ECLI:CZ:NS:2020:7.TDO.65.2020.1
sp. zn. 7 Tdo 65/2020-204
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 29. 1. 2020 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného K. P. , nar. XY v XY, bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18. 7. 2019, sp. zn. 7 To 255/2019, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 4 T 34/2019, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného K. P. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 23. 5. 2019, č. j. 4 T 34/2019-132, byl obviněný uznán vinným přečinem nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku. Za tento přečin a dále za sbíhající se přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 2 tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným pravomocným rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 31. 1. 2019, sp. zn. 9 T 157/2018, pod bodem č. 1 tohoto rozsudku, který nabyl právní moci dne 21. 3. 2019 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 21. 3. 2019, sp. zn. 9 To 94/2019, byl podle §353 odst. 2, §43 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody na osmnáct měsíců, pro jehož výkon byl zařazen podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku do věznice s ostrahou, za současného zrušení výroku o trestu ve sbíhající se trestní věci.
Podle skutkových závěrů soudu prvního stupně se obviněný uvedeného přečinu dopustil tím, že dne 31. 1. 2019 v době od 9:15 hod. do 9:30 hod. v Brně na ul. XY č. XY ve třetím patře budovy Městského soudu v Brně, před jednací síní č. 27, při přestávce hlavního líčení v trestní věci vedené Městským soudem v Brně pod sp. zn. 9 T 157/2018, kde vystupoval v pozici obžalovaného, slovně vyhrožoval M. G., která v uvedené věci vystupovala v pozici svědka, slovy: „Ty jedna kurvo, jestli to pro mě dneska blbě dopadne, tak se máš na co těšit“, „neotvírej si na mě hubu, nebo ti tady rozbiju rypák a hodím tě tady z toho zábradlí dolů“, přičemž i vzhledem k předchozím výhrůžkám a napadání vzbudil v poškozené obavu o její život a zdraví.
Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný odvoláním, které Krajský soud v Brně usnesením ze dne 18. 7. 2019, č. j. 7 To 255/2019-159, podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti usnesení soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. d), f) tr. ř., ačkoliv z citace dovolacího důvodu je zjevné, že se jedná o písařskou chybu a obviněný měl na mysli místo dovolacího důvodu podle písm. f) dovolací důvod podle písm. g). K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. namítl, že bylo porušeno ustanovení o přítomnosti obviněného u hlavního líčení. Nesouhlasí s tím, že byly splněny podmínky pro konání hlavního líčení dne 23. 5. 2019 v jeho nepřítomnosti, když dne 22. 5. 2019 předložil do podatelny Městského soudu v Brně lékařskou zprávu o svém zdravotním stavu. Zdůraznil, že svojí neznalostí práva a tím, že nebyl zastoupen obhájcem, neuvedl k listině, že trvá na své osobní účasti a žádá o odročení hlavního líčení. Tato skutečnost však nemůže být na újmu jeho práva na obhajobu. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. f) resp. g) tr. ř. namítl, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Uvedl, že skutková tvrzení, na kterých bylo vybudováno rozhodnutí o tom, že se skutek stal, nejsou pravdivá. Popřel, že by poškozené M. G. slovně vyhrožoval. Její výpověď není podle něj pravdivá. Nemění na tom nic ani záznam z kamerového systému, ani výpověď J. H. Zdůraznil, že se nemohl dopustit ohrožovacího deliktu a vzbudit v poškozené M. G. důvodnou obavu z uskutečnění něčeho, co nespáchal.
Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a přikázal soudu prvního stupně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání obviněného vyjádřil a uvedl, že námitky obviněného uvedené ve třetím a čtvrtém odstavci druhé strany dovolání jsou zjevně námitkami skutkovými a nelze se jimi v dovolacím řízení zabývat. Obviněný těmito námitkami napadl způsob hodnocení důkazů a skutková zjištění učiněná soudy. Jeho námitky tak dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. svým obsahem nenaplňují. Obviněný námitky obdobného obsahu uplatnil již v rámci řízení před soudy obou stupňů, které se s nimi podrobně zabývaly a v odůvodnění svých rozhodnutí vypořádaly. K námitkám uplatněným pod dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. odkázal na ustanovení týkající se konání hlavního líčení v nepřítomnosti obviněného a uvedl, že všechny tam uvedené zákonné podmínky byly splněny. Soud vyhlásil usnesení v souladu s §202 odst. 2 tr. ř., čímž deklaroval, že má za to, že věc lze spolehlivě rozhodnout a účelu trestního řízení dosáhnout i bez přítomnosti obviněného. Obžaloba byla obviněnému doručena a byl včas a řádně předvolán k hlavnímu líčení, byl mj. při hlavním líčení dne 29. 4. 2019 řádně vyslechnut. V době konání hlavního líčení dne 23. 5. 2019 obviněný nebyl ve vazbě ani výkonu trestu. Stejnou námitku navíc uplatnil již v odvolacím řízení a odvolací soud se s ní řádně vypořádal. S odkazem na judikaturu uvedl, že je nutno zkoumat i to, zda nebylo porušeno jeho ústavně garantované právo na projednání věci v jeho přítomnosti. Obviněný ale výslovně ve své omluvě nežádal o odročení hlavního líčení, prvního hlavního líčení dne 29. 4. 2019 se účastnil a byly zde v jeho přítomnosti, až na výslech jedné svědkyně, provedeny všechny důkazy. K porušení ústavně garantovaného práva obviněného nedošlo.
Závěrem státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, protože je zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud dále shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné.
Podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. Ze zákonné formulace tohoto dovolacího důvodu je patrné, že nespočívá v jakékoli nepřítomnosti obviněného u hlavního líčení nebo veřejného zasedání, ale jen v takové, která je v rozporu s konkrétním zákonným ustanovením, podle jehož výslovného příkazu nelze hlavní líčení nebo veřejné zasedání konat bez osobní účasti obviněného. V souvislosti s tímto dovolacím důvodem obviněný namítl, že bylo konáno hlavní líčení v jeho nepřítomnosti, přičemž nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že pro jeho konání byly splněny podmínky. Zdůraznil, že na podatelně Městského soudu v Brně dne 22. 5. 2019 předložil lékařskou zprávu, z níž je patrno, že by měl mít 3 měsíce klidový režim. Uvedl, že svou neznalostí práva a tím, že neměl obhájce, neuvedl, že trvá na své osobní účasti a žádá o odročení hlavního líčení. Tato námitka je podřaditelná pod uplatněný dovolací důvod. Nelze jí však přisvědčit. Nejprve je třeba uvést, že obviněný dne 22. 5. 2019 (den před konáním hlavního líčení) osobně doručil písemnost nazvanou jako „Omluva z hlavního líčení dne 23. května v 10:00 hod., č. j. 4 T 34/2019 z důvodu nemoci“ ke které přiložil lékařskou zprávu ze dne 21. 5. 2019, ze které je patrno, že pacientovi byl doporučen klidový režim po dobu 3 měsíců.
Je třeba poukázat, že hlavní líčení je možné provést výjimečně i bez přítomnosti obviněného , a to jen za současného splnění všech kumulativně stanovených podmínek (R 70/1980). V ustanoveních §202 odst. 2 písm. a) a b) tr. ř. jsou uvedeny formální podmínky , v návětí tohoto odstavce pak podmínky věcné (materiální). Kromě toho je předpokladem takového postupu i neexistence překážek podle §202 odst. 4 tr. ř. [viz Šámal, P. a kol. Trestní řád II. §157 až 314s. Komentář. 7., doplněné a přepracované vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 2555]. Ustanovení §202 odst. 2 tr. ř. účinné od 31. 12. 2001 stanovilo, že v nepřítomnosti obviněného se může hlavní líčení provést, jen když soud má za to, že lze věc spolehlivě rozhodnout a účelu trestního řízení dosáhnout i bez přítomnosti obviněného, a přitom obžaloba byla obviněnému řádně doručena a obviněný byl k hlavnímu líčení včas a řádně předvolán a o skutku, který je předmětem obžaloby, byl obviněný už některým orgánem činným v trestním řízení vyslechnut a bylo dodrženo ustanovení o sdělení obvinění (§160 tr. ř.) a obviněný byl upozorněn na možnost prostudovat spis a učinit návrhy na doplnění vyšetřování (§166 odst. 1 tr. ř.). Přiměřené užití citovaného zákonného ustanovení na veřejné zasedání dovoluje §238 tr. ř. Postupoval-li soud tímto způsobem, neporušil zákon a nezasáhl do ústavně zaručených základních práv a svobod (viz nález Ústavního soudu ze dne 1. dubna 2003, sp. zn. II. ÚS 542/2000).
Nejvyšší soud považuje za důležité uvést, že v daném případě byly splněny podmínky pro konání hlavního líčení v nepřítomnosti obviněného v souladu s §202 tr. ř. a kromě toho se nejednalo o případ nutné obhajoby podle §36 a §36a tr. ř. Soud prvního stupně vyhlásil usnesení podle §202 odst. 2 tr. ř. o konání hlavního líčení v nepřítomnosti obviněného. Rozhodnutí o konání hlavního líčení v nepřítomnosti obviněného přitom řádně odůvodnil (odst. 9 rozsudku soudu prvního stupně). Obžaloba byla obviněnému doručena 28. 3. 2019 (č. l. 101). K hlavnímu líčení konanému dne 23. 5. 2019 byl obviněný včas a řádně předvolán, když mu předvolání bylo doručeno 16. 5. 2019 (č. l. 124). Obviněný byl přitom vyslechnut jak v rámci přípravného řízení, tak v hlavním líčení dne 29. 4. 2019. V době konání hlavního líčení dne 23. 5. 2019 nebyl ve vazbě ani ve výkonu trestu odnětí svobody.
Je třeba rovněž uvést, že soud nemůže porušit ustanovení §202 odst. 2 tr. ř. jen tím, že konal hlavní líčení bez přítomnosti obviněného, třebaže obviněný svou nepřítomnost předem omluvil a jako důvod této nepřítomnosti uvedl např. svou pracovní neschopnost, protože zákonné podmínky pro konání hlavního líčení v nepřítomnosti obviněného nejsou nijak vázány na to, zda se obviněný omluvil, ani na to, co bylo důvodem jeho nepřítomnosti. Účelem práva obviněného na projednání věci v jeho přítomnosti podle čl. 38 odst. 2 LPS je zejména zajistit mu reálnou možnost vyjádřit se před soudem k tomu, co je mu v obžalobě kladeno za vinu, a k důkazům, na nichž je obžaloba založena. Zásah do tohoto práva lze považovat za akceptovatelný, měl-li k němu soud zákonný podklad, a nebylo-li soudní řízení jako celek dotčeno v takové míře a takovým způsobem, aby pozbylo podstatných rysů spravedlivého procesu (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 7. 2002, sp. zn. 7 Tdo 421/2002). Obviněný se z konání hlavního líčení dne 23. 5. 2019 omluvil, nežádal však o odročení hlavního líčení. Z předložené lékařské zprávy přitom není patrno, že by mu v účasti na hlavním líčení fakticky bránily nějaké závažné zdravotní obtíže, pro které by se konání hlavního líčení nemohl skutečně zúčastnit, byl mu pouze doporučen klidový režim. Stěžejní část dokazování přitom proběhla při hlavním líčení dne 29. 4. 2019, čemuž byl obviněný přítomen a měl možnost se k věci vyjádřit. Nelze tedy konstatovat, že by došlo k porušení práv obviněného. Pokud obviněný uvedl, že je laik a neměl obhájce a nemohl tak vědět, že musí přímo žádat o odročení, pak lze poukázat na jeho četné zkušenosti s trestním řízením, takže ani tuto námitku nelze přijmout. Navíc i osobě bez právnického vzdělání je logicky zřejmé, že pokud chce, aby jednání bylo odročeno na pozdější termín, tak se v tomto smyslu vyjádří, pokud se současně omlouvá, že se nemůže z nějakých důvodů k tomuto jednání dostavit. Pouhá omluva z jednání logicky znamená toliko, že se omlouvaná osoba k jednání nedostaví a žádá konající orgán, aby jeho nepřítomnost při jednání omluvil a nečinil z důvodu této nepřítomnosti neatraktivní opatření (např. žádost o předvedení či vydání příkazu k zatčení apod.). Je nutno ještě konstatovat, že k obecnému zájmu na řádném a ústavně souladném výkonu spravedlnosti patří i povinnost státu, aby spravedlnost (ve spravedlivém procesu) byla vykonána bez zbytečných průtahů (čl. 38 odst. 2 Listiny) a v přiměřené lhůtě (čl. 9 odst. 3 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech). Ze základního práva na účast při jednání, které je zakotveno v čl. 38 odst. 2 Listiny, a ze základního práva na právní pomoc, které je zakotveno v čl. 37 odst. 2 Listiny, nikterak nevyplývá povinnost obecného soudu přizpůsobovat režim řízení a jeho průběh představám a požadavkům účastníka řízení či jeho právního zástupce. Je na orgánech činných v trestním řízení důsledně sledovat účel trestního řízení a vynaložit veškeré úsilí a prostředky, které jsou jim ze zákona k dispozici, aby řádný výkon spravedlnosti nebyl ohrožován. Je v možnostech těchto orgánů, aby v konkrétním případě rozlišily situace, kdy je o odročení žádáno z obstrukčních důvodů, nebo kdy jsou zde jiné závažné důvody, které jsou svojí povahou natolik významné, že by odročení úkonu trestního řízení vedlo k porušení jiného základního práva, např. dalších obviněných v téže věci, případně poškozených, nebo k nenaplnění účelu trestního řízení (viz nález Ústavního soudu ze dne 30. 4. 2009, sp. zn. II. ÚS 2448/08). Nad rámec je třeba poukázat, že obviněný totožnou námitku uplatnil již v rámci odvolání, přičemž se s touto vypořádal odvolací soud. Nejvyšší soud shledal tuto námitku zjevně neopodstatněnou.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze. Soudy zjištěný skutkový stav je pro dovolací soud východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy vychází ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn soudy prvního a druhého stupně.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Dovolací námitky obviněného uplatněné pod dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. směřují výhradně proti skutkovým zjištěním a hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Obviněný vyjádřil nesouhlas se závěry soudů obou stupňů, snaží se nastínit vlastní verzi skutkového děje, která je však diametrálně odlišná od verze, ke které dospěly soudy obou stupňů. Takto koncipované námitky jsou však námitkami skutkovými a jako takové se s obsahem uplatněného dovolacího důvodu zcela míjí a nelze je podřadit ani pod jiný dovolací důvod podle §265b odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud připomíná, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně může Nejvyšší soud zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními z nich učiněnými. V takovém případě je dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces a zásah Nejvyššího soudu má podklad v čl. 4 a 90 Ústavy (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 7 Tdo 448/2010). O takovouto situaci se však v posuzované věci nejedná. Soudy si vytvořily dostatečný skutkový podklad pro svá rozhodnutí v souladu s §2 odst. 5 tr. ř. a nijak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů v souladu s §2 odst. 6 tr. ř. Všechny důkazy soudy hodnotily podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a v souladu s pravidly formální logiky a zásadou volného hodnocení důkazů, čímž dospěly ke správným skutkovým závěrům odpovídajícím výsledkům dokazování. Je na místě poznamenat, že soud prvního stupně v odůvodnění svého rozhodnutí jednotlivé důkazy podrobně rozebral a hodnotil. Rovněž odvolací soud se s obdobnými námitkami obviněného řádně a obšírně vypořádal (str. 3 a 4 usnesení soudu druhého stupně), s jeho závěry se přitom Nejvyšší soud plně ztotožnil. Nad rámec uvedeného je namístě poznamenat, že obviněný žádný extrémní rozpor či zásadní porušení práva na spravedlivý proces, které by případně opodstatňovalo zásah Nejvyššího soudu do provedeného dokazování, nenamítl (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 5. 2006, sp. zn. 5 Tdo 534/2006, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2006, sp. zn. 8 Tdo 373/2006).
Obiter dictum je namístě poznamenat, že obviněný obdobné námitky uplatnil již v řízení před soudy nižších stupňů. V této souvislosti lze poukázat na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, z něhož vyplývá, že opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudy prvního a druhého stupně, se kterými se soudy obou stupňů v dostatečné míře a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání, které je zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
Protože napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
Nad rámec uvedeného je namístě poznamenat, že rozhodnutí soudu druhého stupně je ze dne 18. 7. 2019, avšak věc byla předložena Nejvyššímu soudu k projednání dovolání až 15. 1. 2020 a v dovolacím řízení tak nedošlo k žádným průtahům.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. 1. 2020
JUDr. Petr Angyalossy, Ph. D.
předseda senátu