ECLI:CZ:NS:2021:11.TDO.1232.2020.1
sp. zn. 11 Tdo 1232/2020-285
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 10. 6. 2021 o dovolání nejvyššího státního zástupce podaném v neprospěch obviněného J. N. , narozeného dne XY v XY, bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Oráčov, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 27. 3. 2019, č. j. 12 To 75/2019-203, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 2 T 144/2018, takto:
I. Z podnětu dovolání nejvyššího státního zástupce se podle §265k odst. 1, 2 tr. řádu, za podmínky uvedené v §265p odst. 1 tr. řádu, zrušuje rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 27. 3. 2019, č. j. 12 To 75/2019-203.
II. Podle §265k odst. 2 tr. řádu se zrušují také všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
III. Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Praze přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Kladně (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 17. 1. 2019, č. j. 2 T 144/2018-177, byl obviněný J. N. mladší uznán vinným ze spáchání přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se dopustil jako organizátor ve smyslu §24 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, a přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. g) tr. zákoníku. Týmž rozsudkem soud prvního stupně zároveň uznal vinným i spoluobviněného J. N. staršího, a to přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. g) tr. zákoníku. Uvedených trestných činů se spoluobvinění dle skutkových zjištění soudu prvního stupně dopustili následovně:
v přesně nezjištěné době, nejméně od 9. 2. 2018 obžalovaný J. N., narozený XY, který vykonával trest odnětí svobody ve Věznici XY, okres XY, prostřednictvím telefonního systému BVfon požádal svého otce, obžalovaného J. N., narozeného XY, aby pro něho opatřil drogy, zabalil je do tvaru válečku a pronesl při návštěvě do věznice, obžalovaný J. N., narozený XY, jeho žádosti vyhověl, z nezjištěného zdroje opatřil minimálně jednu dávku sušeného konopí o hmotnosti 1,16 g, kterou zabalil do tvaru válečku, obalil plastovou fólií a dne 11. 2. 2018 pronesl na návštěvu svého syna do věznice XY, kde byla v průběhu návštěvy v době mezi 14.20 hodin a 14.30 hodin zásilka zajištěna, přičemž bylo zjištěno, že konopí zabalené ve válečku, obsahovalo látku delta-9-THC, která je uvedena v seznamu psychotropních látek v příloze č. 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb. o seznamech návykových látek, vydaného na základě zmocnění zák. č. 167/1998 Sb.
2. Za shora označené sbíhající se trestné činy soud prvního stupně uložil obviněnému J. N. ml. podle §283 odst. 1 tr. zákoníku, za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku, úhrnný trest odnětí svobody v trvání 24 (dvaceti čtyř) měsíců, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Spoluobviněnému J. N. st. pak uložil podle §283 odst. 1 tr. zákoníku, za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku, úhrnný trest odnětí svobody v trvání 18 (osmnácti) měsíců, jehož výkon podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil za současného stanovení zkušební doby v trvání 24 (dvaceti čtyř) měsíců. Podle §82 odst. 2 tr. zákoníku, ve spojení s §48 odst. 4 písm. h) tr. zákoníku, dále soud prvního stupně tomuto obviněnému uložil přiměřené omezení zdržet se po zkušební dobu podmíněného odsouzení jakéhokoli nakládání s návykovými látkami, zejména jejich opatření, přechovávání a nabídnutí jinému.
Proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný J. N. ml. odvolání, na jehož podkladě Krajský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozhodl v záhlaví označeným rozsudkem tak, že podle §258 odst. 1 písm. d) tr. řádu zrušil napadený rozsudek ohledně daného obviněného v celém rozsahu a nově jej uznal vinným toliko ze spáchání přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. g) tr. zákoníku (přičemž popis skutku uvedený v odsuzujícím rozsudku odvolacího soudu nedoznal – oproti popisu skutku uvedenému výše – žádných změn). Za uvedený trestný čin odvolací soud obviněnému uložil podle §337 odst. 1 tr. zákoníku a podle §67 odst. 2 písm. b), odst. 3 a §68 odst. 1 tr. zákoníku peněžitý trest ve výměře 50 (padesáti) denních sazeb při stanovení jedné denní sazby ve výši 200 (dvou set) korun českých, tj. celkem 10 000 Kč. Pro případ jeho nevykonání ve stanovené lhůtě pak soud prvního stupně podle §69 odst. 1 tr. zákoníku obviněnému stanovil náhradní trest odnětí svobody ve výměře 2 (dvou) měsíců.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti v záhlaví označenému rozsudku odvolacího soudu podává nyní nejvyšší státní zástupce (a to v neprospěch obviněného J. N. ml. podle §265f odst. 1 in fine tr. řádu) dovolání. Nejvyšší státní zástupce přitom svůj mimořádný opravný prostředek podává do té části výroku rozsudku odvolacího soudu, jíž bylo nově rozhodnuto o vině obviněného a byl mu uložen trest, přičemž tak činí z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, když je přesvědčen, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.
