ECLI:CZ:NS:2021:23.CDO.1810.2021.1
sp. zn. 23 Cdo 1810/2021-298
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Mgr. Marka Del Favera, Ph.D., a Mgr. Jiřího Němce ve věci žalobkyně UNO PRAHA stavební družstvo, se sídlem v Praze 10, Limuzská 528/39, PSČ 108 00, identifikační číslo osoby 14799391, zastoupené Mgr. Petrem Novotným, advokátem se sídlem v Praze 1, V jámě 699/1, proti žalované SAPE BOHEMIA s. r. o., se sídlem v Mladé Boleslavi, Pražská brána 108, PSČ 293 01, identifikační číslo osoby 44848714, zastoupené JUDr. Radkem Jonášem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 10, U Roháčových kasáren 1555/10, o zaplacení částky 1 071 257,12 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 20 C 294/2018, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 20. 1. 2021, č. j. 25 Co 238/2020-276, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 15 633 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího advokáta.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4 o. s. ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Řádné vymezení předpokladů přípustnosti je povinnou náležitostí dovolání (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2014, sp. zn. 25 Cdo 2315/2014, ze dne 26. 10. 2015, sp. zn. 32 Cdo 2097/2015, a ze dne 1. 9. 2016, sp. zn. 20 Cdo 3535/2016; všechna zde označená rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou veřejnosti přístupná na webových stránkách Nejvyššího soudu https://www.nsoud.cz , zatímco rozhodnutí Ústavního soudu jsou veřejnosti přístupná na internetových stránkách Ústavního soudu https://nalus.usoud.cz ) a současně nezbytnou podmínkou jeho projednatelnosti (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2015, sp. zn. 25 Cdo 3105/2015, ze dne 9. 3. 2016, sp. zn. 30 Cdo 4856/2015, ze dne 20. 4. 2016, sp. zn. 28 Cdo 1309/2016, a ze dne 3. 11. 2016, sp. zn. 28 Cdo 2497/2016).
Vymezení přípustnosti dovolání ve smyslu §237 o. s. ř., nezbytně předpokládá zformulování otázky hmotného nebo procesního práva (na jejímž řešení závisí rozhodnutí odvolacího soudu) a uvedení okolností, z nichž by bylo možné usuzovat, o který ze čtyř v úvahu připadajících předpokladů přípustnosti v posuzované věci jde (má jít). Spatřuje-li dovolatelka předpoklad přípustnosti dovolání primárně v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, musí s dostatečnou určitostí a srozumitelností formulovat právní otázku, kterou se podle jejího mínění Nejvyšší soud ve své dosavadní rozhodovací praxi dosud nezabýval a měl by ji vyřešit právě v souzené věci; in eventum v tom, že dovolacím soudem má být vyřešená právní otázka posouzena jinak, musí vymezit příslušnou právní otázku, její dosavadní řešení v rozhodovací praxi dovolacího soudu a alespoň stručně uvést, pro jaké důvody by měla taková právní otázka být dovolacím soudem posouzena jinak.
Dovolatelka těmto požadavkům na vymezení přípustnosti dovolání nedostála, jde-li o otázku hmotného nebo procesního práva, která v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena (potažmo dle sousledně uvedeného předpokladu má být vyřešená právní otázka posouzena jinak). Avizovanou otázku nezformulovala a ta se nepodává ani z obsahu dovolací argumentace, ze které je navíc zřejmé, že ve skutečnosti brojí proti skutkovým zjištěním o uzavření nájemní smlouvy na další období.
Ústavní soud ve stanovisku pléna ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, zdůraznil, že §241a odst. 2 o. s. ř. stanovuje srozumitelný, legitimní a přiměřený požadavek na obsah podaného dovolání, přičemž pro poměry posuzované věci je z citovaného stanoviska klíčové, že odmítnutí dovolání pro nenaplnění zákonem stanovených náležitostí nemůže být považováno za přepjatě formalistické.
Namítá-li dovolatelka dále, že odvolací soud pochybil, pokud „posoudil oprávněnost zápočtu, protože uznal započtení žalobního nároku proti pohledávce žalovaného, jejíž oprávněnost nebyla postavena najisto“ s tím, že v této souvislosti odkazuje na rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 1. 10. 2018, sp. zn. 28 Cdo 5711/2017, a ze dne 9. 9. 2020, sp. zn. 31 Cdo 684/2020, ve skutečnosti vymezuje přípustnost dovolání tak, že při řešení otázky započtení nejisté pohledávky se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Touto otázkou ovšem dovolatelka zpochybňuje právní posouzení věci na základě jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud. Dovolatelka totiž vychází z toho, že žalovaná halu DHL užívala ve větším (o 2059 m 2 a 260 m 2 ) než sjednaném rozsahu. Odvolací soud oproti tomu vyšel z toho, že užívání haly DHL žalovanou ve větším než sjednaném rozsahu nebylo v řízení prokázáno (nastal stav označovaný jako non liquet) [viz bod 33 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, potažmo bod 15 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu].
Nejvyšší soud přitom již mnohokrát vyslovil, že uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud (a že samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem, které se opírá o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v §132 o. s. ř., nelze úspěšně napadnout dovolacím důvodem dle §241a odst. 1 o. s. ř.) [k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek].
Nejvyšší soud uzavírá, že podané dovolání dílem trpí vadou, pro kterou nelze v dovolacím řízení pokračovat a jež nebyla dovolatelkou odstraněna v zákonné lhůtě (§241b odst. 3, §243b a §243c odst. 1 o. s. ř.), dílem dovolatelka uplatňuje nezpůsobilý dovolací důvod, a proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co ji ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 27. 10. 2021
JUDr. Pavel Příhoda
předseda senátu