ECLI:CZ:NS:2021:20.CDO.1309.2021.3
sp. zn. 20 Cdo 1309/2021-360
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Aleše Zezuly a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněného J. M. , narozeného XY, bytem XY, proti povinnému J. J. , narozenému XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Bedri Tomáškem, advokátem se sídlem v Kolíně, Politických vězňů 27, pro 431 635,30 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 7 Nc 5172/2005, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 10. listopadu 2020, č. j. 20 Co 169/2020-307, takto:
Dovolání se odmítá .
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
1/ Nejvyšší soud dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Praze (dále „odvolací soud“) ze dne 10. 11. 2020, č. j. 20 Co 169/2020-307, jímž odvolací soud potvrdil usnesení Okresního soudu v Nymburce (dále „soud prvního stupně“ či „okresní soud“) ze dne 10. 2. 2010, č. j. 7 Nc 5172/2005-231, ve znění usnesení ze dne 3. 8. 2020, č. j. 7 Nc 5172/2005-295, ve výrocích o zastavení řízení o návrzích povinného (ze dne 3. 10. 2019 a ze dne 4. 12. 2019) na zastavení exekuce a o zamítnutí návrhu povinného na zastavení exekuce, vedené na základě usnesení okresního soudu ze dne 14. 3. 2005, č. j. 7 Nc 5172/2005-14, u soudního exekutora Mgr. Jana Beneše, Exekutorský úřad Praha - západ, pod sp. zn. 191 EX 185/05, odmítá podle ustanovení §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále jen „o. s. ř.“, neboť dovolání nesplňuje obligatorní náležitosti uvedené v ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř., především neobsahuje údaj o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění zvoleného předpokladu přípustnosti dovolání (§237 o. s. ř.), v důsledku čehož se dovolatel míjí i s důvodem dovolání (§241a odst. 1 a 3 o. s. ř.).
2/ Dovolatel je povinen v dovolání vymezit, které z hledisek uvedených v §237 o. s. ř. považuje za splněné, přičemž musí být zřejmé, jaké otázky hmotného či procesního práva se taková přípustnost týká (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. 29 NSCR 55/2013, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Nejvyšší soud rovněž ve své ustálené rozhodovací praxi vyložil, že namítá-li dovolatel v souvislosti s vymezením přípustnosti dovolání, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, je povinen v takovém případě alespoň stručně uvést, od kterého (kterých) rozhodnutí se konkrétně měl odvolací soud odchýlit, a v jakém smyslu (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. května 2017, sp. zn. 30 Cdo 5071/2016, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. srpna 2018, sp. zn. 20 Cdo 2345/2018).
3/ Povinný předpoklad přípustnosti dovolání vymezil tak, že „ jeho námitky směřují do splnění podmínek pro nařízení a vedení exekuce. Jedná se konkrétně o vady exekučního titulu a vady při provádění exekuce, při pověřování exekutorů jejím provedením “, přičemž se podle jeho názoru odvolací soud „ odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, když připustil, aby exekuce nebyla zastavena na návrh povinného pro vady exekučního návrhu a rozhodnutí o nařízení exekuce “; v této souvislosti poukázal na usnesení Ústavního soudu ze dne 4. prosince 2018, sp. zn. II. ÚS 2915/17, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. srpna 2017, sp. zn. 21 Cdo 954/2017, která „ se zabývají splněním podmínek pro nařízení exekuce a důsledky, jaké jejich nesplnění způsobuje “. Povinný zejména podrobil kritice průběh dokazování před nalézacím soudem (Okresním soudem v Nymburce), který vydal dne 27. 3. 2002 pod č. j. 5 C 1074/97-105, rozsudek, jenž byl při nařízení exekuce nesprávně označen a v téže fázi byli chybně identifikováni i účastníci řízení, a rovněž namítal, že vymáhaná pohledávka oprávněného byla zčásti zaplacena a zčásti postoupena, jak dokládal již v nalézacím řízení.
4/ Z uvedeného obsahu dovolání je zřejmé, že dovolatel, ač zastoupen advokátem, judikaturou vytýčenému požadavku na vymezení předpokladu přípustnosti dovolání a důvodu dovolání nedostál. Z dovolání totiž není možno seznat, jakým způsobem se podle dovolatele má jím oznámená rozhodovací praxe Nejvyššího soudu promítnout vůči závěrům vyjádřeným v napadeném rozhodnutí, jakož ani to, jakou otázku hmotného či procesního práva, na jejímž řešení napadené rozhodnutí závisí, má dovolací soud vůbec řešit.
5/ Podstatná část námitek dovolatele (totiž) ohlašuje vady nalézacího řízení, které se do exekučního řízení nepřenášejí, i kdyby existovaly; exekuční soud se jimi tudíž zabývat nemůže (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. října 2002, sp. zn. 20 Cdo 554/2002, uveřejněné pod číslem 62/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. května 2007, sp. zn. 20 Cdo 935/2007). Samotnou správnost exekučního titulu (podkladového rozhodnutí) již nelze v exekučním řízení přezkoumávat (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. dubna 1999, sp. zn. 21 Cdo 2020/98, publikované pod číslem 4/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), vyjma zcela extrémních případů zjevně hraničících s porušením ústavních práv a svobod či principů demokratického právního státu, pod které nelze posuzovanou věc zařadit (tímto směrem ostatně dovolatel svou argumentaci nevedl).
6/ V rozsahu těch námitek, na jejichž základě dovolatel kritizoval postup soudního exekutora či exekučních soudů především ve fázi nařízení exekuce, nelze přípustnost dovolání založit, je-li podstatou námitek pouze označení vad předchozího (exekučního) řízení; k takovým vadám by bylo možno přihlédnout jen u přípustného dovolání (srov. §242 odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
7/ Nedostatek řádného vymezení přípustnosti dovolání již nelze odstranit, poněvadž lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (srov. ustanovení §241b odst. 3 o. s. ř.), uplynula. Jedná se přitom o vadu, která brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedené náležitosti nelze předpoklad přípustnosti dovolání posoudit.
8/ O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (srov. §87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. 6. 2021
JUDr. Aleš Zezula
předseda senátu