ECLI:CZ:NS:2021:20.CDO.189.2021.1
sp. zn. 20 Cdo 189/2021-300
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Aleše Zezuly a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněné PROFI CREDIT Czech, a. s. , se sídlem v Praze 1, Klimentská 1216/46, identifikační číslo osoby 61860069, zastoupené JUDr. Ervínem Perthenem, MBA, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Velké náměstí 135/19, proti povinnému M. K. , narozenému XY, bytem v XY, zastoupenému Mgr. Petrem Němcem, advokátem se sídlem v Praze 2, Slezská 1297/3, pro 121 751 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Vsetíně pod sp. zn. 31 EXE 1444/2016, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. června 2020, č. j. 10 Co 236/2018-255, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Povinný je povinen zaplatit oprávněné na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 7 598,80 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám advokáta JUDr. Ervína Perthena, MBA.
Odůvodnění:
1) Ve shora označené exekuční věci Krajský soud v Ostravě (dále „odvolací soud“) k odvoláním oprávněné a povinného usnesením ze dne 29. 8. 2018, č. j. 10 Co 236/2018-190, změnil usnesení Okresního soudu ve Vsetíně (dále „soud prvního stupně“) ze dne 26. 1. 2018, č. j. 31 EXE 1444/2016-127, tak, že se exekuce zastavuje; zároveň rozhodl o náhradě nákladů řízení resp. exekuce (výroky I. a II.). Odvolací soud uzavřel, že je namístě exekuci zastavit v celém rozsahu, neboť konkrétní podmínky, za nichž došlo k účastníky uzavřené smlouvě o revolvingovém úvěru (z níž vychází exekuční titul - rozhodčí nález rozhodce Mgr. Jana Fišera ze dne 4. 4. 2016, č. j. 103 Rozh 575/2016-7), naplňují kritérium zjevné nespravedlnosti, odporují dobrým mravům, jakož i právním předpisům na ochranu spotřebitele (povinného).
2) K dovolání oprávněné Nejvyšší soud usnesením ze dne 23. 7. 2019, č. j. 20 Cdo 477/2019-217, usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Důvodem ke kasačnímu rozhodnutí se stala skutečnost, že se odvolací soud nezabýval již proběhlou dražbou nemovitých věcí, ač k tomu byl ze zákona povinen (§337h odst. 1 věta první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů - dále „o. s. ř.“).
3) Odvolací soud následně usnesením 26. 6. 2020, č. j. 10 Co 236/2018-255, usnesení soudu prvního stupně opět změnil, tentokrát tak, že „exekuce vedená na podkladě pověření Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 29. 6. 2016, č. j. 31 EXE 1444/2016-28, se s výjimkou části vedené na základě exekučního příkazu vydaného soudním exekutorem dne 4. 7. 2016, č. j. 108 EX 05096/16-28, zastavuje, řízení o návrhu povinného na zastavení exekuce se v části vedené na základě exekučního příkazu vydaného soudním exekutorem dne 4. 7. 2016, č. j. 108 EX 05096/16-28, zastavuje“, oprávněná je povinna zaplatit povinnému na náhradě nákladů exekuce částku 11 942,70 Kč a oprávněná je dále povinna zaplatit soudnímu exekutorovi „v celém rozsahu náklady exekuce“, jež budou stanoveny (výrok I.); zároveň rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.). Jsa vázán právním názorem dovolacího soudu zaměřil se odvolací soud na to, zda a s jakým výsledkem proběhla část exekuce prováděná prodejem nemovitostí povinného. S ohledem na prokázanou skutečnost, že v dané věci již bylo pravomocně rozhodnuto o udělení příklepu za nejvyšší podání při prodeji postižené nemovitosti povinného, dospěl k závěru, že exekuci nelze zastavit v celém rozsahu (§337h odst. 1 a 3 o. s. ř.). Za dané situace je proto vyloučeno tzv. uvedení v předchozí stav a je na místě provést další úkony směřující k dosažení všech zákonných účinků spojených s prodejem nemovitosti a s pravomocným udělením příklepu (§336l, §336q, §337 a násl. o. s. ř.). Obranu, kterou povinný formuloval v návrhu na zastavení exekuce, pak musí uplatnit v souvislosti s rozvrhem rozdělované podstaty, jsou-li v této fázi exekuce účastníci rozvrhu oprávněni popřít pohledávku oprávněné pro důvody uvedené v §268 o. s. ř., tedy i pro důvody vedoucí k zastavení exekuce ve zbývající části.
4) Usnesení odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, jehož přípustnost spatřuje v tom, že napadené usnesení závisí na vyřešení otázek procesního práva, které mají být dovolacím soudem posouzeny jinak (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. května 2017, sp. zn. 20 Cdo 3688/2016, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. srpna 2018, sp. zn. 20 Cdo 601/2018), případně které nebyly v rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešeny, a to zda „ brání pravomocné rozhodnutí o příklepu v dražbě nemovitých věcí dle ustanovení 337h odst. 3 o. s. ř. zastavení exekuce v celém jejím rozsahu dle ustanovení §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř., pokud je návrh na zastavení exekuce z uvedeného důvodu povinným podán, a to ještě před konáním dražebního jednání“ a zda „je ustanovení §337h odst. 3 o. s. ř. v rozporu s ústavním pořádkem České republiky“. Ustanovení §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. totiž podle konstantní judikatury Ústavního soudu brání výkonu rozhodnutí, který by byl od počátku nespravedlivý či dokonce v rozporu s principy právního státu, tedy chrání i ústavní práva povinných, do kterých je výkonem rozhodnutí zasahováno. Jestliže předchozí udělení příklepu v dražbě podle §337 h odst. 3 o. s. ř. zamezuje použití §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. a žádný jiný právní institut k aplikaci a zastavení exekuce nenabízí, nedochází k ochraně ústavních práv povinného. Dovolatel navrhl, aby se dovolací soud obrátil na Ústavní soud s návrhem na zrušení první věty ustanovení §337h odst. 3 o. s. ř. a po rozhodnutí Ústavního soudu aby usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
5) Oprávněná ve svém vyjádření k dovolání uvedla, že napadené usnesení považuje za věcně správné, neboť odvolací soud se se všemi tvrzeními povinného řádně vypořádal. Má za to, že povinným nastolené otázky jsou již ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu vyřešeny a není důvodu se od ní odchylovat. Význam ustanovení §337h odst. 3 o. s. ř. spatřuje v ochraně práv vydražitele.
6) Nejvyšší soud jako soud dovolací o dovolání povinného rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále „o. s. ř.“, a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno k tomu legitimovaným účastníkem exekučního řízení (§36 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů - dále „ex. řád“) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř., dospěl bez jednání (srov. §243a odst. 1 o. s. ř.) k závěru, že dovolání není přípustné (§237 o. s. ř.).
7) Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi (viz např. usnesení ze dne 9. května 2017, sp. zn. 20 Cdo 3688/2016, rovněž srov. usnesení ze dne 29. května 2018, sp. zn. 20 Cdo 549/2018, proti němuž podaná ústavní stížnost byla Ústavním soudem dne 30. srpna 2018 pod sp. zn. III. ÚS 2715/18 odmítnuta, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. září 2018, sp. zn. 20 Cdo 1698/2018) dovodil, že je-li před nařízeným dražebním jednáním podán návrh na zastavení exekuce, který soud vyhodnotí jako zjevně nedůvodný a přistoupí k dražbě, spočívá obrana povinného v podání odvolání proti usnesení o příklepu s námitkou, že za situace, kdy soud dražil přes důvodně podaný návrh na zastavení exekuce, byl příklep udělen proto, že při dražebním jednání došlo k porušení zákona. Odvolací soud pak musí v rámci přezkumu usnesení o příklepu posoudit dříve podaný návrh na zastavení a v případě závěru o jeho důvodnosti změnit napadené usnesení tak, že se příklep neuděluje z důvodu, že při dražbě byl porušen zákon (neboť bylo draženo za situace, kdy měla být exekuce zastavena). Obdobně lze postupovat i v případě, kdy byl návrh na zastavení exekuce podán po vydání rozhodnutí o příklepu, ovšem důvody pro zastavení zde byly již v době dražebního jednání a soud o nich věděl nebo alespoň vědět měl. Ustanovení §337h odst. 3 o. s. ř. mimo jiné stanoví, že po vydání usnesení o příklepu výkon rozhodnutí nelze zastavit. Znění tohoto ustanovení vyjadřuje zvláštní postavení usnesení o příklepu ve vykonávacím (exekučním) řízení, které je představováno nejen jeho závažností, ale i zájmem na stabilitě poměrů, jež jsou jím založeny. Takový princip je ještě výrazněji vyjádřen (a to nikoliv nově, nýbrž dlouhodobě) v ustanovení §336k o. s. ř., které umožňuje podat účinně odvolání proti usnesení o příklepu pouze ze zde vymezených důvodů a současně nedává odvolacímu soudu možnost toto usnesení zrušit. Ustanovení §337h odst. 3 věta první o. s. ř. tak netvoří překážku posouzení existence případných okolností, pro které by výkon rozhodnutí (exekuce) měl(a) být zastaven(a), ale brání pouze tomu, aby se tak dělo v dílčím řízení o zastavení výkonu rozhodnutí (exekuce), a ponechává prostor na jejich posouzení výlučně v řízení o odvolání proti usnesení o příklepu (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. srpna 2011, sp. zn. 20 Cdo 108/2010, nebo již shora zmíněné kasační usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2019, sp. zn. 20 Cdo 477/2019).
8) Z rozhodovací praxe dovolacího soudu a ze samotné konstrukce právní úpravy o. s. ř. nelze pochybovat o tom, že námitky proti příklepu lze uplatnit toliko prostřednictvím kvalifikovaných důvodů do právní moci usnesení o příklepu. Vydání usnesení o příklepu v logice s uvedeným brání tomu, aby výkon rozhodnutí prodejem nemovité věci (či exekuce vedená na vydraženou nemovitou věc) mohl být posléze zastaven, neboť by tím došlo k popření či obcházení limitované obrany proti příklepu. Práva účastníků z pozice (případných) důvodů podle §268 o. s. ř. (důvodů pro zastavení výkonu rozhodnutí či exekuce) ovšem zůstávají zachována do další fáze výkonu rozhodnutí (exekuce), tj. do fáze rozvrhu vymoženého výtěžku dražby (srov. §337h odst. 3 větu druhou o. s. ř.), čímž je vytvořena jakási „pojistka“ proti tomu, aby nedošlo ke kolizi normy s ústavními principy.
9) Vzhledem k tomu, že se odvolací soud neodchýlil od citované konstantní rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, u níž dovolací soud neshledal žádný důvod pro její překonání (v tomto kontextu pokládá znění §337h odst. 3 věty první o. s. ř. za ústavně konformní se zřetelem k účelu této normy, reflektujícího závažnost fáze udělení příklepu v dražbě a zájem na stabilitě příklepem nastolených poměrů), v důsledku čehož nebyl naplněn dovolatelem zvolený předpoklad přípustnosti dovolání, dovolací soud dovolání povinného podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
10) Podle výsledku dovolacího řízení zaplatí dovolatel oprávněné na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 7 598,80 Kč (viz §243c odst. 3 věta první, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř.), zahrnující odměnu za jeden úkon právní služby advokáta povinného, tj. za vyjádření k dovolání, z tarifní hodnoty ve výši vymáhané pohledávky bez příslušenství (viz §11 odst. 1 písm. k/, §8 odst. 1 a §7 bod 5 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb /advokátní tarif/, ve znění pozdějších předpisů – dále „AT“), jednu paušální náhradu hotových výdajů (§13 AT) a položku 21% daně z přidané hodnoty (§137 odst. 3 písm. a/ o. s. ř., viz dále zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 10. 11. 2021
JUDr. Aleš Zezula
předseda senátu