ECLI:CZ:NS:2021:20.CDO.2676.2021.1
sp. zn. 20 Cdo 2676/2021-465
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné AUTOServis Majer, s. r. o ., se sídlem ve Frýdku-Místku, K Hájku 2966, identifikační číslo osoby 25855077, zastoupené JUDr. Davidem Jopkem, Ph.D., advokátem se sídlem v Třinci, nám. Svobody 527, proti povinnému A. V. , narozenému XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Janem Medkem, advokátem se sídlem ve Frýdku-Místku, U Staré pošty 744, pro 500 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 26 EXE 7177/2016, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. dubna 2020, č. j. 66 Co 1167/2018-369, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
1. Okresní soud ve Frýdku-Místku usnesením ze dne 25. 7. 2018, č. j. 26 EXE 7177/2016-289, částečně pro částku 481 484 Kč zastavil exekuci vedenou soudním exekutorem Mgr. Jaroslavem Kocincem, LL.M., Exekutorský úřad Frýdek-Místek, na základě pověření téhož soudu ze dne 28. 11. 2016, č. j. 26 EXE 7177/2016-14. Oprávněné uložil zaplatit povinnému náhradu nákladů řízení o zastavení exekuce ve výši, která bude určena v samostatném usnesení. Usnesením ze dne 29. 7. 2020, č. j. 26 EXE 7177/2016-390, uložil okresní soud oprávněné zaplatit povinnému na náhradě nákladů řízení o zastavení exekuce částku 105 730 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám jeho zástupce. Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 25. 2. 2021, č. j. 66 Co 770/2020-427, usnesení okresního soudu potvrdil a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
2. Exekučním titulem je v projednávané věci notářský zápis ze dne 3. 6. 2015, sepsaný notářkou JUDr. Janou Matýskovou, sp. zn. NZ 187/2015, N 217/215, v němž povinný uznal a prohlásil, že je zaměstnán jako řidič kamionu u oprávněné, že dne 31. 5. 2015 řídil vozidlo oprávněné XY, registrační značky XY, přičemž na území SRN nesprávným manévrem způsobil na tomto vozidle závadu, v jejímž důsledku je vozidlo nepojízdné; z výše uvedeného titulu způsobil oprávněné škodu 500 000 Kč, tuto škodu považuje za nespornou, uznává svůj dluh vůči oprávněné a zavazuje se jej uhradit do 31. 10. 2015. Povinný dal současně souhlas k vykonatelnosti tohoto notářského zápisu.
3. Okresní soud dospěl po rozsáhlém dokazování k závěru, že povinný jako bývalý zaměstnanec oprávněné odpovídá oprávněné ve smyslu §257 odst. 2 věty první zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění do 30. 9. 2015 (dále též jen „ZP“), za škodu do výše 4,5 násobku jeho průměrného měsíčního výdělku (tj. do výše 47 416,50 Kč), a že oprávněná neprokázala, že by povinný škodu způsobil úmyslně, v opilosti nebo po zneužití jiných návykových látek (§257 odst. 2 věta druhá ZP). Jako náhradu škody vyplatila oprávněné pojišťovna Kooperativa z havarijního pojištění vozidla částku 166 643 Kč. Neuhradila částku 27 362 Kč odpovídající neprokázané nebo nesouvisející škodě a nadhodnocené práci na opravovaném vozidle, jejíž náhradu oprávněná též požadovala, a dále částku 18 515,80 Kč z důvodu spoluúčasti oprávněné. Z naposled uvedené částky zaplatila pojišťovna povinného (Česká pojišťovna) oprávněné 16 664 Kč. Skutečná a prokázaná škoda, která oprávněné vznikla a nebyla dosud uhrazena, tak dle zjištění soudu činí 1 852 Kč. V tomto rozsahu proto okresní soud exekuci nezastavil.
4. Krajský soud v záhlaví uvedeným rozhodnutím usnesení okresního soudu potvrdil. Ztotožnil se se skutkovým stavem zjištěným okresním soudem a provádění dalších důkazů nepovažoval za potřebné.