5. Nejvyšší státní zástupce uvádí, že změnu právního posouzení, spočívající v nepoužití právní kvalifikace jednání obviněného jako organizátorství přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §24 odst. 1 písm. a) ve spojení s §283 odst. 1 tr. zákoníku, odvolací soud učinil, aniž by zpochybnil skutková zjištění, na jejichž podkladě soud prvního stupně užil tuto právní kvalifikaci. Naopak, ke kvalitě skutkových zjištění odvolací soud výslovně uvedl, že soud prvního stupně provedl dokazování v rozsahu nezbytném pro své rozhodnutí a provedené důkazy pečlivě a důsledně hodnotil v souladu s §2 odst. 6 tr. řádu. Nijak tedy nezpochybnil, že jednání obviněného J. N. st. bylo iniciováno J. N. ml., když ve vztahu k právní kvalifikaci podle §337 odst. 1 písm. g) tr. zákoníku (mimo jiné) uvedl, že obviněný J. N. ml. zaslání zakázané látky do věznice sám požadoval, a že takovéto jednání bylo v zásadním rozporu s předpisy upravujícími výkon trestu odnětí svobody a s účelem trestu. V této souvislosti navíc odvolací soud připustil, že z obsahu komunikace mezi obviněnými vyplývá, že k dodávkám zakázaných látek mohlo docházet opakovaně.
6. Současně však odvolací soud podle nejvyššího státního zástupce dovodil, že není namístě použití shora uvedené právní kvalifikace. V této souvislosti konstatoval, že jednání obviněného J. N. ml. nebylo nijak sofistikované, když „prostě požadoval dodání předmětné látky do věznice“ . Nejednalo se však o konkrétní pokyny, když nebyl konkrétně dohodnut způsob dodání zakázané látky a způsob jejího opatření. Odvolací soud sice připustil, že v úvahu přichází kvalifikace skutku jako návodu podle §24 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku k trestnému činu podle §283 odst. 1 tr. zákoníku. I tuto právní kvalifikaci však odmítl.
7. Argumentace odvolacího soudu je podle nejvyššího státního zástupce v této části poněkud nejasná a rozporná. Odvolací soud poukázal na velmi malé množství zakázané látky (balíček s látkou obsahující látku delta-9-THC o hmotnosti 1,16 g), které ve smyslu stávající judikatury (viz stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 3. 2013, sp. zn. Tpjn 301/2013) nepředstavuje množství větší než malé. Dále odvolací soud konstatoval, že je sice zřejmé, že obviněný mohl v obviněném J. N. st. vzbudit rozhodnutí dodat mu předmětnou látku, v pochybnostech je však třeba vycházet z toho, že uvedenou látku obviněný J. N. ml. požadoval výlučně pro sebe. Jednalo se o velmi malé množství látky, jehož držení není nijak postihováno, resp. mohlo by se jednat, pokud by obviněný ještě byl ve výkonu trestu odnětí svobody, toliko o kázeňský přestupek. Podle odvolacího soudu proto „především nelze hovořit o tom, že by za těchto okolností mohl být obžalovaný návodcem přečinu, jehož se objektivně dopustil jeho otec, resp. že by v jiném vzbudil rozhodnutí spáchat trestný čin spočívající v tom, že neoprávněně jinému opatřil omamnou a psychotropní látku“ . V pochybnostech tak podle odvolacího soudu prokázané jednání nemůže vykazovat znaky účastenství na přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §24 odst. 1 písm. b) ve spojení s §283 odst. 1 tr. zákoníku, ale obviněný J. N. ml. může být uznán vinným toliko přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. g) tr. zákoníku. S uvedenými závěry odvolacího soudu ohledně právní kvalifikace skutku nejvyšší státní zástupce nesouhlasí.
8. Nejvyšší státní zástupce připomíná jednak skutkovou podstatu přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku a dále podstatu institutu účastenství ve formě organizátorství podle §24 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a ve formě návodu podle §24 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku.
9. Podle nejvyššího státního zástupce lze připustit, že jednání obviněného J. N. ml. v podobě vymezené v tzv. skutkové větě beze zbytku nenaplňovalo znaky organizátorství ve smyslu §24 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Zcela jiná je ale podle nejvyššího státního zástupce situace ve vztahu k výše vzpomenutému návodu ve smyslu §24 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku.
10. Odvolací soud totiž fakticky nezpochybnil, že rozhodnutí opatřit nedovolenou látku a dopravit ji do objektu Věznice XY v obviněném J. N. st. vzbudil obviněný J. N. ml. Beze změny totiž ponechal skutkovou větu z výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, podle které obviněný J. N. ml. „... prostřednictvím telefonního systému BVfon požádal svého otce, obžalovaného J. N., nar. XY, aby pro něho opatřil drogy …“, a obviněný J. N. st. „... jeho žádosti vyhověl, z nezjištěného zdroje opatřil minimálně jednu dávku sušeného konopí o hmotnosti 1,16 g, kterou zabalil do tvaru válečku, obalil plastovou fólií a dne 11. 2. 2018 pronesl na návštěvu svého syna do věznice XY …“. Nejvyšší státní zástupce zdůrazňuje, že skutečnost, že jednání obviněného J. N. st. bylo iniciováno J. N. ml., odvolací soud opakovaně připustil i v odůvodnění svého rozhodnutí. Obviněný J. N. ml. tedy v obviněném J. N. st. – řečeno zákonnými pojmy – vzbudil rozhodnutí, aby jinému opatřil omamnou a psychotropní látku.
11. Z hlediska zákonných znaků účastenství na přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §24 odst. 1 písm. b), §283 odst. 1 tr. zákoníku je podle nejvyššího státního zástupce irelevantní množství zakázané látky, jakož i otázka, zda byla určena pro J. N. ml. jakožto konzumenta nebo zda obviněný zamýšlel drogu ve věznici dále distribuovat. K tomu lze jen podotknout, že další distribuce zakázané látky je vzhledem k jejímu množství sice méně pravděpodobná, nicméně obsah zjištěné telefonické komunikace mezi obviněnými J. N. ml. a J. N. st. takovémuto určení zakázané látky nasvědčuje. Z hlediska právního posouzení však je podstatné, že J. N. st. vždy zamýšlel drogu předat další osobě, tj. J. N. ml. Z tohoto důvodu jsou pak irelevantní i úvahy odvolacího soudu o množství zakázané látky. Dispozice se zakázanou látkou v množství menším než malém je beztrestná pouze v případech, kdy konzument tuto látku přechovává pro vlastní potřebu (srov. trestný čin přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle §284 odst. 1, 2 tr. zákoníku). Jestliže však konzument drogy jiného navede, aby mu zakázanou látku opatřil, tj. aby spáchal přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku, je množství nedovolené látky irelevantní jak pro trestní odpovědnost hlavního pachatele, tak i pro trestní odpovědnost konzumenta nedovolené látky jako návodce. V tomto případě se tak podle nejvyššího státního zástupce uplatní §21 odst. 2 tr. zákoníku, podle kterého se na trestní odpovědnost a trestnost účastníka užije ustanovení o trestní odpovědnosti a trestnosti pachatele, jestliže trestní zákon nestanoví něco jiného. Žádnou odchylnou úpravu odpovědnosti účastníka na přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy §283 odst. 1 tr. zákoníku pak tento zákon neobsahuje.
12. Na okraj nejvyšší státní zástupce poukazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 3. 2018, sp. zn. 11 Tdo 1537/2017, kde tento právní posouzení obdobného jednání spočívajícího v objednání drogy do prostředí věznice jakožto návodu k přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §24 odst. 1 písm. b), §283 odst. 1 tr. zákoníku akceptoval (viz bod 24. označeného usnesení).
13. Nejvyšší státní zástupce proto uzavírá, že shora uvedené jednání obviněného J. N. ml. vykazovalo mimo znaků přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. g) tr. zákoníku též všechny znaky účastenství ve formě návodu k přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §24 odst. 1 písm. b), §283 odst. 1 tr. zákoníku. Pokud odvolací soud posledně uvedenou právní kvalifikaci nepoužil, skutek obviněného nesprávně právně posoudil, čímž své rozhodnutí zatížil vadou ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
14. S ohledem na popsané skutečnosti proto nejvyšší státní zástupce navrhuje, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. řádu, za podmínky uvedené v §265p odst. 1 tr. řádu, zrušil v záhlaví označený rozsudek odvolacího soudu a zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle §265l odst. 1 tr. řádu přikázal odvolacímu soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
15. Vyjádření nejvyššího státního zástupce následně Nejvyšší soud zaslal obviněnému k jeho případné replice. Tu však do dnešního dne neobdržel.
III.
Přípustnost dovolání
16. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda bylo podáno v souladu s §265a odst. 1, 2 tr. řádu, v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s §265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou ve smyslu §265d odst. 1 písm. a) tr. řádu. Současně Nejvyšší soud posoudil, zda dovolání splňuje i obligatorní obsahové náležitosti tohoto mimořádného opravného prostředku upravené v §265f tr. řádu. Nejvyšší soud konstatuje, že dovolání nejvyššího státního zástupce bylo podáno řádně a včas.
17. Protože platí, že dovolání lze podat jen z některého z důvodů taxativně vymezených v §265b tr. řádu, musel dále Nejvyšší soud posoudit, zda nejvyšším státním zástupcem uplatněnou argumentaci lze podřadit pod některý z dovolacích důvodů, jejichž existence je – mimo jiné – podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. řádu).
18. Nejvyšší státní zástupce uplatňuje v nyní podaném dovolání dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu .
19. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je naplněn tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat buď nesprávnost právního posouzení skutku, tj. mylnou právní kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, anebo vadnost jiného hmotněprávního posouzení. Z toho vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být samotné nesprávné skutkové zjištění, a to přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotněprávní posouzení vždy navazují na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená v jeho odůvodnění.
20. V rámci dovolání podaného z důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je tak možné na skutkový stav poukázat pouze z hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, případně doplněných nebo pozměněných odvolacím soudem. V návaznosti na tento skutkový stav pak zvažuje hmotněprávní posouzení, přičemž samotné skutkové zjištění učiněné v napadených rozhodnutích nemůže Nejvyšší soud změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. To vyplývá také z toho, že Nejvyšší soud v řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku, který je zákonem určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. řádu, není a ani nemůže být další (třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je z hlediska uspořádání zejména hlavního líčení soudem zákonem určeným a také nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci ve smyslu §2 odst. 5 tr. řádu, popř. do pozice soudu projednávajícího řádný opravný prostředek, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem (srov. §147 až §150 a §254 až §263 tr. řádu, a taktéž přiměřeně např. usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 4. 2003, sp. zn. I. ÚS 412/02, ze dne 24. 4. 2003, sp. zn. III. ÚS 732/02, ze dne 30. 10. 2003, sp. zn. III. ÚS 282/03, ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02, či ze dne 22. 7. 2008, sp. zn. IV. ÚS 60/06). V této souvislosti je třeba zmínit, že je právem i povinností nalézacího soudu hodnotit důkazy v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. řádu, přičemž tento postup ve smyslu §254 tr. řádu přezkoumává odvolací soud (viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne 17. 5. 2000, sp. zn. II. ÚS 215/99, ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, nebo ze dne 30. 11. 1995, sp. zn. III. ÚS 166/95, anebo usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 1. 2004, sp. zn. III. ÚS 376/03).
IV.
Důvodnost dovolání
21. Poté, co se Nejvyšší soud podrobně seznámil s obsahem napadeného rozsudku odvolacího soudu, jakož i spisového materiálu, konstatuje, že nejvyšším státním zástupcem vznesené dovolací námitky odpovídají jím deklarovanému zákonnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. To proto, neboť námitky nejvyššího státního zástupce vycházejí striktně z nesouhlasu s hodnotícími úvahami odvolacího soudu co do právní kvalifikace skutku uvedeného ve skutkové větě rozsudku odvolacího soudu (výhrady státního zástupce naopak nesměřují do oblasti hodnocení důkazů v tom smyslu, že by nabízely vlastní verzi skutkového stavu odlišnou od toho, jak byl zjištěn v hlavním líčení soudem prvního stupně, popř. za splnění zákonných podmínek korigován ve veřejném zasedání soudem odvolacím). Současně platí, že Nejvyšší soud shledal výše předestřené námitky nejvyššího státního zástupce jako zcela důvodné.
22. Ze shora rekapitulovaného obsahu dovolání nejvyššího státního zástupce je zjevné, že jeho podstatou je nesouhlas s právním posouzením skutku odvolacím soudem, který – na rozdíl od soudu prvního stupně – jednání obviněného popsané výše právně kvalifikoval toliko jako přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. g) tr. zákoníku, ve znění do 31. 5. 2020, nikoliv také jako účastenství na přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy ve smyslu §24 odst. 1 písm. a), popř. písm. b) tr. zákoníku ve spojení s §283 odst. 1 tr. zákoníku. Podle Nejvyššího soudu je třeba dát nejvyššímu státnímu zástupci v tomto směru zcela za pravdu, a to z následujících důvodů.
23. Předně je třeba říci, že přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo neoprávněně vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabídne, zprostředkuje, prodá nebo jinak jinému opatří nebo pro jiného přechovává omamnou nebo psychotropní látku, přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku, prekursor nebo jed. Za takový trestný čin je pak pachatel ohrožen trestem odnětí svobody na jeden rok až pět let nebo peněžitým trestem.
24. Podle §111 tr. zákoníku dále platí, že trestným činem se rozumí jen čin soudně trestný, a pokud z jednotlivého ustanovení trestního zákona nevyplývá něco jiného, též příprava k trestnému činu, pokus trestného činu, organizátorství, návod a pomoc.
25. Z §113 tr. zákoníku se dále podává, že pachatelem se rozumí, nevyplývá-li z jednotlivého ustanovení trestního zákona něco jiného, i spolupachatel a účastník.
26. Konečně podle §24 odst. 1 tr. zákoníku platí, že účastníkem na dokonaném trestném činu nebo jeho pokusu je, kdo úmyslně a) spáchání trestného činu zosnoval nebo řídil (organizátor), b) vzbudil v jiném rozhodnutí spáchat trestný čin (návodce), nebo c) umožnil nebo usnadnil jinému spáchání trestného činu, zejména opatřením prostředků, odstraněním překážek, vylákáním poškozeného na místo činu, hlídáním při činu, radou, utvrzováním v předsevzetí nebo slibem přispět po trestném činu (pomocník).
27. Ze skutkové věty rozsudku odvolacího soudu se podává, že obviněný, který v rozhodné době vykonával trest odnětí svobody, prostřednictvím telefonního systému BVfon požádal spoluobviněného (svého otce), aby pro něho opatřil „drogy“, zabalil je do tvaru válečku a pronesl při návštěvě obviněného do Věznice XY, což se také stalo, neboť spoluobviněný z nezjištěného zdroje opatřil minimálně jednu dávku sušeného konopí o hmotnosti 1,16 g, kterou zabalil do tvaru válečku, obalil plastovou fólií a dne 11. 2. 2018 pronesl na návštěvu svého syna do Věznice XY, kde byla tato zásilka zajištěna, přičemž bylo zjištěno, že konopí zabalené ve válečku, obsahovalo psychotropní látku delta-9-THC. Uvedená skutková zjištění soudu prvního stupně přitom v rámci odvolacího řízení – jak správně podotkl i nejvyšší státní zástupce – nedoznala žádných změn, když odvolací soud hodnotící úvahy soudu prvního stupně v této části plně akceptoval (srov. bod 3. rozsudku odvolacího soudu).
28. Odvolací soud přitom svůj závěr o vyloučení právní kvalifikace jednání obviněného jako účastenství na přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §24 odst. 1 písm. a) či písm. b) tr. zákoníku ve spojení s §283 odst. 1 tr. zákoníku podpořil argumentací, že je sice možno dovodit existenci dohody o dodání výše popsané látky k rukám obviněného J. N. ml., avšak nebylo možné učinit jednoznačný závěr stran toho, pro koho byla daná látka určena. Současně odvolací soud dodal, že množství dané látky (1,16 g sušeného konopí obsahujícího psychotropní látku delta-9-THC) nelze považovat za množství větší než malé ve smyslu stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 3. 2014, sp. zn. Tpjn 301/2013, uveřejněného pod č. 15/2014 Sb. rozh. tr. Závěrem své hodnotící úvahy pak odvolací soud uzavřel, že obviněný sice ve svém otci vzbudil rozhodnutí dodat mu předmětnou látku, nicméně v pochybnostech je třeba vyjít z toho, že ji požadoval sám pro sebe, nikoliv pro jiného a nadto šlo o množství, jehož držení není nijak postihováno, resp. může jít pouze o kázeňský přestupek.
29. S výše uvedenými závěry odvolacího soudu se lze ztotožnit pouze v té části, kdy tento odmítl právní posouzení jednání obviněného jakožto organizátorství ve smyslu §24 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a naopak připustil jeho právní kvalifikaci jako návodu ve smyslu §24 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku. Platí totiž, že jestliže – podle skutkové věty výroku o vině rozsudku odvolacího soudu – obviněný svého otce požádal, aby pro něj opatřil drogu, tuto zabalil a pronesl ji do Věznice XY, tak v takovém jednání nelze spatřovat naplnění znaků „spáchání trestného činu zosnoval“, popř. „spáchání trestného činu řídil“ ve smyslu §24 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, nýbrž naplnění znaku „vzbudil v jiném přesvědčení spáchat trestný čin“. To proto, neboť pro organizátorství platí – co se znaků zosnování a řízení trestného činu týče – že první z nich naplňuje činnost spočívající nejen v iniciování dohody o spáchání trestného činu, ale i ve vymýšlení a vypracování plánu jeho spáchání, vyhledávání osob, které by se na něm podílely, zajišťování jejich vzájemného styku, rozdělování úkolů jednotlivým osobám před spácháním trestné činnosti, zabezpečování utajené trestné činnosti i utajení jednotlivých osob podílejících se na trestné činnosti, zajišťování odbytu věcí získaných trestnou činností předem či v průběhu trestné činnosti apod. Pokud jde o řízení trestného činu tak za něj je třeba považovat úkony spočívající v usměrňování všech osob na trestné činnosti se podílejících, vydávání konkrétních pokynů těmto osobám a vyžadování jejich splnění apod. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2017, sp. zn. 11 Tdo 267/2017).
30. Protože v jednání obviněného J. N. ml., tak jak je popsáno ve skutkové větě výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, nelze spatřovat naplnění žádného ze znaků charakterizujících organizátorství (v popisu skutku je sice patrná dohoda mezi spoluobviněnými ohledně spáchání individuálně určeného trestného činu, nicméně další popsané kroky obviněného J. N. ml. již nevykazují takovou míru systematičnosti a organizovanosti, popř. koordinace ve vztahu k spoluobviněnému J. N. st., aby bylo možno je podřadit pod znaky „zosnování“ či „řízení“), bylo třeba zabývat se otázkou, zda jednání obviněného neodpovídá jiné ze zákonných forem účastenství v užším smyslu. Platí přitom, že návod je vůči organizátorství méně závažnější a méně společensky škodlivou formou účastenství, a proto se logicky nabízí závěr, zda jednání obviněného J. N. ml. nelze právně posoudit jako návod ve smyslu §24 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku. Nejvyšší soud má za to, že takový závěr – prezentovaný shodně odvolacím soudem i nejvyšším státním zástupcem – je zcela namístě.
31. To z toho důvodu, že obviněný J. N. ml. vzbudil ve spoluobviněném J. N. st., který do té doby žádný trestný čin spáchat nechtěl, rozhodnutí spáchat individuálně určený trestný čin. Naplnit znak „vzbudil v jiném rozhodnutí“ přitom může návodce různými způsoby – zde vcelku prostou žádostí adresovanou hlavnímu pachateli o dodání psychotropní látky do věznice (k dalším podobám jednání naplňujícím daný znak srov. PROVAZNÍK, J. In: ŠČERBA, F. a kol. Trestní zákoník. Komentář . Praha: C. H. Beck, 2020, s. 445-446).
32. Stěžejní pochybení odvolacího soudu je tak třeba spatřovat až v argumentaci, že oněch 1,16 g sušeného konopí zajištěných u obviněného J. N. st., tj. množství, které ve smyslu stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 3. 2014, sp. zn. Tpjn 301/2013, uveřejněného pod č. 15/2014 Sb. rozh. tr. skutečně nelze považovat za množství větší než malé, bylo dle skutkových zjištění soudu prvního stupně určeno toliko pro osobu obviněného J. N. ml.
33. Platí totiž, že v případě skutkové podstaty přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku je množství omamné či psychotropní látky, přípravku některou z těchto obsahujícího, prekursoru nebo jedu, s nímž pachatel nakládá, zcela irelevantní (srov. a contrario trestné činy podle §284 odst. 1, odst. 2 a §285 odst. 1 tr. zákoníku). Jinými slovy pro naplnění dané skutkové podstaty je určující, že pachatel nakládá některým ze způsobů uvedených v §283 odst. 1 tr. zákoníku s předmětnou látkou ve vztahu k jiné osobě. Účastníkem ve formě pomoci na takovém trestném činu je pak ten, kdo v tzv. hlavním pachateli rozhodnutí nedovoleně nakládat s danou látkou vzbudil.
34. Uvedl-li dále odvolací soud, že nebylo prokázáno, že by ona látka byla určena pro někoho jiného než pro obviněného J. N. ml., považuje Nejvyšší soud za nutné připomenout, že závěr, podle něhož „osoba, která žádá od jiné osoby drogu, tj. iniciuje její dodání a je jejím adresátem, obvykle nemůže být považována za návodce k předmětnému trestnému činu.“ (kterýžto se objevil i v rozsudku odvolacího soudu ze dne 6. 2. 2019, sp. zn. 12 To 26/2019, na který odvolací soud v nyní projednávané věci odkazuje v bodu 5. svého rozsudku) Nejvyšší soud již opakovaně odmítl [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 3. 2018, sp. zn. 11 Tdo 1537/2017, či ze dne 3. 9. 2019, sp. zn. 11 Tdo 683/2019]. Jinými slovy osoba nacházející se ve výkonu trestu odnětí svobody, která žádá osobu zvenčí o dodání takové látky do věznice představuje zpravidla typického návodce ve smyslu §24 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku k trestnému činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 tr. zákoníku.
35. Právní posouzení skutku odvolacím soudem, stojící na opačném závěru při nesprávném akcentování množství dané látky (které v případě přečinu podle §283 odst. 1 tr. zákoníku není relevantní) a skutečnosti, že tato byla určena pro osobu návodce (k tomu viz bod 34. tohoto usnesení), proto nemohlo v rámci dovolacího přezkumu Nejvyššího soudu obstát.
V.
Závěrečné zhodnocení Nejvyššího soudu
36. Protože Nejvyšší soud shledal, že dovolání nejvyššího státního zástupce bylo podáno důvodně, zrušil podle §265k odst. 1 tr. řádu za podmínky uvedené v §265p odst. 1 tr. řádu napadený rozsudek Krajského soudu v Praze ze 27. 3. 2019, č. j. 12 To 75/2019-203, a podle §265k odst. 2 tr. řádu zrušil také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265l odst. 1 tr. řádu Nejvyšší soud dále Krajskému soudu v Praze přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
37. Úkolem odvolacího soudu, jemuž se daná trestní věc vrací k dalšímu řízení, bude, a to při zohlednění všech v úvahu přicházejících ustanovení trestního řádu a s ohledem na výše uvedený právní názor Nejvyššího soudu, trestní věc obviněného J. N. ml. znovu projednat v takovém rozsahu, aby mohl učinit zákonu odpovídající rozhodnutí, a to ve smyslu výše uvedených úvah Nejvyššího soudu stran právní kvalifikace jednání obviněného popsaného ve skutkové větě výroku jeho zrušeného rozsudku. Podle §265s odst. 1 tr. řádu přitom platí, že orgán činný v trestním řízení, jemuž věc byla přikázána k novému projednání a rozhodnutí, je vázán právním názorem, který vyslovil ve svém rozhodnutí Nejvyšší soud.
38. Za podmínek uvedených v §265r odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 10. 6. 2021
JUDr. Tomáš Durdík
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Petr Škvain, Ph.D.