ECLI:CZ:NS:2021:11.TDO.679.2021.1
sp. zn. 11 Tdo 679/2021-543
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. 7. 2021 o dovolání obviněného T. A. T., nar. XY ve XY, občan Vietnamské socialistické republiky, naposledy bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Ostrov nad Ohří, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 2. 2021, sp. zn. 15 To 5/2021, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci pod sp. zn. 53 T 11/2020, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného T. A. T. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 17. 12. 2020, sp. zn. 53 T 11/2020, byl obviněný T. A. T. (dále jen „obviněný“) uznán vinným ze spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Za uvedený zvlášť závažný zločin v souběhu s přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku z trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 3. 6. 2014, sp. zn. 6 T 75/2014, byl podle §283 odst. 2 tr. zákoníku s použitím §43 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří roků, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Podle §80 odst. 1, 2 tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest vyhoštění z území České republiky ve výměře šesti roků. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 3. 6. 2014, sp. zn. 6 T 75/2014, jakož i všechna další rozhodnutí, která na tento výrok obsahově navazují, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Proti tomuto rozsudku podal odvolání jednak obviněný, jednak státní zástupkyně. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací o podaných odvoláních rozhodl tak, že podle §258 odst. 1 písm. b), d), e), odst. 2 tr. ř. z podnětu odvolání státní zástupkyně zrušil napadený rozsudek v celém rozsahu a podle §259 odst. 3 písm. a) tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného uznal vinným ze spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, kdy jej za tento zvlášť závažný zločin a za sbíhající se přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku z trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 3. 6. 2014, sp. zn. 6 T 75/2014, odsoudil podle §283 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmi roků, pro jehož výkon jej zařadil do věznice s ostrahou. Podle §80 odst. 1, 2 tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest vyhoštění z území České republiky ve výměře šesti roků. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku zrušil výrok o trestu z trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 3. 6. 2014, sp. zn. 6 T 75/2014, jakož i všechna další rozhodnutí, která na tento výrok obsahově navazují, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Odvolání obviněného odvolací soud podle §256 tr. ř. zamítl.
3. Stalo se tak v podstatě na základě zjištění, že obviněný
aniž by disponoval potřebným povolením k nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle zákona číslo 167/1998 Sbírky, o návykových látkách, v přesně nezjištěné době v období od 1. listopadu 2013 do 16. prosince 2013 spolu s dalšími osobami, nejméně s již odsouzenými D. V. L., nar. XY a N. P. H., nar. XY, v ulici XY v XY, ve vnitřních prostorách areálu bývalých jatek, který se nachází na parcelním čísle XY v katastrálním území XY, se podílel na neoprávněném pěstování konopí v celkovém množství 2795 kusů, a to v indoorové pěstírně odborně vybavené vzduchotechnikou, elektrotechnikou a osvětlením, zavlažováním včetně pěstebních roztoků a chemikálií zlepšujících prosperitu rostlin, přičemž rostliny se nacházely ve třech místnostech rozdělené podle fáze jejich růstu, 832 kusů rostlin ve fázi zakořeňování, 829 kusů rostlin ve fázi růstu o výšce 25 až 30 centimetrů a 1134 kusů rostlin ve fázi růstu o výšce 30 až 35 centimetrů, o celkové hmotnosti 12 342,5 g o využitelném množství drti 8 254,3 g s celkovým množstvím účinné látky v zajištěných rostlinách nejméně 114 gramů absolutního tetrahydrocannabinolu, a ze zajištěných rostlin, pokud by byly dopěstovány do jejich dospělého vzrůstu, mohl získat nejméně 273,560 kg sušiny obsahující nejméně 12 % Δ9-tetrahydrocannabinolu o obsahu nejm éně 34,7 kilogramů a to přesto, že konopí je omamnou látkou zařazenou do seznamu IV. podle Jednotné úmluvy o omamných látkách a v příloze číslo 3 k Nařízení vlády číslo 463/2013 Sbírky, o seznamech návykových látek ve smyslu §44c odstavec 1 zákona č. 167/1998 Sbírky, o návykových látkách ve znění pozdějších změn a doplňku a Δ9-tetrahydrocannabinol je jako psychotropn í látka zařazen do seznamu II. podle Jednotné úmluvy o psychotropních látkách, v příloze č. 4 k nařízení vlády číslo 463/2013 Sbírky, o seznamech návykových látek ve smyslu §44 c odstavec 1 zákona č. 167/1998 Sbírky, o návykových látkách ve znění pozdějších změn a doplňků.
II.
Dovolání obviněného a vyjádření k němu
4. Proti výše označenému rozsudku odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Obviněný rovněž pod tento dovolací důvod podřadil i porušení jeho ústavně zaručených práv.
5. Obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku po rekapitulaci dosavadního průběhu řízení v podstatě namítl existenci extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry soudu na straně druhé. Namítaný extrémní nesoulad obviněný spatřuje v závěrech nižších soudů, pokud konstatovaly, že obviněný v objektu, v němž se vyskytoval, pěstoval konopí. K tomuto závěru však neprovedly žádný důkaz o jeho podílu na neoprávněném pěstování konopí. Provedené důkazy v daném případě nevytvořily ucelený řetězec nepřímých důkazů ve vztahu k osobě obviněného a o jeho vině neexistují ani důkazy přímé. Nadto odvolací soud uvedl, že obviněný prováděl i práce spojené s konopím, ač dále neodůvodnil, jaké konkrétní práce či jednání měl obviněný provádět. Ve vztahu k této námitce obviněný brojil proti neprovedení jím navrženého výslechu svědka N. P. H., který jej najal ke stavbě sádrokartonů, aniž by odvolací soud svůj postup odůvodnil.
6. Dále obviněný namítl, že skutek, který je v napadeném rozsudku popsán, není správně právně posouzen. Odvolací soud v napadeném rozsudku jej uznal vinným z přechovávání omamné látky pro jiného, kdy se přechováváním rozumí jakýkoli způsob držení omamné nebo psychotropní látky, přičemž ji pachatel nemusí mít přímo u sebe, ale postačí, že ji má ve své moci. Odvolací soud proto nesprávně právně posoudil skutek, který je v napadeném rozhodnutí popsán, neboť právní kvalifikace neodpovídá popsanému skutku. Odvolacím soudem popsané jednání nekoresponduje s právní kvalifikací trestného činu, resp. s tím, že by obviněný přechovával danou omamnou látku. Obviněný totiž neměl omamnou látku ve své moci, ani s ní nikterak nedisponoval.
7. Nesprávné hmotně právní posouzení spatřuje obviněný i v právním hodnocení jeho jednání jako kvalifikované skutkové podstaty mu přisouzeného trestného činu, když nesouhlasí se závěry odvolacího soudu, že mu bylo prokázáno spáchání činu ve velkém rozsahu. Odvolací soud při svém hodnocení vycházel pouze z obecného potencionálního a čistě hypotetického množství, které by bylo možno získat z celkového množství zajištěných rostlin konopí.
8. Konečně pak obviněný brojil proti porušení ústavně zaručeného práva dovolatele na spravedlivý proces. K tomuto porušení mělo dojít v podstatě již zmíněnou námitkou, že zajištěné a provedené důkazy v daném případě rozhodně netvoří ucelený řetězec nepřímých důkazů a ve vztahu k osobě obviněného a jeho vině neexistují ani důkazy přímé. Obviněného tudíž není možné na základě provedeného dokazování shledat vinným z trestné činnosti, pro kterou byl obžalován, a to ve smyslu zásady in dubio pro reo a principu presumpce neviny.
9. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 2. 2021, č. j. 15 To 5/2021-445, a obviněného zprostil obžaloby, eventuálně aby napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k jejímu dalšímu projednání a rozhodnutí.
10. Opis dovolání obviněného byl soudem prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství po rekapitulaci dosavadního průběhu řízení a dovolacích námitek obviněného v podstatě uvedl, že námitky obviněného jsou postaveny výlučně na prosazování jeho skutkové verze, že v objektu plnil pouze jediný mu zadaný úkol, jímž byla stavba sádrokartonových příček. Tuto obhajobu uplatňuje obviněný již od počátku řízení, přičemž se s ní nižší soudy dostatečně a logicky vypořádaly. Kontakt obviněného s kanabinoidy je prokazován analýzou rukavic a DNA, z čehož vyplývá, že obviněný k pěstování konopí určitým dílem přispěl, a to společně s dalšími spoluobviněnými. Odpovídá proto za následek v podobě objektivně zjištěné gramáže zjištěných látek a budoucích hodnot THC. Zjištění, jakou konkrétní činností se obviněný na společném jednání podílel, není pro právní posouzení skutku podstatné. Stejně tak i další argumenty obviněného ohledně skutečnosti, že nedisponoval omamnými látkami či hodnocení kvalifikačního znaku spáchání činu ve velkém rozsahu, jsou postaveny pouze na jeho verzi skutkového děje. Pokud jde o neprovedení výslechu svědka N. P. H., odvolací soud dostatečným a přesvědčivým způsobem zdůvodnil, proč tento navrhovaný důkaz neprovedl. Popsané neakceptování důkazního návrhu nevykazuje znaky libovůle, přičemž soud disponoval potřebným okruhem důkazů, na jejich základě bylo možno určit skutkový stav bez důvodných pochybností, a který vyhodnotil podle §2 odst. 5, 6 tr. ř. Námitky obviněného v rámci jeho dovolání jsou navíc obsahově shodné s námitkami uplatněnými v předchozím řízení, s nimiž se odvolací soud již vypořádal.
11. Závěrem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť jej nelze podřadit pod uplatněný ani jiný zákonný dovolací důvod podle §265b tr. ř.
III.
Přípustnost dovolání
12. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř.
13. Nejvyšší soud shledal, že v případě obviněného je dovolání přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř.], dovolání bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou, prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit [§265e odst. 1, 2 tr. ř.]. Dovolání obsahují i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
14. Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na který je v dovolání ve smyslu výše uvedeného odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, 3 tr. ř.).
IV.
Důvodnost dovolání
15. Obviněný ve svém dovolání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Ten je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V jeho mezích lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotněprávních. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
16. Nejvyšší soud není další odvolací instancí, nemůže proto přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení důkazů soudy obou stupňů. V takovém případě by se totiž dostával do pozice soudu druhého stupně a suploval jeho činnost (k tomu srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02). Dovolací soud je naopak povinen vycházet ze skutkových zjištění soudů prvního (a event. druhého) stupně a teprve v návaznosti na jimi zjištěný skutkový stav může posuzovat hmotněprávní posouzení skutku.
17. Nejvyšší soud je dle ustálené judikatury Ústavního soudu oprávněn a zároveň povinen přezkoumat napadené rozhodnutí z hlediska skutkových námitek pouze v takovém případě, kdy v rozhodování soudů předchozích stupňů byla učiněná skutková zjištění v extrémním nesouladu s vykonanými důkazy a kdy nesprávná realizace důkazního řízení má za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení zásadních požadavků spravedlivého procesu. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu se rozhodování o mimořádném opravném prostředku nemůže ocitnout mimo rámec ochrany základních práv jednotlivce a tato ústavně garantovaná práva musí být respektována (a chráněna) též v řízení o všech opravných prostředcích (k tomu viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2005, sp. zn. I. ÚS 125/04, ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04, ze dne 31. 5. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, stanovisko pléna ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14). Ústavní soud vymezil taktéž zobecňující podmínky, za jejichž splnění má nesprávná realizace důkazního řízení za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení postulátů spravedlivého procesu. Podle Ústavního soudu tak lze vyčlenit případy důkazů opomenutých, případy důkazů získaných, a tudíž posléze i použitých v rozporu s procesními předpisy a konečně případy svévolného hodnocení důkazů provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu (k tomu např. nálezy Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03).
18. Nejvyšší soud proto nemohl dovolací argumentaci obviněného přejít bez dalšího. Obviněný v dovolání jednak namítá, že skutkové závěry soudů nižších stupňů jsou v extrémním rozporu s provedenými důkazy, jednak tvrdí, že v projednávané trestní věci bylo postupem soudů nižších stupňů porušeno pravidlo in dubio pro reo plynoucí z principu presumpce neviny jakožto součást práva na spravedlivý proces. Ačkoliv tyto námitky obviněného směřují ryze do oblasti dokazování, nemůže Nejvyšší soud přehlížet, že jejich podstatou je porušení práva obviněného na spravedlivý proces ve smyslu hlavy páté Listiny základních práv a svobod a článku 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
19. Z tohoto důvodu přistoupil Nejvyšší soud k přezkumu napadených rozhodnutí, a to ve světle obviněným vytýkaných vad řízení před soudy nižších stupňů. Po seznámení se s obsahem těchto rozhodnutí a se spisovým materiálem je však nucen konstatovat, že tyto tvrzené vady údajně zasahující do ústavně zaručeného práva obviněného na spravedlivý proces věc nevykazuje, a podané dovolání proto nemohlo být úspěšné.
