ECLI:CZ:NS:2020:6.TDO.1526.2019.1
sp. zn. 6 Tdo 1526/2019-1589
USNESENÍ
6 Tdo 1526/2019
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 1. 2020 o dovolání, které podal obviněný M. K. , nar. XY, trvale bytem XY, adresa pro doručování XY, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 7. 2019, sp. zn. 11 To 151/2019, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 2 T 74/2017, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. K. odmítá.
Odůvodnění:
I.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Náchodě ze dne 11. 2. 2019, sp. zn. 2 T 74/2017, byl obviněný M. K. (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“ ) uznán vinným zločinem zpronevěry podle §206 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, jehož se podle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustil tím, že: „jako zaměstnanec Města XY, IČ: XY, se sídlem XY, na základě písemného jmenování do funkce vedoucího Odboru sportovní a rekreační zařízení Města XY ze dne 1. 6. 2011, s povinností řídit se Směrnicí č. 03/2007 Městského úřadu XY O vedení pokladem a dodatkem č. 1 ke směrnici číslo 03/2007, stanovující postup evidence příjmů, výdajů a odvodu finančních prostředků (tržeb),
1)
v období od 19. 10. 2015 do 1. 2. 2016, kdy agendu související s daným pracovním zařazením předal D. P., který od 1. 2. 2016 nastoupil do funkce vedoucího Odboru Sportovní a rekreační zařízení Města XY, když pracovní poměr obviněného byl ukončen k 31. 1. 2016, v rámci pracovní náplně zahrnující i zajištění chodu a organizaci provozu zimního stadionu postupně přebíral od podřízených pracovníků zimního stadionu v XY (XY) se sídlem XY, XY, na základě výdajových pokladních dokladů finanční prostředky za provedenou úhradu veřejného bruslení a činnost strojovny, přičemž do jemu přidělené pokladní knihy vedoucího v rozporu se svými povinnostmi zaevidoval pouze část takto převzatých finančních prostředků, které následně odevzdal, část finančních prostředků však nezaevidoval a neodevzdal, a takto: - v období od 19. 10. 2015 do 2. 11. 2015 převzal finanční prostředky ve výši 61.380 Kč na základě výdajových pokladních dokladů vystavených jemu podřízenými pracovníky, což potvrdil podpisem, ale do jím vedené pokladní knihy vedoucího zaevidoval příjem finančních prostředků ve výši pouze 50.175 Kč, které následně odvedl ve prospěch Města XY a finanční prostředky ve výši 11.205 Kč v rozporu se svými povinnostmi vedoucího odboru nezaevidoval a ponechal si je pro vlastní potřebu a neodevzdal je ani dodatečně,
- v období od 9. 11. 2015 do 30. 11. 2015 takto převzal finanční prostředky ve výši 76.565 Kč na základě výdajových pokladních dokladů vystavených jemu podřízenými pracovníky, což potvrdil podpisem, do jím vedené pokladní knihy vedoucího zaevidoval příjem finančních prostředků ve výši pouze 55.750 Kč, které následně odvedl ve prospěch Města XY a částku 20.815 Kč v rozporu se svými povinnostmi vedoucího odboru nezaevidoval a ponechal si je pro vlastní potřebu a neodevzdal je ani dodatečně,
- v období od 15. 12. 2015 do 22. 12. 2015 takto převzal finanční prostředky ve výši 55.125 Kč na základě výdajových pokladních dokladů vystavených jemu podřízenými pracovníky, což potvrdil podpisem, ale do jím vedené pokladní knihy vedoucího zaevidoval příjem finančních prostředků ve výši pouze 43.680 Kč, které následně odvedl ve prospěch Města XY, a finanční prostředky ve výši 11.445 Kč v rozporu se svými povinnostmi vedoucího odboru nezaevidoval a ponechal si je pro vlastní potřebu a neodevzdal je ani dodatečně,
- v období od 12. 1. 2016 do 1. 2. 2016 takto převzal finanční prostředky ve výši 81.155 Kč na základě výdajových pokladních dokladů vystavených jemu podřízenými pracovníky, což potvrdil podpisem, do jím vedené pokladní knihy vedoucího zaevidoval příjem finančních prostředků ve výši pouze 60.745 Kč, které následně odvedl ve prospěch Města XY a finanční prostředky ve výši 20.410 Kč v rozporu se svými povinnostmi vedoucího odboru nezaevidoval a ponechal si je pro vlastní potřebu a neodevzdal je ani dodatečně,
prokazatelně tedy v období od 19. 10. 2015 do 1. 2. 2016 do jím vedené pokladní knihy zaevidoval jako přijaté finanční prostředky pouze část převzatých finančních prostředků,
a finanční prostředky výši 63.875 Kč v rozporu se svými povinnostmi řádně nezaevidoval do pokladní knihy vedoucího a neodevzdal ve prospěch Města XY a tyto finanční prostředky si ponechal pro vlastní potřebu ke škodě Města XY, IČ: XY, se sídlem XY,
2)
dále v rámci pracovní náplně zahrnující i organizaci Ligy neregistrovaných hokejistů v rozporu se svými povinnostmi v době nejméně od července roku 2013, kdy před zahájením herní sezony začal přebírat od zástupců jednotlivých týmů, které se účastnily Ligy neregistrovaných hokejistů, zálohy na startovné, do konce svého pracovního poměru k 31. 1. 2016 ve prospěch zaměstnavatele Města XY neodvedl odevzdáním na účet Města XY či do jeho pokladny finanční prostředky za pronájem ledové plochy na zimním stadionu v XY (XY) se sídlem XY, účtované částkou 2.100 Kč za 1,5 hodiny pronájmu ledové plochy za každý odehraný zápas, které mimo jiné i za tímto účelem přijal ve formě úhrady zálohy startovného před počátkem hrací sezóny, v přesně neustanovené době v letních měsících v letech 2013, 2014 a 2015 a doplatku, který přebíral v průběhu již probíhající herní sezóny ve stejných letech jménem Města XY od účastníků Ligy neregistrovaných hokejistů,
- za herní sezónu 2013/2014 konanou od měsíce října 2013 do února 2014, když zálohy startovného mu byly hrazeny již od léta roku 2013, přijal z uhrazeného startovného jednotlivých týmů za tímto účelem částku ve výši nejméně 325.500 Kč za 155 odehraných zápasů Ligy neregistrovaných hokejistů, dne 9. 7. 2013 odevzdal ve prospěch Města XY z přijaté zálohy startovného pouze částku ve výši 100.000 Kč, a finanční prostředky ve výši nejméně 225.500 Kč neodevzdal, a to ani dodatečně po ukončení sezóny, a ponechal si je pro svou potřebu,
- za herní sezónu 2014/2015 konanou od měsíce října 2014 do března 2015, když zálohy startovného mu byly hrazeny již od léta roku 2014, přijal z uhrazeného startovného jednotlivých týmů za tímto účelem částku ve výši nejméně 378.000 Kč za 180 odehraných zápasů Ligy neregistrovaných hokejistů, průběžně odevzdal ve prospěch Města XY pouze částku ve výši celkem 48.300 Kč, a finanční prostředky ve výši nejméně 329.700 Kč neodevzdal, a to ani dodatečně po ukončení sezóny, a ponechal si je pro svou potřebu,
- za herní sezónu 2015/2016 konanou od měsíce září 2015 do měsíce března 2016, když zálohy startovného mu byly hrazeny již od léta roku 2015, přijal z uhrazeného startovného jednotlivých týmů za tímto účelem částku ve výši nejméně 354.900 Kč za 169 odehraných zápasů Ligy neregistrovaných hokejistů, průběžně odevzdal ve prospěch Města XY pouze částku ve výši celkem 23.100 Kč, a finanční prostředky ve výši nejméně 331.800 Kč neodevzdal, a to ani dodatečně po ukončení sezóny, a ponechal si je pro svou potřebu,
celkem tedy v rozporu se svými povinnostmi vedoucího odboru neodevzdal finanční prostředky v celkové částce nejméně 887.000 Kč, které použil pro svou potřebu, ke škodě Města XY, IČ: XY, se sídlem XY,
a tímto svým výše popsaným jednáním způsobil poškozenému Městu XY, IČ: XY, se sídlem XY škodu celkem ve výši nejméně 950.875 Kč.“
2. Za tento zločin byl odsouzen podle §206 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let. Podle §228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost zaplatit poškozenému Městu XY částku 950 875 Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byl dotyčný poškozený odkázán se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
3. Odvolání, která proti tomuto rozsudku podali obviněný a státní zástupce, byla usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 7. 2019, sp. zn. 11 To 151/2019, podle §256 tr. ř. zamítnuta.
