k boku vedle něj sedícího J. P. a začal křičet, aby mu vydali peníze, že viděl, že u sebe mají tisícovky, mu poškozený J. P. ve strachu vydal 500 Kč, které měl u sebe a poškozený Z. H. nejméně 600 Kč, když na sedadle spolujezdce zepředu obžalovaný M. D. současně poškozeným sdělil „raději mu ty prachy dejte, je to magor, nebo to s vámi špatně dopadne“, obžalovaný M. K. se s finanční částkou nespokojil, uvedl, že mají mnohem více, když mu peníze nedají, tak je dobodá, poté nařídil řidičce D. D., aby zastavila osobní automobil, k čemuž došlo za obcí XY před železničním přejezdem na odstavné ploše vjezdu do bývalého vojenského prostoru, obžalovaný M. K., který před tím ve vozidle pronášel „já vás klidně vysvléknu a dobodám“, nyní vyzval poškozené, aby z vozidla postupně vystoupili, kdy jako první pravými zadními dveřmi vystoupil poškozený Z. H., obžalovaný M. K. vystoupil levými dveřmi, zezadu obešel automobil, současně vystoupil i spolujezdec obžalovaný M. D., všichni tři stáli v bezprostřední blízkosti, obžalovaný M. K. začal před tělem poškozeného H. mávat nožem, požadoval po něm veškerou finanční hotovost, kterou mu tedy poškozený z obavy o svůj život a zdraví předal včetně bankovek uschovaných v ponožce, obžalovaný M. D. jednání spoluobžalovaného a vydávání peněz sledoval, následně všichni nastoupili zpět do osobního automobilu a pokračovali v jízdě, kde obžalovaný M. K. vzal Z. H. z ruky i příruční taštičku, tuto prohledal, peníze již nenašel a po poškozeném J. P. požadoval, aby mu vydal svůj mobilní telefon, ten mu telefon značky Nokia nezjištěného typu a telefonního čísla v ceně nejméně 200 Kč se SIM kartou a kreditem ve výši nejméně 200 Kč předal a oba poškozené cestou do XY vysadili již ve XY a odjeli všichni společně zpět směrem na XY, kdy odcizením peněz vznikla poškozenému Z. H. škoda v celkové výši nejméně 2 500 Kč a poškozenému J. P. škoda ve výši nejméně 3 500 Kč a další škoda nejméně 400 Kč odcizením mobilního telefonu.
2. Okresní soud v Bruntále za uvedený trestný čin uložil oběma obviněným podle §173 odst. 1 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání pěti roků. Pro výkon trestu oba obviněné zařadil podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku do věznice s ostrahou.
3. Podle §228 odst. 1 tr. ř. uložil soud obviněným současně povinnost společně a nerozdílně zaplatit na náhradě škody poškozeným Z. H., nar. XY, bytem XY, částku 2 450 Kč a J. P., nar. XY, bytem XY, částku 3 700 Kč. Současně podle §229 odst. 2 tr. ř. odkázal poškozeného Z. H. se zbytkem uplatněného nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
4. Proti rozsudku Okresního soudu v Bruntále ze dne 16. 10. 2019, sp. zn. 66 T 110/2019, podal obviněný M. K. odvolání směřující do všech výroků. Krajský soud v Ostravě rozhodl o podaném odvolání rozsudkem ze dne 28. 1. 2020, sp. zn. 3 To 450/2019, tak, že podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. z podnětu podaného odvolání obviněného v napadeném rozsudku Okresního soudu v Bruntále zrušil výrok o trestu a za podmínek §259 odst. 3 tr. ř. sám znovu rozhodl tak, že obviněnému M. K. uložil podle §173 odst. 1 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání čtyř roků a šesti měsíců. Pro výkon tohoto trestu obviněného podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. V ostatních výrocích zůstal napadený rozsudek nezměněn.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
5. Proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 1. 2020, sp. zn. 3 To 450/2019, podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. a), g), l) tr. ř.
6. Obviněný především uvádí, že se cítí být dotčen v základním právu na spravedlivý proces podle čl. 36 a násl. Listiny, jakož i čl. 6 Úmluvy. Naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. a) tr. ř. obviněný dovozuje z porušení jeho práva na zákonného soudce podle čl. 38 odst. 1 Listiny v důsledku nesprávného složení soudu. S odkazem na rozhodnutí Ústavního soudu ve věci sp. zn. III. ÚS 230/96 zdůrazňuje, že ústavní imperativ, podle kterého „nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci“ je ochranou především proti libovolnému či účelovému obsazení jednajícího soudu ad hoc. Poukazuje na to, že součástí práva na zákonného soudce je i zásada přidělování soudní agendy a určení složení senátů na základě pravidel, obsažených v rozvrhu práce soudu, kdy platí dále požadavek předvídatelnosti a transparentnosti obsazení soudu.
7. Následně rozebírá rozvrh práce Okresního soudu v Bruntále platný od 18. 3. 2019 a vytýká prvostupňovému soudu, že složení senátu, jež rozhodoval v jeho věci, bylo určeno nikoliv při nápadu věci dne 19. 6. 2019, ale až s referátem věci dne 26. 6. 2019, když jako 1. přísedící byla volána Jana Valasová a 2. přísedící Mgr. Renata Kolářová, když nakonec byl jako 1. přísedící volán Lubomír Hlavienka a Jana Valasová byla jako 1. přísedící bez dalšího přeškrtnuta. Již skutečnost, že nebyla jako 1. přísedící volána Jana Valasová budí pochybnosti.
8. Podle dovolatele měl, pokud se připustí složení senátu v okamžiku nařízení hlavního líčení (podle obviněného ovšem nezákonně), být povolán senát ve složení 1. přísedící Jana Valasová a 2. přísedí Vladimír Chlebec. Pokud však v jeho věci byla povolána jako přísedící Jana Valasová a jako druhá přísedící Mgr. Renata Kolářová, pak byl senát v tomto složení příslušný pro rozhodování v jeho věci po dobu celého řízení a uvedení přísedící nesměli být dovolateli odňati. Nesouhlasí s názorem soudu druhého stupně, že vada obsazení soudu může být zhojena přihlédnutím k době zbývající do konce funkčního období přísedícího, neboť takový výklad neobstojí ani z hlediska procesních předpisů.
9. Zdůrazňuje, že rozvrh práce soudu prvního stupně stanovil jasná pravidla, ze kterých bylo možné v den nápadu věci dovodit členy senátu, kterými měli být činní přísedící v jeho věci a tito měli být povoláni, tedy neměli být povoláni přísedící podle data zrealizování referátu. Rozvrh práce podle obviněného neumožňoval, aby každý z přísedících, působících u Okresního soudu v Bruntále, byl přidělen do senátu 66 T. Současně nelze zjistit, kým a kdy byl o rozvrhu práce soudu obviněný informován. Dovolatel má tak za to, že v jeho trestní věci rozhodoval v prvním stupni senát sestavený z přísedících ad hoc pouze pro tuto konkrétní věc, čímž byl odňat svému zákonnému soudci. Nesouhlasí ani s tím, že přísedící Jana Valasová nebyla povolána z důvodu již nařízeného jednání v rozjednané věci starší 1 roku vedené pod sp. zn. 66 T 94/2018, když se jednalo o trestní věc se 7 obviněnými. Akceptace tohoto postupu umožňuje porušit pravidla pro přidělování věci mezi jednotlivé přísedící v soudních odděleních a znamená to porušení čl. 38 odst. 1 Listiny.
10. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je podle dovolatele naplněn, neboť v posuzované věci došlo k porušení práva na spravedlivý proces, konkrétně práva na obhajobu. Podle obviněného bylo totiž porušeno jeho práva na tlumočení, jenž je jednou ze základních zásad zakotvené v čl. 37 odst. 4 Listiny. Akcentuje, že každý, kdo prohlásí, že neovládá český jazyk, je oprávněn před orgány činnými v trestním řízení používat svého mateřského jazyka nebo jazyka, o kterém uvede, že jej ovládá (§2 odst. 14 tr. ř.). Pakliže jako obviněný prohlásí, že neovládá jednací jazyk, pak jsou orgány povinny přibrat tlumočníka, neboť jeho nepřibrání je zkrácením práva obviněného na obhajobu (srov. R 34/1967).
11. Obviněný následně uvádí, že dne 16. 4. 2019 nejprve podepsal poučení, ve kterém prohlásil, že nepožaduje písemný překlad rozhodnutí a písemností uvedených v §28 odst. 2 tr. ř., což si však následně téhož dne rozmyslel a uvedl, že trvá na překladu usnesení o zahájení trestního stíhání. Orgán činný v přípravném řízení přibral opatřením dne 16. 4. 2019 jako tlumočnici Renátu Pluháčkovou, která tlumočila obsah usnesení o zahájení trestního stíhání a jeho výslech, ačkoliv není tlumočnicí. Dovolatel má za to, že tím, že policejní orgán jako tlumočnici opatřil k překladu osobu, která není tlumočnicí, porušil §28 odst. 4 tr. ř., čímž bylo dotčeno jeho právo na obhajobu a na spravedlivý proces. Zdůrazňuje, že požádal o překlad usnesení o zahájení trestního stíhání ještě před svým prvním výslechem, který podmiňuje jeho postavení před soud. Podle něho přeložení usnesení o zahájení trestního stíhání a přeložení poučení před prvním výslechem je nezbytné pro dodržení práva na spravedlivý proces, zejména práva na obhajobu.
12. Obviněný dále rozebírá obsah Směrnice č. 2010/64/EU ze dne 20. 10. 2010 o právu na tlumočení a překlad v trestním řízení a následně vyvozuje, že tato směrnice nebyla dodržena, když opatřením podle §28 tr. ř. přibral policejní orgán k provedení překladu usnesení o zahájení trestního stíhání přímo při úkonu (u výslechu obviněného) ad hoc tlumočnici Renatu Pluháčkovou, která však nebyla zapsána v seznamu tlumočníků, jakkoliv tlumočník – osoba zapsaná v seznamu tlumočníků – nebyl nedosažitelný. Dovolatel namítá, že i přes 48-hodinovou lhůtu od zadržení do podání návrhu na vzetí do vazby, zbývalo do konce této lhůty dost času na to, aby orgány činné v trestním řízení zajistily tlumočníka zapsaného v seznamu tlumočníků, neboť obviněný je toho názoru, že zajištění zapsaného tlumočníka by mělo být preferováno, pokud je to jen trochu možné. Poukazuje na to, že protokol o jeho výslechu, jehož se zúčastnila tlumočnice nezapsaná v seznamu tlumočníků, byl v daném řízení použit jako důkaz a bylo možno přihlížet k jeho obsahu a byl podstatný pro meritorní rozhodnutí ve věci.
13. V závěru podaného dovolání obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. napadené rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 1. 2020, sp. zn. 3 To 450/2019 zrušil, a aby podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále aby Nejvyšší soud podle ustanovení §265l odst. 1 tr. ř. přikázal věc Krajskému soudu v Ostravě k novému projednání a rozhodnutí věci.
14. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření ze dne 25. 6. 2020, sp. zn. 1 NZO 567/2020, nejprve zrekapituloval dosavadní průběh trestního řízení a obsah dovolání obviněného, včetně uplatněných dovolacích důvodů, když následně se vyjádřil k uplatněným námitkám dovolatele.
15. Stran výhrady dovolatele týkajících se skutečnosti, že v jeho trestní věci rozhodovali jiní přísedící nežli ti, kteří měli v senátu 66 T Okresního soudu v Bruntále podle rozvrhu práce rozhodovat, má státní zástupce za to, že tato zvolenému dovolacímu důvodu neodpovídá. Navíc upozorňuje na skutečnost, že s těmito námitkami obviněného se vypořádal již soud druhého stupně v bodech 13. až 18. odůvodnění svého rozsudku. Pokud dovolatel trvá na tom, že přísedící měli být zařazeni do senátu čistě podle pořadí uvedeného v rozvrhu práce v momentě nápadu věci, pak obviněný pomíjí skutečnost, že rozvrh práce soudu prvního stupně připouštěl, aby pořadí přísedících nebylo striktně zachováno pod podmínkou, že důvod takového postupu bude uveden ve formě poznámky do přehledu vedeného vedoucí kanceláře. Zmiňuje, že rozvrh práce prvostupňového soudu odpovídá potřebě větší flexibility přidělování jednotlivých přísedících do senátů a nutnosti zohlednit jejich osobní život a zájmy, jakožto i možnosti, které jim zaměstnavatel v souvislosti s výkonem funkce přísedícího poskytne. S odkazem na §219 odst. 3 tr. ř. dodává, že zákon ani nevylučuje změnu složení senátu již v průběhu zahájeného hlavního líčení, a proto neobstojí ani úvahy dovolatele o nemožnosti změnit jednou určeného přísedícího ještě předtím, než je hlavní líčení zahájeno.
16. V souvislosti s ústavně garantovaným právem na zákonného soudce podle čl. 38 odst. 1 Listiny uvádí, že toto slouží k ochraně proti libovolnému či účelovému obsazení jednajícího soudu ad hoc, avšak nelze jej považovat za procesní prostředek ke zvrácení již vydaného rozhodnutí soudu ex post. Z obsahu spisového materiálu je ale zjevné, že obviněný se jej snaží jako takový prostředek použít, neboť hlavní líčení probíhala ve dnech 28. 8., 2. 10. a 16. 10. 2019, přičemž námitky proti složení senátu dovolatel poprvé vznesl až v doplnění odvolání ze dne 6. 1. 2020. Akcentuje neexistující poučovací povinnost soudu o rozvrhu práce, jakožto i snadný přístup k obsahu rozvrhu práce pro případ pochybností o složení senátu. Uzavírá, že porušením práva na spravedlivý proces by bylo účelové zvolení přísedících za dosažením určitého způsobu rozhodnutí ve věci. O takový případ se nejedná.
17. Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uvádí, že obviněný nevznáší jedinou námitku, kterou by bylo možné pod tento dovolací důvod podřadit. Zdůrazňuje, že dovolatel nevytýká ani vadu řízení spočívající v tom, že by mu jako osobě neznalé českého jazyka nebylo umožněno používat v trestním řízení jeho mateřského jazyka (§2 odst. 14 tr. ř.). Podle jeho názoru se námitky obviněného týkají pouze toho, že na počátku trestního stíhání dne 16. 4. 2019 byla ustanovena tlumočnicí Renata Pluháčková, která nebyla zapsána do seznamu tlumočníků. Má za to, že se jedná o námitku nedůvodnou i věcně, když Renata Pluháčková přibraná jako tlumočnice dne 16. 4. 2019 sice nebyla zapsaná v seznamu tlumočníků, avšak §24 odst. 1, 2 zákona č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících ustanovení takové osoby nevylučuje. Zdůrazňuje skutečnost, že následujícího dne byla ustanovena tlumočnicí PhDr. Beáta Sedláčková, PhD., která v seznamu tlumočníků zapsána je a která byla přítomna rozhodování o vzetí obviněného do vazby dne 17. 4. 2019, přičemž dovolatel ani své možnosti se vyjádřit k okolnostem mu kladených za vinu za přítomnosti této v seznamu zapsané tlumočnice nevyužil, stejně jako při všech svých dalších výsleších. Proto ani nemohlo dojít k tvrzenému porušení práva obviněného na obhajobu, ani práva na spravedlivý proces. Dodává, že námitky obviněného, které podřazuje pod tento deklarovaný dovolací důvod, jsou čistě procesního charakteru, a proto dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neodpovídají a jako takové ani nemohou založit přezkumnou pravomoc Nejvyššího soudu z důvodu porušení práva na spravedlivý proces.
18. Pokud obviněný uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr.ř., tak podle státního zástupce neuvedl k němu žádnou argumentaci, a proto k tomuto dovolacímu důvodu nelze v řízení před Nejvyšším soudem přihlížet.
19. V závěru vyjádření státní zástupce navrhuje Nejvyššímu soudu, aby dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnul, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. vyslovuje souhlas s rozhodnutím v neveřejném zasedání. Současně uvádí, že pro případ odlišného stanoviska Nejvyššího soudu rovněž souhlasí podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. s tím, aby i jiné rozhodnutí bylo učiněno v neveřejném zasedání.
III.
Přípustnost dovolání
20. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. a v souladu s §265d odst. 2 tr. ř., lhůta k podání dovolání byla ve smyslu §265e tr. ř. zachována, přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
IV.
Důvodnost dovolání
21. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
22. Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněné dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
23. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) tr. ř. je dán tehdy, jestliže ve věci rozhodl věcně nepříslušný soud nebo soud, který nebyl náležitě obsazen, ledaže místo samosoudce rozhodoval senát nebo rozhodl soud vyššího stupně. Citovaný dovolací důvod tedy obsahuje dvě alternativy; vedle rozhodnutí věcně nepříslušným soudem může jít také o vadu, která spočívá v tom, že ve věci rozhodl soud, který nebyl náležitě obsazen (s výjimkou, že místo samosoudce rozhodoval senát nebo rozhodl soud vyššího stupně). Věcně nepříslušným soudem se rozumí soud, který rozhodl v rozporu s pravidly upravujícími věcnou příslušnost soudu. V praxi se jedná o případ, v němž ve věci rozhodl v prvním stupni okresní soud nebo jemu na roveň postavený soud, přestože předmětem trestního stíhání byl trestný čin, o kterém měl podle §17 odst. 1 tr. ř. konat řízení a rozhodnout krajský soud (srov. TR NS 47/2008-T 1110.). Kdyby rozhodl místo věcně příslušného okresního soudu krajský soud, dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) tr. ř. není dán, protože by se zde uplatnila výjimka podle dovětku citovaného ustanovení, že rozhodl soud vyššího stupně . Pojem, že soud nebyl náležitě obsazen, se vykládá tak, že obsazení soudu neodpovídalo ustanovením §27 , §31 a §35 zákona č. 6/2002 Sb. o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů v platném znění (dále jen SSZ ). Tak tomu bude, zejména když rozhodoval samosoudce místo senátu nebo když byl senát soudu složen z předsedy senátu a přísedících, přestože měl rozhodovat senát složený jen ze soudců, nebo opačně, dále pokud senát rozhodoval v neúplném složení, na rozhodování se podílel soudce, který nebyl náhradním soudcem podle §197, nebo soudce, který byl v době rozhodnutí dočasně přidělen k jinému soudu (rozh. č. 36/2012-II Sb. roz. tr.) apod. Kdyby však místo samosoudce rozhodl senát, dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) tr. ř. není dán (viz dovětek citovaného ustanovení).
24. V praxi Nejvyššího soudu je však předmětný dovolací důvod interpretován šířeji, a to v tom smyslu, že se neomezuje pouze na výše uvedené případy. Z pohledu ústavního vymezení obsahu práva na zákonného soudce totiž vyplývá, že soud je náležitě obsazen tehdy, když všichni soudci, kteří věc projednávají a rozhodují, odpovídají těm kritériím, jejichž podstatou a smyslem je zaručit zásadu, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (čl. 38 odst. 1 Listiny). Součástí tohoto základního práva je přidělování soudní agendy a určení složení senátů podle rozvrhu práce soudů. Tomuto požadavku koresponduje zákonná úprava rozvrhu práce v ustanoveních §41 a §42 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů. Současně je však vhodné připomenout, že ústavní imperativ, podle něhož nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (čl. 38 odst. 1 alinea 1. Listiny), je ochranou především proti libovolnému či účelovému obsazení jednajícího soudu ad hoc a nelze jej zaměňovat za procesní prostředek, jímž by mělo být ex post zvráceno již vydané rozhodnutí (srov. nález Ústavního soudu ze dne 6. 6. 2002, sp. zn. III. ÚS 711/01, uveřejněný pod č. 66 ve sv. 26 Sb. nál. a usn. ÚS).
25. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g ) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
26. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
27. Důvodem dovolání podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 1 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) (§265b odst. 1 tr. ř.). Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, nebo byl-li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
28. Na podkladě těchto východisek přistoupil Nejvyšší soud k posouzení důvodnosti dovolání obviněného. Vzhledem ke konkrétnímu obsahu uplatněné dovolací argumentace je možno konstatovat, že obviněný uplatnil námitky právně relevantním způsobem, když za právně relevantním způsobem uplatněné námitky lze částečně považovat argumentaci týkající se dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. a) tr. ř.
29. Nejvyšší soud v předmětné věci považuje především za vhodné uvést, že obviněný v rámci podaného dovolání uplatňuje v podstatě stejné námitky jako v rámci řízení před soudy nižších stupňů, přičemž zejména soud druhého stupně na jeho argumentaci reagoval, tedy zabýval se jí, neignoroval jí (viz bod 13. - 21. rozsudku soudu druhého stupně). V souvislosti s námitkami, které obviněný uplatnil v rámci podaného dovolání a jež jsou shodné s námitkami uplatněnými v podaném odvolání je třeba uvést, že na situaci, kdy obviněný v rámci podaného dovolání opakuje shodné námitky, které uplatnil před soudy nižších stupňů a tyto se s nimi řádně a náležitě vypořádaly, pamatuje rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, publikované v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu (C. H. BECK, ročník 2002, svazek 17, pod T 408), podle kterého se jedná o dovolání zpravidla neopodstatněné. O takový případ se v dané věci jedná.
30. Přes tento závěr považuje Nejvyšší soud za vhodné se k určitým dovolacím námitkám obviněného blíže vyjádřit.
K důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) tr. ř.
31. Obviněný především namítá, že jeho trestní věc byla přidělena senátu 66 T, ve kterém podle rozvrhu práce měli být jako přísedící voláni jako 1. přísedící Jana Valasová a 2. přísedící Vladimír Chlebec (obviněný ovšem zároveň vyjadřuje nesouhlas s tím, že pro složení senátu je rozhodující okamžik rozhodnutí předsedy senátu o nařízení věci), avšak v jeho věci rozhodoval jako 1. přísedící Lubomír Hlavienka a 2. přísedící Josef Adamčík, čímž podle jeho názoru bylo porušeno jeho právo na zákonného soudce garantované čl. 38 odst. 1 Listiny. Takto formulované námitky lze pod uplatněný důvod dovolání podřadit. V posuzovaném případě totiž jde fakticky o to, zda senát ve složení předseda senátu Mgr. Marek Stach a přísedící Lubomír Hlavienka a Josef Adamčík rozhodoval v trestní věci obviněného v souladu s pravidly vyjádřenými v rozvrhu práce Okresního soudu v Bruntále pro rok 2019, konkrétně s pravidly platnými v době rozhodování tohoto soudu.
32. Na úvod je nezbytné zdůraznit, že tuto námitku obviněný již uplatnil v rámci podaného odvolání a soud druhého stupně na ní reagoval, když si vyžádal doplňující informace od soudu prvního stupně (viz bod 16 rozsudku soudu druhého stupně) a Nejvyšší soud pro stručnost na jeho závěry zcela odkazuje (viz body 14. – 18. rozsudku soudu druhé stupně). Bez ohledu na tento závěr je nutno uvést, že z rozvrhu práce Okresního soudu v Bruntále pro rok 2019 (Spr 1464/2018), konkrétně z oddílu 10 – seznam přísedících, odst. I. vyplývá, že do senátu 66 T bylo zařazeno celkem 13 přísedících a jeden náhradník (č. l. 771a), v zástupném pořadí jsou to pak Adamčík Josef, Batěk Ivo, Božovská Jiřina, Botek Roman, Kotasová Petra, Galda Jindřich, Bc. Matějková Dana, Valasová Jana, JUDr. Hynšt Václav - ukončení funkce 31. 1. 2019, Chlebec Vladimír, Mgr. Chramostová Ivana, MBA, Mgr. Kolářová Renata (3T, 18T a 65T – do pravomocného skončení řízení), Hlavienka Lubomír (3T, 18T a 65T – do pravomocného skončení řízení) a náhradník Bc. Šamánková Zdeňka. Zde je na místě především zdůraznit, že senát 66 T rozhodoval ve složení z předsedy senátu, který byl zařazen do daného soudního oddělení a přísedících zařazených do tohoto soudního oddělení. Pokud obviněný namítá, že přísedící Hlievenka měl být podle poznámky povoláván pouze k projednání věcí vedených v soudním oddělení 3 T, 18 T a 65 T, tak se jedná pouze o jeho intepretaci rozvrhu práce, neodpovídající jeho znění, neboť z tohoto je nepochybné, že tento přísedící byl primárně zařazen do senátu 66 T a v tomto byl činný a do senátů 3 T, 18 T a 65 T mohl být povolán pouze do pravomocného skončení věcí zapsaných v těchto senátech, které již v roce 2019 nebyly otevřeny a jednalo se tedy o věci sepsané a neskončené v těchto soudních odděleních z předchozích let.
33. Citovaný rozvrh práce rovněž obsahuje jasné pravidlo, pro způsob určování přísedících do jednotlivých oddělení, když stanovuje, že „ přísedící zařazeni do jednotlivých oddělení budou zařazováni do senátů k rozhodování v jednotlivých věcech v pořadí, v němž jsou vedeni v Rozvrhu práce. V případě, že přísedící, který bude přibrán k rozhodování v konkrétní věci, nebude schopen účasti při jednání, bude přibrán přísedící, který bude další v pořadí. Přihlíženo bude dále k časovým možnostem jednotlivých přísedících, k jejich zdravotnímu stavu a k době zbývající do konce jejich funkčního období. Nebude-li pořadí, vyplývající z Rozvrhu práce při využívání jednotlivých přísedících pro rozhodovací činnost zachováno, poznamená vedoucí kanceláře do přehledu, který vede, důvody, pro které se tak stalo. “ Okresní soud v rozvrhu práce tedy jasně specifikoval okolnosti, které zohledňuje při ustanovování přísedících k projednání jednotlivých trestních věcí.
34. Jak již bylo naznačeno, výtku nesprávného složení senátu z pohledu svolených přísedících, uplatňoval obviněný již ve svém odvolání. Z vyjádření vedoucí kanceláře Okresního soudu v Bruntále J. H. (č. l. 768), jenž si soud druhého stupně vyžádal, pak vyplývá, že prvotně volána přísedící Jana Valasová byla v uvedené věci změněna z důvodu, že došlo k nařízení jiné věci, ve které již byla činná jako přísedící, přičemž se jednalo o rozjednanou věc starší jednoho roku, ve které bylo 7 obviněných, což samo o sobě klade zvýšené nároky na nařízení hlavního líčení z hlediska možnosti účasti všech stran (obviněných, obhájců, svědků, ale i přísedících). Další přísedící v pořadí JUDr. Václav Hynšt volán nebyl, jelikož požádal o vyřazení z databáze přísedících (viz příloha na č. l. 769), což je nepochybně jeho právo a za takové situace nemohl soud tohoto přísedícího nutit k výkonu funkce přísedícího. Ani další přísedící v pořadí Vladimír Chlebec nebyl ustanoven, neboť byl shodně jako Jana Valasová předvolán v rozjednané starší věci. Mgr. Ivana Chramostová, MBA. pak nebyla ustanovena, neboť také požádala o vyřazení z databáze přísedících (viz příloha na č. l. 769). Podle rozvrhu práce bylo ustanoveno další pořadí – Mgr. Renata Kolářová a Lubomír Hlavienka (viz nařízení hlavního líčení na č. l. 431). Jelikož se však přísedící Mgr. Renata Kolářová následně dne 7. 8. 2019 omluvila z účasti na hlavním líčení z důvodu pracovní neschopnosti (viz č. l. 770), byl ustanoven další přísedící v pořadí – Josef Adamčík.
35. Z výše uvedeného vyplývá, že jako přísedící nebyli voláni další přísedící ve stanoveném pořadí zcela odůvodněně, neboť jejich přítomnost u hlavního líčení nebylo možné zajistit s ohledem na jejich časové, zdravotní, pracovní možností i délku jejich mandátu. Takový postup je zcela v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 12. 10. 2015, sp. zn. 4 Tdo 1108/2015). Ostatně i Ústavní soud opakovaně judikoval, že přidělování přísedících je třeba přizpůsobit jejich časovým možnostem účasti na jednání a zdůraznil, že je třeba rozlišovat faktické rozdíly v postavení přísedících a profesionálního soudce (srov. nález Ústavního soudu ze dne 3. 8. 2016, sp. zn. II. ÚS 2430/15), když rozhodující je, aby seznam přísedících byl veřejně přístupný, přičemž se dokonce ani nevyžaduje výslovné pravidlo pro přidělování přísedících. V citovaném nálezu Ústavní soud zcela jasně vyjádřil, že zohlednění časových možností jednotlivých přísedících nezakládá důvod k domněnce o libovůli či účelové manipulaci výběru přísedících. Shodně je tomu tak v posuzovaném případě. Ostatně bylo by zcela nelogické, aby soud striktně trval na ustanovení konkrétního přísedícího příslušného podle pořadí uvedeného v rozvrhu práce, pokud se tento nemůže k hlavnímu líčení z časových důvodů (ať již osobních, zdravotních, pracovních či jiných) dostavit, neboť by to vedlo k tomu, že termín hlavního líčení by byl posouván a tím by docházelo k prodlužování řízení, když neúměrná délka trestního řízení může zakládat rovněž porušení práva na spravedlivý proces (viz kupříkladu rozhodnutí ve věcech sp. zn. I. ÚS 5/96, IV. ÚS 358/98, I. ÚS 600/03, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 3. 7. 2013, sp. zn. 4 Tdo 640/2013).
36. V tomto směru Nejvyšší soud zdůrazňuje, že rozvrh práce Okresního soudu v Bruntále výslovně umožňoval flexibilní změnu osoby přísedícího, který nebude schopen se účastnit jednání, právě s ohledem na časové možnosti jednotlivých přísedících, jejich zdravotní stav a dobu zbývající do konce jejich funkčního období, přičemž takový postup a vyjádření této možnosti v platném rozvrhu práce je zcela v souladu s judikaturou Ústavního a Nejvyššího soudu.
37. Nad rámec tohoto závěru je nezbytné uvést, že je zcela logické, že při volbě přísedících musí být dána větší míra flexibility než u soudců z povolání, a to právě s ohledem na skutečnost, že přísedící nejsou u konkrétního soudu v pracovním poměru, ale mají normální civilní zaměstnání, což jim nedovoluje být u soudu přítomen kdykoliv. Stejně tak mají určité rodinné povinnosti, které jim rovněž limitují možnost být u soudů kdykoliv. Rovněž mohou být určitým způsobem omezováni svým zdravotním stavem. Jedná se o podstatné rozdíly proti soudcům z povolání, kteří jsou zaměstnanci soudu, a tudíž jejich téměř každodenní fyzická přítomnost u daného soudu vyplývá z jejich pracovního poměru. Je tedy zjevné, že časové možnosti soudců z povolání a přísedících ohledně přítomnosti u hlavního líčení jsou zcela rozdílné, a proto jsou kladeny rozdílné nároky na striktnost dodržování rozdělování nápadu, respektive pořadí přiřazování přísedících do senátu k projednání konkrétní věci. K rozlišování rozsahu konkrétnosti určení mezi soudci z povolání a přísedícími se Ústavní soud vyjadřoval v nálezu ze dne 23. 5. 2013, sp. zn. II. ÚS 1168/13 či v usnesení ze dne 11. 8. 2015, sp. zn. I. ÚS 2337/14, kdy uvedl, že požadavky na zákonného soudce (přísedícího) nelze absolutizovat a je třeba rozlišovat rozsah konkrétnosti určení mezi soudci a přísedícími, a to především s ohledem na rozdíly v povaze jejich funkcí a v jejich postavení (odlišné požadavky na kvalifikaci, způsob uvedení do funkce, délka funkčního období, kárná odpovědnost, finanční odměna aj.). Je tak evidentní, že požadavek na zákonného soudce primárně míří na soudce z povolání.
38. Jak již bylo naznačeno, bylo zjištěno, že důvodem konkrétního složení senátu v dané věci a zvolení konkrétních přísedících, byla odůvodněná nemožnost předcházejících přísedících být přítomen jednání. Jejich neustanovení tak bylo zcela v souladu s pravidly obsaženými v rozvrhu práce Okresního soudu v Bruntále pro odpovídající část roku 2019. Těmto pravidlům korespondovalo obsazení senátu ve složení předsedy senátu Mgr. Marka Stacha a přísedících Lubomíra Hlavienky a Josefa Adamčíka. Je tedy možno uzavřít, že pokud byli přísedící pro konkrétní věc vybíráni ze jmenného seznamu, obsaženého v rozvrhu práce, který je veřejnosti přístupný, nejde o akt libovůle s tím důsledkem, že by ve věci rozhodoval nezákonný soudce (srov. nález Ústavního soudu ze dne 3. 8. 2016, sp. zn. II. ÚS 2430/15). Navíc za situace, kdy ustanovení přísedící byli podle rozvrhu práce přiděleni do senátu 66 T, jež v posuzované věci rozhodoval. Lze tedy uzavřít, že Okresní soud v Bruntále měl v době nařizování hlavního líčení, a tedy povolávání přísedících jasně stanovený systém přidělování přísedících k jednotlivým kauzám, který v daném případě byl dodržen a je možné učinit závěr, že přísedící nebyli vybíráni nahodile nebo účelově, jakožto i závěr, že výběr přísedících byl zcela transparentní. Právo obviněného na zákonného soudce ve smyslu čl. 38 odst. 1 Listiny tak postupem Okresního soudu v Bruntále nebylo porušeno. Nejvyšší soud dodává, že právo na zákonného soudce obviněnému negarantuje, že bude dopředu informován o tom, který konkrétní soudce či přísedící bude v jeho věci rozhodovat, nýbrž to, že pravidla pro určování osob, které v jeho věci budou rozhodovat, budou předem jasně daná, transparentní, tak jako tomu bylo v posuzované věci, když rozvrh práce a seznam přísedících byl veřejně přístupný na webových stránkách soudů. Zde je na místě uvést, že žádné ustanovení trestního řádu ani jiného předpisu soudu tuto poučovací povinnost vůči obviněnému nestanoví.
39. V souvislosti s názorem dovolatele, že přísedící mají být podle rozvrhu práce Okresního soudu v Bruntále určeni ke dni nápadu obžaloby, nikoliv ke dni referátu povolávajícího přísedící k hlavnímu líčení, Nejvyšší soud zdůrazňuje, že rozvrh práce daného soudu žádné takové pravidlo neurčuje. Takové pravidlo by nedávalo ani smysl, neboť v okamžiku nápadu věci soud ani neví, kdy bude věc připravena k projednání v hlavním líčení či jinému meritornímu rozhodnutí ve věci a určení přísedících takovým postupem by neúměrně zatěžovalo činnost soudu do budoucna, když mezi nápadem obžaloby a nařízením věci může uplynout určitá časová prodleva, která může být i významná a v praxi by docházelo k určité „blokaci“ přísedících do budoucna, aniž by fakticky soudní řízení probíhalo. Lze tedy mít za to, že pro určení konkrétních přísedících byl v dané věci stěžejní až okamžik nařízení hlavního líčení, neboť tímto dal soud najevo, že přistupuje k veřejnému projednání obžaloby.
40. Za věcně nedůvodnou je nutno považovat i výtku obviněného, že v okamžiku nařízení hlavního líčení už nelze měnit přísedící, kteří se hlavního líčení mají zúčastnit, že tito jsou tzv. jednou daní. Takový postup by byl ryze formalistický a neodpovídal by skutečnosti, že přísedící nejsou soudci z povolání a že jejich možnosti účastnit se soudního jednání jsou jiné a ovlivněny jejich pracovním vytížením, zdravotním stavem a rodinnými poměry. Navíc trestní řád připouští změnu senátu či samosoudce již v průběhu probíhajícího hlavního líčení [§219 odst. 3 tr. ř.] a bylo by zcela nelogické, že by k takové změně nemohlo dojít před zahájením hlavního líčení.
41. Z výše uvedeného je tak patrné, že námitky, jimiž obviněný dokládal existenci důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) tr. ř., jsou zjevně neopodstatněné.
K důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
42. Obviněný uplatnil ve svém dovolání dále námitku stran porušení práva na obhajobu, jenž dovozuje z toho, že opatřením podle §28 tr. ř. policejní orgán přibral k provedení překladu usnesení o zahájení trestního stíhání při úkonu tlumočnici Renatu Pluháčkovou, která však nebyla zapsána v seznamu tlumočníků, když tato se účastnila i jeho prvního výslechu po zahájení trestního stíhání. Vzhledem k obsahu uplatněné dovolací námitky lze konstatovat, že vytýkanou vadu nelze podřadit pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť uplatněná argumentace stojí zcela mimo zvolený dovolací důvod, je procesní povahy, když není podřaditelná ani pod jiný dovolací důvod.
43. Bez ohledu na výše uvedené považuje dovolací soud za vhodné ve stručnosti uvést určité skutečnosti. Tlumočnice Renáta Pluháčková přibraná orgánem činným v trestním řízení dne 16. 4. 2019 (č. l. 143) skutečně nebyla zapsána do seznamu tlumočníků, avšak zákon č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících tuto možnost nevylučuje. Naopak tento zákon v ustanovení §24 odst. 1 tuto možnost soudu výslovně dává, když uvádí, že při dodržení tam uvedených podmínek: „ Orgán veřejné moci může ustanovit znalcem (tlumočníkem) osobu, která není zapsána do seznamu a má potřebné odborné předpoklady pro to, aby podala posudek (provedla tlumočnický úkon) a která s ustanovením vyslovila souhlas“ a a) není-li pro některý obor (jazyk) znalec (tlumočník) do seznamu zapsán, b) nemůže-li znalec (tlumočník) zapsaný do seznamu úkon provést, c) jestliže by provedení úkonu znalcem (tlumočníkem) zapsaným do seznamu bylo spojeno s nepřiměřenými obtížemi nebo náklady. Na tomto místě je třeba dodat, že tlumočnice Renáta Pluháčková byla v souladu s §6 a §24 odst. 2 zákona o znalcích a tlumočnících správně nejprve řádně vzata do slibu (č.l. 144), a až následně prováděla tlumočnický úkon. Lze připustit, že z předloženého listinného materiálu není zcela jasné, zda důvodem přibrání tlumočnice nezapsané v seznamu tlumočníků byla skutečnost uvedená v písm. a), b), c) §24 odst. 1 zákona č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, když se lze toliko domnívat, že se jednalo o variantu b) či c) zákona č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, a to vhledem k dalšímu postupu orgánů činných v přípravném řízení, který bude dále blíže rozveden.
44. Obecně ve vztahu k překladu usnesení o zahájení trestního stíhání je třeba poznamenat, že podle §28 odst. 2 tr. ř. za podmínek uvedených v odstavci 1 je třeba obviněnému písemně přeložit usnesení o zahájení trestního stíhání, usnesení o vazbě, usnesení o nařízení pozorování obviněného ve zdravotnickém ústavu, obžalobu, dohodu o vině a trestu a návrh na její schválení, návrh na potrestání, rozsudek, trestní příkaz, rozhodnutí o odvolání a o podmíněném zastavení trestního stíhání; to neplatí, jestliže obviněný po poučení prohlásí, že pořízení překladu takového rozhodnutí nepožaduje. Jelikož obviněný prohlásil, že tomu, co je mu kladeno za vinu úplně nerozumí a žádá tlumočníka do slovenského jazyka, přibral policejní orgán obratem výše uvedenou tlumočnici nezapsanou v seznamu znalců, tedy policejní orgán respektoval zcela ustanovení §28 odst. 1 tr. ř. Tlumočnice obviněnému dne 16. 4. 2019 v 19:48 ústně přeložila usnesení o zahájení trestního stíhání jeho osoby do slovenštiny (č. l. 146), kdy z obsahu spisu je zjevné, že obviněný neměl žádné výhrady vůči tomu, že by obsahu sdělení neporozuměl, přičemž u tohoto úkonu byl přítomen jeho obhájce. Nad rámec tohoto zjištění je také nezbytné uvést, že již dne 15. 4. 2019 bylo do slovenského jazyka přeloženo v té době ještě podezřelého obviněnému poučení zadržené osoby (viz č. l. 38). Obviněný tak nepochybně byl seznámen s tím, pro jaké jednání je stíhán a jaký trestný čin je v tomto skutku spatřován, čímž mu byla dána možnost se ke skutku vyjádřit. Následně bylo přistoupeno za účasti jmenované tlumočnice k výslechu obviněného, přičemž obviněný využil svého práva a odmítl vypovídat, takže tato jeho výpověď neměla pro rozhodnutí ve věci podstatný význam a z hlediska formulování skutkového stavu je nulitní. Za takové situace nelze ani teoreticky uvažovat o porušení práva obviněného na tlumočníka a jeho práva na obhajobu. Bez ohledu na tento závěr je ovšem nezbytné uvést, že navíc již následujícího dne, tj. 17. 4. 2019, byla policejním orgánem přibrána tlumočnice PhDr. Beáta Sedláčková, Ph.D., zapsaná v seznamu tlumočníků u Krajského soudu v Ostravě k provedení překladu usnesení o zahájení trestního stíhání, když tento písemný překlad byl obviněnému následně doručen dne 23. 4. 2019 (viz doručenka připojená k č. l. 16). Tato tlumočnice byla rovněž přítomna při vazebním zasedání konaném dne 17. 4. 2019 v 16.16 hod., během kterého však obviněný rovněž využil svého práva nevypovídat, a tedy odmítl se ke skutku mu kladeném za vinu vyjádřit za přítomnosti zapsaného tlumočníka (ostatně stejně jako v průběhu celého trestního řízení). Obhajovací práva obviněného tak jednoznačně porušena nebyla, a současně je nepochybné, že nedošlo k porušení jeho práva na tlumočení podle §28 odst. 2 tr. ř. a s ním souvisejícím právem na spravedlivý proces.
45. Zde se sluší také poznamenat, že skutečnost, že písemný překlad usnesení o zahájení trestního stíhání byl obviněnému doručen až 23. 4. 2019, tedy až po jeho prvním výslechu, není významná a nemůže vést ke zkrácení práva obviněného na obhajobu. Je totiž nezbytné zdůraznit, že možnost provádění úkonů orgánů činnými v trestním řízení po zahájení trestního stíhání, čímž se rozumí nejen výslech obviněného, ale i např. rozhodování o vazbě, není vázána na právní moc usnesení o zahájení trestního stíhání (pokud obviněný požaduje jeho překlad, pak usnesení o zahájení trestního stíhání nenabude právní moci, dokud mu tento není doručen), nýbrž na okamžik doručení usnesení o zahájení trestního stíhání obviněnému v českém jazyce bez ohledu na okamžik doručení překladu usnesení o zahájení trestního stíhání. Ústavní soud totiž v usnesení ze dne 19. 6. 2007 sp. zn. IV. ÚS 993/07 konstatoval, že ustanovení §2 odst. 14 a §28 tr. ř. nelze interpretovat tak, že pokud usnesení o zahájení trestního stíhání není přeloženo obviněnému do jeho mateřského jazyka nebo do jazyka, o kterém prohlásí, že ho ovládá, nedojde k zahájení trestního stíhání a nelze proti obviněnému použít všech zákonných procesních prostředků, včetně možnosti jeho vzetí do vazby. Uvedl, že zásady obsažené v §2 odst. 14 tr. ř. je nutno vykládat tak, že právní důsledky spojené s provedením určitého úkonu orgánem činným v trestním řízení nastávají vyhotovením určitého rozhodnutí v úředním jazyce, tj. v češtině. Věta druhá ustanovení §2 odst. 14 tr. ř. pak představuje provedení článku 37 odst. 4 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), kdy smyslem tohoto ustanovení je, aby účastník trestního řízení nebyl postižen na svých právech tím, že neovládá jednací jazyk orgánů činných v trestním řízení (Pl. ÚS-st. 20/05). Článek 37 odst. 4 Listiny se tedy realizuje tím, že osoba, která prohlásí, že neovládá český jazyk, může požádat, aby před orgány činnými v trestním řízení mohla používat jazyk, kterému rozumí a kterým hovoří. V případě obviněného je tato zásada ještě rozšířena v tom, že je stanoven okruh rozhodnutí, které je mu nutno přeložit, pokud výslovně neuvede, že překlad nepožaduje. Jak však již bylo naznačeno, uvedené ustanovení není možné vykládat tak, že pokud je vydáno usnesení o zahájení trestního stíhání a toto není přeloženo do jazyka, o němž obviněný prohlásí, že jej ovládá, k zahájení trestního stíhání nedojde. Doručení překladu tohoto usnesení obviněnému má za následek pouze to, že teprve doručením překladu počne běžet obviněnému lhůta k podání opravného prostředku podle §160 odst. 7 tr. ř.
46. Vzhledem ke shora uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) tr. ř. byl obviněným sice uplatněn částečně právně relevantním způsobem, ovšem zjevně neopodstatněným. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nebyl naplněn, neboť obviněný se svou argumentací v podaném dovolání s věcným naplněním tohoto dovolacího důvodu rozešel a vznesl námitky, které nejsou podřaditelné pod deklarovaný dovolací důvod, ale ani žádný jiný. Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je třeba uvést, že tento byl obviněným uplatněn toliko formálně, bez jakékoliv právní argumentace, takže za takové situace se Nejvyšší soud naplněním tohoto dovolacího důvodu nezabýval. Navíc je třeba uvést, že odvolání obviněného bylo soudem druhého stupně věcně projednáno, takže první varianta tohoto dovolacího důvodu nebyla naplněna a ve vztahu k druhé variantě tohoto dovolacího řízení je nezbytné uvést, že v řízení před soudem prvního stupně nebyl naplněn žádný z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
47. Proto dospěl Nejvyšší soud k závěru, že o dovolání obviněného je nezbytné rozhodnout způsobem upraveným v §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Dle něho Nejvyšší soud dovolání odmítne, „jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné“. Jelikož v posuzované věci jako takové vyhodnotil dovolání obviněného, rozhodl o něm způsobem uvedeným ve výroku tohoto usnesení. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož „V odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“ .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 15. 9. 2020
JUDr. Marta Ondrušová předsedkyně senátu