ECLI:CZ:NS:2020:5.TDO.503.2020.1
sp. zn. 5 Tdo 503/2020
10
11
sp. zn. 5 Tdo 503/2020-6082
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. 6. 2020 o dovolání, které podal obviněný V. P. , nar. XY, bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Oráčov, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 4. 11. 2019, sp. zn. 3 To 60/2019, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 50 T 1/2018, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného V. P. odmítá .
Odůvodnění:
I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů
1. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 1. 2019, sp. zn. 50 T 1/2018, byl obviněný V. P. uznán vinným jednak zvlášť závažným zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku (soud prvního stupně v právní větě opomenul označit, že obviněný spáchal „zvlášť závažný“ zločin ve smyslu §14 odst. 3 věta za středníkem tr. zákoníku, což je však zcela bez vlivu na správnost odsuzujícího rozsudku; pozn. Nejvyššího soudu) , který spáchal se spoluobviněnými L. M., M. K. a částečně i s I. Š. [bod I. písm. a), b), c)], jednak přečinem porušení práv k ochranné známce a jiným označením podle §268 odst. 1 tr. zákoníku (bod II.). Za to mu byl uložen úhrnný trest odnětí svobody podle §240 odst. 3 a §43 odst. 1 tr. zákoníku v trvání 6 let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Soud dále uložil obviněnému podle §67 odst. 1, §68 odst. 1, 2 tr. zákoníku peněžitý trest, a to 500 denních sazeb po 2 000 Kč, tedy v celkové výši 1 000 000 Kč, a pro případ, že by tento trest ve stanovené lhůtě nebyl vykonán, krajský soud podle §69 odst. 1 tr. zákoníku stanovil náhradní trest odnětí svobody v trvání 1 roku. Podle §70 odst. 1 a §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému uložen též trest propadnutí věci, a to finančních prostředků a věcí specifikovaných ve výroku o trestu. Poškození byli podle §229 odst. 1 tr. řádu odkázáni s jejich nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Týmž rozsudkem Krajský soud v Ostravě rozhodl o vině a trestech spoluobviněných L. M., M. K., I. Š. a J. S.
2. Obviněný byl odsouzen za trestnou činnost spáchanou v součinnosti s dalšími spoluobviněnými, přičemž všichni spoluobvinění na základě rozdělení jednotlivých rolí organizovali a prováděli přepravu, skladování a další distribuci tabákových výrobků neoznačených platnou tabákovou nálepkou, v období od 24. 1. 2014 do 21. 3. 2017 v Ostravě, Táboře a na jiných místech České republiky si obviněný V. P. blíže nezjištěným způsobem opatřoval řezaný tabák neoznačený platnou tabákovou nálepkou, který skladoval v místě svého bydliště na ulici XY, a podle potřeby ostatních spoluobviněných ho dovážel osobním automobilem do domu nacházejícím se na ulici XY, kde ho oproti finanční úplatě předával za účelem další distribuce spoluobviněným vyjmenovaným v předcházejícím bodě tohoto usnesení. Tímto způsobem bylo mimo jiné obviněným V. P. v rozporu s §114 odst. 2 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebních daních“), manipulováno s tabákovými výrobky, které byly předmětem spotřební daně ve smyslu §101 odst. 1, 2 zákona o spotřebních daních podléhajícím zdanění ve smyslu §9 odst. 1 zákona o spotřebních daních, přičemž celkově došlo ke zkrácení daňové povinnosti ve výši nejméně 5 801 719,10 Kč [bod I. písm. a) až c) výroku o vině]. Dále obviněný V. P. již samostatně od přesně nezjištěné doby do 21. 3. 2017 si blíže nezjištěným způsobem opatřil a poté v místě svého bydliště v rodinném domě na ulici XY, a ve svém osobním automobilu skladoval a připravoval k distribuci nejméně 539 020 ks cigaret v krabičkách neoznačených platnou tabákovou nálepkou včetně padělaných cigaret neoprávněně označených ochrannými známkami, k nimž přísluší právo výhradního použití poškozeným obchodním společnostem, nepřiznáním a nezaplacením spotřební daně obviněný zkrátil spotřební daň o nejméně 1 385 281,40 Kč (bod II. výroku o vině).
3. Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný V. P. řádným opravným prostředkem jako jediný ze všech spoluobviněných. Vrchní soud v Olomouci o jeho odvolání rozhodl usnesením ze dne 4. 11. 2019, sp. zn. 3 To 60/2019, tak, že je podle §256 tr. řádu zamítl jako nedůvodné.
II. Dovolání a vyjádření k němu
a) Dovolání obviněného
4. Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný dovolání ve dvou podáních zpracovaných jeho obhájci, přičemž uplatnil dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g) a k) tr. řádu.
5. Podle obviněného je rozhodnutí odvolacího soudu ve spojení s odsuzujícím rozsudkem soudu prvního stupně stiženo vadou, která spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, majícím za následek porušení jeho práva na spravedlivý proces. Orgány činné v trestním řízení totiž v rozporu s ustanoveními trestního řádu „účelově vyčkávaly“ se zahájením trestního stíhání obviněného, dokud výše škodlivého následku v podobě nepřiznané a neodvedené spotřební daně nepřesáhne hranici 5 000 000 Kč. Tím došlo ke způsobení škody velkého rozsahu jako okolnosti podmiňující použití kvalifikované skutkové podstaty zvlášť závažného zločinu podle §240 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku. Důkazy zajištěné v průběhu této doby obviněný považuje za nezákonné a procesně nepoužitelné. Pokud by policejní orgán i dozorující státní zástupce postupovali zákonným způsobem, mělo správně dojít k dočasnému odložení trestního stíhání obviněného podle §159b tr. řádu. Jelikož se tak ale nestalo a trestní stíhání obviněného nebylo bezodkladně zahájeno, došlo k porušení zásad oficiality a legality. Soudům obou stupňů dále obviněný vytkl nedostatečné prokázání celkového množství tabáku, které měl spoluobviněným dodat. Podle obviněného soudy při zjišťování významných skutečností evidentně rezignovaly na řádné dokazování, v důsledku čehož nebyl obviněný odsouzen za trestnou činnost v rozsahu, ve kterém ji prokazatelně spáchal. Ačkoli odvolací soud na tutéž námitku reagoval, učinil tak podle obviněného nepřijatelným způsobem. V této souvislosti obviněný zpochybnil zákonnost pořízení a vyhodnocení kamerových záznamů zajištěných v domě na ulici XY. K povolení jejich instalace nebyl opatřen předchozí souhlas soudce, jak předpokládá ustanovení §158d odst. 3 tr. řádu. Nezákonným pořízením kamerových videozáznamů v prostorách obytného domu byla dotčena i nedotknutelnost obydlí osob v něm žijících. Obsluhu videokamer policejní orgán navíc podle obviněného delegoval na domovnici.
6. Ve vztahu ke druhému z dovolacích důvodů obviněný uvedl, že jej uplatnil pouze z opatrnosti, neboť se podle něj částečně překrývá s důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, který je podle obviněného dán tím, že výrok o vině vykazuje nedostatky (zejména pokud jde o rozsah spáchané trestné činnosti), jak již bylo uvedeno v předcházejícím bodě tohoto usnesení.
7. Své dovolání obviněný v poslední den lhůty ještě doplnil s tím, že ve vztahu k otázce rozsahu spáchané trestné činnosti, konkrétně k množství nezdaněného tabáku, který distribuoval ostatním spoluobviněným, upozornil na dotčení principu presumpce neviny. Žádný ze soudů se totiž neřídil premisou, podle které „co mu nebylo v rámci dokazování prokázáno, nemůže mu být kladeno k tíži, a nemůže pro to být ani odsouzen“ . Doplnil, že mezi provedenými důkazy, soudy zjištěnými skutky a přijatými právními závěry je zřejmý extrémní rozpor. Odmítl, že by zastával pozici výhradního dodavatele tabáku, což je podle něj podporováno i zjištěním o rozdílné kvalitě tabáku, tj. lze předpokládat, že různí dodavatelé disponovali odlišně kvalitní surovinou.
8. Obviněný V. P. závěrem svého dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Vrchního soudu v Olomouci, a aby věc vrátil tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí. V rámci doplnění dovolání svůj návrh korigoval tak, aby Nejvyšší soud zrušil nejenom usnesení Vrchního soudu v Olomouci, ale i jemu předcházející odsuzující rozsudek soudu prvního stupně včetně všech navazujících rozhodnutí, a aby věc vrátil Krajskému soudu v Ostravě k novému projednání a rozhodnutí. Současně obviněný navrhl, aby mu byl přerušen výkon trestu odnětí svobody.
b) Vyjádření nejvyššího státního zástupce k dovolání obviněného
9. Opis dovolání obviněného byl zaslán nejvyššímu státnímu zástupci, který se k němu vyjádřil prostřednictvím státního zástupce (dále jen „státní zástupce“). Podle jeho názoru námitky obviněného neodpovídají žádnému z důvodů dovolání, neboť směřují jednak proti správnosti procesního postupu orgánů činných v přípravném řízení, proti správnosti skutkových zjištění soudů obou stupňů, a jednak proti přípustnosti některých důkazů, z nichž soudy při svém rozhodování vycházely.
10. K argumentu, prostřednictvím kterého obviněný poukazoval na údajné porušení práva na spravedlivý proces tím, že orgány činné v trestním řízení „nedůvodně, úmyslně a protiprávně“ oddalovaly zahájení trestního stíhání proti obviněnému a ostatním již pravomocně odsouzeným osobám (příp. nepostupovaly ani podle §159b odst. 1 tr. řádu), státní zástupce doplnil, že toto tvrzení obviněného nemá oporu ve spisovém materiálu. Prověřovací úkony byly zaměřeny nejen na ustanovení konkrétních podezřelých osob a objasnění jejich role v prověřované trestné činnosti, jak namítá obviněný, ale též i ke zjištění celkového rozsahu takto páchané trestné činnosti, zajištění a zadokumentování role dalších osob případně zapojených do páchání této trestné činnosti, prověřování možné spojitosti podezřelého jednání s trestnou činností dalších osob, zmapování peněžních toků, objasnění a zadokumentování přesného způsobu inzerce, jakož i následné distribuce nezdaněného tabáku za účelem vytvoření předpokladů pro následnou úspěšnou realizaci dané kauzy. Je proto zcela nesmyslné, pokud obviněný dovozuje porušení svého práva na spravedlivý proces z toho, že mu orgány činné v trestním řízení včas nezabránily v osobním obohacování se, když se po delší dobu soustavně dopouštěl páchání úmyslné trestné činnosti. Bez jakékoli logiky se státnímu zástupci jeví i formulace dalšího argumentu obhajoby, podle kterého bylo do práva na spravedlivý proces obviněného zasaženo rovněž tím, že orgány činné v trestním řízení nerozhodly podle §159b tr. řádu o dočasném odložení jeho trestního stíhání. Státní zástupce připomenul závěr vyplývající z judikatury Nejvyššího soudu, podle níž skutečnost, že nedošlo k dočasnému odložení trestního stíhání podle §159b odst. 1 tr. řádu, ačkoli (případně) byly splněny zákonné podmínky citovaného ustanovení, nelze považovat za takovou procesní vadu, která by měla vliv na zákonnost rozhodnutí ve věci.
11. Tvrzení obviněného o údajné nezákonnosti videozáznamů se státnímu zástupci jeví jako zmatečné, pokud se obviněný v rámci své obhajoby v odvolacím řízení opakovaně domáhal provedení těchto důkazů, lze předpokládat, že je považuje za zákonné. Státní zástupce upozornil, že pro účely dokazování jsou použitelné i kamerové záznamy pořízené soukromými osobami, odkázal přitom na rozhodnutí č. 22/2010 Sb. rozh. tr., a usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 2. 2010, sp. zn. IV. ÚS 2425/09. Dále doplnil, že kamerové záznamy pořízené v projednávané věci představují nikoli stěžejní důkaz o vině obviněného V. P., ale jsou důkazem spíše podpůrným. Státní zástupce existenci obviněným namítaných procesních vad neshledal, proto nemohlo být dotčeno právo obviněného na spravedlivý proces.
12. Citovaný dovolací důvod podle státního zástupce nenaplňují ani další námitky obviněného týkající se množství jím distribuovaného nezdaněného tabáku. Jedná se totiž o námitky skutkového charakteru, přesto doplnil, že jde o výhrady zjevně neopodstatněné a obsahově shodné s těmi, jimiž obviněný brojil proti odsuzujícímu rozsudku soudu prvního stupně. Odvolací soud se přitom s touto argumentací obhajoby vypořádal, a nad rámec úvah soudu prvního stupně poukázal na další skutková zjištění, která, byť nepřímo, do značné míry vypovídají o celkovém rozsahu trestné činnosti páchané obviněným V. P.
13. Ve vztahu k druhému uplatněnému důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. k) tr. řádu neobsahuje dovolání žádnou relevantní námitku. Státní zástupce rovněž odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu, podle které ani případné vady skutkové věty výroku o vině samy o sobě zpravidla nebudou postačovat k naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. k) tr. řádu.
14. Státní zástupce závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného V. P. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu za podmínek podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
c) Replika obviněného
15. Obviněný využil svého práva repliky k vyjádření státního zástupce, ve které zdůraznil, že své dovolání považuje za důvodné a nadále na něm trvá. Vzhledem k tomu, že se s názory státního zástupce neztotožnil, ve stručnosti znovu zopakoval svoji dovolací argumentaci.
III. Posouzení důvodnosti dovolání
a) Obecná východiska
16. Nejvyšší soud nejprve zjistil, že jsou splněny všechny formální podmínky pro konání dovolacího řízení a zabýval se otázkou povahy a opodstatněnosti uplatněných námitek ve vztahu k označeným dovolacím důvodům.
17. Pro úspěšné uplatnění důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu musí vytýkaná vada napadeného rozhodnutí nebo jemu předcházejícího řízení spočívat v nesprávné aplikaci norem trestního práva hmotného, případně na něj navazujících hmotněprávních norem jiných právních odvětví. Tento dovolací důvod umožňuje přezkoumání právního posouzení skutku tak, jak byl zjištěn soudy nižších stupňů na podkladě výsledků provedeného dokazování. Zásadně se nepřipouští posouzení aplikace těchto norem na skutek prezentovaný dovolatelem, případně na skutek, jehož se dovolatel domáhá vlastní interpretací provedených důkazních prostředků, které soudy prvního a druhého stupně vyhodnotily odlišně. Dovolání z tohoto (ani z jiného) důvodu nemůže uspět, pokud je v něm popírán skutek, jehož zjištění má podklad ve výsledcích provedeného dokazování a v přiléhavém způsobu hodnocení obsahu jednotlivých důkazních prostředků. Samozřejmě tyto okolnosti se současně hodnotí z pohledu dodržení základních práv zakotvených v ústavně garantovaných pravidlech včetně respektování shody výsledku skutkových zjištění soudů s obsahem provedených důkazů a s jejich zhodnocením soudy podle obecných zásad logického uvažování. Dovolání je koncipováno jako mimořádný opravný prostředek a je určeno k nápravě jen závažných právních vad pravomocných rozhodnutí soudů. Prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu tedy nelze namítat nedostatky učiněných skutkových zjištění, ani procesní vady spočívající v nesprávném způsobu hodnocení důkazů, v nedostatečném rozsahu dokazování apod., neboť v takovém případě by se jednalo o námitky vytýkající pochybení při aplikaci procesních předpisů (srov. zejména §2 odst. 5, 6 tr. řádu, §89 a násl. tr. řádu, §207 a násl. tr. řádu a §263 odst. 6, 7 tr. řádu). Tento dovolací důvod může být naplněn pouze právní a nikoli skutkovou vadou, a to pouze tou, která má hmotněprávní charakter, přičemž je zásadně přihlíženo k tomu, zda skutková zjištění soudů odpovídají užitému ustanovení hmotného práva, typicky trestního zákona. Nesprávné právní posouzení skutku může spočívat i v okolnosti, že rozhodná skutková zjištění, z nichž vycházely soudy, neposkytují dostatečný podklad k závěru o tom, zda je stíhaný skutek vůbec trestným činem, popřípadě o jaký trestný čin se jedná. Podobně to platí o jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, které lze dovodit pouze za situace, pokud byla určitá skutková okolnost posouzena podle jiného ustanovení hmotného práva, než jaké na ni dopadalo.
18. Obviněný dále uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. řádu, tedy že v napadeném rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. Tento dovolací důvod spočívá ve dvou alternativách. Buď určitý výrok nebyl vůbec vysloven, tudíž v napadeném rozhodnutí chybí a činí jeho výrokovou část neúplnou, nebo že určitý výrok sice byl v napadeném rozhodnutí učiněn, ale není úplný. Neúplným je takový výrok napadeného rozhodnutí, který neobsahuje některou podstatnou náležitost stanovenou zákonem, např. je-li v případě výroku o vině uvedena právní kvalifikace skutku jenom zákonným pojmenováním trestného činu včetně příslušného zákonného ustanovení, ale není citována tzv. právní věta vyjadřující zákonné znaky trestného činu (srov. ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní řád II. §157 až 314s. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 3174, 3175).
19. Obviněný V. P. sice slovně deklaroval dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu [ev. §265b odst. 1 písm. k) tr. řádu], ve skutečnosti ale měl na mysli spíše dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu v jeho druhé alternativě, neboť se domáhal přezkumu rozhodnutí soudu odvolacího, který svým usnesením rozhodl o zamítnutí řádného opravného prostředku, odvolání, proti odsuzujícímu rozsudku soudu prvního stupně, tj. proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. řádu, přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
b) K argumentaci obviněného
20. Nejvyšší soud posuzoval dovolací námitky obviněného V. P. podle jejich obsahu a snažil se je podřadit některému z dovolacích důvodů pod písmeny a) až k) odst. 1 §265b tr. řádu, ale zjistil, že neodpovídají žádnému z nich.
21. Úvodem je třeba upozornit, že obviněný v odvolacím řízení rozporoval správnost výroku o vině, výlučně pro jednání popsaná pod bodem I. písm. a) až c), a výroku o trestu. K jednání popsanému pod bodem II. tzv. skutkové věty výroku o vině se obviněný V. P. doznal, řádný opravný prostředek proti němu neuplatnil, a odvolací soud tento výrok vůbec nepřezkoumával (srov. č. l. 5753a a násl. trestního spisu). Nejvyšší soud upozorňuje, že tímto si obviněný omezil rozsah, v němž mohl podat dovolání jako mimořádný opravný prostředek proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě, a to výlučně proti jednání popsanému v bodě I. písm. a) až c), právně posouzenému jako zvlášť závažný zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku a výroku o trestu. Pokud jde o bod II. výroku o vině obviněný se nemůže úspěšně dovolávat nesprávného právního posouzení skutku nebo jiného nesprávného hmotněprávního posouzení, případně jiných vad, jichž by se obviněný prostřednictvím důvodů podle §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu mohl úspěšně dovolávat (srov. přiměřeně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 6. 2010, sp. zn. 6 Tdo 719/2010, uveřejněné pod T 1305 ve svazku 67 Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, který vydávalo Nakladatelství C. H. Beck, Praha, 2010).
22. Jak správně upozornil státní zástupce ve svém vyjádření, veškeré námitky, které obviněný uplatnil v dovolání, směřují výlučně proti způsobu hodnocení důkazů, rozsahu provedeného dokazování před soudy obou stupňů, procesnímu postupu orgánů činných v trestním řízení a skutkovým zjištěním soudů. Tato dovolací argumentace však není způsobilá naplnit zvolený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, případně podle §265b odst. 1 písm. k) tr. řádu, jak byly vyloženy pod body 17. a 18. tohoto usnesení. Nelze ji podřadit ani pod jiný z taxativně vyjmenovaných dovolacích důvodů. Nad rámec dovolacího přezkumu se Nejvyšší soud nejprve stručně vyjádří k výhradě, kterou obviněný zpochybnil skutková zjištění soudů obou stupňů, a to ve vztahu k rozsahu, v němž byla vytýkaná trestná činnost obviněným spáchána, a k tvrzení obviněného o rozporu mezi provedenými důkazy a zjištěnými skutkovými okolnostmi popsanými ve výroku o vině a v odůvodnění napadených rozhodnutí, resp. s jejich následným právním posouzením, poté se bude zabývat námitkami procesního charakteru.
23. Zpochybňoval-li obviněný V. P. rozsah trestné činnosti popsané v bodě I. písm. a) až c) výroku o vině, nutno upozornit, že v této souvislosti obviněný až dogmaticky setrvává na svých tvrzeních, aniž by jakkoli reagoval na argumenty především soudu prvního stupně, jimiž jeho obhajobu vyvrátil. V odsuzujícím rozsudku jsou podrobně vyloženy okolnosti týkající se průběhu skutkového děje ve vztahu k důkazním prostředkům, z nichž soud prvního stupně vytvořil podklad pro výrok o vině. V odůvodnění svého rozsudku soud velmi pečlivě vysvětlil, proč neuvěřil tvrzení obviněného, případně jeho spoluobviněným, jakým způsobem zhodnotil všechny opatřené a provedené důkazní prostředky a přesvědčivě vyvrátil obhajobu přednesenou obviněným. Rovněž se soud důsledně vypořádal se všemi okolnostmi významnými pro právní posouzení zjištěného jednání obviněného V. P. (a spoluobviněných) a se stejnou pečlivostí vyjádřil své úvahy, kterými byl veden při ukládání trestu. Ze strany krajského soudu jde o vyčerpávající odůvodnění všech významných skutečností a úvahy soudu plně respektují zásady formální logiky v návaznosti na informace vyplývající z obsahu provedeného dokazování. Krajský soud v Ostravě, stejně jako Vrchní soud v Olomouci se věnovaly důsledně všem okolnostem případu, mj. i těm, jež tvořily součást dovolacích námitek obviněného a představují opakování argumentace použité již v odvolání. Vzhledem k tomu není vhodné v zájmu stručnosti dovolacího rozhodnutí (srov. §265i odst. 2 tr. řádu) znovu opakovat správné a vyčerpávající závěry krajského soudu, nicméně Nejvyšší soud jen upozorní na zásadní otázky, přičemž ve zbytku odkazuje na příslušné části přiléhavého odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Ostravě. Ostatně tak učinil také soud druhého stupně, před nímž obviněný nevznesl jakékoli nové výhrady oproti těm, jež uplatnil již v průběhu hlavního líčení. Vrchnímu soudu v Olomouci tak v tomto směru nelze nic vytknout, je zcela v souladu se zásadou ekonomie trestního řízení a také v zájmu stručnosti písemného vyhotovení rozhodnutí, aby nebylo zbytečně opakováno to, co již bez jakýchkoli pochybností, logicky, transparentně a zcela srozumitelně vyložil soud nižšího stupně.
24. Proto, aby mohl být v posuzované věci učiněn závěr, že se obviněný V. P. v součinnosti se spoluobviněnými podílel na trestné činnosti spočívající ve skladování, převážení a přípravě distribuce řezaného tabáku bez označení, a to ve velkém rozsahu, bylo opatřeno a provedeno množství usvědčujících důkazů. Zejména se jedná o odposlechy a záznamy telekomunikačního provozu, výpověď spoluobviněné M. K., výsledky prohlídky v bydlišti obviněného V. P., v němž byla zajištěna finanční hotovost ve výši 4 294 200 Kč, dále prohlídky jeho osobního automobilu, záznamy z kamerového systému umístěného ve společných prostorách bytového domu v ulici XY aj. Již soud prvního stupně upozornil, že se obviněný v rámci své obhajoby upíná pouze k těm důkazům, jimiž byla zaznamenána jeho přítomnost při předávání zásilek řezaného tabáku, které si u něj pro své zákazníky objednali spoluobviněné I. Š. a M. K. se spoluobviněným L. M. Pokud soudy dospěly k závěru, že obviněný V. P. přinejmenším od ledna 2014 do března 2017 pro spoluobviněné opatřoval neoznačený řezaný tabák, který dále u sebe (v místě svého bydliště, příp. ve svém osobním motorovém vozidle, jak již bylo uvedeno) skladoval, a spoluobviněným ho za finanční úplatu dovážel, a to v množství minimálně 49 kg [bod I. písm. a) výroku o vině], 2 651,95 kg [bod I. písm. b) výroku o vině] a 151,34 kg [bod I. písm. c) výroku o vině], aniž by za něj obviněný V. P. přiznal a odvedl spotřební daň v souhrnné výši nejméně 5 801 719,10 Kč, nelze pochybovat o tom, že zvlášť závažný zločin zkrácení daně poplatku a podobné povinné platby spáchal ve velkém rozsahu, jak předpokládá kvalifikovaná skutková podstata podle §240 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku. Rozhodující pro posouzení znaku „velkého rozsahu“ (srov. přiměřeně rozhodnutí č. 1/2018, 1/2006, 12/2001, 4/2018 Sb. rozh. tr.) jsou mimo celkové výše nepřiznané a neodvedené spotřební daně další kritéria, například, že distribuce tabáku pro obviněného a ostatní představovala jistou formu dlouhodobého „podnikání“, z něhož vytvářeli poměrně značný zisk, bylo prokázáno, že si řezaný tabák objednalo přinejmenším 577 osob, někteří z nich i opakovaně. Nejvyšší soud tak považuje za správný právní závěr soudů nižších stupňů, pokud v jednání obviněného shledaly za naplněnou kvalifikační okolnost odpovídající znaku velkého rozsahu podmiňující použití vyšší trestní sazby. V této souvislosti je však třeba poznamenat, že konkrétní námitky obviněného v zásadě nesměřovaly proti vlastnímu posouzení tohoto znaku kvalifikované trestní sazby, nýbrž proti celkovému množství řezaného tabáku, který měl obviněný V. P. předávat spoluobviněným. V tomto ohledu jde zřetelně o nesouhlas obviněného se skutkovým zjištěním soudů, proti němuž nelze dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu uplatnit. Nelze navíc opomenout, že soud prvního stupně při hodnocení důkazů zohlednil částečně jeho obhajobu a snížil množství jím dodávaného tabáku o 30 kg. V tomto rozsahu se jednoznačně neprokázalo, že je distribuoval tento obviněný, proto soud při respektu k zásadě in dubio pro reo postupoval ve prospěch obviněného a omezil žalované množství jím obchodovaného řezaného tabáku.
25. Bez jakéhokoli opodstatnění je i další tvrzení obviněného V. P. spočívající v tom, že v posuzované trestní věci jsou závěry soudů „přímo v rozporu“ s provedenými důkazy. Lze se snad jen domnívat, že tím obviněný mínil prosadit tzv. extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a z nich zjištěnými skutkovými okolnostmi popsanými ve výroku o vině a v odůvodnění napadených rozhodnutí, resp. s jejich následným právním posouzením. Jak již bylo v tomto usnesení uvedeno, soudy nižších stupňů se věcí důsledně zabývaly, zejména soud prvního stupně provedl obsáhlé a vskutku vyčerpávající dokazování, jehož výsledky přesvědčivě zdůvodnil tak, aby mohl učinit nezpochybnitelné skutkové závěry, které stručněji vyjádřil v tzv. skutkové větě odsuzujícího rozsudku soudu prvního stupně. Při hodnocení jednotlivých důkazních prostředků se žádný ze soudů obou stupňů nedopustil deformace jejich obsahu, není zřejmá ani tendence soudů klást důraz jen na některé skutečnosti z nich vyplývající, natož, že by z nich soudy dokonce vyvodily protichůdné, tedy vnitřně rozporné závěry. Ani Nejvyšší soud neshledal na podkladě obsahu trestního spisu žádné známky těch případů, u nichž byl v soudní praxi konstatován především v rozhodnutích Ústavního soudu extrémní nesoulad mezi provedeným dokazováním a skutkovým zjištěním obecných soudů, v jehož důsledku byla nesprávně dovozena právní kvalifikace, a tím došlo k porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení postulátů spravedlivého procesu (např. nález Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, publikovaný pod č. 172 ve svazku 35 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu a nález Ústavního soudu ze dne 10. 7. 2014, sp. zn. III. ÚS 888/14, publikovaný pod č. 140 ve svazku 74 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu).
26. Zbývající část dovolací argumentace obviněného V. P. je tvořena námitkami ryze procesního charakteru. První námitku, podle níž orgány činné v trestním řízení úmyslně oddalovaly okamžik zahájení jeho trestního stíhání, neboť vyčkávaly dokud nebude trestná činnost obviněným spáchána ve velkém rozsahu, jak předpokládá kvalifikovaná skutková podstata zvlášť závažného zločinu podle §240 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, je třeba odmítnout pro její nedůvodnost. Stejně je třeba nahlížet na údajné dotčení práva obviněného na spravedlivý proces.
27. Ve shodě se státním zástupcem lze označit za absurdní argument obviněného, pokud dovodil porušení svého práva na spravedlivý proces ze skutečnosti, že mu fakticky nebylo orgány činnými v trestním řízení zabráněno v jednání, resp. pokračování v protiprávním jednání, které „díky tomu“ naplnilo zákonné znaky přísnější skutkové podstaty zvlášť závažného zločinu podle §240 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku. V posuzovaném případě nelze rozhodně orgánům činným v přípravném řízení vytýkat, že by se zahájením trestního stíhání obviněného a ostatních spoluobviněných vyčkávaly se záměrem stíhat je následně až za přísnější trestnou činnost. Z obsahu trestního spisu nevyplývají žádné poznatky o tom, že by v průběhu přípravného řízení (ani později) docházelo k průtahům mezi jednotlivými úkony či se vyskytly jakékoli nepřiměřené časové prodlevy mezi nimi. Naopak je evidentní, že poté co policejní orgán Celního úřadu pro Plzeňský kraj počátkem roku 2014 prověřil prvotní informace zveřejněné na internetových stránkách ohledně nabídky levného tabáku inzerovaného spoluobviněnými L. M. a M. K., soustavně pokračoval v odhalování a celém rozkrývání páchané trestné činnosti, do níž byl zapojen i obviněný V. P. Pouze díky následnému (časově náročnějšímu) využití operativně pátracích prostředků (zejména sledování osob a věcí) a odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu, které postupně probíhalo od července 2015 až do měsíce března 2017, provedení domovních prohlídek, prohlídek jiných prostor aj. bylo možné zmapovat trestnou činnost obviněného V. P. a ostatních natolik, aby bylo možné proti nim zahájit trestní stíhání ve smyslu §160 odst. 1 tr. řádu. Podle tohoto ustanovení je povinností orgánů činných v přípravném řízení zahájit trestní stíhání vůči konkrétní osobě, jakmile je dostatečně odůvodněn závěr, že trestný čin spáchala konkrétní osoba a nejsou splněny důvody k postupu podle §159a odst. 2 a 3 nebo §159b odst. 1 tr. řádu. Proti obviněnému V. P. bylo trestní stíhání zahájeno dne 21. 3. 2017 doručením usnesení o zahájení trestního stíhání (srov. č. l. 2743 verte trestního spisu), prověřovací fáze přípravného řízení tak byla ukončena. Tím, že trestní stíhání obviněného bylo zahájeno, již nebylo možné, ani aby orgány činné v přípravném řízení odevzdaly věc příslušnému orgánu k projednání přestupku či kázeňskému nebo kárnému projednání (§159a tr. řádu), anebo dočasně odložily trestní stíhání obviněného z důvodu nutnosti nezjištění skutečnosti opravňující zahájení trestního řízení, příp. nepřípustnosti nebo neúčelnosti stíhání (§159b tr. řádu). Vydáním, resp. doručením usnesení o zahájení trestního stíhání obviněného V. P. se trestní řízení přesunulo do fáze vyšetřovací, během které policejní orgán vyhledával důkazy k objasnění trestné činnosti tohoto obviněného, resp. i spoluobviněných (např. vyslýchal desítky svědků, kteří si nezdaněný a neoznačený tabák, příp. cigarety objednávali, prověřoval finanční toky, dokumentoval inzerci, zjišťoval informace k distribuci neoznačeného a nezdaněného tabáku odesílaného v jednotlivých zásilkách prostřednictvím přepravní společnosti PPL CZ, s. r. o., aj.). Nejvyšší soud neshledal, že by policejní orgán nebo dozorující státní zástupce postupovali v rozporu se zásadami legality a oficiality podle §2 odst. 3, 4 tr. řádu, případně že by vyčkávaly, dokud obviněný nespáchá žalované jednání ve velkém rozsahu proto, aby mu za to mohla být uložena daleko citelnější trestní sankce, než jak by tomu bylo v případě jednání naplňujícího zákonné znaky pouze základní skutkové podstaty tohoto trestného činu. Naopak, trestní stíhání obviněného bylo zahájeno neprodleně poté, co byly zjištěny skutečnosti odůvodňující takový postup, proto nelze vznesenému argumentu obhajoby přiznat opodstatnění.
28. Rovněž je třeba odmítnout tvrzení obviněného, jímž se snažil zpochybnit zákonnost obrazových záznamů pořízených podle §158d odst. 2, 4 tr. řádu prostřednictvím kamer umístěných ve společných prostorách bytového domu na ulici XY. Předně je třeba upozornit na mylné přesvědčení obviněného, že sledování osob a věcí mělo probíhat podle §158d odst. 3 tr. řádu, podle kterého pokud má být sledováním zasahováno do nedotknutelnosti obydlí, do listovního tajemství nebo zjišťován obsah jiných písemností a záznamů uchovávaných v soukromí za použití technických prostředků, lze je uskutečnit jen na základě předchozího povolení soudce. V protokolu o povolení sledování osob a věcí Okresního státního zastupitelství v Ostravě ze dne 16. 4. 2015, sp. zn. ZN 5/2015/V-92 a V295/2015, jímž bylo povoleno sledování v bytovém domě nacházejícím se na adrese XY včetně jeho vnitřních společných prostor dozorující státní zástupkyně výslovně uvedla, že „[p]ůvodní návrh na sledování předmětných osob a věcí byl podán (…) podle §158d odst. 3 tr. řádu k Okresnímu státnímu zastupitelství v Ostravě (…) soud tento návrh zamítl s tím, že (…) se nejedná o nedotknutelnost obydlí, listovního tajemství, ani zjišťování obsahu jiných písemností a záznamů uchovávaných v soukromí.“ (srov. č. l. 132 trestního spisu). Obviněný tedy evidentně úmyslně přehlíží, že sledování osob a věcí v bytovém domě na jmenované adrese orgány činné v trestním řízení prováděly v prostorách, které byly společné všem obyvatelům domu a nepodléhaly proto právu na nedotknutelnost obydlí ve smyslu čl. 12 Listiny základních práv a svobod. Pro realizaci sledování v posuzovaném případě tudíž nebyl nutný předchozí souhlas soudce, postačovalo písemné povolení dozorujícího státního zástupce, které v tomto případě státní zástupce vydal. Úkony, které orgány činné v trestním řízení na jmenované adrese prováděly, tudíž byly realizovány v souladu se všemi zákonnými požadavky podle §158b a §158d tr. řádu, bez toho aniž by snad došlo k zásahu do základních práv obviněného.
29. Bez jakékoli opory v dokazování je tvrzení obviněného, podle něhož měla nést za realizaci obrazových záznamů odpovědnost „domovnice“. Ze spisového materiálu jasně vyplývá, že to byly výlučně orgány činné v přípravném řízení, konkrétně policie a státní zástupce, kteří při sledování osob a věcí činili potřebné úkony a zdokumentované informace vyhodnocovali. Tento operativně pátrací prostředek byl pořízen v souladu se zákonnými pravidly a jeho výsledky bylo možné v trestním řízení použít jako důkaz ve smyslu §89 odst. 2 tr. řádu, jak správně poukázal i státní zástupce ve svém vyjádření. Nutno zmínit, že tyto záznamy opravdu nepředstavují jediný (či dokonce osamocený) důkaz, na jehož podkladě byla vina obviněného V. P. a spoluobviněných prokázána, jde o důkazy podporující skutečnosti, které vyplynuly z ostatních ve věci zajištěných důkazů, na což poukázal i Vrchní soud v Praze v bodech 24. a 28. napadeného usnesení. V takovém případě je zřejmé, že ani této procesní námitce obviněného nelze přisvědčit.
30. Zcela stručně obviněný vytkl, že soudy svým závěrem o vině zvlášť závažným zločinem podle §240 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku porušily zásadu presumpce neviny. Ani tato námitka, však nemohla naplnit dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Zásada presumpce neviny je zakotvená v čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a §2 odst. 2 tr. řádu a vyplývá z ní i zásada in dubio pro reo , tedy v pochybnostech ve prospěch (srov. §2 odst. 5 tr. řádu). Evidentně tak má zásada presumpce neviny stejně jako zásada in dubio pro reo procesní charakter, týká se jen způsobu hodnocení důkazů a jako taková není způsobilá naplnit zvolený (ale ani žádný jiný) dovolací důvod (srov. obdobné závěry o procesní povaze námitek neužití zásady presumpce neviny a in dubio pro reo v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 2018, sp. zn. 5 Tdo 418/2018, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2018, sp. zn. 6 Tdo 92/2018). Nadto, jak bylo již v tomto usnesení Nejvyšším soudem konstatováno, z obsahu trestního spisu nejsou zřejmé žádné známky tendenčního postupu soudů při hodnocení výsledků dokazování, z něhož by mohlo být patrno nedodržení uvedené procesní zásady trestního řízení.
31. Vedle dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu obviněný uplatnil i důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. k) tr. řádu, avšak jak výslovně uvedl, učinil tak pouze z opatrnosti, neboť chybějící, resp. neúplný výrok spatřuje v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, tj. v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Nejvyšší soud v bodě 18. tohoto usnesení stručně interpretoval vady, k jejichž odstranění je určen dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. řádu. Sám obviněný neoznačil žádný chybějící či neúplný výrok v rozhodnutích soudů obou stupňů, také Nejvyšší soud neshledal možnost uplatnění tohoto důvodu na podkladě předložených námitek, tudíž nebylo možné napadené rozhodnutí ani jemu předcházející přezkoumat.
IV. Závěrečné shrnutí
32. Nejvyšší soud ze shora uvedených důvodů odmítl dovolání obviněného V. P. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu, aniž by přezkoumával zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí nebo jemu předcházejícího řízení. Protože Nejvyšší soud rozhodl o odmítnutí dovolání podle §265i tr. řádu, učinil tak v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§265n tr. řádu).
V Brně dne 25. 6. 2020
JUDr. Blanka Roušalová
předsedkyně senátu