20. Obviněný svými námitkami brojil proti nesprávnému právnímu posouzení skutku, nesouladu mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry soudu na straně druhé a konečně nesprávnému hmotněprávnímu posouzení kvalifikované skutkové podstaty trestného činu. Po obsahové stránce však námitky obviněného uplatněné v jeho mimořádném opravném prostředku směřují do oblasti skutkových zjištění nižších soudů a do procesu dokazování provedeného v rámci řízení před soudem. Prostřednictvím těchto námitek tedy obviněný pouze předkládá vlastní verzi skutkového děje, který nemá oporu v provedeném dokazování, přičemž tyto námitky nemohou naplnit uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani jiný dovolací důvod taxativně stanovený v §265b tr. ř.
21. Námitce směřující proti nedostatečnému odůvodnění neprovedení výslechu svědka N. P. H. se již detailně věnoval odvolací soud (bod 18. rozsudku odvolacího soudu). Provedení tohoto důkazu nebylo podle odvolacího soudu nutné, když vycházel z pravomocného odsuzujícího rozsudku v trestní věci N. P. H. Z uvedeného rozsudku vyplynulo, že N. P. H. obviněného nezná. Vzhledem k tomu, že N. P. H. byl shledán vinným ze spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku ve stadiu přípravy podle §20 odst. 1 tr. zákoníku a ve spolupachatelství podle §23 odst. 1 tr. zákoníku, a sám popřel, že by rostliny pěstoval a pouze prováděl uklízecí práce, považoval odvolací soud za nadbytečné jej vyslýchat k okolnostem, na které poukázal obviněný v rámci svého odvolání. S uvedeným závěrem odvolacího soudu se Nejvyšší soud ztotožnil a ve věci bylo možno rozhodnout na základě již provedených důkazů.
22. Po prostudování spisového materiálu Nejvyšší soud rovněž konstatuje, že ve věci obviněného neshledal ani žádný, natož pak obviněným namítaný extrémní rozpor s provedenými důkazy. V posuzované věci je zřejmé, že se oba soudy ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. náležitě vypořádaly se všemi skutečnostmi důležitými pro své rozhodnutí a rovněž věnovaly náležitou pozornost námitkám obviněného, s nimiž se vyčerpávajícím způsobem vyrovnaly a s jejichž argumentací se lze plně ztotožnit. Jimi učiněná skutková zjištění korespondují s výsledky provedeného dokazování, jež bylo vykonáno v dostatečném rozsahu, a důkazy byly vyhodnoceny v souladu se zákonnými požadavky na tuto činnost soudů. Nejvyšší soud tak v tomto směru neshledal důvodu k výtkám na jejich adresu. Ztotožnil se proto s právní kvalifikací skutků v rozsudku soudu prvního stupně, kterou jako správnou potvrdil též soud odvolací. Nejvyšší soud na podkladě spisu navíc rozhodně nemohl učinit závěr, že by se ze strany ve věci činných soudů v posuzované věci jednalo o svévolné, rozporuplné, nelogické či nepřezkoumatelné hodnotící úvahy, které by odporovaly základním principům hodnocení důkazů.
23. Ze spisového materiálu se nadto podává, že obviněný uvedené námitky již uplatnil v průběhu odvolacího řízení, přičemž s těmito námitkami se odvolací soud vypořádal v dovoláním napadeném rozhodnutí (body 14. – 22. napadeného rozsudku odvolacího soudu). Pokud dovolání obsahuje totožné námitky, s nimiž se v předchozím řízení zabýval a dostatečně vypořádal již soud prvního, resp. druhého stupně, Nejvyšší soud je zpravidla odmítne jako zjevně neopodstatněné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2020, sp. zn. 8 Tdo 188/2020 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 1. 2020, sp. zn. 6 Tdo 1593/2019).
24. Vzhledem ke shora uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný podal dovolání z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., pročež postupoval podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a jím podané dovolání odmítl.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 15. 7. 2021
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu