ECLI:CZ:NS:2020:7.TDO.559.2020.1
sp. zn. 7 Tdo 559/2020-1174
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 23. 6. 2020 v neveřejném zasedání o dovoláních obviněných M. D. , nar. XY, trvale bytem XY, a J. J. , nar. XY, trvale bytem XY, podaných proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 12. 2019, sp. zn. 10 To 72/2019, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 40 T 1/2019, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněných M. D. a J. J. odmítají .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 10. 4. 2019, č. j. 40 T 1/2019-889, byli obvinění M. D. a J. J. uznáni vinnými zločinem loupeže podle §173 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku, spáchaným ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku. Za to byli odsouzeni podle §173 odst. 2 tr. zákoníku za užití §58 odst. 1 tr. zákoníku každý k trestu odnětí svobody v trvání 3 let, jehož výkon jim byl podle §81 odst. 1 a §84 tr. zákoníku za podmínek uvedených v §85 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 5 let, za současného stanovení dohledu probačního úředníka. Podle §85 odst. 2 tr. zákoníku byla obviněným stanovena povinnosti během zkušební doby podle svých sil uhradit vzniklou škodu. Rozhodnuto bylo rovněž o vině a trestu spoluobviněného L. P. a podle §228 odst. 1 a §229 odst. 1 a 2 tr. ř. o nárocích poškozených na náhradu škody.
2. Jak vyplývá ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, obvinění se uvedeného zločinu dopustili jednáním spočívajícím v tom, že
1. dne 27. 11. 2009 v době od 5:08 hodin do 5:11 hodin v Praze 9, XY, v úmyslu se obohatit, maskováni punčochami nataženými přes obličej, nejprve zazvonili na zvonek u nákladové rampy prodejny Penny Market a poté, co zástupkyně vedoucí prodejny poškozená I. F. otevřela dveře v domnění, že přijelo zásobování pečivem, se s kuchyňskými noži v ruce natlačili do prostoru skladu, následně obviněný J. J. poškozenou I. F. rukou zatlačil stranou ode dveří se slovy „kde máš klíče od trezoru, klíče“ a obviněný M. D. po ní pod pohrůžkou nože požadoval vydání jejího mobilního telefonu, který mu poškozená ovšem nevydala, neboť jej v tu chvíli neměla u sebe, poté šel obviněný J. J. chodbou přímo ke kanceláři vedoucí prodejny poškozené L. V., které se mezitím podařilo zavřít vstupní dveře do kanceláře, ale když obviněný J. J. kopal do dveří a dožadoval se jejich otevření, ze strachu o sebe i svou kolegyni dveře otevřela a vpustila jej dovnitř, kde po ní obviněný J. J. vyžadoval vydání klíčů od trezoru, a poté, co mu L. V. řekla, že klíč je v košíku na zdi, si obviněný J. J. tento klíč vzal a řekl poškozené „vypadni“, následně trezor otevřel a odcizil z něj finanční hotovost ve výši 305 519 Kč, peníze vložil pod oblečení, a poté spolu s obviněným M. D. zadním vchodem z provozovny utekli, a tímto svým jednáním způsobili poškozené společnosti Penny Market, s. r. o., škodu ve výši 305 519 Kč,
2. dne 19. 1. 2010 v době okolo 4:30 hodin v Praze 9, XY, v úmyslu se obohatit, poté, co nejprve obviněný M. D. obhlédl situaci a zůstal hlídat u dveří, vešli obviněný J. J. a spoluobviněný L. P. maskováni punčochami nataženými přes obličej do herna – baru J., obviněný J. J. vběhl za barový pult, kde pod pohrůžkou nože, který držel v ruce, donutil poškozenou N. H. k vydání klíčů od jednoho z trezorů, z něhož následně odcizil kasírtašku v hodnotě 200 Kč s finanční hotovostí ve výši 11 000 Kč, zatímco spoluobviněný L. P., odzbrojený střelnou zbraní, kterou držel tak, aby ji poškozená viděla, stál před barovým pultem, poté odcizil 5 krabiček cigaret zn. Marlboro v celkové hodnotě 410 Kč, láhev rumu zn. Captain Morgan v hodnotě 300 Kč a mobilní telefon poškozené zn. Samsung se SIM kartou s tel. číslem XY, IMEI XY, v hodnotě nejméně 1 200 Kč, poté všichni tři z místa činu utekli, a tímto jednáním způsobili poškozené N. H. odcizením mobilního telefonu zn. Samsung se SIM kartou škodu ve výši nejméně 1 200 Kč a poškozené společnosti Dominante MPM, s. r. o., na odcizených věcech a finanční hotovosti škodu v celkové výši 11 910 Kč,
3. dne 24. 1. 2010 v době okolo 6:20 hodin v Praze 9, XY, v úmyslu se obohatit, maskování punčochami nataženými přes obličej, nejprve zazvonili na zvonek u zadního vstupu do prodejny Penny Market a poté, co zástupce vedoucího prodejny poškozená R. N. odemkla a otevřela zadní vstupní dveře, pod pohrůžkou střelné zbraně a nože ji zatlačili do prostoru skladu, kde ji donutili vydat klíče od trezoru, následně, když do skladu přišla poškozená Z. O., spoluobviněný L. P. a obviněný M. D. obě poškozené hlídali, zatímco obviněný J. J. otevřel zadní trezor, z něhož odcizil finanční hotovost v celkové výši 258 149 Kč a 5 EUR, poukázky v hodnotě 300 Kč a stravenky v hodnotě 3 250 Kč, poté všichni tři z místa činu utekli, a tímto jednáním způsobili poškozené společnosti Penny Market, s. r. o., na odcizených ceninách a finanční hotovosti škodu v celkové výši 261 829,925 Kč.
3. Rozsudek soudu prvního stupně napadla státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze odvoláním, podaným v neprospěch obviněných M. D. a J. J. do výroků o jim uložených trestech. Z jeho podnětu Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 3. 12. 2019, č. j. 10 To 72/2019-1034, podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil ve výrocích o trestech, uložených jmenovaným obviněným a podle §259 odst. 3, 4 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného M. D. odsoudil podle §173 odst. 2 tr. zákoníku za užití §58 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 3 let a 6 měsíců, pro jehož výkon ho zařadil podle §56 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku do věznice s ostrahou. Podle týchž ustanovení potom obviněného J. J. odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání 4 let, pro jehož výkon ho také zařadil do věznice s ostrahou. Lze doplnit, že rozsudek Městského soudu v Praze, a to ve výroku o jemu uloženém trestu, napadl i spoluobviněný L. P., přičemž jeho odvolání bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto.
4. Proti rozsudku soudu druhého stupně podali obvinění M. D. a J. J. dovolání. Obviněný M. D. je opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., přičemž namítl, že zpřísnění trestu nemůže obstát v testu proporcionality a zasáhlo do jeho práva na spravedlivý proces. Městský soud v Praze v odůvodnění svého rozsudku podrobně, věcně a logicky popsal důvody, které ho vedly k aplikaci §58 odst. 1 tr. zákoníku a k uložení trestu odnětí svobody s podmíněným odkladem výkonu, přičemž jeho závěrům nelze ničeho vytknout. Obviněný zdůraznil, že se ke spáchání trestné činnosti doznal, pravdivě vypovídal a spolupracoval s orgány činnými v trestním řízení. Míru svého zavinění nijak nezlehčoval, litoval trestní minulosti a splácí náhradu škody. Od spáchání útoků navíc uplynula doba téměř deseti let, během které prodělal osobností proměnu, neboť skoncoval s drogami, s partnerkou vede harmonický život a má stabilní zaměstnání. Mimořádné snížení trestu odnětí svobody a uložení tohoto trestu jako podmíněného bylo odůvodněno, nepodmíněný trest naopak zničí jeho život, který budoval, i snahu o náhradu škody.
5. Obviněný navrhl, aby Nevyšší soud napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze zrušil a přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
6. Obviněný J. J. své dovolání, směřující proti výrokům rozsudku Vrchního soudu v Praze, které se ho týkají, opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že právní kvalifikace jeho jednání je nesprávná, neboť skutek popsaný ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně nelze pro absenci jednotného záměru a rozdílný způsob provedení posoudit jako pokračující trestný čin. Tento názor blíže rozvedl i s odkazem na související literaturu a dodal, že soudy své závěry stran pokračování nijak nezdůvodnily, vrchní soud navíc uvedl, že útoky popsané pod body 2. a 3. vykazují známky organizovanosti, což útok popsaný pod bodem 1. odlišuje. I pokud by potom jednání uvedené v bodech 2. a 3. pokračováním bylo, s ohledem na výši škody by je bylo možné posoudit jen jako zločin loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku, s odlišnou sazbou trestu odnětí svobody. S právní kvalifikací nesouhlasil již po vynesení rozsudku Městským soudem v Praze, protože ale celkově, zejména pokud jde o trest, byl s výsledkem řízení ztotožněn, nepodal odvolání, a to z důvodu hospodárnosti řízení, které pro něj bylo vyčerpávající.
