ECLI:CZ:NS:2020:8.TDO.898.2020.1
sp. zn. 8 Tdo 898/2020-764
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. 9. 2020 o dovolání obviněného J. N. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Vinařice, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 4. 2020, sp. zn. 10 To 21/2020, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 7 T 56/2019, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. N. odmítá .
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1 . Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 10. 12. 2019, sp. zn. 7 T 56/2019, byl obviněný J. N. uznán vinným pod bodem I. výroku o vině zločinem týrání osoby žijící ve společném obydlí podle §199 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku, zločinem znásilnění podle §185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, přečinem omezování osobní svobody podle §171 odst. 1 tr. zákoníku a pod bodem II. výroku o vině zločinem vydírání podle §175 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Za to byl podle §185 odst. 3, §43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání sedmi let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest propadnutí věcí specifikovaných ve výroku rozsudku. V dalším bylo rozhodnuto o nároku poškozené T. R. na náhradu nemajetkové újmy.
2 . Proti označenému rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání směřující proti všem jeho výrokům. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 2. 4. 2020, sp. zn. 10 To 21/2020, podle §256 tr. ř. odvolání obviněného jako nedůvodné zamítl.
3. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný dopustil uvedených trestných činů tím, že
I. v blíže nezjištěné době od léta roku 2017 do 12. 10. 2018 v XY, ve XY, a následně v domě na adrese XY, vše okr. XY, kde spolu s poškozenou T. R. bydlel v pronajatých nemovitostech, ve frekvenci 1x za měsíc až 1x za dva měsíce tuto psychicky a fyzicky týral tím způsobem, že
1. v místě společného pobytu ji sociálně izoloval, když jí zakazoval běžné interpersonální kontakty s přáteli, kontroloval její pohyb a kontakty, prohlížel poškozené mobilní telefon, kontroloval a fotil si její spodní prádlo a uveřejňoval ho na sociální síti Facebook na svém profilu, zamykal ji v pokojíčku po dobu svého pobytu v restauraci a po návratu nutil poškozenou, aby mu vysvětlovala její údajné nevěry, kopal ji do hlavy a břicha, bil ji pěstí do obličeje nebo těla tak, že měla na těle modřiny a naraženiny, hodil ji za gauč a pak do ní gaučem vrážel, v létě roku 2017 v XY na ni plival, kopal ji do hlavy a břicha, sundal jí kalhoty a dal jí 25 ran rukou na holé hýždě, poté jí čokoládou pomazal přirození a kalhotky, které si vyfotil, pak ji polil pivem a nakonec ji asi 4 hodiny opakovaně poléval hlavu studenou vodou, v zimě jí vzal jednu botu, takže do školy musela jít jen s jednou botou, jindy poškozené podkopl zezadu nohy, načež upadla a způsobila si výron na noze, v domě ve Vráži ji zasedl, když ležela na zádech, dal jí před obličej velký železný nůž a vyhrožoval jí, že jestli ho nebude poslouchat, vyřízne jí přirození a nalepí jí ho na obličej, dne 24. 7. 2018 poškozenou udeřil do hlavy, kdy její poranění hlavy si vyžádalo následné lékařské ošetření bez zjištěného omezení poškozené v obvyklém způsobu života,
2. v blíže nezjištěné době od 22:45 hodin dne 11. 10. 2018 do ranních hodin dne 12. 10. 2018 v pronajatém domě ve XY, okr. XY, ve sprchovém koutu koupelny domu po předchozí hádce svlékl T. R. přes její výslovný nesouhlas kalhoty a kalhotky, poté na ni pustil horkou vodu, umyl jí přirození a čelem ji přimáčkl ke zdi sprchového koutu, zezadu se pak násilně pokusil vniknout svým penisem do jejího konečníku, pro aktivní odpor poškozené se mu to nepodařilo, načež demontoval sprchovou hlavici z vodovodní hadice a konec hadice strčil násilím poškozené do konečníku, poté do ní na krátkou dobu pustil vodu, přitom stále poškozené vulgárně nadával, že si to zaslouží, že ho bude poslouchat, pak odešel, čehož poškozená využila a v koupelně se zamkla z obavy o svůj život a zdraví, na to obviněný v návalu vzteku rozbil za pomoci plynové pistole zn. EKOL Special 99 Cal 9 mm P. A. K. v. č. XY, kterou si vzal ze šuplíku skříňky umístěné ve vedlejším pokoji, a koštěte, skleněnou výplň dveří a vnikl vytvořeným otvorem ve dveřích do koupelny za poškozenou, se kterou začal smýkat po zemi, kde bylo rozbité sklo, mlátil ji a tahal za vlasy, pak odemkl dveře koupelny, šel si do vedlejšího pokoje pro nůžky a ostříhal jí dlouhé vlasy na ježka a následně v obývacím pokoji doholil žiletkou, čímž s ohledem na závěry znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, poškozené způsobil posttraumatickou stresovou poruchu projevující se epizodami úzkosti, znovuprožívání traumatu, emoční a afektivní labilitou, depresivní náladou, opakovanými pocity ochromení, straněním se lidí, strachem vycházet ven, vyhýbáním se činnostem a situacím připomínajícím trauma, stavy podrážděnosti, zvýšenou úlekovou reaktivitou a potížemi se spánkem, s omezením na obvyklém způsobu života od 11. 10. 2018 dosud,
3. v krátké časové návaznosti na jednání pod bodem 2. ve stejném místě poškozenou odvlekl do pokoje, kde ji nutil, ať zde setrvá, aby ji nikdo neviděl ve stavu, v jakém byla, když se poškozená oblékla, záměrně ji polil studenou vodou, což učinil opakovaně, poškozené se podařilo opustit dům až následujícího dne pod záminkou vyhledání lékařského ošetření pořezaných chodidel od rozbitého skla,
II. dne 14. 11. 2018 v době kolem 14:30 hodin v XY, ve XY, vyhledal poškozenou T. R., která se vracela domů ke své sestře, klekl si před ní a požadoval od ní, ať se vyjádří k jejich dalšímu soužití, poškozená z obavy o svůj život a zdraví na něj křičela, ať ji nechá být a utíkala do domu, načež obviněný běžel za ní, a poté, co do domu zaběhla, křičel na ni, aby se k němu vrátila, vytáhl plynovou pistoli zn. EKOL Special 99 Cal 9 mm P. A. K. v. č. XY, kterou měl zastrčenou za opaskem, a natáhl náboj do komory, poškozená pak z okna viděla, jak obviněný na ni přes okno mířil plynovou pistolí a řekl, že ji zabije, a to buď on, nebo nikdo, načež se poškozená schovala za zeď, když se opětovně podívala přes okno, viděla, jak obviněný mířil zbraní na sebe, hlaveň si dal do úst, avšak po chvilce z místa odešel.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 4. 2020, sp. zn. 10 To 21/2020, podal obviněný J. N. prostřednictvím obhájce dovolání, v němž odkázal na dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že rozhodnutí soudů nižších stupňů spočívají na nesprávném právním posouzení skutku a že nebylo s vyloučením všech pochybností prokázáno, že byly jeho jednáním naplněny všechny zákonné znaky trestných činů, jimiž byl uznán vinným.
5. Konkrétně vytkl, že soudy nižších stupňů neprovedly jím navrhované důkazy, zejména výslech poškozené T. R. Ačkoliv si je vědom skutečnosti, že po procesní stránce soudy nepochybily, pokud četly její procesně použitelnou výpověď učiněnou v přípravném řízení, zdůraznil, že v situaci, kdy skutková zjištění spočívají především na její výpovědi, je z hlediska obhajoby obviněného stěžejní její výslech v hlavním líčení, jelikož v řízení před soudem prvního stupně vyšla najevo řada nových skutečností, s nimiž je potřeba poškozenou konfrontovat. Těmito skutečnostmi jsou zejména svědecky prokázaná konzumace marihuany poškozenou, a to jak v době před, tak i v době po skutku ze dne 11. 10. 2018, dále skutečnosti týkající se jejího psychického stavu. Slyšené svědkyně totiž potvrdily, že poškozená navštěvuje zábavné taneční akce a hospody a její chování neodpovídá závěrům znalce a její ošetřující lékařky, a bylo zjištěno, že po útoku ze dne 11. 10. 2018 se poškozená nesvěřila své sestře, že by došlo k jejímu znásilnění či pokusu o znásilnění.
6. Dovolatel popřel, že ke skutku kvalifikovanému jako zločin znásilnění podle §185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku došlo tak, jak jej poškozená popsala. Opět poukázal na skutečnost, že soudy vycházely primárně z výpovědi poškozené, avšak je otázkou, do jaké míry lze s vyloučením pochybností uzavřít, že se nejprve pokusil vniknout do konečníku poškozené svým penisem a následně, když se mu toto pro aktivní odpor poškozené nepodařilo, demontoval sprchovou hadici a konec hadice strčil násilím do konečníku a na krátkou dobu pustil vodu. Na podporu tohoto závěru nesvědčí žádný důkaz, a to ani z medicínského oboru. Upozornil, že pokud by k násilnému strčení sprchové hadice do konečníku poškozené došlo, pak by muselo dojít k objektivně zjistitelnému krvácivému poranění měkkých tkání konečníku a jeho okolí, avšak taková zrnění zjištěna nebyla, ani taková poranění neuváděla poškozená. Obviněný proto navrhoval doplnění znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, se specializací na gastroenterologii, a to za účelem jednak vyloučení násilného proniknutí sprchové hadice do konečníku poškozeného, jednak k vyvrácení tvrzení, že poškozená měla po dobu několika následujících dní ejakulovat vodu ze svého konečníku v důsledku puštění vody obviněným, avšak tento důkaz pro nadbytečnost proveden nebyl. Dále měl dovolatel za to, že v souvislosti s tímto jednáním se rozchází závěry znalce MUDr. Michala Pořického a znalkyně doc. PhDr. Ludmily Čírtkové, CSc., a to ohledně posttraumatické stresové poruchy, která se u poškozené měla rozvinout. Zatímco znalec MUDr. Michal Pořický nepřipustil možnost, že by se posttraumatická stresová porucha u poškozené rozvinula v důsledku jiného jednání obviněného, než byl skutek ze dne 11. 10. 2018, znalkyně doc. PhDr. Ludmila Čírtková, CSc. uvedla, že nelze jednoznačně uzavřít, že se tato porucha u poškozené nerozvinula v důsledku jednání kvalifikovaného jako zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí podle §199 tr. zákoníku. Obviněný mínil, že při takovýchto rozporech má soud postupovat v jeho prospěch. V návaznosti na právní kvalifikaci pak nelze podle něj přehlédnout ani skutečnost, že soud prvního stupně zvažoval, zda strčení sprchové hadice do konečníku poškozeného bylo motivováno sexuálně, což podtrhuje pochybnosti, které nebyly provedeným dokazováním odstraněny.
7. Další námitky obviněného směřovaly proti výroku, jímž byl uznán vinným zločinem týrání osoby žijící ve společném obydlí podle §199 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku. Podle obviněného nebylo s vyloučením všech pochybností prokázáno, že by se jednání, jímž byl uznán vinným, dopustil. Připustil, že mezi ním a poškozenou docházelo k častým hádkám a fyzickým konfliktům, avšak nedělo se tak pouze z jeho strany. Oboustrannost takového jednání potvrdil i svědek J. O. Rovněž právní kvalifikace tohoto jednání podle obviněného není správná, jelikož absentují znaky dlouhodobosti a společného obydlí. Uvedl, že s poškozenou se často stěhovali na různá místa v okrese XY a poškozená se s obviněným rovněž často rozešla a pobývala u své sestry či kamarádek, a to po relativně dlouhou dobu.
8 . Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 4. 2020, sp. zn. 10 To 21/2020, zrušil a Vrchnímu soudu v Praze přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
9. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) předně shrnula dovolací námitky obviněného a zdůraznila, že tyto obviněný uplatnil v rámci své obhajoby od samého počátku trestního řízení, a proto se jimi oba soudy nižších stupňů zabývaly. Souhlasila s názorem odvolacího soudu, že obviněný byl z jednotlivých útoků usvědčen věrohodnou poškozenou, ale i dalšími důkazy, které soud správně zhodnotil. Uvedla, že správně již prvoinstanční soud uzavřel, že diagnostikovaná posttraumatická stresová porucha u poškozené naplnila i znaky těžké újmy na zdraví podle §122 odst. 2 písm. i) tr. zákoníku. Tento závěr se opřel o závažnost zásahů, jejich projevů do života poškozené, jak je konkrétně popsali oba znalci, kteří vyšetřovali poškozenou. Zásahy nebyly zcela přechodného rázu, ale přetrvávaly u ní dlouhodobě, jak je zřejmé z obou znaleckých posudků o ještě dalším trvání těchto psychických obtíží, které jí nepochybně zásadně bránily v obvyklém způsobu života. Porucha vznikala od 11. 10. 2018 jako opožděná a protrahovaná odpověď na stresovou událost, která měla výjimečně nebezpečný charakter a silnou intenzitu, přičemž státní zástupkyně především zdůraznila napadení a znásilnění, kdy se poškozená bála o zdraví a život. Následně se rozvinuly epizody úzkosti znovuprožívání traumatu v podobě živých vzpomínek, emoční a afektivní lability, depresivní nálada, opakované pocity ochromení. U poškozené se vyskytují stavy podrážděnosti, zvýšená úleková reaktivita a potíže se spánkem. Porucha ji výrazně omezila v běžných denních aktivitách. Znalec, který zpracoval znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, se rovněž před soudem vyjádřil k okolnosti, že poškozená užívá stále marihuanu, v tom smyslu, že marihuana je běžně užívaná psychotropní látka mezi mládeží a má efekt spíše navození euforizujícího stavu. Užívání marihuany nemá žádný vliv na rozvoj posttraumatické stresové poruchy. Posttraumatická stresová porucha byla u poškozené vyvolána znásilněním a vyhrožováním fyzickou likvidací, když nejdříve došlo k rozvoji akutní stresové reakce, která vygradovala vlivem znásilnění v posttraumatickou stresovou poruchu.
10. Státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné.
III. Přípustnost dovolání
11 . Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle §265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání je zjevně neopodstatněné.
IV. Důvodnost dovolání
12 . Nejvyšší soud úvodem připomíná, že ve vztahu ke všem důvodům dovolání platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů. Obviněný odkázal na dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Výklad tohoto ustanovení v kontextu dalších důvodů dovolání obsažených v ustanovení §265b tr. ř. standardně vychází z úvahy, že dovolání je opravným prostředkem mimořádným a odpovídají tomu i zákonem stanovené podmínky rozhodování o něm. Dovolání je zákonem určeno k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., není (a ani nemůže být) další instancí přezkoumávající skutkový stav v celé šíři. Procesněprávní úprava řízení před soudem prvního stupně a posléze před soudem odvolacím poskytuje dostatečný prostor k tomu, aby se skutkovou stránkou věci nemusel (a vzhledem k právní úpravě rozhodování o dovolání ani neměl) zabývat Nejvyšší soud v řízení o dovolání.
13. V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotněprávních. Proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, eventuálně soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
14. Nejvyšší soud připouští, že se zásada, s níž jako dovolací soud přistupuje k hodnocení skutkových námitek, nemusí uplatnit bezvýhradně, a to v případě zjištění, že nesprávná realizace důkazního řízení má za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení zásadních požadavků spravedlivého procesu. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu se rozhodování o mimořádném opravném prostředku nemůže ocitnout mimo rámec ochrany základních práv jednotlivce a tato ústavně garantovaná práva musí být respektována (a chráněna) též v řízení o všech opravných prostředcích (k tomu viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2004, sp. zn. I. ÚS 125/04, ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04, ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, stanovisko pléna ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14). Ústavní soud vymezil taktéž zobecňující podmínky, za jejichž splnění má nesprávná realizace důkazního řízení za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení postulátů spravedlivého procesu. Podle Ústavního soudu tak lze vyčlenit případy důkazů opomenutých, případy důkazů získaných, a tudíž posléze i použitých v rozporu s procesními předpisy a konečně případy svévolného hodnocení důkazů provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu (k tomu např. nálezy Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, aj.).
15 . Pochybení podřaditelná pod shora zmíněné vady dovolací soud v projednávané věci neshledal. V projednávané věci není dán žádný, už vůbec ne extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. Z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů (zejména body 56.–97., str. 14 až 19 rozsudku nalézacího soudu, body 20.–37., str. 4 až 6 usnesení odvolacího soudu) vyplývá přesvědčivý vztah mezi učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů. Předně je třeba uvést, že námitky, jež obviněný uplatnil v dovolání, jsou jen opětovným zopakováním jeho obhajoby z předchozího řízení, s níž se postupně nalézací i odvolací soud v odůvodněních svých rozhodnutí vypořádaly.
16. Obviněný byl z jednání popsaného v tzv. skutkové větě výroku o vině rozsudku nalézacího soudu usvědčen především výpovědí poškozené z přípravného řízení, která byla v hlavním líčení čtena podle §211 odst. 2 písm. a) tr. ř., přičemž část její výpovědi byla potvrzena i výpovědí samotného obviněného, výpověďmi svědků Z. R., L. V., S. H., J. O., SMS komunikací mezi obviněným a poškozenou (č. l. 9 až 14 + CD na č. l. 15, 18 až 32), znaleckým posudkem na poškozenou z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, včetně jeho doplnění (č. l. 234 až 270), znaleckým posudkem na poškozenou z oboru školství a kultura, odvětví psychologie, zdravotnictví, zvláštní specializace na forenzní psychologii (č. l. 275 až 297). aj. Všechny tyto důkazy spolu korespondují a obhajobu obviněného spolehlivě vyvracejí.
17. Pokud jde o obviněným namítanou potřebu výslechu poškozené před soudy za účelem konfrontace poškozené se skutečnostmi vyplynuvšími z dokazování provedeného před soudem prvního stupně, a to s odkazem na nevěrohodnost poškozené ve vztahu k určitým částem její výpovědi, pak je třeba připomenout, že s touto námitkou se oba soudy nižších stupňů řádně vypořádaly. Správně zdůraznily, že v řízení před soudy z provedeného dokazování nevyplynuly žádné podstatné skutečnosti, které by výpověď poškozené zpochybnily. Odvolací soud se vypořádal i s okolností, že poškozená měla konzumovat marihuanu, a odkázal na výslech znalce MUDr. Michala Pořického, který se k této skutečnosti vyjadřoval (bod 23., str. 5 odůvodnění usnesení odvolacího soudu). Přiléhavě poznamenal, že jde o otázku již reflektovanou při výslechu znalce v hlavním líčení. Zde znalec připustil, že marihuana je běžně užívaná návyková látka mezi mládeží a má efekt spíše navození euforizujícího stavu, užívání této látky nemá ale žádný vliv na rozvoj posttraumatické stresové poruchy poškozené (viz také bod 50., str. 13 rozsudku soudu prvního stupně). Rovněž znalkyně doc. PhDr. Ludmila Čírtková, CSc., se k této skutečnosti vyjadřovala ve výpovědi v hlavním líčení a je zjevné, že tuto okolnost brala v úvahu při zodpovídání otázek týkajících se stavu poškozené a jejích mentálních schopností. Zmínila mimo jiné, že poškozená může užívat marihuanu, protože očekává, že jí to přinese úlevu. Za významnou nelze považovat ani poznámku dovolatele, že se poškozená po útoku ze dne 11. 10. 2018 nesvěřila své sestře s tím, že došlo k jejímu znásilnění. Z výslechu sestry poškozené je zjevné, že poškozená poté, co se jí po svém prvotním šoku a pouhém breku začala svěřovat, uvedla všechny podstatné okolnosti, a to včetně zastrčení sprchové hadice do konečníku poškozené. Skutečnost, že takové jednání před svědkyní nekvalifikovala jako znásilnění, je bez jakékoliv relevance, neboť pro skutková zjištění je podstatné, jak poškozená popsala průběh toho, co se mezi ní a obviněným stalo, rozhodně po ní nelze požadovat právní hodnocení skutku. Pozastavit se nelze ani nad tím, že před svou sestrou nezmiňovala skutečnost, že se do ní před tímto jednáním obviněný pokoušel vniknout penisem, a tedy že mělo dojít k nějakému sexuálnímu kontaktu, když je evidentní, že pro poškozenou bylo nejvíce traumatizující až následující jednání poškozeného, tedy zastrčení hadice do konečníku a ostříhání vlasů, a proto též právě tyto informace své sestře sdělovala. Poškozená nebyla v hlavním líčení a ani veřejném zasedání vyslýchána, a to s ohledem na doporučení znalců a stanovisko ošetřující psycholožky, podle nichž by opakovaným výslechem poškozené mohlo dojít k její sekundární viktimizaci a zhoršení jejího psychického stavu. Nelze přisvědčit obviněnému, že výpovědi slyšených svědkyň si rozporují se závěry znalců ohledně stavu poškozené. Sestra poškozené potvrdila špatný psychický stav poškozené, svědkyně S. H. sice uvedla, že se s poškozenou naposledy viděla na oslavě, která se konala krátce před konáním hlavního líčení, v němž byla svědkyně vyslýchána, avšak potvrdila velmi špatný psychický stav poškozené, doslova uvedla, že poškozená byla „v hrozném stavu“ a skoro ji nepoznala. Rozdílně vypovídala pouze sestra obviněného, zmínila-li, že poškozenou v době před konáním hlavního líčení potkávala a viděla ji i na zábavách, při nichž nevypadala, že by ji něco psychicky „dostalo na kolena“. Závěr o tom, zda tedy poškozená byla ve stavu, který jí bránil v jejím opětovném výslechu před soudy, spočíval na soudech nižších stupňů, kteréžto správně na základě logického hodnocení všech provedených důkazů vyhodnotily, že opětovný výslech by pro poškozenou mohl představovat značné psychické potíže a sekundární viktimizaci. V rámci hodnocení věrohodnosti výpovědi poškozené pak kromě skutečnosti, že její výpověď podporují další četné ve věci provedené důkazy, je podstatný i závěr znalkyně z oboru školství a kultura, odvětví psychologie, zdravotnictví, zvláštní specializace na forenzní psychologii, doc. PhDr. Ludmily Čírtkové, CSc., která vysvětlila, že poškozená si s ohledem na svou mentální výbavu a psychický stav svou výpověď nemohla vymyslet. Soudy nižších stupňů tedy zcela správně a opodstatněně uzavřely, že poškozenou pro její vážné psychické onemocnění nelze opakovaně před soudy vyslýchat, a ničeho jim nelze vytknout ani stran závěru o věrohodnosti výpovědi poškozené.
18. Nelze než uzavřít, že nalézací soud, s jehož rozhodnutím se odvolací soud plně ztotožnil, postupoval při hodnocení důkazů důsledně podle §2 odst. 6 tr. ř. a učinil skutková zjištění, která řádně zdůvodnil. Soudy v odůvodnění svých rozhodnutí v souladu s požadavky §125 odst. 1 tr. ř. vyložily, jak se vypořádaly s obhajobou obviněného a proč jí neuvěřily. Není přitom úkolem Nejvyššího soudu coby soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy nižších stupňů hodnotily provedené důkazy v souladu s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů, že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů a že své hodnotící závěry jasně a logicky vysvětlily. To, že způsob hodnocení provedených důkazů nekoresponduje s představami dovolatele, není dovolacím důvodem a samo o sobě závěr o porušení zásad spravedlivého procesu a o nezbytnosti zásahu Nejvyššího soudu neopodstatňuje.
19 . Z hlediska napadeného rozhodnutí, uplatněného důvodu dovolání a obsahu dovolání obviněného je významná především otázka, zda skutek pod bodem I. 2. vykazuje všechny zákonné znaky zločinu znásilnění podle §185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, zejména co do naplnění jeho objektivní stránky a existence příčinné souvislosti mezi takto právně kvalifikovaným jednáním obviněného a způsobeným následkem.
20. Zločinu znásilnění podle §185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku se dopustí, kdo jiného násilím nebo pohrůžkou násilí nebo pohrůžkou jiné těžké újmy donutí k pohlavnímu styku, nebo kdo k takovému činu zneužije jeho bezbrannosti, takového činu se dopustí souloží nebo jiným pohlavním stykem provedeným způsobem srovnatelným se souloží a způsobí-li takovým činem těžkou újmu na zdraví.
21. Objektem trestného činu znásilnění podle §185 tr. zákoníku je právo člověka na svobodné rozhodování o svém pohlavním životě. Co do objektivní stránky donucením jiného k souloži nebo k jinému obdobnému pohlavnímu styku se rozumí překonání jeho vážně míněného odporu nebo jeho podlehnutí při seznání beznadějnosti kladení odporu. Pohlavním stykem je jakýkoli způsob ukájení pohlavního pudu na těle jiné osoby. Jde o široký pojem, který zahrnuje jednání vyvolaná pohlavním pudem, jejichž podstatou je fyzický kontakt s druhou osobou, tj. dotyk, který směřuje k ukojení sexuálního nutkání. Za jiný pohlavní styk provedený způsobem srovnatelným se souloží se považuje takový styk, při jehož realizaci dochází k situaci srovnatelné s tou, jaká nastává u soulože. Rozhodná je tedy srovnatelnost provedení, a proto musí být jiný pohlavní styk srovnatelný se situací, při níž dochází ke spojení pohlavních orgánů muže a ženy. Jestliže se u soulože předpokládá současné spojení pohlavního orgánu muže a ženy, pak srovnat s tím lze situace, kdy do pohlavního orgánu ženy neproniká pohlavní úd muže, ale tato situace je simulována jiným mechanismem, např. jazykem, prsty, jiným předmětem (viz ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník II. §140 až 421. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, str. 1836 až 1841).
22 . Pojem těžké újmy na zdraví je vymezen v ustanovení §122 odst. 2 tr. zákoníku dvěma podmínkami, a to, že musí jít o vážnou poruchu zdraví nebo jiné vážné onemocnění a současně újma na zdraví musí odpovídat alespoň jednomu z taxativně uvedených typů újmy. Za těžkou újmu na zdraví lze označit vážnou poruchu zdraví nebo jiné vážné onemocnění, které postižený pociťuje jako citelnou újmu v obvyklém způsobu života, přičemž porucha zdraví musí mít delší trvání, což ustanovení §122 odst. 2 písm. i) tr. zákoníku vyjadřuje slovy „delší dobu trvající porucha zdraví“. Soudní praxe považuje za delší dobu trvající poruchu zdraví vážnou poruchu zdraví nebo vážné onemocnění, které omezovaly způsob života poškozeného nejméně po dobu šesti týdnů (srov. například rozhodnutí č. 13/1966 Sb. rozh. tr.).
23. Následek (resp. přesněji účinek) v podobě těžké újmy na zdraví musí být dán v důsledku protiprávního jednání obviněného, tj. musí s ním být v příčinné souvislosti, která je jedním ze základních předpokladů jeho trestní odpovědnosti. Příčinný vztah spojující jednání s následkem tak představuje nezbytný obligatorní znak tzv. objektivní stránky trestného činu. Samotná příčinná souvislost mezi protiprávním jednáním pachatele a způsobeným relevantním trestněprávním následkem (účinkem) ovšem zakládá trestní odpovědnost pachatele jen za předpokladu, je-li vývoj příčinné souvislosti alespoň v hrubých rysech zahrnut jeho zaviněním (srov. např. rozhodnutí č. 43/1963, č. 20/1981 a č. 21/1981 Sb. rozh. tr.). Příčinná souvislost mezi jednáním pachatele a následkem se nepřerušuje, jestliže k jednání pachatele přistupuje další skutečnost, jež spolupůsobí při vzniku následku, avšak jednání pachatele zůstává skutečností, bez níž by ke vzniku následku nebylo došlo. K přerušení příčinné souvislosti by došlo jedině tehdy, pokud by nová okolnost působila jako výlučná a samostatná příčina, která by způsobila následek bez ohledu na jednání pachatele.
24 . Z tzv. právní věty rozsudku soudu prvního stupně vyplývá, že soud měl předmětnou právní kvalifikaci jednání za naplněnou v té variantě, že obviněný jiného násilím donutil k pohlavnímu styku, takový čin spáchal pohlavním stykem provedeným způsobem srovnatelným se souloží a takovým činem způsobil těžkou újmu na zdraví. Tento právní závěr akceptuje i dovolací soud.
25 . Ze skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně pod bodem I. 2., popisujících jednání obviněného, jímž vygradovalo jeho zlé, hrubé a ponižující chování vůči poškozené, se podává, že obviněný ve sprchovém koutu koupelny domu po předchozí hádce svlékl poškozené přes její výslovný nesouhlas kalhoty a kalhotky, poté na ni pustil horkou vodu, umyl jí přirození a čelem ji přimáčkl ke zdi sprchového koutu, zezadu se pak násilně pokusil vniknout svým penisem do jejího konečníku, pro aktivní odpor poškozené se mu to nepodařilo, načež demontoval sprchovou hlavici z vodovodní hadice a konec hadice strčil násilím poškozené do konečníku, poté do ní na krátkou dobu pustil vodu, přitom stále poškozené vulgárně nadával, že si to zaslouží, že ho bude poslouchat, pak odešel, čehož poškozená využila a v koupelně se zamkla z obavy o svůj život a zdraví, na to obviněný v návalu vzteku rozbil za pomoci plynové pistole a koštěte, skleněnou výplň dveří a vnikl vytvořeným otvorem ve dveřích do koupelny za poškozenou, se kterou začal smýkat po zemi, kde bylo rozbité sklo, mlátil ji a tahal za vlasy, pak odemkl dveře koupelny, šel si do vedlejšího pokoje pro nůžky a ostříhal jí dlouhé vlasy na ježka a následně v obývacím pokoji doholil žiletkou, čímž s ohledem na závěry znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, poškozené způsobil posttraumatickou stresovou poruchu projevující se epizodami úzkosti, znovuprožívání traumatu, emoční a afektivní labilitou, depresivní náladou, opakovanými pocity ochromení, straněním se lidí, strachem vycházet ven, vyhýbáním se činnostem a situacím připomínajícím trauma, stavy podrážděnosti, zvýšenou úlekovou reaktivitou a potížemi se spánkem, s omezením na obvyklém způsobu života od 11. 10. 2018 minimálně do dne vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně.
26 . Na základě shora uvedeného nutno konstatovat, že soud prvního stupně nepochybil, kvalifikoval-li jednání obviněného jako zločin znásilnění podle §185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Poškozená obviněnému dala zcela jasně najevo, že anální pohlavní styk s ním mít nechce, a také pro její aktivní odpor se mu to nepodařilo, přesto obviněný poškozené násilím strčil sprchovou hadici do konečníku, čímž byly naplněny znaky jiného pohlavního styku provedeného způsobem srovnatelným se souloží. Pro účely kvalifikace jednání obviněného není v daném případě podstatné, zda tak učinil s cílem ukojení sexuálního nutkání poškozené, sebe samého (k čemuž se přiklonil soud prvního stupně – bod 102., str. 20 rozsudku) či s cílem potrestat poškozenou za to, že se ubránila obviněnému při jeho snaze vniknout do jejího konečníku svým penisem. Z hlediska právní kvalifikace je podstatné, že se násilím na poškozené dopustil pohlavního styku, jenž byl proveden způsobem srovnatelným se souloží.
27. V návaznosti na uvedené jednání obviněného se podle závěrů soudu prvního stupně, opírajících se o závěry a výpověď znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, MUDr. Michala Pořického, u poškozené rozvinula posttraumatická stresová porucha trvající ode dne 11. 10. 2018 nejméně do 10. 12. 2019, tedy do dne vyhlášení rozsudku nalézacího soudu, tj. dobu více než jednoho roku, a evidentně naplňující znaky těžké újmy na zdraví ve smyslu §122 odst. 2 písm. i) tr. zákoníku. Ostatně obviněný ani způsobení těžké újmy na zdraví poškozené v podobě způsobení posttraumatické stresové poruchy nezpochybňoval, namítal však, že tato porucha se nemusela nutně rozvinout právě v návaznosti na jeho jednání ze dne 11. 10. 2018. V této souvislosti lze připomenout, že znalkyně doc. PhDr. Ludmila Čírtková, CSc., připustila, že se posttraumatická stresová porucha u poškozené mohla rozvinout i v souvislosti s jinou událostí než tou, která byla kvalifikována jako zločin znásilnění. Znalec z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, MUDr. Michal Pořický ale uzavřel a vysvětlil, že tato porucha se u poškozené rozvinula jednoznačně v návaznosti na sexuální násilí ze strany obviněného spáchaného dne 11. 10. 2018 (viz doplnění znaleckého posudku na č. l. 247 až 270, konkrétně odpověď na zadanou otázku na č. l. 269). Uvedl, že porucha vznikala od uvedeného dne jako opožděná a protrahovaná odpověď na stresovou událost, která měla výjimečně nebezpečný charakter a silnou intenzitu, poškozená se v jejím důsledku bála o zdraví a život, načež znalec také zevrubně popisoval charakteristické znaky poruchy, která poškozenou dlouhodobě a výrazně omezuje v běžných denních aktivitách. Podle znalce posttraumatická stresová porucha byla vyvolána znásilněním a vyhrožováním fyzickou likvidací, když nejdříve došlo k rozvoji akutní stresové reakce, která vygradovala vlivem znásilnění v posttraumatickou stresovou poruchu. Znalecké posudky, jakož i výpovědi znalců jsou důkazy, které soudy hodnotí podle §2 odst. 6 tr. ř. stejně jako jakékoliv jiné ve věci provedené důkazy, nepřebírá proto závěry znalců bez jejich dalšího hodnocení. Z toho důvodu je možné, aby soud vyhodnotil, ke kterému závěru se spíše přikloní v situaci, kdy jeden ze znalců určitý závěr považuje za jednoznačný a druhý znalec jej považuje za možný. Závěry znalců navíc nestály proti sobě, ale doplňovaly se, proto se o skutečný rozpor v odborném názoru nejednalo.
28. Podle závěrů soudu prvního stupně byla tedy posttraumatická stresová porucha způsobena jednáním obviněného ze dne 11. 10. 2018, které spočívalo v donucení poškozené k análnímu pohlavnímu styku (pohlavnímu styku provedenému způsobem srovnatelným se souloží) za použití násilí. Nelze vyloučit, že na vzniku posttraumatické stresové poruchy se u poškozené spolupodílely i další skutečnosti, a to již předchozí fyzické a psychické násilí, jehož se vůči ní obviněný dopouštěl, které vedlo právě k rozvoji úzkostně depresivní poruchy, která se projevovala emoční a afektivní labilitou a interminentní úzkostí. Jako zásadní okolnost, která vznik posttraumatické stresové poruchy u poškozené vyvolala, ale soud prvního stupně označil právě její znásilnění. Pochybnosti obviněného, zda posttraumatická stresová porucha vznikla v souvislosti s jednáním kvalifikovaným jako zločin znásilnění nebo v souvislosti s jeho jednáním kvalifikovaným jako zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí, jsou poněkud mimoběžné. V daných souvislostech nelze než přisvědčit závěru odvolacího soudu, že zlé nakládání s poškozenou, jemuž byla vystavena v průběhu společného soužití s obviněným, atakem v koupelně jen eskalovalo. Jím způsobená těžká újma na zdraví v odvolacím řízení nebyla a ani nemohla být zvažována jako zvlášť přitěžující okolnost i u zločinu týrání osoby žijící ve společném obydlí podle §199 tr. zákoníku, neboť tomu bránilo uplatnění zásady zákazu reformace in peius .
29. Další námitky dovolatele směřovaly proti kvalifikaci jeho jednání pod bodem I. výroku rozsudku soudu prvního stupně též jako zločinu týrání osoby žijící ve společném obydlí podle §199 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku, a to pro absenci znaků dlouhodobosti a společného obydlí. Závažnost a škodlivost tohoto zločinu obviněný zlehčoval i tvrzením, že hádky a fyzické konflikty mezi ním a poškozenou byly oboustranné.
30. Zločinu týrání osoby žijící ve společném obydlí podle §199 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí, kdo týrá osobu blízkou nebo jinou osobu žijící s ním ve společném obydlí. Podle odstavce 2 písm. d) citovaného ustanovení se pachatel uvedeného zločinu dopustí, páchá-li takový čin po delší dobu.
31. Týráním se rozumí zlé nakládání s osobou blízkou nebo jinou osobou žijící s pachatelem ve společném obydlí vyznačující se větším stupněm hrubosti a bezcitnosti a určitou trvalostí, které tato osoba pociťuje jako těžké příkoří (viz např. rozhodnutí pod č. 20/2006 Sb. rozh. tr.). K trestní odpovědnosti pachatele za tento zločin se vyžaduje, aby mezi ním a těmito osobami vznikla vzájemná závislost tvořená vazbami jednoho na druhého a je u nich ztížena možnost společné obydlí opustit, a tak se z vlivu druhého vymanit. Předmětem útoku je proto nejen osoba blízká, ale i jiná osoba, která takové postavení nemá, ale žije s pachatelem společně. Na důvodu spolužití v takovém společném domě nebo bytě tedy nezáleží, ale jde o faktický stav společného soužití (srov. rozhodnutí pod č. 20/1984 Sb. rozh. tr.). Formy a způsoby týrání mohou mít různou povahu a mohou se odehrávat nejen na osobě týrané, ale lze za ně považovat i různé způsoby psychického působení, např. poškozování zařízení bytu v úmyslu nikoli pouze věc zničit, nýbrž tím ublížit osobě spolužijící, tropení schválností apod. (viz též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2008, sp. zn. 8 Tdo 1197/2008).
32. Trvalost pachatelova jednání ve smyslu §199 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku je třeba posuzovat v závislosti na intenzitě zlého nakládání. Nevyžaduje se, aby šlo o jednání soustavné, ani se nevyžaduje, aby u svěřené osoby vznikly následky na zdraví, ale musí jít o jednání, které týraná osoba pro jeho hrubost a bezohlednost nebo bolestivost pociťuje jako těžké příkoří. Pro posouzení otázky, zda pachatel pokračoval v páchání uvedeného trestného činu po delší dobu, je určující nejen celková doba týrání, ale přihlédnout je třeba též ke konkrétnímu způsobu provedení činu, intenzitě týrání, jeho četnosti apod. V souvislosti s tím je třeba zdůraznit, že čím méně intenzivní bude týrání, tím delší dobu bude muset takové zlé nakládání trvat, aby se mohlo jednat o naplnění této okolnosti podmiňující vyšší trestní sazby, a naopak. Vzhledem k tomu, že již vlastní týrání je zlé nakládání, které se vyznačuje určitým trváním, v závislosti na konkrétních okolnostech není vyloučeno, aby i doba několika měsíců naplnila tento zákonný znak (srov. č. 11/1984 Sb. rozh. tr., a rozhodnutí pod č. 58/2008 Sb. rozh. tr.).
33. Posoudí-li se ve světle těchto kritérií jednání, jehož se obviněný vůči poškozené dopouštěl, je třeba přisvědčit soudům obou stupňů, že ho lze považovat za chování, které uvedená hlediska naplňuje, protože se jednalo jak o fyzické zlé nakládání, tak i o psychické útrapy. Je v něm obsažena i potřebná míra intenzity, jakož i dlouhodobost, když uvedený stav trval téměř rok a půl, obviněný se na poškozené dopouštěl 1x za měsíc či 1x za dva měsíce fyzického a psychického zlého nakládání, pravidelně kontroloval její pohyb, kontroloval jí mobilní telefon a izoloval ji od přátel a tento stav vyvrcholil mimořádně hrubým a ponižujícím jednáním obviněného, po kterém poškozená byla nucena společnou domácnost opustit.
34. Ze skutkových zjištění, jak byly soudy v přezkoumávané věci učiněny, je patrný zcela typický vztah obviněného a poškozené jako partnerů, kde poškozená byla obětí týrání ve smyslu §199 odst. 1 tr. zákoníku. Je nutno poznamenat, že oboustrannost konfliktů mezi obviněným a poškozenou byla provedeným dokazováním vyloučena. Nelze popřít, že k jistým konfliktům mohlo docházet i ze strany poškozené, ale nejen s ohledem na provedené důkazy, především svědecké výpovědi, ale i s ohledem na fyzickou konstituci poškozené lze uzavřít, že tato nebyla schopna obviněného napadat v takové míře, jako se toho dopouštěl on. Z ojedinělého případu, kdy obviněnému skočila poškozená na záda poté, co jí dal facku, pak nelze vyvozovat oboustrannost jejich fyzických konfliktů. Týrání obviněného navíc nespočívalo pouze ve fyzickém napadání, ale rovněž v pravidelné kontrole jejího pohybu a kontaktů, prohlížení mobilního telefonu, zákazu socializace se, polévání vodou, ostříhání vlasů za účelem ponížení a snížení ega, apod. Ze strany poškozené stejné chování vůči obviněnému zjištěno nebylo, naopak je evidentní, že poškozená byla vůči obviněnému ve slabším postavení, kdy obviněný byl v postavení agresora a poškozená v postavení oběti. Skutečnost, že poškozená požívala marihuanu, nic nemění na tom, že byla po celou dobu tohoto vztahu fyzicky týrána a ponižována způsobem popsaným ve výroku pod bodem I. Právě to, že fyzické ubližování a psychické útrapy, které jí soužití s obviněným přinášelo, nedokázala snášet, vedlo k tomu, že společnou domácnost opakovaně opouštěla. Uvedený způsob soužití, tedy útěky od obviněného a následné návraty do společného bydliště, nevylučují naplnění pojmu společného obydlí, které vyjadřuje, že osoby společně obydlí sdílejí ve smyslu spolužití, čímž je u nich dána specifická forma vzájemné závislosti založená na zvláštním vztahu vyplývajícím ze společného soužití. Naplnění pojmu společného bydlení nebrání, že jedna z osob z bydliště odchází za různými záležitostmi nebo společné bydliště z důvodů tíživých okolností krátkodobě opustí, jestliže se do něj opět zakrátko vrací a právě pro zmiňovaný vzájemný vztah spočívající v jisté závislosti ve společném soužití a bydlení pokračuje (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2018, sp. zn. 8 Tdo 535/2018). Na existenci „společného obydlí“ rovněž nemá vliv ani skutečnost, že se poškozená s obviněným často stěhovali, když na těchto dalších místech spolu následně žili jako partneři v určité specifické vzájemné závislosti. V přezkoumávané věci poškozená natrvalo společné obydlí tím, že např. odešla k sestře, kamarádkám či svým rodičům, fakticky neopustila, protože se z něj neodstěhovala tak, že by ukončila společné soužití s obviněným. Teprve po 11. 10. 2018 ukončila jejich společné soužití, natrvalo se odstěhovala a s obviněným již ve společné obydlí nežila (srov. rozhodnutí pod č. 56/2009 Sb. rozh. tr.).
35. Ze všech těchto prokázaných okolností je patrné, že obviněný se vůči poškozené dopouštěl zlého a ponižujícího nakládání, vykazujícího všechny markanty týrání, po delší dobu, a tudíž zákonný znak uvedený v §199 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku oba soudy nižšího stupně dovodily správně. Správně bylo proto jeho jednání právně posouzeno i jako zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí podle §199 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku. Další námitky proti správnosti právního posouzení jednání, jímž byl uznán vinným, obviněný neuplatnil, a proto se touto otázkou dovolací soud nezabýval (a ani nemohl zabývat).
36. Nejvyšší soud uzavírá, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné, a proto je podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Učinil tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. 9. 2020
JUDr. Věra Kůrková
předsedkyně senátu