ECLI:CZ:NS:2020:7.TDO.19.2020.1
sp. zn. 7 Tdo 19/2020-147
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 29. 1. 2020 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného D. S. , nar. XY v XY, bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 7. 2019, sp. zn. 4 To 184/2019, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 71 T 25/2019, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného D. S. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 7. 5. 2019, č. j. 71 T 25/2019-86, byl obviněný uznán vinným přečinem podání alkoholu dítěti podle §204 tr. zákoníku a podle §204 odst. 1 tr. zákoníku (správně pouze §204 tr. zákoníku) byl odsouzen k trestu odnětí svobody na čtyři měsíce, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu patnácti měsíců.
Podle skutkových závěrů soudu prvního stupně se obviněný dopustil uvedeného přečinu v podstatě tím, že dne 18. 11. 2018 v době od 17:15 hod. do 20:00 hod. v Ostravě, v garáži pod bytovým domem na ul. XY č. p. XY, vědomě nabídl ke konzumaci chlapci mladšímu 18 let, o jehož věku byl obeznámen, jím zakoupenou láhev domácí medoviny o objemu 0,7 l a láhev domácí slivovice o objemu 0,175 l, přičemž u mladistvého vyvstaly po požití těchto nápojů zdravotní obtíže v podobě akutní intoxikace alkoholem (naměřeno 2,46 ‰ ethanolu v krvi), což si vyžádalo jeho neprodlené lékařské ošetření a čtyřdenní hospitalizaci.
Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný odvoláním, které Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 26. 7. 2019, č. j. 4 To 184/2019-113, podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti usnesení soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. a) a g) tr. ř. Nejprve uvedl, že se projednávaného skutku nedopustil a zdůraznil, že odvolací soud věc nesprávně právně posoudil. Jeho vina je prokazována pouze výpovědí poškozeného a soud měl přihlédnout k zásadě in dubio pro reo. Odvolací soud se nedostatečně vypořádal s věrohodností poškozeného. Vytkl soudům, že se nezabývaly rozpory v bezprostředním prohlášení poškozeného a následné změně v jeho výpovědi, a to i s ohledem na výpověď svědkyně M. L. Z dokazování vyplynulo, že poškozený má s alkoholem bohaté zkušenosti a byla mu i diagnostikována závislost na alkoholu. Kromě výpovědi poškozeného nevyplývá z žádného jiného důkazu, že by to byl právě on, kdo mu alkohol podal. Poškozený se opil jiným způsobem a jeho označil za viníka proto, že nechtěl uvést kamarádku, se kterou se opil, a jelikož u něj v garáži viděl alkohol, nabídla se mu tato výmluva. Jeho vina nebyla dostatečně prokázána a nelze se ztotožnit se závěrem soudů, že je zde ucelený řetězec důkazů podporující tvrzení poškozeného a celá věc tak stojí v rovině tvrzení proti tvrzení. V této věci je celá řada pochybností. Připomněl, že je zcela bezúhonným, není recidivistou, je vojákem z povolání a jeho pracovní hodnocení neobsahuje žádné negativní položky. Soudům dále vytkl, že opomněly jakékoli skutečnosti, které by svědčily v jeho prospěch a byla porušena i zásada presumpce neviny.
Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a přikázal soudu prvního stupně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání obviněného sdělil, že se k němu nebude věcně vyjadřovat.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř. Dále Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) tr. ř. je dán tehdy, jestliže ve věci rozhodl věcně nepříslušný soud nebo soud, který nebyl náležitě obsazen, ledaže místo samosoudce rozhodoval senát nebo rozhodl soud vyššího stupně. Obviněný k tomuto dovolacímu důvodu však v rámci svého dovolání neuvedl žádnou argumentaci stran toho, v čem jeho naplnění spatřuje, ale na tento dovolací důvod pouze formálně odkázal. Na tomto místě Nejvyšší soud připomíná, že obsah konkrétně uplatněných námitek, tvrzení i právních názorů, o něž je v dovolání opírána existence určitého dovolacího důvodu, musí skutečně věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř. Pouze formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů zde však nestačí a vede k odmítnutí dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 8. 2002, sp. zn. 5 Tdo 482/2002). S ohledem na uvedené se tak Nejvyšší soud ani nemohl obviněným namítnutým dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. a) tr. ř. blíže zabývat.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze. Soudy zjištěný skutkový stav je pro dovolací soud východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy vychází ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn soudy prvního a druhého stupně.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Dovolací námitky obviněného směřují výhradně proti skutkovým zjištěním a hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Obviněný se snaží dát provedeným důkazům jiný obsah, který by svědčil v jeho prospěch, nastínit vlastní verzi skutkového děje a zároveň zpochybnit skutková zjištění vyplývající z provedeného dokazování. Takto koncipované námitky jsou však námitkami skutkovými a jako takové se s obsahem uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zcela míjí a nelze je podřadit ani pod jiný dovolací důvod podle §265b odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud připomíná, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně může Nejvyšší soud zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními z nich učiněnými. V takovém případě je dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces a zásah Nejvyššího soudu má podklad v čl. 4 a 90 Ústavy (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 7 Tdo 448/2010). Nejvyšší soud však mezi skutkovými zjištěními soudu prvního stupně a provedenými důkazy neshledal žádný rozpor, natož extrémní. Soud prvního stupně si vytvořil dostatečný skutkový podklad pro své rozhodnutí v souladu s §2 odst. 5 tr. ř. a nijak nevybočil z mezí volného hodnocení důkazů v souladu s §2 odst. 6 tr. ř. Všechny důkazy soud hodnotil podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu v souladu s pravidly formální logiky a zásadou volného hodnocení důkazů, čímž dospěl ke správným skutkovým závěrům odpovídajícím výsledkům dokazování, přičemž odvolací soud tyto závěry dále zdůraznil a potvrdil. Úvahy, kterými se soudy obou stupňů řídily, v odůvodnění svých rozhodnutí podrobně rozvedly. Ačkoli byla obhajoba obviněného vyvrácena primárně výpovědí nezletilého poškozeného, soudy se věrohodností této výpovědi velmi pečlivě zabývaly a Nejvyšší soud se s jejich závěry zcela ztotožnil a pro stručnost na ně odkazuje (viz str. 5-6 odst. 6 rozsudku soudu prvního stupně a str. 3 odst. 12 usnesení soudu druhého stupně). Ani námitka obviněného stran porušení zásady in dubio pro reo a s ní související zásady presumpce neviny nemůže ve světle výše uvedeného naplňovat zvolený dovolací důvod, ani jiný dovolací důvod podle §265b odst. 1 tr. ř., neboť rovněž směřuje výlučně do skutkových zjištění soudů a proti způsobu hodnocení provedených důkazů. Je tudíž zjevné, že tyto zásady mají procesní charakter, týkají se jen otázek skutkových a jako takové nejsou způsobilé naplnit dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani žádný jiný (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 4 Tdo 1572/2016). Lze tedy konstatovat, že Nejvyšší soud ve věci neshledal extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudů (obviněný jej přitom výslovně ani nenamítal) a ani žádné porušení práva na spravedlivý proces, a proto zde nebylo důvodu k zásahu Nejvyššího soudu do skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně a potvrzeného soudem odvolacím.
Námitky obviněného proti skutkovým zjištěním soudů se tak na základě výše uvedeného zcela míjí s věcným naplněním deklarovaného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., stejně jako dalších dovolacích důvodů uvedených v §265b odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. 1. 2020
JUDr. Petr Angyalossy, Ph. D.
předseda senátu