7. Odvolací soud se podle obviněného dopustil i jiného nesprávného hmotně právního posouzení, neboť chybně vyhodnotil poměry obviněného, které svědčí v jeho prospěch, ke svým závěrům potom nepodal relevantní odůvodnění, jímž není odkaz na názor spoluobviněného L. P. a státní zástupkyně, podle nichž byl trest uložený soudem prvního stupně mírný. Městský soud v Praze při ukládání trestu nepochybil, neboť jej nesnížil razantně ani libovolně. Odvodnění rozsudku vrchního soudu není v souladu s §125 odst. 1 tr. ř., neboť neuvádí, jakými úvahami byl soud veden při ukládání trestu, jak zohlednil dobu uplynulou od spáchání činu, změnu situace od spáchání činu, jak přihlédl k osobním, rodinným a jiným poměrům obviněného a k jeho dosavadnímu způsobu života a k chování po spáchání činu. Obviněný se přitom ke skutkům přiznal a spolupracoval s orgány činnými v trestním řízení. Útoků se dopustil před deseti lety, přičemž prošel zásadním osobním vývojem a nyní vede řádný život ve stabilním partnerském vztahu, vydělává si prací. Má výborné vztahy s rodinou, s družkou pečuje o její nemocnou matku, vypomáhá v psích útulcích a v mateřské škole. Jeho problémy byly způsobeny i patologickou osobností jeho otce, který následně spáchal sebevraždu, která ho velice zasáhla. Obviněný rozvedl svůj názor, že uložený trest neodpovídá účelu, jak je dovozován právní naukou. S odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 6. 2012, sp. zn. 7 Tdo 303/2012, dovodil, že nyní uložený trest má pouze represivní charakter, který ho připraví o práci, dobrou pověst a bydlení, ohrozí jeho partnerský život a vystaví ho demotivaci a psychickému a ekonomickému tlaku.
8. Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze v celém rozsahu zrušil a sám rozhodl tak, že se odvolání státní zástupkyně zamítá, případně aby Vrchnímu soudu v Praze přikázal, aby odvolání státní zástupkyně projednal a znovu o něm rozhodl.
9. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření uvedl, že pokud obviněný J. J. napadl výrok o vině a domáhal se mírnější právní kvalifikace, je jeho dovolání v dané části s ohledem na §265a odst. 1 tr. ř. nepřípustné. Proti výroku o vině totiž nesměřovalo odvolání a proto (tento výrok) nebyl předmětem přezkumu odvolacím soudem. Stran výroku o trestu pak oba obvinění v podstatě shodně namítli, že jim byl uložen nepřiměřený trest. Taková argumentace je ovšem nepodřaditelná pod zákonem vymezené dovolací důvody, a to včetně důvodů podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Pouze pro úplnost doplnil, že tresty byly obviněným uloženy za užití §58 odst. 1 tr. zákoníku, což již bez dalšího svědčí o tom, že nejsou nepřiměřeně přísné či snad exemplární, a proto nesprávné nebo neakceptovatelné. Veškeré obviněnými zmiňované okolnosti byly zohledněny. Státní zástupce navrhl dovolání obviněných podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout.
10. Vyjádření státního zástupce bylo zasláno obviněným k možnosti uplatnění repliky. Toho využil obviněný M. D., který shledal tvrzení státního zástupce zjednodušující. Na Nejvyšší soud se obrátil jako na garanta svého práva na spravedlivý proces, neboť trest, jenž mu byl uložen, nemůže obstát v testu proporcionality ve smyslu judikatury Ústavního soudu. K nápravě takové vady je Nejvyšší soud povolán, a proto obviněný setrval na svém návrhu.
11. Nejvyšší soud jako soud příslušný k rozhodnutí o dovolání (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání byla podána osobami oprávněnými [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na k tomu určeném místě (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), a splňují i obligatorní náležitosti obsahu dovolání uvedené v §265f odst. 1 tr. ř.
12. Pokud jde o jejich přípustnost, je nutné připomenout, že jestliže odvolání bylo podáno jen proti výroku o trestu rozsudku soudu prvního stupně a odvolací soud podle §254 odst. 1 tr. ř. přezkoumával zákonnost a odůvodněnost pouze tohoto oddělitelného výroku rozsudku, jakož i správnost postupu řízení, které mu předcházelo (aniž byl přitom povinen přezkoumat jiné výroky postupem podle §254 odst. 2, 3 tr. ř.), může dovolatel napadnout dovoláním rozhodnutí odvolacího soudu jen v tom rozsahu, v jakém byl odvolací soud oprávněn přezkoumat rozsudek soudu prvního stupně. Směřuje-li přesto dovolání proti výroku, který odvolací soud nepřezkoumával podle §254 odst. 1 tr. ř. a neměl povinnost jej přezkoumat ani podle §254 odst. 2, 3 tr. ř., musí být takové dovolání odmítnuto jako nepřípustné podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. (srov. rozhodnutí publikované pod č. 20/2004 Sb. rozh. tr.).
13. Obviněný J. J. sám nepodal odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, nepodala ho ani jiná osoba ve prospěch obviněného a z podnětu odvolání státní zástupkyně podaného v neprospěch obviněného jen proti výroku o trestu bylo přezkumné oprávnění odvolacího soudu podle §254 odst. 1 tr. ř. omezeno pouze na přezkum oddělitelného výroku o trestu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 10. 2015, sp. zn. 8 Tdo 1088/2015, nebo ze dne 12. 7. 2005, sp. zn. 7 Tdo 882/2005). Z uvedeného vyplývá, že dovolání obviněného je nepřípustné v části směřující proti výroku o vině. Není přitom podstatné, z jakých důvodů se obviněný rozhodl odvolání nepodat, neboť podstatný je konečný realizovaný postup, tedy (v daném případě) neuplatnění řádného opravného prostředku.
14. Oba obvinění dovolání dále zaměřili (resp. obviněný M. D. v celém rozsahu a obviněný J. J. v přípustné části) proti výroku o trestu, když jim uložené tresty odnětí svobody shledali, stručně řečeno, nepřiměřenými.
15. K tomu Nejvyšší soud uvádí, že výrok o trestu lze napadnout především prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. (uplatněným pouze obviněným M. D.), a to pouze pokud by došlo k uložení takového trestu, který zákon nepřipouští, anebo k uložení trestu ve výměře mimo trestní sazbu, stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu, spočívající v nepřiměřenosti trestu, tedy v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména v nesprávném vyhodnocení kritérií uvedených v §39 až §42 trestního zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. (srov. rozhodnutí uveřejněné pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Žádnými takovými námitkami, které by s ohledem na vymezení dovolacích důvodů mohly být relevantní podstatou dovolání, ovšem obvinění neargumentují.
16. K tomu je namístě uvést, že byť nebyl obviněným trest odnětí svobody v konečném důsledku uložen ve výměře stanovené v trestním zákoně na trestný čin, jímž byli uznáni vinnými (tedy byl uložen mimo trestní sazbu pět až dvanáct let, stanovenou v §173 odst. 2 tr. zákoníku), zmíněnou skutečnost vyplývající z aplikace §58 odst. 1 tr. zákoníku a působící v jejich prospěch obvinění ze samozřejmých důvodů nijak nezpochybňují a Nejvyšší soud by ani nemohl tímto směrem vést jakékoli úvahy (srov. §265p odst. 1 tr. ř.). Argumentaci obviněných tak nelze pod tento důvod [§265b odst. 1 písm. h) tr. ř.] podřadit.
17. Za užití §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který již uplatnili oba obvinění, lze potom stran výroku o trestu namítat pochybení spočívající v jiném nesprávném hmotně právním posouzení, tedy zejména pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest apod. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 7. 2014, sp. zn. 11 Tdo 817/2014). Ani takovou argumentaci, jež by byla relevantní a pod uplatněný dovolací důvod plně podřaditelná, ovšem obvinění nepředložili.
18. Zásah dovolacího soudu je v daném ohledu, tj. stran výroku o trestu, a s odkazem na §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nakonec výjimečně možný, pokud je napadeným rozhodnutím uložený trest trestem extrémně přísným, zjevně nespravedlivým a nepřiměřeným. Zásada přiměřenosti trestních sankcí je totiž předpokladem zachování obecných principů spravedlnosti a humánnosti sankcí. Tato zásada má ústavní povahu, její existence je odvozována ze samé podstaty základních práv, jakými jsou lidská důstojnost a osobní svoboda, a z principu právního státu, vyjadřujícího vázanost státu zákony. Jde-li o uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody, je třeba zkoumat, zda zásah do osobní svobody pachatele, obecně ústavním pořádkem předvídaný, je ještě proporcionálním zásahem či nikoliv (srov. usnesení Nevyššího soudu ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 8 Tdo 1561/2016, stran reakce na délku trestního řízení srov. i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 6. 2013, sp. zn. 3 Tdo 291/2013). Takové pochybení však v dané věci shledat nelze.
19. Vrchní soud v Praze při ukládání trestu vzal v úvahu rozhodné okolnosti, jak je zjevné z odst. 78. až 100. odůvodnění jeho rozsudku. Velmi výrazně přihlédl k tomu, že od spáchání trestné činnosti uplynulo téměř deset let, i když je třeba doplnit, že k zahájení trestního stíhání došlo až dne 9. 5. 2018 v návaznosti na zjištění shody profilů DNA vzorků, zajištěných jednak po útoku popsaném pod bodem 2. výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně a jednak odebraného v souvislosti s jiným řízením v roce 2012, které náležely obviněnému J. J. Tato skutečnost, spolu s vstřícným postojem obviněných mimo jiné k náhradě škody, pak odvolací soud vedla k aplikaci mimořádného postupu podle §58 odst. 1 tr. zákoníku a k uložení trestu odnětí svobody ve výměře pod dolní hranicí trestní sazby (odst. 84. odůvodnění rozsudku vrchního soudu). Současně však s ohledem na další okolnosti dovodil, že zmíněný mimořádný zásah není namístě v takovém rozsahu, jak to učinil soud prvního stupně, a uložil obviněným tresty shora uvedené.
20. Odvolací soud velmi silně přihlédl k okolnostem svědčícím ve prospěch obviněných, konkrétně k tomu, že obvinění se k trestné činnosti doznali, byť se neshodovali v označení jejího iniciátora (kdo z nich jím byl) a rovněž se plně neztotožňovali s výší způsobené škody, kterou dovozovali nižší. Přihlédl i k tomu, že svého jednání litovali a činili částečné kroky k náhradě škody (zevrubně popsané v odst. 96. odůvodnění rozsudku vrchního soudu), když však nelze přehlédnout, že i tato částečná satisfakce poškozeným, stejně jako celé řízení, přichází až po uplynutí zmíněných téměř deset let od spáchání protiprávního jednání a v návaznosti na vyhodnocení usvědčujícího důkazu policejním orgánem. Na druhé straně je významné, že útoků se obvinění dopustili opakovaně, se zbraněmi, po přechozím plánu, tedy v zásadě organizovaně, přičemž vždy vystupovali proti ženám, obvykle v přesile. Jako poznatek k osobám obviněných byla konstatována jejich trestní minulost, a to i v době následující po spáchání nyní projednávaného trestného činu.
21. S přihlédnutím ke všem popsaným skutečnostem lze rozhodně vyloučit, že by tresty uložené obviněným byly extrémně přísné, zjevně nespravedlivé a nepřiměřené, což jedině by mohlo z podnětu předložené argumentace odůvodnit výjimečný zásah do napadeného výroku (o trestu) v dovolacím řízení. Vrchní soud uložil za použití §58 odst. 1 tr. zákoníku tresty odnětí svobody zjevně nižší, než jaké zákonodárce pro takové typově shodné případy požaduje. Pokud je uložen trest podle citovaného mimořádného zmírňujícího ustanovení (§58 odst. 1 tr. zákoníku), obvykle se z podstaty věci nemůže jednat o trest extrémně přísný. Přesahovalo by rámec řízení o dovoláních obviněných posuzovat otázku, zda vůbec bylo v daném případě namístě přikročit k mimořádnému snížení trestů odnětí svobody podle §58 odst. 1 tr. zákoníku. Jen pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že naplnění podmínek pro použití ustanovení §58 odst. 1 tr. zákoníku nelze zpravidla dovodit pouze ze samotné existence delšího časového odstupu od spáchání trestného činu, byť by se obviněný po celou tuto dobu choval řádně a nedopouštěl se další trestné činnosti (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2019, sp. zn. 7 Tdo 1329/2019, a přiměřeně též např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2016, sp. zn. 6 Tdo 780/2016). Ostatní okolnosti svědčící ve prospěch obviněných jsou jen běžnými polehčujícími okolnostmi odůvodňujícími výměru trestu v rámci zákonem stanovené trestní sazby (srov. také například rozh. č. 24/2015 Sb. rozh. tr.).
22. V návaznosti na další námitky obviněných Nejvyšší soud dodává, že výkon nepodmíněného trestu odnětí svobody nepochybně má (či alespoň může mít) obecně negativní dopad na osobní a pracovní život pachatele i na jeho ekonomickou situaci, což je třeba (vedle dalších okolností) při stanovení druhu a výměry trestu zohlednit (srov. §39 odst. 1 tr. zákoníku), resp. tyto dopady vzít v úvahu. Zásadně ovšem není možné dovozovat, že pokud by výkon nepodmíněného trestu odnětí svobody právě takové dopady měl mít, uložit jej nelze, neboť imanentním znakem každého trestu jako následku trestného činu je určitý negativní či omezující efekt (byť je jinak nutné respektovat zásadu humánnosti trestních sankcí – srov. čl. 7 odst. 2 Listiny základních práv a svobod nebo čl. 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod).
23. Z vysoké závažnosti obviněnými spáchaných útoků kvalifikovaných jako zvlášť závažný zločin loupeže vyplývá nutnost uložit obviněným nepodmíněné tresty odnětí svobody. Nepřípadný je zde poukaz na test proporcionality, zmíněný obviněným M. D. v jeho dovolání. Obecně sice - jak vyplývá např. z nálezu Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04 - jde-li o uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody, je třeba zkoumat, zda zásah do osobní svobody stěžovatele (čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod), obecně ústavním pořádkem předvídaný, je proporcionálním zásahem či nikoliv. V daném případě však o tom nevznikají žádné pochybnosti.
24. Jak již bylo řečeno, obvinění se opakovaně dopustili závažných jednání, tvořících ve svém souhrnu zvlášť závažný zločin, tedy velmi nebezpečný delikt. Stalo se tak cíleně, po domluvě, za užití zbraní a obvykle v přesile vůči neozbrojeným ženám, se ziskuchtivým motivem. Byť nelze většinově přihlížet k jejich dřívějším odsouzením, z materiálního pohledu je k jejich osobám zřejmý poznatek, že se v posuzovaném případě nejednalo o výjimečné či náhodné vybočení z řádného života.
25. Obviněný J. J. odkazoval na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 6. 2012, sp. zn. 7 Tdo 303/2012, a dovozoval z něj, že jemu uložený trest odnětí svobody má pouze represivní charakter. Zmíněné usnesení se však týkalo případu, v němž důvodem aplikace §58 odst. 1 tr. zákoníku byla nepřiměřeně dlouhá doba řízení, jež vedla k porušení základního práva obviněných na projednání věci bez zbytečných průtahů ve smyslu čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, resp. práva na projednání věci v přiměřené lhůtě ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod s tím, že toto porušení bylo třeba kompenzovat zmírněním trestů (jen přípravné řízení v dané věci, zahájené v roce 1994 a ukončené podáním obžaloby dne 29. 7. 2004, trvalo deset let, řízení před soudy do skončení trestního stíhání dne 8. 9. 2011 trvalo dalších sedm let, veškeré průtahy přitom bylo nutné přičítat na vrub orgánů činných v trestním řízení a obvinění na nich neměli vinu). Šlo tudíž o zcela jinou situaci, neboť jednak má délka trestního stíhání z hlediska zde řešené otázky zásadně jiný význam než samotná doba uplynulá od spáchání trestného činu, jednak to byla situace skutečně extrémní.
26. Námitky obviněných, kterými brojí proti přiměřenosti uloženého trestu odnětí svobody, nelze pokládat za námitky v souladu s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., resp. ani s jinými dovolacími důvody podle §265b odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud proto dovolání obviněných podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť byla podána z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§265n tr. ř.).
V Brně dne 23. 6. 2020
JUDr. Josef Mazák
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Radek Doležel