ECLI:CZ:NS:2020:6.TDO.424.2020.1
sp. zn. 6 Tdo 424/2020-2947
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. 4. 2020 o dovolání, které podal obviněný V. P., nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 4. 2018, sp. zn. 8 To 27/2018, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 43 T 12/2016, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného V. P. odmítá .
Odůvodnění:
I.
1. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. 43 T 12/2016, byl obviněný V. P. uznán vinným spolu se spoluobviněným T. Š. zvlášť závažným zločinem obecného ohrožení podle §272 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku [pod bodem 1)], jehož se podle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustili tím, že „po předchozí vzájemné dohodě o společném cíli, z důvodu konkurenčního boje mezi provozovateli autobusových spojů, ve snaze pomoci otci obviněného V. P., A. P., nar. XY, který je majitelem společnosti P., IČ XY, se sídlem XY, jež provozuje pravidelnou dálkovou autobusovou linku na trase Praha – Varna, a získat tak pro jeho společnost výhody poškozením majetku, způsobením těžké újmy na zdraví cestujícím a zničením dobrého jména a pověsti konkurenční poškozené společnosti Omega Group 84 Ltd., IČ: 00000000, se sídlem Sofie-Liulin 981/U166, Bulharsko, provozující taktéž dálkovou autobusovou linku na trase Praha – Varna, v přesně nezjištěné době předcházející bezprostředně dni 15. 05. 2015, na přesně nezjištěném místě v České republice, zkonstruovali nástražný zápalný systém tak, že pětilitrový plastový kanystr a plastovou láhev naplnili směsí benzínu a polystyrenu, tuto umístili do hnědé krabice od bot zn. „Dilen“ a zafixovali proti pohybu pruhy černé lepicí pásky k polystyrénové desce, ke šroubovacímu uzávěru láhve připojili měděné zakroucené dráty hnědé a modré barvy, které spojili žlutou lepicí páskou a uvnitř uzávěru je stočili do pozice zkratu jako improvizovanou roznětku, dráty poté připojili k časovému spínači a akumulátoru, který zajišťoval napájení časovače a zápalné napětí k iniciaci mechanismu, kdy iniciační mechanismus byl funkční, způsobilý iniciovat zápalnou směs benzínu a polystyrenu v plastových nádobách, a poté dne 15. 05. 2015 obviněný T. Š. na základě instrukcí obviněného V. P. si zakoupil v Praze na autobusovém nádraží Florenc jízdenku s místenkou na sedadlo č. XY na smyšlené jméno „M. K.“ na pravidelný autobusový spoj XY (trasa Praha-Varna), provozovaný poškozenou společností ze zastávky Praha – ÚAN Florenc, s odjezdem dne 16. 05. 2015 v 10:00 hodin z nástupiště č. XY, do zastávky Bratislava, Slovenská republika, s plánovaným příjezdem dne 16. 05. 2015 v 14:35 hodin, a následně dne 16. 05. 2015 před odjezdem autobusu bulharské registrační značky XY, bílé barvy typu BOVA, VIN XY, který zajišťoval předmětný spoj, společně obvinění na ÚAN Florenc přinesli k autobusu sportovní tašku modrobílé barvy zn. Umbro, do které vyrobený nástražný zápalný systém před tím umístili, a obviněný T. Š., vystupující nadále pod smyšleným jménem „M. K.“, tuto tašku s nástražným zápalným systémem naložil do zavazadlového prostoru autobusu a do autobusu následně nastoupil jako cestující, přičemž v té době bylo k odjezdu v autobuse připraveno celkem 34 dalších cestujících, všichni s jízdenkou s cílovými stanicemi mimo ČR a SR, a 2 řidiči autobusu D. Y. P. a D. S. N., v 10:00 hodin pak autobus z Prahy vyjel s první zastávkou autobusové nádraží Brno – Zvonařka, kde obviněný Š. kolem 12:40 hodin bez vysvětlení vystoupil, z místa odešel, do autobusu se již nevrátil a své zavazadlo s nástražným zápalným systémem v zavazadlovém prostoru zanechal, a autobus nadále pokračoval v jízdě bez něj, když nástražný zápalný systém byl v průběhu cesty nalezen řidičem autobusu D. S. N. na dálničním odpočívadle XY na úseku dálnice M0 v Maďarsku před Budapeští v rámci kontroly zavazadlového prostoru z důvodu linoucího se zápachu chemikálií v průběhu jízdy, a z důvodu jeho předpokládané nebezpečnosti přivolali cestující policejní orgány Maďarska, na místě byl následně nástražný zápalný systém zneškodněn přivolanými pyrotechniky, když bylo zjištěno, že na blíže nezjištěném místě na trase mezi autobusovým nádražím XY v Praze a parkovištěm autobusů na dálničním odpočívadle XY došlo k iniciaci nástražného zápalného systému s tím, že k hoření zápalné směsi v nádobách nedošlo, a nebyla tak způsobena žádná škoda na zdraví a majetku jiných osob, a výše popsaným jednáním obvinění T. Š. a V. P. učinili vše potřebné k tomu, aby došlo k iniciaci nástražného zápalného systému v autobusu, se záměrem způsobit jeho vzplanutí a další hoření, když si byli vědomi, že benzín je hořlavá kapalina I. Třídy nebezpečnosti, jejíž účinek na okolní předměty ještě zvýšili rozpuštěním polystyrenu; dále s vědomím, že iniciační mechanismus je funkční a k zahoření nástražného zápalného systému může dojít kdykoli v průběhu jízdy autobusu, který se bude pohybovat v plném denním provozu po dálnicích a pozemních komunikacích či v průběhu stání autobusu na místech s větší koncentrací osob jako jsou odpočívadla na dálnicích, benzínových čerpacích stanicích, autobusových nádražích a stanovištích; a navíc s vědomím, že autobus je z logiky věci uzavřeným prostorem, ve kterém se nacházel v inkriminované době přesně daný větší počet osob a v momentě zahoření autobusu právě při jeho uzavření by tak byl ztížen případný včasný útěk osob z autobusu ven, či by mohlo dojít k dopravní nehodě, a tím by bylo zvýšeno riziko způsobení jejich těžké újmy, a byli tedy srozuměni s tím, že jejich jednáním může dojít nejen k poškození majetku cizích fyzických a právnických osob, ale zejména způsobení těžké újmy na zdraví nejméně 36ti osobám v autobuse se nacházejícím, a to z řad cestujících 32ti osobám ztotožněným: N. K., nar. XY; P. H. K., nar. XY; S. N. A., nar. XY; G. B. N., nar. XY; Z. A. S., nar. XY; M. S. N., nar. XY; S. A. A., nar. XY; V. H., nar. XY; G. G. S., nar. XY; S. S., nar. XY; P. M. I., nar. XY; D. D. A., XY; I. A. D., nar. XY; A. I. I., nar. XY; R. V. V., nar. XY; D. S. F., nar. XY; N. H. S., nar. XY; S. B. A., nar. XY; A. B. A., nar. XY; A. L. M., nar. XY; D. N. P., nar. XY; A. A. V., nar. XY; S. N. Z., nar. XY; M. I. Y., nar. XY; D. A. S., nar. XY; T. Q. H., nar. XY; A. R. I., nar. XY; M. P. A., nar. XY; Y. E. M., XY; M. S., nar. XY; T. M., XY a N. T., nar. XY, a 2 osobám, jejichž totožnost se nepodařilo ověřit, zapsaných v seznamu cestujících pod jmény S. E. a V. R., a z řad řidičů 2 osobám: D. Y. P., nar. XY a D. S. N., nar. XY, přičemž pouze shodou nahodilých okolností a z důvodů, které obviněným nemohly a ani nebyly známy (špatně odhadnutým přísunem kyslíku v zavazadlovém prostoru autobusu, kdy nedošlo k zahoření autobusu přes iniciaci zařízení, tedy spíše vlastním pochybením obviněných) se tak nestalo“.
2. Dále byl obviněný V. P. uznán vinným ještě přečinem přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle §284 odst. 2 tr. zákoníku [pod bodem 2)], který podle skutkových zjištění jmenovaného soudu spáchal tím, že „od přesně nezjištěné doby, nejméně však dne 01. 09. 2015 v Praze 5, XY, v době svého zadržení, měl při sobě ve svých osobních věcech celkem 8 kusů tablet WiFi_01 orange o celkové hmotnosti 1,98 g s obsahem 0,79 g účinné látky, tj. 40,12% 3,4- methylendioxymethamfetaminu báze – MDMA (dále jen MDMA), a téhož dne v 20.15 hod. v době konání domovní prohlídky v jeho bytě č. XY, XY čp. XY, Praha 3- Žižkov, měl v kuchyňské skříňce uschován v igelitovém sáčku 1 kus tablety růžové barvy WiFi_01-orange o celkové hmotnosti 0,26 g s obsahem 0,1 g účinné látky, tj. 39,5% MDMA, celkem tedy v uvedené době přechovával 9 ks tablet WiFi_01-orange o celkové hmotnosti 2,24 g s obsahem cca 40% účinné látky MDMA, resp. 0,80 g, přičemž 3,4-methylendioxymethamfetamin (MDMA) je uveden v příloze č. 4 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb. V seznamu psychotropních látek zařazených do Seznamu I podle Úmluvy o psychotropních látkách (vyhláška č. 62/1989 Sb.), a výše uvedeného jednání se dopustil přesto, že neměl oprávnění k zacházení s omamnými a psychotropními látkami podle ustanovení §4 a ustanovení §8 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů“.
3. Za uvedené trestné činy byl podle §272 odst. 2 tr. zákoníku za užití §43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmi let. Podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu byl uložen trest propadnutí věci, a to sedmi kusů tablet Wifi_01 orange o celkové hmotnosti 1,73g s obsahem účinné látky MDMA.
4. Spoluobviněný T. Š. byl podle §272 odst. 2 tr. zákoníku za užití §58 odst. 3 písm. b), odst. 5 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody ve výměře šesti let. Podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle §99 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku mu bylo dále uloženo ochranné léčení protialkoholní a protitoxikomanické vykonávané ambulantní formou.
5. Odvolání, která proti tomuto rozsudku podali obviněný V. P. i spoluobviněný T. Š., byla usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 4. 2018, sp. zn. 8 To 27/2018, podle §256 tr. ř. zamítnuta.
II.
6. Proti citovanému usnesení Vrchního soudu v Praze podal obviněný V. P. (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) prostřednictvím svého obhájce dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l ) tr. ř.
7. V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku namítl extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a závěrem soudu, že skutek je trestným činem, a nesprávnou právní kvalifikaci, když jeho jednání mělo být posouzeno maximálně podle §273 odst. 1, 3 písm. b) tr. zákoníku.
8. Následně uvedl, že závěr soudu druhého stupně vztahující se k nástražnému výbušnému systému (zejména existenci, zapnutí či vypnutí manuálního tlačítka na něm, jeho funkčnosti, nastavení časovače a „zahoření“ zápalné směsi) nemá oporu v provedeném dokazování. Nadto soudy ignorovaly poznatky od Pohotovostní policie, Ředitelství ochrany osob a objektů, Pyrotechnická služba, obsažené v informaci o zkoumání objektů použitých při pokusu o útok zápalnou bombou, kdy je na str. 6 výslovně uvedeno, že časovač v původním stavu ukazoval přesný čas, není na něm ale patrné načasování. Dodal, že v rámci své výpovědi uvedl, že zkusil funkčnost žhavicího drátu při přímém zapojení k baterii. Pokud bylo zařízení při zkoušce funkční, když drát byl již implementován do předmětného víčka, potom již v rámci pokusu došlo k jeho natavení. Tato okolnost nebyla v rámci hodnocení důkazů a následně při posuzování otázky právní kvalifikace správně vyhodnocena.
9. Dále uvedl, že se nelze ztotožnit se závěry soudu druhého stupně, které uvedl na str. 4 v posledním odstavci odůvodnění svého rozhodnutí. Trval na tom, že jeho vysvětlení celé události je logické. Podle něho nebyly v řízení odstraněny pochyby, pokud jde o motiv, když pro obžalobou tvrzený konkurenční boj nebyl předložen žádný spolehlivý důkaz a jedná se o spekulaci. V průběhu řízení nebyla v souladu se základními zásadami trestního práva vyvrácena jeho obhajoba, že sice připustil sestrojení zápalného systému, tento byl ale umístěn do předmětného autobusu jako nefunkční, resp. vypnutý. Znaleckým zkoumáním nebyla tato obhajoba uspokojivě vyvrácena. Soudní znalci se sice pokusili sestrojit z fragmentů zničeného systému stejný mechanismus, ale s ohledem na stupeň jeho poškození nejsou schopni bez všech pochyb stanovit přesnou podobu zápalného systému, a to zejména pokud jde o časový manuální spínač a jeho nastavení (tedy zda byl v poloze zapnuto či vypnuto).
10. Z uvedených důvodů obviněný navrhl, aby dovolací soud podle „§265m odst. 1 tr. ř.“ zrušil usnesení Vrchního soud v Praze ze dne 11. 4. 2018, sp. zn. 8 To 27/2018, a sám rozhodl ve věci tak, že jej zprostí obžaloby v plném rozsahu, popř. ho uzná vinným podle §273 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zákoníku a podle „§248 odst. 2 tr. zákoníku“, přičemž mu uloží přiměřený trest, popř. pokud pro toto rozhodnutí neshledá procesní podmínky, aby rozhodl tak, že podle §265k odst. 1 tr. ř. zruší napadené rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, popř. též vadné řízení mu předcházející, a podle §265 l odst. 1 tr. ř. tomuto soudu přikáže, aby věc v potřebném rozsahu projednal a rozhodl.
11. K tomuto dovolání se vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který uvedl, že nastíněnou dovolací argumentaci nelze pod uplatněný (ani pod jiný) dovolací důvod podřadit, a to ani s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. Obviněný se snaží o změnu hodnocení provedených důkazů a v návaznosti na to o prosazení své vlastní představy o skutkovém stavu. Jeho námitky by mohly být pod uplatněný dovolací důvod podřazeny pouze výjimečně, a to kdyby bylo zjištěno, že mezi obsahem provedených důkazů a skutkovými zjištěními soudů existují extrémní rozpory. K takové vadě však v tomto případě nedošlo. Skutkové závěry soudů činných ve věci extrémně vadné nejsou, neboť mají oporu v provedených důkazech, a to výpovědích celé řady svědků, v částečném doznání obviněného, jakož i důkazech listinných a znaleckých posudcích. Obviněný v podstatě opakuje pouze skutečnosti, které na svou obhajobu uplatnil v předchozích fázích trestního řízení, nicméně soudy se s nimi správným a dostatečným způsobem vypořádaly, přičemž označily tyto výhrady za nedůvodné.
12. Státní zástupce proto navrhl podané dovolání odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. souhlasil, aby Nejvyšší soud učinil rozhodnutí za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ odlišného stanoviska Nejvyššího soudu rovněž souhlasil podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. s tím, aby i jiné rozhodnutí bylo učiněno v neveřejném zasedání.
III.
13. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům.
14. Dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 4. 2018, sp. zn. 8 To 27/2018, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Obviněný je osobou oprávněnou k podání dovolání podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
15. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o něž se dovolání opírá, lze podřadit pod (uplatněné) důvody uvedené v předmětném zákonném ustanovení.
16. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí (s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu) vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení, a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
17. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale zásadně nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.
18. Důvodem dovolání podle ustanovení §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 1 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) (§265b odst. 1 tr. ř.). Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci (prvá alternativa) , nebo byl–li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. (druhá alternativa).
19. Obecně pak platí, že obsah konkrétních uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení tohoto dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
IV.
20. V posuzované věci však námitky obviněného uplatněné v podaném dovolání směřují do oblasti skutkové, resp. procesní, neboť dovolatel jimi soudům obou stupňů vytýká nesprávné hodnocení důkazů a vadná skutková zjištění, přičemž předkládá vlastní hodnotící úvahy k provedeným důkazům a namítá existenci tzv. „extrémního nesouladu“. Odmítá tak skutkový základ zjištěný soudy nižších stupňů a v návaznosti na to pak dospívá k závěru, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Právě a pouze z uvedených skutkových, resp. procesních výhrad, vyvozuje závěr, že jeho jednání mělo být posouzeno maximálně podle §273 odst. 1, 3 písm. b) tr. zákoníku, potažmo závěr o naplnění uplatněných dovolacích důvodů.
21. Obviněný tedy nenamítá rozpor mezi skutkovými závěry učiněnými soudy po zhodnocení provedených důkazů a užitou právní kvalifikací, ani jiné nesprávné hmotně právní posouzení soudy zjištěných skutkových okolností. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) [potažmo písm. l )] tr. ř. spatřuje ve skutečnosti v porušení procesních zásad vymezených zejména v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. Takové námitky však pod výše uvedený (ani jiný) dovolací důvod zásadně podřadit nelze.
22. Jak již shora uvedeno, Nejvyšší soud zasahuje do skutkových zjištění v rámci řízení o dovolání jen zcela výjimečně – a to s ohledem na principy vyplývající z ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces – jestliže mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy je extrémní nesoulad. Tzv. extrémní nesoulad je dán zejména tehdy, když skutková zjištění soudů postrádají obsahovou spojitost s důkazy, když skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, nebo když jsou skutková zjištění soudů opakem toho, co je obsahem provedených důkazů. Nejvyšší soud je však v daném ohledu povolán korigovat pouze nejextrémnější excesy (sp. zn. III. ÚS 177/04, IV. ÚS 570/03 a další).
23. Nejvyšší soud nicméně konstatuje, že v nyní posuzované věci není extrémní nesoulad dán.
24. Z odůvodnění rozhodnutí soudů nižších stupňů je zjevné, že si byly vědomy důkazní situace, je patrné, jak hodnotily provedené důkazy (v dosavadním řízení provedené dokazování vytvořilo dostatečný základ pro náležité objasnění věci) a k jakým závěrům přitom dospěly - je zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením (odpovídajícím ustanovení §2 odst. 6 tr. ř.) a učiněnými skutkovými zjištěními, potažmo právními závěry. Možno stručně poznamenat, že jejich skutková zjištění mají v provedených důkazech, a to ve výpovědích svědků, znaleckých posudcích, odborných vyjádřeních a dalších listinných důkazech, patřičné obsahové ukotvení. Postačí přitom odkázat na str. 14-27 rozsudku soudu prvního stupně a na str. 4-5 usnesení odvolacího soudu.
25. Nelze tedy činit závěr, že by vykonaná skutková zjištění postrádala obsahovou spojitost s důkazy, že by skutková zjištění soudů nevyplývala z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, anebo že by skutková zjištění soudů byla opakem toho, co je obsahem provedených důkazů, na jejichž podkladě byla učiněna. Rozhodnutí soudů nižších stupňů nevybočila z mezí daných ustanovením §125 odst. 1 tr. ř., resp. §134 odst. 2 tr. ř., tudíž jim nelze vytýkat svévoli. Není přitom úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich nějaké vlastní skutkové závěry. Zároveň lze poznamenat, že existence případného extrémního nesouladu mezi učiněnými skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy nemůže být založena jen na tom, že obviněný předkládá vlastní hodnocení důkazů a dovozuje z toho jiné skutkové a právní závěry (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. 8 Tdo 1268/2013).
26. Na tomto místě je vhodné poukázat také na závěry Ústavního soudu vyslovené v jeho usnesení ze dne 19. 7. 2016, sp. zn. III. ÚS 1157/16, že ústavní pořádek garantuje obviněným osobám právo na odvolání (srov. čl. 2 Protokolu č. 7 k Úmluvě), nikoliv na další soudní přezkum. Ačkoliv i Nejvyšší soud musí při výkladu procesních předpisů ctít povinnost chránit základní práva a svobody (srov. čl. 4 Ústavy České republiky), nedávají mu zákonné ani ústavní předpisy prostor pro vlastní přehodnocování obvyklých rozporů mezi provedenými důkazy. Článek 13 Úmluvy, který každému přiznává právo na účinné právní prostředky nápravy porušení práv zakotvených Úmluvou, takový prostor Nejvyššímu soudu nedává. Takovými prostředky jsou totiž především procesní instituty v řízení před soudy nižších stupňů. Odkázat je možno i na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1337/17, kde tento mj. uvedl, že institut dovolání nezakládá právo na přezkum rozhodnutí nižších soudů ve stejné šíři jako odvolání. Dovolací soud není oprávněn hodnotit tytéž důkazy odlišně od soudů nižších stupňů a nemůže ani vycházet z jiných skutkových zjištění.
27. Činí-li za dané situace obviněný kroky ke zpochybnění skutkových závěrů soudů nižších stupňů a právě z toho dovozuje vadnost právního posouzení skutku, pak nutno zdůraznit, že jde o námitky z pohledu uplatněného dovolacího důvodu (i jiných důvodů dovolání) irelevantní. V této souvislosti lze zmínit usnesení Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, podle něhož právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám obviněného. Uvedeným základním právem je „pouze“ zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy.
28. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. pak Nejvyšší soud uvádí, že rozhodl-li v posuzované věci odvolací soud po věcném přezkoumání rozsudku soudu prvního stupně a předcházejícího řízení, je zjevné, že tento dovolací důvod by mohl přicházet v úvahu pouze v jeho druhé alternativě [tj. byl-li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.]. S ohledem na výše uvedené ovšem nutno konstatovat, že za situace, kdy se námitky obviněného míjely s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., přičemž je nebylo možno podřadit ani pod jiný z dovolacích důvodů ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., nemohly být podřazeny ani pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. v jeho druhé alternativě.
29. Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí bez věcného projednání. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [ v ] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 28. 4. 2020
JUDr. Vladimír Veselý předseda senátu