ECLI:CZ:NS:2021:20.CDO.686.2021.1
sp. zn. 20 Cdo 686/2021-148
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Aleše Zezuly a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněné Český inkasní kapitál, a. s. , se sídlem v Praze 1 - Novém Městě, Václavské nám. 808/66, identifikační číslo osoby 27646751, zastoupené JUDr. Romanem Majerem, advokátem se sídlem v Praze 4, Vyskočilova 1326/5, proti povinným 1) J. Č. , narozenému XY, bytem XY, a 2) M. K. , narozenému XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Štěpánem Ciprýnem, LL.M., advokátem se sídlem v Praze 2, Rumunská 1720/12, pro 577 426,89 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 22 Nc 4189/2009, o dovolání povinného 2) proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. listopadu 2020, č. j. 20 Co 220/2020-89, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
1/ Ve shora označené věci Okresní soud v Náchodě (dále „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 18. 8. 2020, č. j. 22 Nc 4189/2009-61, zamítl návrh povinného 2) ze dne 22. 5. 2020 na částečné zastavení exekuce vedené u soudního exekutora JUDr. Marcela Smékala, Exekutorský úřad Praha-východ (dále „soudní exekutor“), pod sp. zn. 081 EX 01275/09. Vyšel ze zjištění, že v posuzované věci je exekučním titulem rozsudek Okresního soudu v Náchodě ze dne 2. 3. 2007, č. j. 10 C 305/2006-59 (ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8. 4. 2008, č. j. 20 Co 390/2007-89), jímž byla povinným uložena povinnost zaplatit právní předchůdkyni oprávněné, Komerční bance, a. s. (se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 33, č. p. 969, identifikační číslo osoby 45317054), společně a nerozdílně částku 577 426,89 Kč s (ve výroku specifikovaným) příslušenstvím. Uvedený závazek vznikl ze smlouvy o úvěru č. 045001220787 sjednané mezi povinným 1) a oprávněnou ve výši 350 000 Kč jako dlouhodobý osobní úvěr. Povinný 2) k této smlouvě o úvěru vystavil prohlášení ručitele a současně uzavřel dohodu s věřitelem, na jejímž základě na sebe převzal povinnost uhradit pohledávku věřitele v celé výši, pokud tak neučiní sám dlužník. Výše úroků byla sjednána ve výši 17,5 % a pro případ prodlení byla dohodnuta výše úroků 25 %. Exekučním příkazem ze dne 19. 11. 2019, č. j. 081 01275/09-336, soudní exekutor nařídil provedení exekuce prodejem nemovitých věcí.
2/ Soud prvního stupně rozhodnutí odůvodnil tak, že zvolený způsob provedení exekuce je přiměřený vzhledem k výši vymáhané pohledávky oprávněné, neboť povinný 1) nedisponuje jiným postižitelným majetkem, z něhož by bylo možno „v dohledné budoucnosti závazek uhradit“. Rovněž ani výši vymáhaného příslušenství pohledávky - smluvních úroků ve výši 17,5 % ročně a úroku z prodlení (pro případ prodlení) ve výši 25 % ročně - nepovažoval za nepřiměřenou ve vztahu k obchodně-závazkové povaze úvěrové smlouvy. Skutečnost, že úroky narostly do výše přes dva a půl milionu Kč, nebyla způsobena výší těchto úroků, ale tím, že povinní na dluh řadu let neplnili. Doplnil, že na ručitelský závazek povinného 2) nelze pohlížet jako na závazek spotřebitelský.
3/ Krajský soud v Hradci Králové (dále „odvolací soud“), k odvolání povinného 2) usnesením ze dne 20. 11. 2020, č. j. 20 Co 220/2020-89, rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil. Dospěl k závěru, že odvolání není důvodné a pro stručnost přitom odkázal na odůvodnění usnesení soudu prvního stupně, v němž byly všechny námitky povinného vypořádány. Odvolací soud proto „nemá, co by právně významného k věci dodal, když povinný v odvolání nic nového neuvádí“.
4/ Usnesení odvolacího soudu napadl povinný 2) dovoláním, jehož přípustnost ve smyslu §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále „o. s. ř.“), spatřoval v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a to rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 7. listopadu 2000, sp. zn. 30 Cdo 2182/99. Dovolatel odvolacímu soudu konkrétně vytkl, že „neuvedl úvahu, proč pod takto zjištěný skutkový stav podřadil zákonné ustanovení ve vztahu k rozhodnutí soudu prvního stupně vedoucí k potvrzení rozhodnutí. Z tohoto důvodu nelze odůvodnění rozsudku považovat za odpovídající zákonu. Odkaz na odůvodnění napadeného usnesení soudu prvního stupně nemůže nahradit vlastní úvahy soudu k přijatým závěrům“.
5/ Oprávněná ve svém vyjádření uvedla, že dovolatelem oznámené rozhodnutí Nejvyššího soudu na posuzovanou věc nedopadá, neboť řešilo situaci, kdy odvolací soud dospěl k odchylnému právnímu závěru oproti soudu prvního stupně a v této souvislosti pouze odkázal na obsah odvolání žalovaného, aniž by uvedl své vlastní úvahy. Navrhla proto, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl.
6/ Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (viz §10a o. s. ř.) o dovolání rozhodl podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále opět „o. s. ř.“, a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno k tomu legitimovaným účastníkem exekučního řízení (viz §36 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů - dále jen „ex. řád“) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř., dospěl bez jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) k závěru, že dovolání není přípustné (§237 o. s. ř.).
7/ Vytýká-li dovolatel v dovolání odvolacímu soudu bez dalšího nedostatečné odůvodnění jeho rozhodnutí, jež se omezilo na prostý odkaz ohledně skutkových zjištění a právního posouzení věci soudem prvního stupně, oznamuje tím vadu řízení, která sama o sobě není způsobilým dovolacím důvodem (tím je pouze nesprávné právní posouzení věci) a k jejíž případné existenci by mohl dovolací soud přihlédnout jen u přípustného dovolání (srov. §242 odst. 3 větu druhou o. s. ř.), což v projednávané věci není naplněno. Tvrzení dovolatele ostatně nezahrnují ani žádnou odvolacím soudem řešenou právní otázku, která by splňovala předpoklady vymezené v §237 o. s. ř.; námitka dovolatele tudíž přípustnost dovolání založit nemůže, i kdyby se odvolací soud vytýkaných pochybení dopustil (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. února 2014, sp. zn. 32 Cdo 14/2014, a ze dne 15. září 2015, sp. zn. 32 Cdo 1145/2015).
8/ Postup odvolacího soudu nadto odpovídá ustálené rozhodovací praxi Nejvyššího soudu, podle které vychází-li potvrzující rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé z týchž skutkových a právních závěrů jako rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, pak se požadavkům kladeným na obsah odůvodnění takového rozhodnutí odvolacího soudu ustanovením §157 odst. 2 o. s. ř. nikterak neprotiví, jestliže odvolací soud (byť i v reakci na námitky odvolatele) omezí své závěry na prosté přitakání správnosti skutkových závěrů a právního posouzení věci soudem prvního stupně (z mnoha rozhodnutí srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. září 2011, sp. zn. 29 Cdo 2960/2011, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. ledna 2019, sp. zn. 32 Cdo 3775/2018, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. července 2019, sp. zn. 25 Cdo 3544/2018). Dovolatelem ohlášený rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. listopadu 2000, sp. zn. 30 Cdo 2182/99, vychází z odlišného skutkového základu věci a napadené usnesení odvolacího soudu s ním nekoliduje.
9/ Dovolací soud proto dovolání podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
10/ Se zřetelem k výsledku dovolacího řízení a k Ústavním soudem zdůrazněné přiměřené lhůtě pro rozhodnutí dovolacího soudu (viz nález Ústavního soudu ze dne 23. srpna 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16) není návrh dovolatele na odklad právní moci či vykonatelnosti napadeného usnesení odvolacího soudu (§243 o. s. ř.) důvodný, přičemž Nejvyšší soud v tomto případě zvláštní zamítavé rozhodnutí nevydává (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 2005, sp. zn. 20 Cdo 873/2005, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. září 2017, sp. zn. 20 Cdo 2481/2017).
11/ O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. ex. řádu).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 11. 5. 2021
JUDr. Aleš Zezula
předseda senátu