ECLI:CZ:NS:2021:11.TDO.350.2021.1
sp. zn. 11 Tdo 350/2021-265
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. 4. 2021 o dovolání obviněného P. P., nar. XY v XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Valdice, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 12. 2020, sp. zn. 5 To 365/2020, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 4 T 66/2020, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného P. P. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 31. 7. 2020, sp. zn. 4 T 66/2020, byl obviněný P. P. uznán vinným ze spáchání přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku. Za to byl odsouzen podle §283 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 22 měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 13. 9. 2019, č. j. 71 T 111/2019-79, jenž nabyl právní moci dne 18. 12. 2019, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu. Rovněž byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 31. 1. 2020, č. j. 71 T 141/2019-90, jenž nabyl právní moci dne 31. 1. 2020, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu. Podle §70 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest propadnutí věcí specifikovaných v rozsudku nalézacího soudu.
2. Stalo se tak v podstatě na základě zjištění, že obviněný P. P.
dne 31. 5. 2019 a 1. 6. 2019 v XY, s vědomím, že se jedná o psychotropní látku pervitin, a se znalostí jejich negativních účinků na lidský organismus, tuto ve dvou případech prodal J. K., nar. XY, a to
- dne 31. 5. 2019 kolem 18.00 hod. v herně XY za částku 200 Kč 0,2 g ve formě prášku obsahující nezjištěné množství metamfetaminu, avšak v obvyklé kvalitě,
- dne 1. 6. 2019 kolem 14.00 hod. na ulici XY poblíž domu XY na zastávce MHD „XY“ za neupřesněnou částku inzulinovou injekční stříkačku o objemu 0,5 ml s 15 jednotkami čilé kapaliny obsahující stopové množství metamfetaminu,
a tímto svým jednáním bez příslušného povolení k nakládání s návykovými látkami a bez úmyslu splnit zákonné podmínky legálního nakládání s nimi protiprávně nakládal s pervitinem, obsahujícím účinnou látku metamfetamin, který je uveden v příloze č. 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, jako psychotropní látka zařazená do Seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách.
3. Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný odvoláním. O tomto odvolání rozhodl Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 7. 12. 2020, sp. zn. 5 To 365/2020, a to tak, že podle §256 tr. ř. odvolání obviněného zamítl jako nedůvodné.
II.
Dovolání obviněného a vyjádření k němu
4. Proti výše označenému usnesení odvolacího soudu podal obviněný dovolání, které opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
5. Obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku po rekapitulaci dosavadního průběhu řízení v podstatě namítl, že v průběhu trestního řízení došlo k porušení jeho základních procesních práv, když provedené dokazování a závěry obou soudů jsou v přímém rozporu s obsahem jednotlivých svědeckých výpovědí a dalších provedených důkazů. Nesprávnost právní kvalifikace spočívá v tom, že nebylo prokázáno jeho jednání v podobě nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku. Podle obviněného jsou závěry rozhodnutí soudů v přímém rozporu s provedeným dokazováním, což je bezesporu jiné hmotněprávní posouzení.
6. Nižší soudy při svém rozhodování ignorovaly jak zásadu v pochybnostech rozhodovat ve prospěch obviněného, tak skutečně zjištěný skutkový stav. Z odůvodnění rozhodnutí je patrná rezignace na markantní rozpory v jednotlivých svědeckých výpovědích a také jejich nesoulad s dalšími provedenými důkazy, které obviněný detailněji popisuje ve svém dovolání.
7. Obviněný dále namítl, že předmětné skutky nebyly správně právně kvalifikovány jako trestný čin, neboť ke spáchání trestného činu vůbec nedošlo, přičemž tento nedostatek shledává především v nenaplnění všech znaků přečinu podle §283 odst. 1 tr. zákoníku, a to v nedostatku subjektivní stránky tohoto trestného činu. Obviněný nehodlal svědku K. nabídnout či prodat jakékoliv drogy, pouze mu předal svou injekční stříkačku, o níž se mylně domníval, že obsahuje pouze čistou vodu. Tuto skutečnost v hlavním líčení potvrdil i svědek K. Soud tudíž měl postupovat v souladu se zásadou v pochybnostech ve prospěch obviněného.
8. Vina obviněného ve vztahu k jeho jednání dne 31. 5. 2019 je však založena výlučně na výpovědi svědka K., který v průběhu trestního řízení své výpovědi měnil a který je všeobecně považován za závadovou a nedůvěryhodnou osobu. Obviněný přitom navrhoval orgánům činným v trestním řízení, aby vyžádaly i kamerové záznamy, k čemuž však nedošlo. S ohledem na princip presumpce neviny a práva na spravedlivý proces pak rozhodně nelze akceptovat shledání viny obviněného za situace, kdy jediným přímým důkazem proti němu je výpověď svědka, u něhož a priori nelze vyloučit jakýkoliv zájem na výsledku řízení, nebo který je všeobecně považován za značně nedůvěryhodného.
9. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 12. 2020, č. j. 5 To 365/2020-230, a současně rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 31. 7. 2020, č. j. 4 T 66/2020-132, a podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Ostravě věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. Alternativně obviněný navrhl, aby po zrušení napadených rozhodnutí Nejvyšší soud sám rozhodl rozsudkem podle §265m odst. 1 tr. ř., a to tak, že obviněného zprostí obžaloby.
10. Opis dovolání obviněných byl soudem prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství po rekapitulaci dosavadního průběhu řízení v podstatě uvedl, že dovolací argumentace obviněného neodpovídá uplatněnému dovolacímu důvodu. Podstata argumentace obviněného spočívá ve zpochybnění správnosti hodnocení důkazů ve věci činnými soudy, resp. ve zpochybnění správnosti a úplnosti učiněných skutkových zjištění, na kterémžto základě se obviněný snaží prosadit svou verzi skutkového děje. Rovněž v rozhodnutích neshledal existenci extrémních vnitřních rozporů dotčených soudních rozhodnutí či existenci vady opomenutých důkazů. Skutková zjištění a hodnocení důkazů netrpí žádnými podstatnými vadami, natož vadami extrémními. Nižší soudy se rovněž velice dobře vypořádaly též s výtkou obviněného ohledně „tvrzení proti tvrzení“.
11. Závěrem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.
III.
Přípustnost dovolání
12. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř.
13. Nejvyšší soud shledal, že v případě obviněného je dovolání přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], dovolání bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou, prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit [§265e odst. 1, 2 tr. ř.]. Dovolání obsahují i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
14. Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na který je v dovolání ve smyslu výše uvedeného odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, 3 tr. ř.).
IV.
Důvodnost dovolání
15. Obviněný ve svém dovolání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Ten je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V jeho mezích lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotněprávních. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
16. Nejvyšší soud není další odvolací instancí, nemůže proto přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení důkazů soudy obou stupňů. V takovém případě by se totiž dostával do pozice soudu druhého stupně a suploval jeho činnost (k tomu srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02). Dovolací soud je naopak povinen vycházet ze skutkových zjištění soudů prvního (a event. druhého) stupně a teprve v návaznosti na jimi zjištěný skutkový stav může posuzovat hmotněprávní posouzení skutku.
17. Nejvyšší soud je dle ustálené judikatury Ústavního soudu oprávněn a zároveň povinen přezkoumat napadené rozhodnutí z hlediska skutkových námitek pouze v takovém případě, kdy v rozhodování soudů předchozích stupňů byla učiněná skutková zjištění v extrémním nesouladu s vykonanými důkazy a kdy nesprávná realizace důkazního řízení má za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení zásadních požadavků spravedlivého procesu. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu se rozhodování o mimořádném opravném prostředku nemůže ocitnout mimo rámec ochrany základních práv jednotlivce a tato ústavně garantovaná práva musí být respektována (a chráněna) též v řízení o všech opravných prostředcích (k tomu viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2005, sp. zn. I. ÚS 125/04, ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04, ze dne 31. 5. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, stanovisko pléna ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14). Ústavní soud vymezil taktéž zobecňující podmínky, za jejichž splnění má nesprávná realizace důkazního řízení za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení postulátů spravedlivého procesu. Podle Ústavního soudu tak lze vyčlenit případy důkazů opomenutých, případy důkazů získaných, a tudíž posléze i použitých v rozporu s procesními předpisy a konečně případy svévolného hodnocení důkazů provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu (k tomu např. nálezy Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03).
18. Nejvyšší soud vzhledem k výše uvedeným východiskům konstatuje, že námitky obviněného směřují do provedeného dokazování a skutkových zjištění a jako takové nemohou naplnit uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani jiný dovolací důvod taxativně stanovený v §265b tr. ř.
19. Ze spisového materiálu se podává, že obviněný P. P. uvedené námitky již uplatnil v dosavadním průběhu trestního řízení, přičemž s těmito námitkami se zejména nalézací soud důsledně vypořádal v odůvodnění svého rozsudku. Nejvyšší soud se na podkladě spisového materiálu proto nemohl ztotožnit s tvrzením obviněného, že pokud jde o jednání ze dne 31. 5. 2019, byla jeho vina prokázána pouze na základě výpovědi svědka K. Vina obviněného byla v tomto případě prokázána nejen tímto svědectvím, ale i dalšími listinnými důkazy, z nichž se logicky podává soudy zjištěný skutkový stav.
20. Námitka obviněného brojící proti nenaplnění subjektivní stránky trestného činu by formálně mohla naplnit uplatněný dovolací důvod, avšak samotná argumentace zakládající tuto námitku je výlučně skutkové povahy, neboť směřuje jen vůči provedenému dokazování. Nadto v odůvodnění uvedené námitky ve vztahu k jednání ze dne 1. 6. 2019 se obviněný odvolává na výpověď svědka K., který u hlavního líčení uvedl, že injekční stříkačka obsahovala pouze vodu. Přitom sám obviněný současně namítá, že tento svědek je všeobecně považován za závadovou a nedůvěryhodnou osobu. Soudy tak důvodně dospěly k závěru, že obhajoba obviněného je zcela účelová a obviněný pouze předkládá vlastní verzi skutkových zjištění, které však nemají oporu v provedeném dokazování. V podrobnostech může Nejvyšší soud odkázat na odůvodnění rozsudku nalézacího soudu, kde v bodech 8. – 10. se nalézací soud s totožnými námitkami obviněného vypořádal, a tyto závěry pak potvrdil i soud odvolací.
21. Po prostudování spisového materiálu také Nejvyšší soud konstatuje, že ve věci obviněného neshledal žádný, natož pak extrémní rozpor s provedenými důkazy. V posuzované věci je zřejmé, že se oba soudy ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. náležitě vypořádaly se všemi skutečnostmi důležitými pro své rozhodnutí a rovněž věnovaly náležitou pozornost námitkám obviněného, s nimiž se vyčerpávajícím způsobem vyrovnaly a s jejichž argumentací se lze plně ztotožnit. Jimi učiněná skutková zjištění korespondují s výsledky provedeného dokazování, jež bylo vykonáno v dostatečném rozsahu, a důkazy byly vyhodnoceny v souladu se zákonnými požadavky na tuto činnost soudů. Nejvyšší soud tak v tomto směru neshledal důvodu k výtkám na jejich adresu. Ztotožnil se proto s právní kvalifikací skutku v rozsudku soudu prvního stupně, kterou jako správnou potvrdil též soud odvolací. Nejvyšší soud na podkladě spisu navíc rozhodně nemohl učinit závěr, že se ze strany ve věci činných soudů v posuzované věci jednalo o svévolné, rozporuplné, nelogické či nepřezkoumatelné hodnotící úvahy, které by odporovaly základním principům hodnocení důkazů.
22. Vzhledem ke shora uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný podal dovolání z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., pročež postupoval podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a jím podané dovolání odmítl. Za splnění podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. takto mohl rozhodnout v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 27. 4. 2021
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu