ECLI:CZ:NS:2021:20.CDO.3769.2020.1
sp. zn. 20 Cdo 3769/2020-256
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Karla Svobody, Ph.D., a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněného R. H. , narozeného dne XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Janem Blažkem, advokátem se sídlem v Plzni, Riegrova č. 223/20, proti povinnému Z. V. , narozenému dne XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Jaroslavem Ortmanem, CSc., advokátem se sídlem v Hořovicích, Husovo náměstí č. 65/2, za účasti manželky povinného L. V., narozené dne XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Tomášem Kelymanem, advokátem se sídlem v Plzni, Šafaříkovy sady č. 2455/5, pro 2 500 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň – město pod sp. zn. 75 EXE 1510/2018, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 28. dubna 2020, č. j. 64 Co 56/2020-201, takto:
Dovolání se odmítá .
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
1. Nejvyšší soud dovolání povinného směřující proti části usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 28. dubna 2020, č. j. 64 Co 56/2020-201, jíž byl potvrzen výrok I. a výrok II. usnesení Okresní soudu Plzeň – město ze dne 20. 12. 2019, č. j. 75 EXE 1510/2018-155, kterými byl zamítnut návrh povinného na zastavení exekuce ze dne 11. 4. 2019 (výrok I.) a zastaveno řízení o návrhu povinného ze dne 26. 11. 2019 na zrušení usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 27. 9. 2019, č. j. 13 Co 321/2019-122 (výrok II.), podle ustanovení §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony a část první čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále jen „o. s. ř.“, odmítl, neboť dovolání nesplňuje obligatorní náležitosti dovolání uvedené v ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř., když především neobsahuje údaj o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání a ani samotný důvod dovolání.
2. Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
3. Podle ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
4. Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zdůrazňuje, že požadavek, aby dovolatel v dovolání konkrétně uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako je tomu v projednávané věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. či jeho části. Jiný výklad by vedl ke zjevně nesprávnému (textu občanského soudního řádu odporujícímu) závěru, že dovolání je ve smyslu ustanovení §237 o. s. ř. přípustné vždy, když v něm dovolatel vymezí dovolací důvod (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. května 2013, sp. zn. 26 Cdo 1115/2013, ze dne 23. července 2013, sp. zn. 25 Cdo 1559/2013, ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. 29 NSCR 55/2013, ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, ze dne 23. října 2013, sp. zn. 29 Cdo 2649/2013, ze dne 31. října 2013, sen. zn. 29 NSCR 97/2013, a ze dne 30. ledna 2014, sen. zn. 29 ICdo 7/2014, která jsou veřejnosti dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu), přičemž musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Těmto požadavkům dovolatel, ač zastoupen advokátem, nedostál.
5. Povinný nevztáhl vylíčení, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a o. s. ř.), k žádné otázce, na jejímž řešení by napadené usnesení spočívalo. V dovolání není vymezena žádná právní otázka, kterou by se měl dovolací soud zabývat. Dovolatel především odvolacímu soudu vytýká, že porušil zásadu spravedlivého procesu tím, že učinil skutkové a právní závěry bez spisového materiálu. Uplatnil tak jiný dovolací důvod, než který je uveden v §241a odst. 1 o. s. ř. K vadám řízení může dovolací soud přihlédnout, jen je-li dovolání přípustné (§237 a §238a o. s. ř.).
6. Dovolání povinného směřuje i proti části usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 28. dubna 2020, č. j. 64 Co 56/2020-201, jíž byl potvrzen výrok III. usnesení Okresního soudu Plzeň – město ze dne 20. 12. 2019, č. j. 75 EXE 1510/2018-155, kterým byl odmítnut návrh manželky povinného ze dne 5. 12. 2019 na odklad exekuce. Nejvyšší soud dovolání i v této části odmítl dle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř., protože směřuje proti části výroku usnesení odvolacího soudu, jíž bylo rozhodnuto ve věci odkladu provedení výkonu rozhodnutí nebo exekuce [§238 odst. 1 písm. d) o. s. ř.].
7. O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 12. 1. 2021
JUDr. Karel Svoboda, Ph.D.
předseda senátu