II.
4. Proti shora citovanému usnesení Krajského soudu v Hradci Králové podal obviněný dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
5. V úvodu odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku uvedl, že dovolací důvod spatřuje v tom, že: A) soudy učiněná skutková zjištění nevyjadřují naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu zpronevěry podle ustanovení §206 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, B) právní závěry soudů jsou v tzv. extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními, tedy učiněná skutková zjištění soudů jsou v extrémním nesouladu s provedenými důkazy.
6. Následně obviněný zopakoval, že skutek, kterým byl uznán vinným, není trestným činem, neboť nevykazuje všechny znaky trestného činu zpronevěry, a soudy tedy jeho jednání nesprávně právně posoudily.
7. Extrémní nesoulad shledal obviněný ve skutečnosti, že skutková zjištění soudů nejsou ve shodě s vykonanými skutkovými zjištěními, kdy soudy porušily ustanovení §2 odst. 5 tr. ř., neboť nerespektovaly zásady a pravidla trestního řízení. Soudy měly postupovat tak, aby byl zjištěn náležitě skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu nezbytném pro rozhodnutí. Přitom jsou povinny zjišťovat rovněž okolnosti svědčící ve prospěch obviněného, což se v tomto případě nestalo.
8. Obviněný poté namítl, že nebyla naplněna subjektivní stránka skutkové podstaty trestného činu zpronevěry podle ustanovení §206 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, kdy se u základní skutkové podstaty vyžaduje zavinění úmyslné. Z provedeného dokazování podle něho vyplývá, že nechtěl způsobit škodu ani nemohl být srozuměn s jejím vznikem, neboť při nástupu do funkce pouze převzal zavedený systém výběru a evidence finančních prostředků, který fungoval za jeho předchůdců. Nebyl proškolen ani poučen, jakým způsobem má při výběru finančních prostředků postupovat, neměl ani uzavřenou dohodu o hmotné odpovědnosti.
9. Pokud by při jeho jednání mělo dojít k pochybením, či by jeho jednání vedlo ke způsobení škody na majetku, zjistilo by se to při pravidelných kontrolách, které probíhaly několikrát ročně. Při těchto však žádná pochybení nebyla zjištěna, a to ani při auditu hospodaření poškozeného Města XY. K tomu obviněný dodal, že sám ze své iniciativy opakovaně upozorňoval vedení města na nedostatky ve způsobu výběru finančních prostředků, zejména na to, že finanční prostředky nejsou dostatečně evidovány, a chtěl zavedený systém změnit. Nedostatky ve financování potvrdil i soudní znalec, který uvedl, že ze strany poškozeného Města XY došlo k porušení zákona o účetnictví. Obviněný má za to, že uvedené skutečnosti popírají jeho úmyslné zavinění a podporují jeho obhajobu, tedy to, že se protiprávního jednání nedopustil, kdy pouze pokračoval v systému, který byl nastolen za jeho předchůdců, přičemž odpovědní pracovníci města nikdy nespatřovali v jeho činnosti a postupech žádné pochybení.
10. S ohledem na výše uvedené, tedy absenci úmyslu a rozporům ve skutkových zjištěních, je obviněný přesvědčen, že skutek, kterým byl uznán vinným, nevykazuje všechny zákonné znaky trestného činu zpronevěry, a že skutková zjištění jsou v extrémním rozporu s provedenými důkazy, a věc je tudíž nesprávně právně posouzena.
11. Z těchto důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 7. 2019, č. j. 11 To 151/2019-1490, a rozsudek Okresního soudu v Náchodě ze dne 11. 2. 2019, č. j. 2 T 74/2017-1456, zrušil a věc vrátil Okresnímu soudu v Náchodě k novému projednání a rozhodnutí.
12. K tomuto dovolání se vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“ ). Uvedl, že dovolatel sice formálně vytýká, že soudy učiněná skutková zjištění nevyjadřují naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu zpronevěry a absenci subjektivní stránky trestného činu, fakticky však vznáší minimum konkrétních námitek, kterými by specifikoval, v čem má vytýkaný nesoulad skutkových zjištění a zákonných znaků stíhaného trestného činu spočívat. Námitky subjektivní stránky vznáší zcela formálně. Podstata jeho jednání popsaná v tzv. skutkové větě spočívala v tom, že si ponechával pro svoji potřebu finanční prostředky inkasované v souvislosti s provozem zimního stadionu. Dovolatel neuvádí žádné skutečnosti, ze kterých by bylo možno dovozovat, že jeho jednání nebylo jednáním úmyslným. I kdyby snad takovouto nezákonnou praxi převzal jako „zavedený systém“ od svých předchůdců, šlo by z hlediska úmyslného zavinění o zcela irelevantní skutečnost. Na jeho zavinění nemá vliv ani případný nedostatek proškolení ze strany zaměstnavatele, tato skutečnost by mohla mít vliv v případě nedbalostního trestného činu, nikoliv v případě úmyslného přisvojení finančních prostředků. Z hlediska zavinění také nemá význam, zda jeho jednání bylo odhaleno kontrolami či auditem. Námitky dovolatele vyúsťují v tvrzení, že se trestného činu nedopustil, tedy je zřejmé, že brojí spíše proti skutkovým zjištěním.
13. Státní zástupce shledal za relevantní okrajově uplatněnou námitku, podle které neměl dovolatel uzavřenou smlouvu o hmotné zodpovědnosti. Tato námitka se však týká spíše objektivního znaku skutkové podstaty trestného činu zpronevěry podle §206 odst. 1 tr. zákoníku ( „cizí věc, která mu byla svěřena“ ) nežli subjektivní stránky trestného činu, se kterou dovolatel tuto námitku spojuje. Existence uvedeného objektivního znaku pak obecně není podmíněna zjištěním, že konkrétní osoba měla uzavřenu dohodu o hmotné odpovědnosti týkající se cizí věci, kterou si přisvojila.
14. Námitku extrémního rozporu považoval státní zástupce taktéž za formálně uplatněnou, konstatoval však, že dovolatel nevznáší konkrétní námitky, ze kterých by vyplýval nesoulad provedených důkazů a soudy učiněných skutkových zjištění. Pokud jde o skutečnost, že trestná činnost obviněného zůstala dlouhodobě neodhalena prováděnými kontrolami a auditem, pak znalec z oboru ekonomiky, odvětví účetní evidence dostatečným způsobem vysvětlil, proč vzhledem k nestandardnímu systému vedení pokladen na zimním stadionu nemohly být praktiky obviněného zjištěny formálně prováděnými kontrolami ani auditem.
15. Státní zástupce své vyjádření uzavřel tím, že dovolací námitky obviněného, pokud je lze vůbec alespoň z části podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jsou zjevně neopodstatněné. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl a toto rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. S rozhodnutím věci v neveřejném zasedání vyslovil souhlas i pro případ jiného, nežli navrhovaného rozhodnutí [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
III.
16. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) v první řadě zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí nebo zda tu nejsou důvody pro jeho odmítnutí.
17. Dospěl přitom k závěru, že dovolání podané proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 7. 2019, sp. zn. 11 To 151/2019, je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Obviněný je osobou oprávněnou k podání dovolání podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
18. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o něž se dovolání opírá, lze podřadit pod uplatněný důvod uvedený v předmětném zákonném ustanovení.
19. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí (s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu) vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
20. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale zásadně nikoliv k revizi skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3 tr. ř., §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo dovolatele dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.
21. V obecné rovině pak platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení tohoto dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
IV.
22. Dovolatel sice formálně vytýká soudům nižších stupňů skutečnost, že učiněná skutková zjištění nevyjadřují naplnění všech skutkových znaků zločinu zpronevěry, a to pro absenci subjektivní stránky trestného činu zpronevěry, nevznáší však takové námitky, kterými by doložil vytýkaný nesoulad mezi skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů a zákonnými znaky daného zločinu, a opírá se o námitky skutkové, resp. procesní povahy. Soudům nižších stupňů totiž de facto vytýká primárně nesprávné hodnocení důkazů a vadná skutková zjištění, přičemž současně uvádí, že se protiprávního jednání nedopustil, kdy pouze převzal zavedený systém výběru a evidence finančních prostředků, který fungoval za jeho předchůdců, nebyl proškolen ani poučen, jakým způsobem má při výběru finančních prostředků postupovat, neměl ani uzavřenou dohodu o hmotné odpovědnosti a pokud by při jeho jednání mělo dojít k pochybením, či by jeho jednání vedlo ke způsobení škody na majetku, zjistilo by se to při pravidelných kontrolách, které probíhaly několikrát ročně, což se nestalo. Právě z těchto skutkových výhrad a tvrzení, jež se však zcela míjejí s podstatou skutku, jak byl zjištěn soudy nižších stupňů, sekundárně vyvozuje, že nebyly naplněny všechny zákonné znaky zločinu zpronevěry, konkrétně pak subjektivní stránka.
23. Dovolatel tedy nenamítá rozpor mezi skutkovými závěry (vykonanými soudy po zhodnocení důkazů) a užitou právní kvalifikací, ani jiné nesprávné hmotně právní posouzení soudy zjištěných skutkových okolností. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spatřuje ve skutečnosti v porušení procesních zásad vymezených zejména v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. Takové námitky však pod výše uvedený (ani jiný) dovolací důvod zásadně podřadit nelze.
24. Jak již bylo výše naznačeno, Nejvyšší soud může s ohledem na zásady vyplývající z ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces zasáhnout do skutkového základu rozhodnutí napadeného dovoláním jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. O případy tzv. extrémního nesouladu se jedná tehdy, když skutková zjištění postrádají obsahovou spojitost s důkazy, když skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, nebo když skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem provedených důkazů. Nejvyšší soud je však v daném ohledu povolán korigovat pouze nejextrémnější excesy (viz přiměřeně rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 177/04, sp. zn. IV. ÚS 570/03 a další).
25. V návaznosti na to je zapotřebí zdůraznit, že dovolatelem uplatněná námitka extrémního nesouladu je čistě formální, neboť není podložena žádnou konkrétní argumentací, která by tento nesoulad mezi skutkovými zjištěními učiněnými soudy a provedenými důkazy osvědčovala. Obviněný se omezuje na zdůrazňování okolností, jež by měly svědčit v jeho prospěch, přičemž však jde o tvrzení, která jsou ve vztahu k jeho trestní odpovědnosti irelevantní.
26. Se zřetelem k tomu proto postačí stručně konstatovat, že soud prvního stupně, kterému především přísluší důkazy provádět a hodnotit a na tomto základě zjišťovat skutkový stav věci, si byl dobře vědom důkazní situace. Dokazování provedl v rozsahu dostatečném pro rozhodnutí ve věci (§2 odst. 5 tr. ř.) a v odůvodnění svého rozhodnutí rozvedl, jak hodnotil provedené důkazy a k jakým závěrům přitom dospěl. Z tohoto odůvodnění je zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením (odpovídajícím ustanovení §2 odst. 6 tr. ř.), učiněnými skutkovými zjištěními relevantními pro právní posouzení i přijatými právními závěry. Soud druhého stupně se následně po řádně provedeném přezkumu s jeho skutkovými i právními závěry důvodně ztotožnil. Lze přitom shrnout, že odůvodnění jejich rozhodnutí korespondovala s ustanovením §125 odst. 1 tr. ř., resp. ustanovením §134 odst. 2 tr. ř., takže jim nelze vytýkat svévoli. Není přitom úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich nějaké vlastní skutkové závěry. Určující je, že mezi skutkovými zjištěními soudu prvého stupně, potvrzenými rozhodnutími soudu druhého stupně, na straně jedné a provedenými důkazy (a souvisejícími právními závěry) na straně druhé není extrémní nesoulad ve shora vymezeném pojetí dán. Nadto lze dodat, že existence případného extrémního nesouladu mezi učiněnými skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy nemůže být založena jen na tom, že obviněný předkládá vlastní hodnocení důkazů a dovozuje z toho jiné skutkové, popř. i právní závěry (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. 8 Tdo 1268/2013).
27. Na tomto místě je vhodné poukázat též na závěry Ústavního soudu vyslovené v jeho usnesení ze dne 19. 7. 2016, sp. zn. III. ÚS 1157/16, že ústavní pořádek garantuje obviněným osobám právo na odvolání (srov. čl. 2 Protokolu č. 7 k Úmluvě), nikoliv na další soudní přezkum. Ačkoliv i Nejvyšší soud musí při výkladu procesních předpisů ctít povinnost chránit základní práva a svobody (srov. čl. 4 Ústavy České republiky), nedávají mu zákonné ani ústavní předpisy prostor pro vlastní přehodnocování obvyklých rozporů mezi provedenými důkazy. Článek 13 Úmluvy, který každému přiznává právo na účinné právní prostředky nápravy porušení práv zakotvených Úmluvou, takový prostor Nejvyššímu soudu nedává. Takovými prostředky jsou totiž především procesní instituty v řízení před soudy nižších stupňů.
28. Činí-li dovolatel za této situace kroky ke zpochybnění skutkových závěrů vyjádřených v rozhodnutích soudů nižších stupňů a právě z toho dovozuje vadnost právního posouzení skutku, pak nutno opětovně zdůraznit, že jde o námitky z pohledu uplatněného důvodu (i jiných důvodů) dovolání irelevantní. V této souvislosti lze zmínit usnesení Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, podle něhož „právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám obviněného. Uvedeným základním právem je „pouze“ zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy.“
29. Pouze stručně nad rámec uvedeného lze doplnit, že skutková zjištění učiněná soudem prvního stupně a potvrzená soudem odvolacím obsahují všechny potřebné skutkové okolnosti ke zjištění, že obviněný svým jednáním naplnil všechny znaky skutkové podstaty zločinu zpronevěry podle §206 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku. Z hlediska subjektivní stránky tedy nepřipouštějí jiný závěr než ten, že obviněný jednal úmyslně. Správně přitom státní zástupce upozornil na podstatu jeho jednání popsanou v tzv. skutkové větě výroku rozsudku soudu prvního stupně, která spočívala v tom, že si ponechával pro svoji potřebu finanční prostředky inkasované v souvislosti s provozem zimního stadionu (tedy cizí, jemu svěřené věci). Správně rovněž státní zástupce konstatoval, že obviněný neuvádí žádné skutečnosti, ze kterých by bylo možno dovozovat, že jeho jednání nebylo jednáním úmyslným. I kdyby snad takovouto nezákonnou praxi převzal jako „zavedený systém“ od svých předchůdců, šlo by z hlediska úmyslného zavinění o zcela irelevantní skutečnost. Na jeho úmyslné zavinění nemá vliv ani případný nedostatek proškolení ze strany zaměstnavatele nebo absence smlouvy o hmotné odpovědnosti. Z hlediska zavinění také nemá význam, zda jeho jednání bylo odhaleno kontrolami či auditem. K námitce, podle které neměl dovolatel uzavřenou smlouvu o hmotné zodpovědnosti, pak lze ještě dodat, že podmínkou pro vyvození trestní odpovědnosti není skutečnost, zda obviněný měl se zaměstnavatelem sjednanou (platnou) dohodu o hmotné odpovědnosti či nikoli, neboť trestní odpovědnost pachatele lze při splnění podmínek §206 odst. 1 tr. zákoníku vyvozovat i bez existence jakékoli dohody o soukromoprávní odpovědnosti (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2017, sp. zn. 6 Tdo 517/2017).
30. Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí bez věcného projednání. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
V.
31. Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání dovolatele nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem v §265b tr. ř., rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí bez věcného projednání. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 30. 1. 2020
JUDr. Vladimír Veselý
předseda senátu