5. Usnesení odvolacího soudu napadla oprávněná dovoláním, v němž namítá, že spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Přípustnost dovolání spojuje s otázkou dosud v rozhodování dovolacího soudu neřešenou – zda je možné považovat plnění pojišťovny poškozené (oprávněné) za plnění škůdce (povinného) ve smyslu §1937 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. z.“), a zda je možné v tomto rozsahu exekuci zastavit podle §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. Další otázka, která je podle oprávněné rozhodována dovolacím soudem rozdílně, se týká formy zavinění zaměstnance ve smyslu §257 odst. 2 a 3 ZP v případě, že je škoda způsobena excesem řidiče. Na tyto otázky podle oprávněné navazuje procesní pochybení odvolacího soudu, který nesprávně rozložil důkazní břemeno ohledně zavinění zaměstnance, a to v rozporu s judikaturou dovolacího soudu.
6. Dovolatelka nesouhlasí se závěrem, že ze strany povinného se jednalo o nedbalostní jednání, byť vědomé. Soudy nesprávně aplikovaly ustanovení o limitaci škody (§257 odst. 2 ZP) 4,5 násobkem průměrného měsíčního výdělku. Zavinění povinného je nutno posuzovat jako úmyslné, kde škoda není limitována a lze požadovat i ušlý zisk. Z obsahu notářského zápisu lze dovodit, že povinný škodu způsobil ve formě úmyslu nepřímého – nehledě na existenci uzavřené hmotné odpovědnosti a dalších dokumentů jako předávacího protokolu a seznámení s obsluhou vozidla, které odvolací soud opomněl posoudit (rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 16. 6. 2020, sp. zn. IV. ÚS 481/19). Povinný jako profesionální řidič byl se škodlivým následkem riskantního a protiprávního manévru minimálně srozuměn. Je zkušeným profesionálem a právě jeho zkušenosti (a srozumění s hmotnou odpovědností, předávacím protokolem a seznámení s obsluhou daného vozidla) vylučují kvalifikaci případu jako vědomé nedbalostní zavinění (bez přiměřených důvodů spoléhal, že škodu nezpůsobí). Povinný musel být srozuměn s tím, že otáčením tahače s návěsem na vyvýšený ostrůvek způsobí mechanické poškození vozidla.
7. Podle dovolatelky odvolací soud nesprávně rozložil důkazní břemeno, když v případě hmotné odpovědnosti za svěřený vůz měla ležet tíha tvrzení a důkazů ohledně způsobení škody na povinném. Odvolací soud tak zatížil řízení vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Namítá, že „oprávněná nebyla povinna prokazovat, že povinný byl v době nehody ovlivněn alkoholem. Zavinění se předpokládá. Naopak, důkazní břemeno měl povinný, který měl prokázat, že nebyl pod vlivem návykových látek a škodu vzniklou v důsledku nepochopitelného excesu řidiče (natož profesionálního) nezpůsobil úmyslně, což z obsahu spisu nevyplývá.“
8. Dovolatelka dále soudům vytýká, že nezohlednily ušlý zisk oprávněné a že nesprávně odečítají od věcné škody na automobilu ve výši 257 149 Kč částku pojistného plnění ve výši 166 643 Kč, poskytnutého pojišťovnou dovolatelky. Dovolatelka je na pokyn pojišťovny a v souladu s všeobecnými pojistnými podmínkami oprávněna tuto škodu po povinném pro pojišťovnu vymáhat, neboť pojišťovna sama nárok přímo proti škůdci neuplatnila. Soud nezvažoval, že pojistné plnění bylo poskytnuto z prostředků oprávněné (z pojistného fondu spravovaného pojišťovnou), přičemž plnění pojišťovny z pojistky oprávněné nelze zaměňovat s plněním povinného. Dovolatelka považuje otázku, zda lze plnění pojišťovny považovat za plnění povinného, za dosud dovolacím soudem neřešenou. Navrhla, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
9. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále též „o. s. ř.“. Dovolání není přípustné.
10. Podle §241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Nesprávným právním posouzením věci je omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav. O mylnou aplikaci se jedná, jestliže soud použil jiný právní předpis, než který měl správně použít, nebo aplikoval sice správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil, popř. jestliže ze skutkových zjištění vyvodil nesprávné právní závěry.
11. Podle §71a odst. 2 zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění od 1. 1. 2014, notářský zápis o právním jednání, kterým je uznání peněžitého dluhu, může obsahovat svolení zavázaného účastníka, aby podle tohoto zápisu byl nařízen a proveden výkon rozhodnutí (exekuce) a aby byl takový notářský zápis exekučním titulem, jestliže svou povinnost řádně a včas nesplní. Obsahem právního jednání, o kterém je takový notářský zápis, musí být vedle výše dluhu, označení právního důvodu dluhu a osoby věřitele, také lhůta pro zaplacení dluhu a povinnost účastníka zaplatit dluh ve lhůtě. I zde platí, že exekuci je třeba zastavit, nemá-li uznaný dluh oporu v hmotném právu.
12. Podle §2053 o. z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.
13. Podle §18 ZP je-li možné právní jednání vyložit různým způsobem, použije se výklad pro zaměstnance nejpříznivější.
14. Podle §250 ZP je zaměstnanec povinen nahradit zaměstnavateli škodu, kterou mu způsobil zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním (odst. 1). Byla-li škoda způsobena také porušením povinností ze strany zaměstnavatele, povinnost zaměstnance nahradit škodu se poměrně omezí (odst. 2). Zaměstnavatel je povinen prokázat zavinění zaměstnance, s výjimkou případů uvedených v §252 a 255 (odst. 3).
15. Podle §257 ZP zaměstnanec, který odpovídá za škodu podle §250 je povinen nahradit zaměstnavateli skutečnou škodu, a to v penězích, jestliže neodčiní škodu uvedením v předešlý stav (odst. 1). Výše požadované náhrady škody způsobené z nedbalosti nesmí přesáhnout u jednotlivého zaměstnance částku rovnající se čtyřapůlnásobku jeho průměrného měsíčního výdělku před porušením povinnosti, kterým způsobil škodu. Toto omezení neplatí, byla-li škoda způsobena úmyslně, v opilosti, nebo po zneužití jiných návykových látek (odst. 2).
16. Platné uznání dluhu má za následek přenesení důkazního břemene (že dluh v době uznání v rozsahu uznání neexistoval) na povinného. Na něm bylo, aby prokázal, že škodu v uznaném rozsahu nezpůsobil. Předmětem dokazování bylo též tvrzení oprávněné, že povinný škodu způsobil úmyslně, v opilosti či po zneužití jiných návykových látek. Nutno zdůraznit, že úmyslné zavinění škody z obsahu notářského zápisu, resp. z prohlášení o uznání dluhu, nevyplývá. Soudy v projednávané věci z provedeného dokazování (notářským zápisem, objednávkou k sepisu notářského zápisu, zprávou pojišťovny Kooperativa, zprávou České pojišťovny, zakázkovým listem, pracovní smlouvou povinného, dohodou o hmotné odpovědnosti a dohodou o odpovědnosti za ztrátu na svěřených věcech, prohlášením o převzetí vozidla, záznamem o výpovědi D. K., fakturami a smlouvou o přepravě, zprávou policie SRN, výpisem z evidenční karty řidiče, výslechem povinného atd.) měly za prokázané, že škoda nebyla způsobena úmyslně, ale pouze z nedbalosti, přičemž zároveň vysvětlily, proč již neprováděly další důkazy navržené oprávněnou.
17. Tvrdí-li oprávněná, že k nehodě došlo jinak a na jiném místě, zpochybňuje tím správnost skutkových zjištění. Prosazování jiného právního posouzení věci, budovaného na odlišném skutkovém základu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud, není uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř. Dovolací soud je skutkovým zjištěním, ke kterému soudy dospěly na základě provedeného dokazování, vázán. Skutková zjištění odpovídají provedeným důkazům, soudy je dostatečným a logickým způsobem odůvodnily. Podle názoru dovolacího soudu se v souzené věci nejedná ani o výjimečný případ, kdy předestřená skutková otázka s ohledem na její průmět do základních práv a svobod je s to založit přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. (srov. nález Ústavního soudu ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. I. ÚS 3093/13, usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 5. 2015, sp. zn. IV. ÚS 985/15).
18. Dovolatelka dále namítá, že dovolacím soudem je rozhodována rozdílně otázka formy zavinění zaměstnance ve smyslu §257 odst. 2 a 3 ZP v případě, že je škoda způsobena excesem řidiče z povolání. Dovolatelka přitom ani neoznačila žádné rozhodnutí dovolacího soudu ani jinak blíže neuvedla, v čem tvrzenou rozdílnost v posuzování zavinění spatřuje. Nejvyšší soud opakovaně zdůraznil, že požadavek, aby dovolatelka v dovolání uvedla, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako je tomu v projednávané věci), je dovolatelka povinna v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. nebo jeho části (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013). Tomuto požadavku dovolatelka nedostála a v důsledku absence uvedené náležitosti nelze přípustnost dovolání v uvedené otázce posoudit.
19. Vznáší-li dovolatelka otázku, zda lze plnění pojišťovny považovat za plnění povinného ve smyslu §1937 odst. 2 o. z. (a zda je možné v tomto rozsahu exekuci zastavit), nutno konstatovat, že nevystihuje otázku, na jejímž řešení rozhodnutí odvolacího soudu spočívá. Uhradila-li pojišťovna oprávněné část škody (dovolací soud dodává, že dle obsahu spisu se tak stalo ještě v době před zahájením exekučního řízení), vstoupila do práv poškozené ohledně této části škody a dovolatelce tak zůstalo vůči škůdci (povinnému) pouze právo na náhradu zbývající (neuhrazené) části škody (tedy částky 1852 Kč). V řízení pak nevyplynuly žádné okolnosti, na základě nichž by bylo možno jakkoli dovodit, že oprávněná jednala jménem a na účet své pojišťovny (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2011, sp. zn. 25 Cdo 4331/2008, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2011, sp. zn. 25 Cdo 1098/2009, uveřejněný pod číslem 141/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní).
20. Poukaz oprávněné na existenci dohody o odpovědnosti za svěřené hodnoty, uzavřené mezi oprávněnou a povinným, je v projednávané věci bez významu, neboť hodnotou způsobilou být předmětem dohody o odpovědnosti nemůže být motorové vozidlo, jelikož nejde o hodnotu, která je předmětem obratu nebo oběhu (§252 odst. 1 ZP).
21. Vytýká-li dovolatelka odvolacímu soudu některá procesní pochybení (nevypořádání se se všemi důkazy, rozložení důkazního břemene), uplatňuje případnou vadu řízení. Rozhodovací praxe dovolacího soudu vycházející jednoznačně z výkladu §242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. je však ustálena v závěru, že vady řízení samy o sobě nemohou být důvodem přípustnosti dovolání. Dovolací soud by se jimi mohl zabývat až tehdy, pokud by byla dána přípustnost dovolání (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 2. 2014, sp. zn. 23 Cdo 2758/2013, ze dne 28. 8. 2014, sp. zn. 30 Cdo 185/2014, a ze dne 27. 2. 2019, sp. zn. 33 Cdo 4024/2018).
22. Nejvyšší soud se nezabýval návrhem dovolatelky na odklad vykonatelnosti napadeného usnesení, neboť Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, uzavřel, že jsou-li splněny důvody pro odmítnutí dovolání či pro zastavení dovolacího řízení, není projednatelný ani návrh na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, protože jde o návrh akcesorický.
23. Protože dovolatelka nepředložila k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by založila přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř., a usnesení odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, od níž není důvodu se v projednávané věci odchýlit, Nejvyšší soud dovolání odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.).
24. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. 11. 2021
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu